Dobrovolnici pri praci. Foto: R. Waldhauser
Dne 20. dubna 2013 probehla v okoli prehrady Rozkos akce, zamerena na uklid odpadku, ktere zde dilem zanechali neukazneni navstevnici prehrady, pripadne sem byly naplaveny z reky Upy. Garantem akce bylo Povodi Labe, statni podnik, Hradec Kralove a jejimi ucastniky mesto Ceska Skalice, obce Provodov – Sonov, Nahorany a Velka Jesenice, Autocamping Rozkos s.r.o., Cesky rybarsky svaz a Vychodoceska pobocka CSO.
Tento mladý racek tříprstý se nechal poměrně ochotně zvěčnit. Foto: J. Vaněk
Cílem následujících řádku je shrnutí nejzajímavějších údajů z přehrady Rozkoš za druhé pololetí roku 2012. Toto období zahrnuje jednak dobu podzimní ptačí migrace, ale i začátek zimy, kdy se na lokalitě zdržuje řada přezimujících druhů. Složení a počet přezimujících druhů na lokalitě je samozřejmě dán počasím v průběhu zimy, respektive tím, zda a kdy dojde k zámrzu hladiny přehrady a v jakém rozsahu. V tomto směru lze tuto zimu charakterizovat jako celkem příznivou, neboť až do konce roku nedošlo k zamrznutí hladiny na celé ploše přehrady.
Kulíci zlatí patří mezi poměrně plaché druhy bahńáků – tento pták byl výjimkou potvrzující pravidlo. Foto – Jaroslav Vaněk.
Mezi bahňáky se kterými se každoročně setkáváme na Rozkoši patří kulík zlatý (Pluvialis apricaria). Stejně jako čejka chocholatá, není tento druh úzce vázán na vodu a bahnitá pobřeží, ale běžně jej můžeme zastihnout v polích a na pastvinách, často ve společnosti čejek chocholatých (Vanellus vanellus). V době svého pobytu na Rozkoši kulíci zlatí často přeletují právě mezi bahnitými plochami přehrady a polními lokalitami v blízkém okolí.
Krotkého jespáka malého si mohli všichni prohlédnout do posledního pera. Foto – Jaroslav Vaněk.
Česká Skalice, Rozkoš – Termín letošní podzimní exkurze Východočeské pobočky ČSO byl stanoven na 22.9. a jejím cílem byla jedna z nejvýznamnějších ornitologických lokalit našeho kraje – vodní nádrž Rozkoš u České Skalice. Tento termín byl stanoven s ohledem na předpokládaný vrcholící průtah bahňáků, kteří jsou „kořením“ této lokality.
Účastníci se dle pokynů sešli na parkovišti u vjezdu do autokempu v 9,00 hodin. Na místo srazu se dostavilo 20 členů i nečlenů pobočky. Vzhledem k vývoji počasí to nebyla špatná účast, protože řadu případných dalších účastníků nepochybně odradilo počasí tohoto rána, které se prezentovalo zamračenou oblohou a vydatným deštěm.
Porovnání velikosti jespáka obecného (vpravo) s jespáky malými. Foto – Jaroslav Vaněk.
Jespák malý (Calidris minuta) je druh bahňáka (Charadrii) z čeledi slukovitých (Scolopacidae), patřící k poměrně početnému rodu Calidris.
Jedná se o monotypický druh, který hnízdí v polární pobřežní tundře od Severních oblastí Skandinávie přes Rusko, severní Sibiř až po Novosibiřské ostrovy. Tah probíhá frontálně přes celé území Palearktu. Zimoviště se nacházejí převážně v pobřežní Africe (na jih od Sahary), poblíž Indického oceánu, ale i v okolí jezer Východoafrické příkopové propadliny a na pobřeží Indického poloostrova. V menší míře přezimuje i ve Středozemní oblasti.
Volavky stribrite jsme pozorovali na Novohaklovskem rybniku. Foto – Jaroslav Vanek.
