Články autora: Jaroslav Vaněk

Na svrchní straně tohoto ptáka je dobře vidět tvořící se hnízdní šat – tmavá pera s rezavými okraji. Foto – Jaroslav Vaněk.

Jespák obecný (Calidris alpina) je druhem bahňáka, který početně a pravidelně protahuje přes území celé naší republiky. Podzimní průtah toho druhu na přehradě Rozkoš u České Skalice (NA), jsem již popsal v jednom ze svých předchozích příspěvků. Následující příspěvek se zabývá jarním průtahem tohoto druhu na téže lokalitě.

Jarní tah jespáka obecného v rámci České republiky začíná již ve druhé polovině měsíce března. Nejčasnější záznam uváděný ve Fauně ČR, Ptáci 2/I (Academia 2005) je z 19.3.1974 –  1 ex. pozorován na Lenešickém rybníku, LN, (Tichý). V současné době již existuje řada časnějších pozorování. Například  v tomto roce (2012) byli první jespáci obecní pozorováni 18.3., a to 2 ex. na rybníku Nesyt, BV,  (V. Vyhnálek) a 1 ex. na rybníku Rakovec, OP , (M. Miškovský).

Celý článek →

Mladý racek tříprstý na hladině přehrady Rozkoš. Foto – Martin Došlý.

Racek tříprstý (Rissa tridactyla)  je druhem otevřených moří, kde tráví většinu svého života. V době hnízdění obsazuje skalnaté břehy moří a spolu s dalšími mořskými druhy ptáků vytváří tzv. „ptačí hory“. Takové kolonie čítají až několik tisíc hnízdících párů. V Evropě obývá pobřeží Anglie, severní část Skandinávie. V minulém století došlo k expanzi toho druhu i dále a jih, kde kolonizoval pobřeží Francie a severozápadní Španělsko a výjimečně zahnízdil i v Portugalsku. Mimo Evropu obývá ostrovy při severním pobřeží Sibiře, břehy Kamčatky a Čukotky, Aljašky a severní pobřeží Ameriky.  Do vnitrozemí zaletuje jen výjimečně, patrně vlivem silných mořských bouří. Takové zálety do vnitrozemí pak mají charakter menších, či větších invazí, což je patrné i České republice.

Celý článek →

Husice liščí patří v posledních letech k pravidelným návštěvníkům Rozkoše. Foto J. Vaněk

Jak jsem již uvedl ve svém  příspěvku o jaru 2011 na přehradě Rozkoš , tak i nyní musím zopakovat, že termín, kterým označujeme kalendářní roční období se nekryje s termínem, kterým označujeme podzimní tah ptactva. Podzimní  tah řady druhů začíná již v průběhu července,, tedy v období vrcholného léta. Pro tento případ se tedy lépe hodí termín pohnízdní migrace. Do tohoto ohlédnutí za podzimem  jsem přidal i úsek zimy do konce roku 2011, neboť  mírné počasí v tomto období k tomu přímo vybízí.

Celý článek →

U letícího kulíka písečného je dobře patrná bílá páska v křídle. Foto – Jaroslav Vaněk.

Kulík písečný (Charadrius hiaticula) je druhem bahňáka s palearktickým typem rozšíření. Zasahuje až do Grónska a na východ Severní Ameriky. Geografická variabilita je málo výrazná, komplikovaná individuální variabilitou. Většinou jsou rozlišovány dvě subspecie – kulík písečný evropský (Charadrius hiaticula hiaticula), který obývá západní část areálu a kulík písečný sibiřský (Charadrius hiaticula tundrae) z Laponska a tunder severního Ruska a Sibiře.

Celý článek →

U ptáka vlevo je dobre patrná zahnutá špička zobáku, podle kterého dostal jespák křivozobý své druhové jméno. Foto – Jaroslav Vaněk.

Jespák křivozobý (Calidris ferruginea) je druhem bahňáka (charadrii) z čeledi slukovitých (scolopacidae) a nejvíce je podobný jespáku obecnému (Calidris alpina) v jehož společnosti jej můžeme často i pozorovat. Tato podoba platí pro prostý šat a pro šat juvenilní (mladí ptáci). Svatební šat obou druhů je naprosto odlišný. Jespák křivozobý má kaštanově rezavou hlavu a spodní část těla, takže v tomto šatě je více podobný jespáku rezavému (Calidris canutus), který je však zřetelně větší a nemá tak dlouhý a zahnutý zobák. V prostém šatu a v šatu juvenilním jej lze od jespáka obecného odlišit podle poněkud větší postavy a delších nohou, štíhlejšího krku a výraznějšího nadočního proužku. Proti mladým jespákům obecným nemá jespák křivozobý nikdy skvrnitou spodní část těla a má na prsou okrový nádech. Jedním z nejvýraznějších rozlišovacích znaků je zbarvení kostřece, který má jespák křivozobý čistě bílý, zatímco kostřec jespáka obecného je podélně rozdělen tmavým pruhem. Tento znak je dobře patrný u letících ptáků, zejména těsně před dosednutím.

Celý článek →

Mezi určovací znaky lyskohoha úzkozobého patří štíhlý rovný zobák. foto J. Vaněk

Lyskonozi (Phalaropus) jsou menší bahňáci, jejichž prsty jsou opatřeny dělenými kožovitými lemy, díky kterým příslušníci tohoto rodu velmi dobře plavou. Samice v hnízdním šatě jsou pestřejší než samci, kteří také přejímají hnízdní péči. Rozlišovány jsou tři druhy lyskonohů, které obývají sever Eurasie a Ameriky. V naší republice se lyskonoh úzkozobý (Phalaropus lobatus) vyskytuje podstatně častěji, než jeho příbuzný lyskonoh ploskozobý (Phalaropus fulicarius). Třetí druh – lyskonoh dlouhozobý (Phalaropus tricolor), který z Ameriky vzácně zaletuje do Evropy u nás dosud nebyl zjištěn.

Celý článek →

Vodouš bahenní patří na lokalitě z nejpočetněji protahujícím bahňákům. Foto – Jaroslav Vaněk.

V případě ptačího tahu je třeba jaro chápat poněkud jinak, než jaro  kalendářní. Jarní tah řady ptačích druhů začíná již v zimních měsících a v některých případech se může přehoupnout až do měsíců letních.  Mnohem častější je však první případ, protože jarní tah je proti tomu podzimnímu velice rychlý a většina ptačích druhů pospíchá na svá hnízdiště.

Tento příspěvek je jakýmsi ohlédnutím za letošní jarní sezónou na přehradě Rozkoš.

Celý článek →

Charakteristickým rysem zbarvení dospělého racka malého je tmavá spodina křídla s bílým zadním okrajem. Foto – Jaroslav Vaněk.

Racek malý (Larus minutus) je v současné době nově vyčleňován do samostatného rodu Hydrocoloeus. Jedná se monotypický druh, což znamená, že nevytváří žádné geografické rasy – poddruhy.  Hnízdí ve vnitrozemí boreálního pásma Evropy a Asie, přičemž nejvíce hnízdních párů se vyskytuje na území Ruska. Evropská populace čítá asi 23 000 – 32 000 párů. V naší republice nebylo dosud hnízdění racka malého prokázáno. Nejbližší pravidelné hnízdiště leží na severu Polska, kde hnízdí v počtu 20 – 60 párů. Ve druhé polovině 20 století se tento druh racka rozšířil i do Severní Ameriky.

Celý článek →