Jistě i pod vlivem úspěšné zimní výpravy v loňském roce kolegů A. Holuba, L. Jassa, P. Švejdy a J. Vaňka, která byla podrobně popsána v rubrice cestopisy (třídílný „Únorový birdwatching v Holandsku“), jsme začali již na podzim spřádat plány k zájezdu do přibližně stejných končin, s cílem poznat zde zimující ptačí druhy stejně, jako při naší předešlé návštěvě severního Polska. Věděli jsme, ze oproti ní můžeme očekávat lákavou změnu v druhovém složení i početnosti „cílových“ druhů, hlavně vodního ptactva.
Autor: Jiří Mach (Strana 3 z 6)

Celkovy pohled na nove objevenou ornitologickou lokalitu u Svitav. Foto – Jiri Mach.
Svitavy – Diky mym oblibenym jizdam na kole za ptaky patrim k tem, kteri krajinu a prirodu jihovychodniho koutu Pardubickeho kraje v oblasti od Milov ve Zdarskych vrsich, pres Pansky vrch u Trpina, az po reku Trebuvku u Vranove Lhoty nebo po rybniky u Opatova, maji poznanou pomerne dobre. Pochopitelne i tak rada malebnych a zajimavych lokalit jeste ceka na moji navstevu. Presto jsem si behem lonskeho leta potvrdil stare zname pravidlo o tom, ze jsou stale mista i na hranicich meho bydliste, ktera jsou nepoznana, a tak opomijena. O to vetsi skoda, kdyz to jsou to plochy prirodovedne zajimave. Jednu takovou jsem v minulem roce „objevil“.

Jarní zastávka potáplice severní (Gavia arctica) na Horním rybníku ve Svitavach. Foto: L. Novák

Dospělý jeřáb popelavý (Grus grus) při přeletu. Foto – Jiří Mach.
Kdo by neslyšel o jednom z evropských ornitologických fenoménů v území maďarské puszty a rybníků, kde každoročně dochází ke shromažďování desetitisíců jeřábů popelavých (Grus grus) na jejich cestě ze severu a severovýchodu Evropy do zimovišť. Kdo by také nechtěl někdy vidět toto „přírodní divadlo“, kde vystupuje jeden jediný ptačí druh, a být tak užaslým divákem nevšedních okamžiků a zážitků.
Ptaci telo nebo konkretni ptaci druh patri mezi tradicni heraldicke symboly jiz od dob davno minulych. Historie nametu a podoby motivu na vlajkach muze byt velmi ruznoroda. Pomerne casto muzeme sledovat zamer smerovat jej k nazvu obce nebo mesta. Proto zrejme ma obec Jestrebi jestraba, Kosice maji kosa nebo Vranova Lhota ma vranu. Na druhou stranu tak jako Kraliky nemaji kralika nebo Zajecice nemaji zajice, tak obec Orel nema ve znaku orla, Strakov nema straku, Vyrava nema vyra nebo Skrivany nemaji skrivana.
Svitavy – Straka obecna (Pica pica) je do urcite miry synantropnim druhem jiz od nepameti. V nasi ornitologicke literature z konce 19. stoleti se muzeme docist, ze vyhledavani lidske pritomnosti je jiz dlouhodobym znakem populaci strak i na nasem uzemi. V prubehu druhe poloviny 20. stoleti se vsak zacaly vice projevovat zmeny, ktere se staly markantni nejen diky castejsi pritomnosti strak v prostredi vesnic a mest, ale pozdeji i jejich pocetnejsim pripadum opakovaneho uspesneho zahnizdeni v tomto prostredi.
Poličsko – Pokud se rozhodnete poznavat a pozorovat zejmena vodni ptaky v oblasti Policky, pak zrejme nejlepsi moznosti, pokud se tyka druhove rozmanitosti, bude odkalovaci nadrz ZRUD – Masokombinatu Policka a.s. Nachazi se 3 km severozapadne od Policky (kv. 6263), ve zvlnene krajine poli a lesu, na okraji Ceskomoravske vrchoviny a Zdarskych vrchu.
Duvodem ornitologicke nebo birdwatcherske atraktivity je zejmena to, ze vodni plocha 7 ha je nejvetsi v sirsim okoli, lokalita lezi v otevrenem terenu a vodni rezim je behem roku promenlivy.
Hostynske vrchy – Pro podstatnou cast Vychodocechu bude oblast vychodni Moravy zrejme dost „exotickym“ prostredim, ve kterem jako urcite birdwatcherske lakadlo ziji nektere horske druhy ptaku. Oproti napriklad Kralickemu Snezniku je system Vnejsich Zapadnich Karpat podstatne rozsahlejsi, a vybrat si tak lokalitu s ornitologickym cilem nemusi byt nakonec tak snadne. V druhe polovine dubna letosniho roku jsem zvolil Hostynske vrchy na pomezi Kromerizska, Zlinska a Vsetinska.

Pár hoholek ledních (Clangula hyemalis) na řece Wisle u Swibna. Foto – Jiří Mach.
Polsko, Helský poloostrov – Záměr navštívit sever Polska a jeho pobřeží Baltského moře zrál v hlavě některých členů naší malé výpravy delší čas. Pro některé to zas byla otázka jen několika dní, než našli motivaci navštívit v končícím zimním období tuto zřejmě poměrně málo našimi ornitology navštěvovanou oblast. O tom, jaká překvapení nám nejen kosa helského poloostrova připraví v období od 5. do 7. března, nic netušila rozmanitá skupina ve složení Jiří Mach, Antonio Mulet (Španěl nyní studující v Praze), Luboš Novák, Petr Suvorov a Jaroslav Richtr.

Doklad zimního výskytu křivky bělokřídlé (Loxia leucoptera) u Svitav. Foto – Jan Richter.
Svitavsko – Mezi cleny nasi pobocky, kteri po uplynuti kazdeho roku radi bilancuji nejen sva pozorovani ptaku z jarniho nebo podzimniho tahu, z prubehu zimniho obdobi nebo hnizdni sezony, nejsem vyjimkou. Pri listovani v terennich blocich a probirani nejruznejsich dalsich zaznamu a zdroju informaci se pak vracim nejen do nasich oblibenych lesnich, lucnich, polnich nebo rybnicnich lokalit, ale rad zavzpominam i na ornitologicke zazitky, ktere jsem prozil na dalsich zajimavych mistech nasi republiky nebo i v zahranici. A jaky tedy byl podle meho pohledu „ornitologicky“ rok 2010 na Svitavsku?




