Jarní migrace břehoušů černoocasých (Limosa limosa). Foto – Eva Stets
V předešlých dílech seriálu o deltě řeky Evros jsem psala především o ptácích, které zde můžeme potkat v zimě (část 1 a část 2). Ale teď začíná jaro. Okolní krajina se mění, stromy a keře se začínají zelenat – je čas mluvit o jiných ptáích, o jejich tahu a o hnízdění…
Nepatrná část bernešek bělolících (Branta leucopsis)od Strijens.
Úvodem něco málo z Wikipedie : Nizozemsko je tvořeno 12 provinciemi, z nichž můžeme pouze dvě nazývat Holandsko: Noord-Holland a Zuid-Holland. Ostatní provincie jsou Groningen, Friesland, Overijssel, Flevoland, Drenthe, Utrecht, Zeeland, Noord Brabant, Gelderland a Limburg. Nazývat Nizozemsko slovem Holandsko je podobná chyba jako označování České republiky slovem Čechy nebo celého Spojeného království slovem Anglie.
Jakkoli je používání názvu Holandsko pro označení celého Nizozemska fakticky nesprávné, je velice rozšířené; i v holandštině se běžně slovo Holland používá místo správného Nederland. Také já si dovolím ve svém článku používat více vžité pojmenování Holandsko, což mi doufám laskavý čtenář promine.
Pár hoholek ledních (Clangula hyemalis) na řece Wisle u Swibna. Foto – Jiří Mach.
Polsko, Helský poloostrov – Záměr navštívit sever Polska a jeho pobřeží Baltského moře zrál v hlavě některých členů naší malé výpravy delší čas. Pro některé to zas byla otázka jen několika dní, než našli motivaci navštívit v končícím zimním období tuto zřejmě poměrně málo našimi ornitology navštěvovanou oblast. O tom, jaká překvapení nám nejen kosa helského poloostrova připraví v období od 5. do 7. března, nic netušila rozmanitá skupina ve složení Jiří Mach, Antonio Mulet (Španěl nyní studující v Praze), Luboš Novák, Petr Suvorov a Jaroslav Richtr.
Jeden z ostrovu Westmanskeho souostrovi – foto: J. Vrana
Jedním z mých vůbec nejstarších snů byla návštěva Islandu. S nástupem ornitologie jako koníčku se pak přání vidět gejzíry, vodopády a polární záři rozšířilo ještě o pozorování hoholů islandských, kaček strakatých nebo třeba racků šedých.
Kolpík bílý, volavka bílá, volavka stříbřitá a volavka popelavá společně zimují v deltě řeky Evros. Foto – Eva Stets.
Řecko – V předchozím úvodním dílu vyprávění o deltě řeky Evros jsem napsala, že toto území patří mezi unikátní kouty Evropy. Dnes na doplnění dodávám, že řecká (největší) část má 18.800 ha, z nichž 9.200 ha zabírá území pod přísnou ochranou – národní park, chráněný od r. 1971 v rámci Ramsarské konvence.
Volavky stříbřité a volavky bílé (Egretta garzetta i E. Alba). Foto – Eva Stets.
Cyklus polsko-řecké kolegyně Evy Stets nám představí ornitologicky unikátní území na severu Řecka. V první části se seznámíme s oblastí, ve druhé si povíme o zde zimujících ptácích a ve třetí se podíváme,jaké druhy je zde možné potkat na tahu a v hnízdním období.
Když jsem se před několika lety dozvěděla, že se budu muset přestěhovat do města Alexandroupolis na severu Řecka, zdálo se mi opuštění milovaných šestimilionových Atén a přestěhování do malého 900 km vzáleného města hrozné. Jediné, co mě s tím faktem smiřovalo, byla možnost poznání zdejších ornitologicky velmi zajímavých míst, která mi do té doby byla cizí.
Hejno ústřičníků velkých na pobřeží. Foto – Petr Moutelík.
Anglie – Přibližně 250 km západně od Londýna leží město Exeter. Protéká jím řeka Exe. Mezi Exeterem a ústím řeky do moře se nachází řada pro biology atraktivních lokalit. Celkem se jedná o šest rezervací.Pro estéty nevábné bahnité prostředí ústí řek do moře, označované jako estuáry, je rájem pro tisíce ptáků. Na biorytmus ptáků má v těchto místech vliv příliv a odliv. Návštěvníci rezervací musí být opatrní a dodržovat doporučení správců chráněných území.
Skupina labutí malých v Dolině Baryczy. Foto – Jerzy Bartuzi.
Polsko, Dolina Baryczy – Inspirací k víkendovému jarnímu výjezdu do této polské oblasti mně byla loňská pozvánka od Pawła T. Dolaty, kterou prezentoval na těchto webových stránkách. K ještě většímu nažhavení pak jistě přispěla úspěšná cesta za labutěmi malými (Cygnus columbianus), kterou právě na jaře loňského roku do této krajiny uskutečnili Kuba Vrána s Petrem Suvorovovem. A tak už v zimě jsem plánoval jarní návštěvu do této zajímavé Ptačí oblasti NATURA 2000 k rybníkům u Milicze a Przygodzic.
hrdlička karolínská (Zenaida macroura) – Kuba; foto: J. Vaněk
26.1.2008
Ráno balíme věci, loučíme se s rodinou Gustáva , ještě se zastavujeme pro Lojzu a pak již vyrážíme směr Havana. Cesta plyne celkem nerušeně, pouze na jednom místě poblíž Cienfuegos náhle na okraji silnice zaregistrujeme dva dravce, živící se na nějaké mršině. Není pochyb – jsou to karančové chocholatí (Caracara cheriway). Okamžitě brzdíme, bereme fotoaparáty a hrabeme se z auta. Než se nám to podaří, karančové se již vznášejí někde v dáli. No, alespoň si můžeme připsat nový druh. Před Havanou zastavujeme na jedné z pláží Playas del Este a poklidný Karibik, měníme za mnohem bouřlivější Atlantik. Docela příjemná změna. Pak již bez jediného zaváhání přijíždíme do Havany k paní Heleně. Všichni, až na Lojzu jdeme na večeři do jedné pouliční pizzérie. Lojza má svůj program. Teprve druhý den se ke svému úžasu dozvídám, že Lojza navštívil místní kino, kde prý dávali nějaký španělský film, pochopitelně ve španělštině. Kolik toho z filmu Lojza měl, ví jen on sám, protože na mé dotazy na děj, odpovídal dost neurčitě.
Husice rezavá (Tadorna feruginnea) – Turecko (foto: L. Praus)
Kroužkování ptáků v severovýchodním Turecku
Územím Malé Asie probíhá hlavní tahový koridor pro ptačí migranty z velké části střední a východní Evropy. Každým rokem na podzim míří k Bosporu, nebo ke kaňonu řeky Čoruh nejen milionové ptačí zástupy, ale i stovky birdwatcherů ze všech koutů světa. I proto se může jevit poněkud překvapivou informace, že v celém sedmdesátimilionovém Turecku působí v roce 2009 pouze 8 licensovaných kroužkovatelů. Ornitologický výzkum je tu stále závislý na pomoci ze zahraničí. To se netýká pouze finanční stránky, ale i lidských zdrojů.
