Žehuň - Ve dnech 1. až 8. května 2010 proběhl v Národní přírodní rezervaci Žehuňský rybník 14. ročník jarní odchytové akce. Cílem těchto odchytů je spolu s dalšími programy (CES, letní odchytová akce apod.) sledování meziročních změn početnosti některých druhů ptáků, případně získávání nových fenologických a faunistických dat. Tyto údaje pak mohou být využity v rámci ochrany přírody a při plánování managementu rezervace.

První den se uskutečnila na třech stanovištích první kontrola programu CES, odchyt na všech stanovištích proběhl ve dnech 2. až 8. 5.. Součástí jarního odchytu je tradičně i Vítání ptačího zpěvu, které letos proběhlo v neděli 2. května.

Slavík modráček tundrový (Luscinia svecica svecica) – nejotužilejší slavík

Tento poddruh modráčka se na území naší republiky vyskytuje pouze na náhorních rašeliništích Krkonoš. Na dvou hnízdištích se tam objevuje s značnými výkyvy v počtu zhruba padesáti jedinců. Přítomnost druhu byla v místě prokázána v 60. letech minulého století, a od té doby je výskyt sledován. Zejména po roce 2000 bylo odborníky dosaženo výrazných úspěchů, přesto však mnoho otázek zůstává i nadále nevyjasněných.

Kdysi jsem ze čtyřicetilitrového kanystru odřízl dno, opatřil zátkou a upravil tak, aby zapadlo do stinného koutku rozptýlené zeleně v rohu mezi hospodářskými budovami uprostřed obce Předměřice nad Labem, kde by se ptáci cítili bezpečně. Umístil jsem jej na 1,2 m vysoký kovový podstavec na přehledné místo nad trávník, a vložil plochý kámen, tvořící suchý ostrůvek uprostřed nádoby s vodním sloupcem 2 – 3 cm.

Do bratislavské zoo jsem se podíval v srpnu 2008. Slovensko není zrovna typickou velmocí zoologických zahrad, o čemž svědčí i fakt, že na celý stát najdete pouze pět zoologických zahrad (tj. třetinu toho, co má v současné době ČR; mimo Bratislavy to jsou ještě Bojnice, Košice, Spišská Nová Ves a nedávno otevřený Stropkov). Zoo v Bratislavě je velmi rozporuplným místem. Najít ji je bez přesné mapy poněkud problém, protože propagace i značení je zde na bodě mrazu.

Česká Skalice, Rozkoš - Vodouš malý (Xenus cinereus) je druhem bahňáka, jehož výskyt má v České republice charakter výjimečnosti a není mnoho ornitologů, kteří měli to potěšení se s ním u nás setkat.

Domovinou tohoto druhu je sibiřská příroda, kde hnízdí na bahnitých březích a mokrých loukách s křovinatými porosty vrb a na lesních jezerech a bažinách. Svůj hnízdní areál však vodouš malý postupně rozšiřuje směrem na jih a na západ a v současné době jsou známa hnízdiště i ve Finsku, Norsku, Lotyšku, Bělorusku a na Ukrajině. Zimoviště druhu pak leží na mořských pobřežích tropické Afriky, Arábie, Jižní Asie, Indonésie a Austrálie.

V třetím díle seriálu o slavících se seznámíme s nejtajemnějším z našich slavíků, o jehož výskytu na našem území máme stále jen kusé informace.

Slavík tmavý (Luscinia luscinia) – nejvzácnější náš slavík

Slavík tmavý, dříve zvaný uherský, je z našich slavíků nejrobustnější, s zimovištěm na samém jihu Afriky. Na území naší republiky jej zastihneme nejčastěji na tahu, občas však také ve smíšených párech se slavíkem obecným (Luscinia megarhynchos) a výjimečně zřejmě i jako hnízdící druh.