Česká Skalice, Rozkoš - Dalším ze zimních hostů z řádu pěvců, se kterým se téměř každoročně setkáváme v okolí přehrady Rozkoš je konopka žlutozobá (Carduelis flavirostris). Tento druh vytváří řadu poddruhů, ale u nás se v zimě vyskytuje konopka žlutozobá evropská (C.f. flavirostris). Ta hnízdí na otevřených místech, jako je tundra, rašeliniště a skalnatá místa s nízkou vegetací v Norsku, odtud na sever do Laponska, dále přes severní Švédsko a Finsko až na poloostrov Kola. V zimě se tito ptáci objevují ve v západní a střední Evropě a někdy táhnou ještě dál až do severní Itálie.

V České republice je konopka žlutozobá poměrně pravidelným zimním hostem, ale nebylo tomu tak vždy. Ještě před rokem 1960 se jednalo o velice vzácného ptáka, ale od toho roku jeho početnost výrazně vzrostla. S tímto ptačím druhem se můžeme setkat na různých úhorech s dostatkem plevelů, jehož semeny se konopky živí, dále na strništích, rumištích apod. Často se vyskytuje s dalšími druhy pěvců, které vyhledávají podobná stanoviště. V těchto případech není pro laika právě snadné tento druh mezi ostatními pěvci správně určit.

Konopka žlutozobá, které mezi kolegy zkráceně říkáme „žlutozobka“ se dost podobá u nás hnízdící konopce obecné (Carduelis canabina), ale přesto zde některé poměrně dobře viditelné znaky existují. Jak druhové jméno napovídá, jde především o žluté zbarvení zobáku. Není bez zajímavosti, že takto žlutě zbarvený zobák má tato konopka pouze v zimním – prostém šatu, ale v létě na hnízdišti je jeho zbarvení šedohnědé. Dalším dobře viditelným znakem u samců, zejména při pohledu zezadu, je růžovofialové zabarvení kostřece. Není snad třeba dodávat, že nezbytnou pomůckou pro rozlišení popisovaných detailů je kvalitní pozorovací technika. Oba podobné druhy jsou samozřejmě odlišitelné i podle hlasu, ale to vyžaduje určitou zkušenost pozorovatele.

Na přehradě Rozkoš pozorujeme tuto konopku v posledních letech pravidelně. Její přílet probíhá převážně začátkem listopadu, např. 1. 11. 2007 – 1 ex, z jiných částí ČR však existují údaje o pozorováních i ze září. V některých zimách se „žlutozobky“ na přehradě zdržují po celou sezónu, někdy se na průtahu jen zastaví a pokračují v letu do jiných oblastí. V zimách 2006/07 a 2007/08 se zdržovaly u přehrady po celé zimní období, přičemž nejvyšší zjištěný počet byl 23 ex. dne 11. 11. 2007. Na svá hnízdiště od nás odlétají v průběhu měsíce března, nejpozději jsem je v posledních letech pozoroval 22. 3. 2008 (4 ex).

Pokud se týká letošní zimní sezóny, tak byly „žlutozobky“ u přehrady pozorovány počátkem listopadu (5. 11. 2009 – 38 ex), ale poté z lokality zmizely a až do současné doby mi není známo žádné další pozorování.

Pokud se ohlédnu o nějaké to desetiletí nazpátek, tak i po napuštění přehrady v sedmdesátých letech minulého století existuje řada údajů o pozorování konopek žlutozobých v jejím okolí, i když se jednalo o nepravidelného hosta. Z těchto dob existuje i údaj o dosud nejvyšším počtu, který mi je z lokality znám. Hejno o počtu asi 120 ex. zde bylo pozorováno dne 17. 1. 1976. Mimořádné je i pozorování z druhé poloviny března roku 1984, kdy se na obnaženém dně přehrady zdržovalo asi 80 ex.

Jako řada dalších zimních hostů, patří „žlutozobky“ mezi druhy, které jsou vůči lidem poměrně důvěřivé a je možno se k nim přiblížit na krátkou vzdálenost. To však většinou neplatí, pokud se vyskytují v přítomnosti dalších ptačích druhů. Ty mají často výrazně delší únikovou vzdálenost a krotší druhy pak dokáží strhnout s sebou. Proto jsem vždy nejraději, když je zastihnu samotné a další druhy mi je neplaší. Právě za takových podmínek jsem pořídil následující záběry.

Jaroslav Vaněk