Články autora: Luděk Petrilák

Úspěch racků na smetištích na Aljašce

20100930aPosledni studie zabyvajici se potravnimi zdroji a hnizdni uspesnosti racku ukazuji, ze clovekem produkovany odpad muze ovlivnit populacni rust a zaroven tak mit nepriznivy dopad na zivocisne druhy tvorici racci potravu.

Hnizdni kolonie racka sedeho (Larus hyperboreus) byly monitorovany v severni Aljasce kde je racek predatorem a mrchozroutem. Behem let 2008 a 2009 byla sledovana hnizdni uspesnost v 10 koloniich nachazejicich se v prumyslovych, obydlenych a nezasazenych oblastech.

Celý článek →

Letní dětský tábor A Rocha

ukazka krouzkovani lednacka ricnihoDobre – Jako kazdy rok se na zacatku cervence konal detsky tabor u Dobreho na vznikajicim ekologickem centru Kruparna organizace A Rocha. Letos se tabora zucastnilo 32 deti. Deti mely krome zabavneho programu take programy prirodovedne. V prubehu celeho tabora se chytali a krouzkovali ptaci a deti tak mely moznost videt ptaky zblizka a dozvedet se tak, jak je lepe rozlisovat.

Celý článek →

Tah pěnice černohlavé na různá zimoviště může být základem pro rozdělení populací

20100227aNěmečtí vědci zjistili, že německé subpopulace pěnice černohlavé (Sylvia atricapilla) vykazují rozdíly v době příletu na hnízdiště. To vedlo ke vzniku sympatricky (na stejném území) hnízdících ptáků, kteří táhnou na odlišná zimoviště. Během posledních padesáti let tato nová migrační strategie způsobila narůst počtu ptáků zimujících v Británii, místo tradičního zimoviště ve Středomoří. Původ této mikropolulace je dáván do souvislostí s rozdílnou dobou příchodu jara do těchto oblastí. Rozdílná doba příletu umožňuje vznik asortativního (výběrového) párování. Kromě toho ptáci zimující v Británii mohou být zvýhodněni lepšími podmínkami pro přezimování.

Celý článek →

Záhadný pokles počtu tažných ptáků

20091026aRSPB (britská ornitologická společnost) a BTO (British Trust for Ornithology) spojily síly a začaly spolupracovat s partnery Birdlife v Ghaně (Ghana Wildlife Society), Republice Burkina Faso (Naturama), Nizozemí (Vogelbescherming Nederland) a Dánsku (Dansk Ornitologisk Forening), aby spolu realizovaly největší výzkumný projekt svého druhu o tažných ptácích, kteří tráví mimohnízdní sezónu v jižní části Sahary.

 

Některé z nejvíce ubývajících druhů ve Velké Británii patří mezi tažné ptáky. Například kukačka obecná (Cuculus canorus), hrdlička divoká (Streptopelia turtur), slavík obecný (Luscinia megarhynchos) nebo lejsek šedý (Muscicapa striata). Tyto druhy hnízdí v Evropě a migrují do subsaharské Afriky.

Poslední čísla ukazují, že počty více než 40% všech tažných druhů táhnoucích do Afriky se za posledních 30 let snížily. Alarmující je i fakt, že desetina z těchto druhů je blízko ohrožení nebo ohrožená na červeném seznamu IUCN.

Projekt zapojí do spolupráce ornitology podél koridoru od Atlantického pobřeží v Ghaně po severní oblast Republiky Burkina Faso, který zahrnuje habitaty pobřežních deštných lesů po okraj Sahary.

„Tito ptáci během své úžasné každoroční cesty čelí mnoha nástrahám“, řekl dr. Erasmus Owusu – výkonný ředitel Ghana Wildlife Society. „ Birdlife a jeho partneři se snaží táhnoucím ptákům zajistit bezpečnější cestu“.