Po mojí první ornitologické expedici na Českobudějovicko v loňském roce, jsem byl letos odhodlán tuto akci zopakovat. Nakonec se situaci vyvinula tak, že v průběhu jara jsem navštívil tento kraj hned dvakrát. První návštěva se uskutečnila ve dnech 20 a22.4. , a to z toho důvodu, že v tomto termínu jsem se zúčastnil setkání členů Klubu 300 (www.klub300.cz) na Šumavě, jehož jsem byl účastníkem společně s Lojzou Holubem a Alešem Regnerem. Cestu jsme naplánovali, tak, abychom měli dostatek času navštívit lokality v okolí Českých Budějovic, a to jak při cestě na setkání, tak i při zpáteční cestě.
Samec zrzohlávky rudozobé je ozdobou každého rybníka.Foto J. Vaněk
Uspořádat ornitologickou výpravu do jižních Čech jsem měl v plánu již několik let, ale stále mě nějak nedařilo tento záměr realizovat. Ten správný čas nastal až na jaře v roce 2011, kdy byla nedaleko Českých Budějovic, v katastru obce Dasný objevena skupinou ornitologů mimořádně vzácná keptuška stepní (Vanellus gregarius). Pták byl objeven dne 9.4.2011 a původně jsem ani neměl v úmyslu za ním vyrazit. Vědom si rychlosti jarního tahu jsem předpokládat, že se keptuška na lokalitě dlouho nezdrží. Když však uplynul týden s keptuška byla stále na místě, navrhl jsem svým přátelům dvoudenní ornitologický výlet na Českobudějovicko, jehož zlatým hřebem měla být pochopitelně keptuška stepní.
Začátek jara se na přehradě vyznačoval velice vysokým stavem vody – částečně zatopená dělící hráz. Foto – Jaroslav Vaněk.
Jarní měsíce na přehradě Rozkoš se vyznačovaly poměrně dlouho přetrvávající ledovou pokrývkou hladiny. První volná hladina se objevila v prvních březnových dnech mezi úpským přivaděčem a přelivem mezi rekreační a retenční částí přehrady, a to v důsledku velmi silného přítoku vody přivaděčem. Ledová pokrývka z hladiny přehrady zcela zmizela až na počátku poslední dekády března. Celé období jara na přehradě se vyznačovalo velice vysokou vodní hladinou již od samotného začátku jara, takže hlavně bahňáci neměli na lokalitě vhodné podmínky pro svůj pobyt. Počátkem dubna byla hladina přehrady dokonce na takové úrovní, že část dělící hráze byla zatopena a značná část ostrova, na kterém se nachází kolonie racka chechtavého (Chroicocephalus ridibundus), byla pod vodou.
Skupinovy snimek ucastniku z nedelni vychazky v okoli Kohoutova Foto – Martin Fejfar.
Ve dnech 1 – 3.6.2012 uskutečnil tradiční Výzkumný víkendový tábor pořádaný Východočeskou pobočkou ČSO. Operačním prostorem se na základě rozhodnutí výboru, stala poměrně rozlehlá oblast Lesa Království, nacházející se nedaleko Dvora Králové nad Labem. Dalším místem, kam nás letošní VVT zavedl, byl Přírodní park Hrádeček nedaleko Trutnova. Základnou pro účastníky akce se stal penzion v Běluni, poblíž Kohoutova. Sraz účastníků byl v odpoledních hodinách v pátek 1.6.2012.
Adultní pisík na dělící hrázi přehrady. Foto – Jaroslav Vaněk.
Pisík obecný (Actitis hypoleucos) je bahňák z čeledi slukovitých (Scolopacidae), který tvoří samostatný rod a v Evropě je zastoupen jediným monotypickým druhem, což znamená, že nevytváří žádné geografické rasy. Je o něco menší než špaček s delším zobákem a proti většině ostatních vodoušů má poměrně krátké nohy. Zbarvení je dost nenápadné – na svrchní straně je hnědý, na prsou hnědý až šedohnědý s tmavým skvrněním, na spodní straně je zbarven bíle. V letu je dobře patrná bílá páska v křídle. Typické pro tento druh je neustálé pokyvování zadní částí těla a také je vyznačuje typickým způsobem letu. Při vyplašení letí většinou nízko nad vodou, jeho let trhavý a přerušovaný a křídla jsou nízko svěšená.
