V třetím díle seriálu o slavících se seznámíme s nejtajemnějším z našich slavíků, o jehož výskytu na našem území máme stále jen kusé informace.

Slavík tmavý (Luscinia luscinia) – nejvzácnější náš slavík

Slavík tmavý, dříve zvaný uherský, je z našich slavíků nejrobustnější, s zimovištěm na samém jihu Afriky. Na území naší republiky jej zastihneme nejčastěji na tahu, občas však také ve smíšených párech se slavíkem obecným (Luscinia megarhynchos) a výjimečně zřejmě i jako hnízdící druh.

Rožďalovické rybníky

Na počátku stála nádherná myšlenka. V jeden den na celé naší planetě svou přítomností na mnoha místech společně s ptáky oslavit příchod jara a připomenout významnou úlohu, kterou tento živočišný řád v přírodě plní a sehrává. K realizaci této myšlenky došlo poprvé v roce 1983 v anglickém Birminghamu pod názvem „Dawn chorus day". V České republice došlo k jejímu uskutečnění poprvé o devět let později, tedy v roce 1992 pod již zmíněným názvem „Vítání ptačího zpěvu". V letošním roce se tedy uskuteční již 18. ročník na mnoha místech Čech, Moravy a Slezska. Potěšující skutečností je, že počet míst, kde se akce koná, rok od roku narůstá. ČSO jich v letošním roce eviduje již 93. Doufejme, že nebude dlouho trvat a dočkáme se celé stovky.

V úterý 20. dubna k večeru mi volal přítel z Třebechovic, že při procházce lesem se synkem objevili něco podivného. Prý tam v lese je více mrtvých ptáků, částečně přikrytých chvojím. Dále mi řekl, že tam je labuť a asi volavka a nějací dravci. Zda bych mohl přijet a něco k tomu říci. Odložil jsem domácí práci (praní) došel pro auto a jel. Venku byla zrovna malá jarní bouřka. Cestou jsem se zastavil u přítele a jeho syna. Ten vzal auto a vedl mě na místo. Musím ho pochválit, místo mi popsal do telefonu tak dokonale, že bych to našel i sám.

Na sklonku zimního období se zejména teritoriální druhy zimujících ptáků nápadně  rychle rozptýlí od navštěvovaných krmítek do okolí. Konzumace slunečnice nebo jiných krmiv na počátku vegetačního období zcela závisí na klimatických podmínkách, tedy přítomnosti a aktivitě hmyzu. Proto jsou značné rozdíly v odběru krmiva mezi lokalitami i sezonami. V lesním prostředí Jizerských hor v nadmořských výškách kolem 800 m zpravidla odběr předkládaného slunečnicového semene postupně ustává již od poslední březnové dekády a je zimujícími hmyzožravými pěvci zcela ukončen až v druhé půli května (období hnízdění). Pouze za velmi chladných deštivých dnů občas zalétnou sýkory uhelníčci (Parus ater) nebo brhlíci lesní (Sitta europaea).

Pardubice – Pardubické středisko Agentury ochrany přírody a krajiny sídlí v centru města ve vile na křižovatce objezdové rychlodráhy a sjezdu do města. Mezi frekventovanou křižovatkou a pozemkem střediska se táhne silniční val, zarostlý džunglí křovin a ruderální vegetace.

Co je pro lidké oko nevzhledným pásem houštin, dobrých tak leda k částečnému odstínění prachu a hluku silnice, pro živočichy, a zejména ptáky, představuje doslova oázu uprostřed civilizace. Křoviny na silničním valu slouží jako úkryt, potravinová základna, tahový koridor i hnízdiště netušenému počtu ptačích druhů.

ZOOLOGICKÁ ZAHRADA ÚSTÍ NAD LABEM                                               

Jednoho lednového víkendu letošního roku (2010) jsme se s kolegou Michalem Podhrazským a kamarádem Františkem vypravili do zoo v Ústí nad Labem. Jedním z původních cílů byl odchyt labutí na Labi za účelem odečítání kroužků, což bohužel nevyšlo, protože v celé délce řeky v městě zimovaly slovy tři labutě. Ústeckou zoo jsem navštívil již v roce 2005, kdy jsem si odtamtud odnesl velmi podivné pocity, proto jsem se chtěl podívat, jestli se za pět let park alespoň trošku změnil k lepšímu. Předem této recenze ale avizuji, že ústecká zoo bohužel není příliš specializovaná na ptáky, takže tato recenze bude poněkud obecnějšího charakteru.

Druhý díl seriálu o slavících nás zavede za slavíkem obecným - ptačím druhem, který se stal předmětem mého ornitologického zaměření.

Slavík obecný (Luscinia megarhynchos) – nejznámější náš slavík

Slavík obecný se ze zimovišť, ležících hlavně v západní části afrického Sahelu navrací od poloviny dubna a ptáci se zkušeností s hnízděním v předchozích letech stihnou obsadit revíry nejpozději do konce měsíce.

Vrabec domácí (Passer domesticus) je často zmiňovaným druhem, pokud mluvíme o snižujících se počtech našich běžných druhů ptáků v zemědělské krajině. Jeho úbytek je dobře zmapován napříč Evropou a tento v minulosti opomíjený druh se dostal do hledáčku mnoha výzkumných skupin v celé Evropě. Nejčastěji zmiňovanými příčinami jsou různé změny v krajině, používání pesticidů a další všemožné důvody včetně globálního oteplování.

                                                                                                                          
Dobruška - Chtěl bych se zmínit o projevech vandalismu v naší přírodě, tak jsem se s tímto moderním fenoménem v posledních několika letech setkal. Onu zmínku bych chtěl dokumentovat na několika případech a přiložených fotografiích.

První případ bych hodnotil jako vandalismus neúmyslný, chyba vznikla spíš na základě mého špatného odhadu. V Dobrušském parku v minulosti hnízdívalo například několik druhů sov - puštík obecný (Strix aluco), sova pálená (Tyto alba), sýček obecný (Athene noctua) a další dříve hojní ptáci z jiných čeledí. Potom byly staré stromy s dutinami vykáceny a u ostatních byl proveden důkladný průklest.

Przygodzice, jižní Velkopolsko – Polsko je zemí s nejvyšší početností čápa bílého (Ciconia ciconia) na světě. Polská hnízdní populace se momentálně odhaduje na asi 40 tisíc párů, což je více než 20% celosvětové populace (oproti maximální početnosti asi 52 tisíc párů v roce 2004 se ale jedná o dvacetiprocentní úbytek). Čáp je mezi Poláky velmi populární a má své pevné místo i naší kultuře a umění. Je tedy více než dobrým objektem pro provádění přírodovědné výchovy. Moderní formou jak to činit je sledování hnízd čápů pomocí internetových kamer. V Polsku je v současné době kamerou sledováno dvanáct čapích hnízd. Jedno z nich se nachází v obci Przygodzice a zde na webu bylo již mnohokrát zmiňováno, ať již v příspěvcích popisujících návštěvu Doliny Baryczy, nebo v samostatném článku.