Przygodzice, jižní Velkopolsko – Polsko je zemí s nejvyšší početností čápa bílého (Ciconia ciconia) na světě. Polská hnízdní populace se momentálně odhaduje na asi 40 tisíc párů, což je více než 20% celosvětové populace (oproti maximální početnosti asi 52 tisíc párů v roce 2004 se ale jedná o dvacetiprocentní úbytek). Čáp je mezi Poláky velmi populární a má své pevné místo i naší kultuře a umění. Je tedy více než dobrým objektem pro provádění přírodovědné výchovy. Moderní formou jak to činit je sledování hnízd čápů pomocí internetových kamer. V Polsku je v současné době kamerou sledováno dvanáct čapích hnízd. Jedno z nich se nachází v obci Przygodzice a zde na webu bylo již mnohokrát zmiňováno, ať již v příspěvcích popisujících návštěvu Doliny Baryczy, nebo v samostatném článku.

                                                                                                                          
Česká Skalice, Rozkoš - S příchodem jara začalo být živo nejen na hladinách rybníků a přehrad, ale pozvolna ožívají i jejich břehy, případně bahnitá dna, protahujícími bahňáky.

Jedním ze druhů, které pravidelně protahují přes naši republiku je jespák obecný (Calidris alpina). Jeho průtah začíná již koncem března a trvá až do konce května, kdy protahují ptáci z nejseverněji položených hnízdišť. Jarní průtah, a to nejen u bahňáků, je charakteristický tím, že má rychlý průběh a ptáci setrvávají většinou na lokalitě jen po dobu nezbytně nutnou k odpočinku a nabrání dalších sil. V případě jespáka obecného protahuje na jaře přes naše území asi jen pětina ptáků, kteří táhnou na podzim.

Ptačí oblast Rožďalovické rybníky byla vyhlášena pro dva kritériové druhy: motáka pochopa (Circus earuginosus) a jeřába popelavého (Grus grus). Kromě těchto dvou ptačích druhů zde ale samozřejmě hnízdí další zajímavé druhy ptáků. Jedním z nich je také volavka popelavá (Ardea cinerea).

Ojedinělá zahnízdění tohoto druhu nejsou žádnou velkou ornitologickou událostí. Takováto hnízda se objevují na různých místech a mohou, ale také nemusí, se stát základem pro budoucí početné hnízdní kolonie. Osud hnízdišť závisí i v dnešní době na pronásledování především ze strany rybářů v dané oblasti působící. V nepříznivém prostředí však i velké kolonie volavek mohou v krátké době přesídlit na jiné vhodnější místo (ŠŤASTNÝ, BEJČEK & HUDEC, 1996).

                                                                                                                              
Svitavy - V posledních letech se na různých úrovních diskutuje o ubývání vrabců domácích (Passer domesticus). O příčinách se vedou debaty a probíhají i určité odbornější iniciativy, které mají osvětlit příčiny toho stavu, projevujícího se především v západní Evropě. Mnohé příčiny úbytku jsou patrné „na první pohled", k jiným se budeme muset vyjádřit až na základě skutečně doložených výsledků vědeckých studií. Pozorování synantropních druhů ptáků se věnuje poměrně široké spektrum osob, včetně těch, které neholdují ornitologii nebo birdwatchingu. Setkání s vrabcem domácím tak u nás stále ještě při troše snahy a pozornosti není ničím výjimečným.

V osmdesátých letech minulého století jsme v rámci potlačování populací drobných polních hlodavců v zemědělských kulturách (hlavně na kmínech a víceletých pícninách) Královéhradecka testovali možnosti přilákání především kání lesních (Buteo buteo) do zájmových lokalit a možnosti snížení škod na plodinách přirozenou cestou – predací škůdce.

Elektrické vedení je právem vnímáno jako jeden z rizikových faktorů způsobujících vážná zranění ptáků. Ke zraněním dochází nejčastěji přímým nárazem letících ptáků na dráty, nebo popálením ptáků elektrickým výbojem po usednutí na nezabezpečené sloupy. Já bych v tomto příspěvku rád poukázal na jeden vliv el. vedení na ptáky, který můžeme vnímat pozitivně. Díky údržbě tras vedení totiž vznikají zajímavá stanoviště, která můžeme nazvat průseky pod dráty.

Vegetace pod dráty je pravidelným vyřezáváním udržována v takovém stavu, aby nedosáhla výšky drátů, čímž dochází k potlačení sukcese lesního biotopu. Periodicky se tak opakuje vývoj keřového porostu, který je atraktivní pro mnoho ptačích druhů. Vyznačuje se velkou nabídkou potravy, a to jak hmyzu, tak semen a plodů rostlin. Ptákům poskytuje potřebný kryt a pestrou nabídku míst k hnízdění. Vyřezávání probíhá mimo vegetační období, a tak nezasahuje do doby hnízdění. Šířka těchto pásů se pohybuje od několika metrů po několik desítek metrů, v závislosti na výši napětí v drátech.

Slavík modráček středoevropský (Luscinia svecica cyanecula) – nejčasnější náš slavík

Přestože jsme tohoto slavíka v minulosti již zmiňovali, v rámci jarního seriálu si jej trochu připomeneme.

ZOOLOGICKÁ ZAHRADA PRAHA 3

V minulém díle jsem putování po pražské zoo zakončil u expozice s nádherným evropským ptákem žluvou hajní (Oriolus oriolus). Od ní v této části stoupáme podél rozlehlých výběhů euroasijských horských kopytníků vzhůru do horní části zoologické zahrady. První ptačí zastávka bude lesní výběh s jeleny, muflony a divokými prasaty. Zde je při troše štěstí možné vidět několik krocanů divokých (Meleagris gallopavo). Sehnat u těchto ptáků divokou linii bohužel není dnes v době hybridizace nic jednoduchého, proto žijí pražští zoologové v podezření, že naši krocani zas až tak úplně divocí vlastně nejsou. Expoziční roli se sice plnit snaží, ale to je asi tak všechno.

   To že dnešní mládež stále více ztrácí kontakt s přírodou, je všeobecně známý fakt. Naštěstí spousta organizací projevuje snahu to změnit. Mezi ně mohu zařadit i Turistický oddíl mládeže Zálesáci Svitavy, jenž pořádá pro děti a mládež spoustu akcí, zaměřených na osvětu a úctu k přírodě. Poslední akcí tohoto charakteru byl ornitologický víkend na Brlence ve dnech 5. - 7. 3. 2010, jehož součástí bylo i mapování sov v severní části Javornického hřebene.

Po několika letech nejistoty a nečinnosti započala portugalská vláda definitivně výstavbu vojenské radarové stanice na vrcholu hory Pico de Areeiro, jednoho z nejpopulárnějších turistických cílů na ostrově a také jediné hnízdní lokality buřňáka madeirského (Pterodroma madeira), vzácného a endemického mořského druhu.

Hora Pico de Areeiro je součástí území NATURA 2000 a jako významnému ptačímu území (SPA) jí náleží daný stupeň ochrany dle evropské legislativy.

 Jedná se o jediné známé místo rozmnožování celosvětově ohroženého druhu, buřňáka, jehož celková populace se odhaduje na pouhých 65-80 párů, což z něj činí vůbec nejvzácnějšího mořského ptáka Evropy.