Hnízdní podpora dutinových dravců a sov na Javořích horách V.

Významným predátorem drobných hlodavců zůstává vedle uvedených podporovaných druhů také volně hnízdící káně lesní (Buteo buteo). S ohledem na současné zemědělské hospodaření s dlouhodobě vysokým podílem trvalých travních porostů je jeho populace na území Javořích hor ustálená. Jen na jižních svazích masivu od západní části Vižňova k oblasti pod Jelením vrchem lze předpokládat trvalý výskyt nejméně 7 párů. Vezmeme-li v úvahu průměrnou velikost okrsku, kde se ptáci aktuálně pohybují a loví, dosahuje jejich hustota 0,58 páru/km². To je plně srovnatelné např. se severovýchodním údolím Orlických hor, kde se jejich hustota již dlouhodobě pohybuje kolem 0,56 páru/km².

Tuto početnost lze považovat v porovnání s níže položenými oblastmi za relativně vysokou. Nestabilní potravní zdroje v této oblasti pak již jen určují počet párů hnízdících v dané sezoně a s jejich reprodukční úspěšnost. Ačkoli tu pravděpodobně zůstává hlavní kořistí hojně rozšířený hraboš polní na loukách či pastvinách, v období jeho nízkého výskytu se stávají alternativním zdrojem potravy lesní druhy hlodavců, které tito mohutní ptáci obratně loví i v zapojených lesních porostech nebo na mýtinách, podél cest a průseků. Právě v roce 2012 bylo možné se často setkat s lovícími ptáky uprostřed lesa od podhůří až na hřebeny hor.

Jejich rovnoměrné rozšíření bez náznaku utváření početnějších skupin signalizovalo už od letních měsíců stejnoměrnou a bohatou nabídku drobných hlodavců v lesních porostech. Tomu odpovídala také podchycená lovecká aktivita pozorovaných ptáků, kdy v letních měsících (VI. – VII.) v lesním prostředí až po hranu lesa lovilo 92 % zastižených jedinců a na loukách a pastvinách jen 8 %. S postupujícím přírůstkem hraboše polního ke konci VIII. měsíce se v otevřené krajině pohybovalo již kolem 50 % z celkového pozorovaného počtu kání. Pohotové vyhledávání vydatnějšího potravního zdroje současně se schopností vysoké koncentrace lovících jedinců řadí tohoto dravce k základním významným predátorům drobných hlodavců.

Kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum), (Ku) v lokalitě z loňského roku pod Jelením vrchem v nadmořské výšce 620 m nebyl v letošní sezoně přímým pozorováním ani odposlechem prokázán. Reakce drobných pěvců na hlasovou provokaci kulíška však byla v lokalitě pozitivní a ukazovala na jeho trvalou přítomnost.

Kalouse ušatého (Asio otus), (Ka) jsem v sezoně 2012 pod Javořími horami nezaznamenal, ačkoli v minulosti patřil k pravidelně hnízdícím druhům. Lze ho snadno přilákat do polobudek pro poštolky umístěných ve stromořadích nebo solitérních stromech v blízkosti lesa nebo pásů zeleně. I když kalousi u nás osídlují především nížinné oblasti, jsou schopni se zachytit také ve vyšších nadmořských výškách a vytvořit tam stálou subpopulaci. Na zimní období odlétá na potulky do oblastí s nízkou sněhovou pokrývkou a snadnou dostupností ke kořisti. Brzy zjara se opět navrací a usazené páry často používají jednou zvolené hnízdiště řadu let po sobě. V oblastech s chybějícími stálými páry může mít jeho hnízdní výskyt invazní charakter v souvislosti s fluktuací potravní nabídky.

Kromě výše uvedených cílových druhů jsou velké umělé dutiny příležitostně obsazovány také menšími druhy dutinových ptáků. Vysoké procento osídlení budek pro sovy dutinovými pěvci je odrazem velice nízké nabídky vhodnějších dutin. Silný nedostatek hnízdních příležitostí také potvrzuje zdejší meziroční přírůstek dutinových pěvců hnízdících v budkách pro sovy o více než 100 % (!) (Tab. 5).

Pro podporu populací dutinových pěvců je možné doporučit instalaci malých budek (sýkorníků), které za předpokladu pravidelné údržby velmi účinně zvyšují jejich populační hustoty. Kromě sýkor a brhlíků tak lze i několikanásobně zvýšit početnost méně častých tažných druhů jako jsou lejsci černohlaví nebo rehci zahradní. Celé společenstvo dutinových pěvců jednoznačně zpevňuje stabilitu lesních porostů a dají se velmi dobře využít při potlačování i úplnou likvidaci ohnisek chronického výskytu některých druhů hmyzu. U sýkor to bývá v tomto prostředí především ploskohřbetka smrková, pilatky nebo některé druhy motýlů (např. obaleč smrkový nebo modřínový). Brhlík lesní naopak využívá širokou škálu hmyzích druhů včetně kůrovců, nalezených na kmenech, silných větvích i pod kůrou. Zvýšení jejich početnosti současně přispívá v období nedostatku hlavní kořisti k udržení početnější populace lesních druhů sov.

Ze savců byli v budkách prokázáni ve 3 případech plšík lískový (Muscardinus avellanarius) a v 1 budce přebývala veverka obecná (Sciurus vulgaris). Současně byly 3 dutiny trvale navštěvovány kunou lesní (Martes martes), která v jedné z nich predovala snůšku sýce rousného. Také v zimním období 2011/2012 se tato šelma udržela v relativně vysokém stavu na celé ploše kopcovitého terénu, kde se odrazilo podzimní rozmnožování myšice lesní. V příštích sezonách bude s nejvyšší pravděpodobností budek navštěvovaných kunami mírně narůstat, ale pokud se úměrně zvýší počet umělých dutin, nebude místní populace sov predací příliš ohrožována.

Miroslav Dusík