„Drastický pokles některých oblíbených letních ptačích návštěvníků, jako je kukačka obecná, hrdlička divoká nebo slavík obecný, je jednou z největších obav v ochraně přírody“, upozornil dr. Danaë Sheehan – RSPB výzkumný ekolog.“Ačkoliv máme dostatečné znalosti o těchto ptácích u nás (UK), víme velmi málo nebo vůbec nic o tom, co se s nimi děje na jejich zimovištích. Je ale jasné, že bez pomoci budou početní poklesy pokračovat a populace táhnoucích druhů se budou zmenšovat na kritickou hodnotu.“

Potenciální příčiny způsobující pokles početnosti migrantů jsou například: klimatické změny, změny srážkových modelů nebo degradace půdy. Předpokládaný růst lidské populace a klimatické variability v západní Africe pravděpodobně zvětší tyto hrozby.

„Pokud chceme změnit tyto alarmující poklesy, musíme jednat nyní“, řekl dr. Chris Hewson – výzkumný ekolog BTO. „Abychom to mohli udělat, musíme zjistit, kde ptáci tráví zimní měsíce a jakým tlakům zde čelí. Pokud dokážeme nalézt odpověď na tyto otázky, budeme schopni jim zajistit budoucnost“.

Tým vědců bude sčítat a kroužkovat ptáky v oblasti Ghany a Rep. Burkina Faso, v celé šíři biotopů, od hustých tropických deštných lesů po polopouště. Vědci doufají, že zaznamenáváním ptáků na těchto stanovištích několikrát během roku získají detailní obraz o jejich pohybu a o tom, jakému prostředí dávají přednost.

Jako odpověď na nebezpečné poklesy početnosti tažných ptáků Birdlife zahájil kampaň Born to Travel (Zrozeni k letu) pro ochranu tažných ptáků africko-euroasijských migračních cest.

 

 

Zdroj www.birdlife.org, překlad Luděk Petrilák

 

video kampaně Born to travel zde
www stránky Born to travel zde

____________________________________________________________________________________________

20091024a20091027d 20091027f20091027g

Rorýs obecný a jeho spánek

m Jilemnice – Jednou ze zvláštností života rorýse obecného (Apus apus) je jeho schopnost spát v letu, kdy „vypíná“ jednu hemisféru mozku. Tuto schopnost prokázaly studie, využívající radaru a radiotelemetrie u nehnízdících jedinců v Evropě. Totéž se předpokládá i pro nocování na afrických zimovištích – pokud tomu tak je, trávili by rorýsi ve vzduchu bez přestávky 9 měsíců v roce. Existuje ale jen málo přímých pozorování rorýsů nocujících v letu nad Africkým kontinentem.

Objevilo se však také několik pozorování rorýsů nocujících na stromech, zvláště mladých jedinců. Nejvíce jich je od Jana Holmgrena z jižního Švédska, který pozoroval v srpnu 1982 – 2000 celkem 118 nocujících rorýsů a 230 dalších kteří naletovali za soumraku na stromy nebo stožáry a pravděpodobně také spali obdobným způsobem mimo sledované území. Ptáci se drželi řapíků listí a svá těla opírali o listoví. Počet takto spících rorýsů byl vyšší v letech s nízkými srpovými teplotami. Jedno z prvních pozorování takto spícího rorýse pochází z 1. srpna 1893 u obce Povrly v severních Čechách (A. Hauptvogl). Nocování v korunách stromů je tedy pravděpodobně důležitou adaptací na přečkání nepříznivého počasí.

Sám mám pouze jedno takové pozorování, je ze 17. května 2007 – jednalo se tedy o jedince na jarním příletu. Teplota byla kolem 10 °C a polojasno. Rorýs naletoval na solitérní jírovec a asi po 15 náletech se přichytil na kůře kmenu 4 metry nad zemí. Jeho styl uchycení i doba je odlišná od případů, které Holmgren popisuje, mohlo se tedy jednat o vyčerpaného jednice. Nemáte někdo podobné pozorování?
Luděk Petrilák

Fotografie rorýsů, nocujících na stromech a další zajímavosti o těchto ptácích naleznete v citacích z práce J. Holmgrena zde.

pnoqr

{mxc}