Svitavsko - Na severovýchodním okraji malebné Českomoravské vrchoviny, v trojmezí krajů Pardubického, Jihomoravského a Vysočiny, se nachází čtyři přírodní parky. Jde o poměrně rozsáhlou komplexní oblast, kde předmětem ochrany je typický ráz prostředí s mozaikovitým střídáním lesů, polí, luk, pastvin a sídel člověka. Romantická kopcovitá krajina zde nabízí nepříliš kvapný způsob života bez přílišného vlivu lidské civilizace.

Reliéf jednoho z parků je výrazně ovlivněn řekou Křetínkou, zahlubenou do prastarých geologických vrstev. Mezi Poličskem a Svitavskem se tak na ploše 5570 hektarů rozprostírá na jihu Pardubického kraje přírodní park Údolí Křetínky.

Česká Skalice, Rozkoš - Jedním ze zimních, severských návštěvníků našich vod je potápivá kachna s trochu podivným jménem polák kaholka (Aythya marila). Při pátrání po původu druhového jména této kachny jsem se na internetových stránkách Ústavu pro jazyk český dočetl, že toto slovo bylo převzato z ruštiny. V ruštině je slovo kagolka, údajně jedním z označení pro člun. Ale nevím, jak jsem koupil, tak prodávám.

Semily - Ostralka štíhlá (Anas acuta) hnízdí na rozsáhlém areálu od Skandinávie přes téměř celou evropskou část Ruska a kromě nejzazšího severu i na celé Sibiři. Hnízdí i v Severní Americe a na Islandu. Ve střední a západní Evropě je její hnízdní výskyt ostrůvkovitý. V České republice je poslední prokázané hnízdění známé z roku 1985 od Oder na Novojičínsku. Od té doby se počet hnízdních párů odhaduje v rozmezí 0 – 3. S tímto druhem se tedy u nás můžeme setkat vzácně v době tahu nebo ještě vzácněji v zimě. Ostralky zimují především na velkých řekách jako je Labe, Vltava, Ohře nebo Morava. Pokud je zima mírná, lze ji pozorovat i na nezamrzlých rybnících a vodních nádržích.

Tento populárně laděný článek je úvodním textem k novému seriálu na našich webových stránkách. Náš kolega Mirek Dusík, který se již devatenáct let profesionálně zabývá praktickou ochranou ptáků a využitím ptáků v ochraně agrikultur (předtím dvacet let dělal totéž jako vedlejší činnost) se s námi formou metodicky zaměřeného seriálu podělí o své zkušenosti z letité praxe.

Jak to všechno začalo… Zimní přikrmování ptáků patří bezpochyby k zajímavým aktivitám mnoha ornitologů, přátel přírody, ale také rodin s malými dětmi nebo seniorů. Přilákání hladových ptáků na parapet za oknem a možnost jejich sledování pěkně z blízka trvale poznamenala nejednoho pozorovatele.

Motto:
„Víc ledu tam dej
Tuhle chvíli mám rád
Když lokál je prázdnej
A měl bys zavírat…“
(Poutníci)

Píseň zněla 21. 1. 2010 mou dodávkou. Nejel jsem na ustavující schůzi výzkumné sekce potápličářů. I když by to byla krása (... welcome drink – grog, v krbu praskají buková polena, program: příprava expedice na severská hnízdiště, na interaktivní tabuli probíhá přednáška o posledním záletu Gavia pacifica, na britské ostrovy, účastníci popíjejí ušlechtilé nápoje, v kterých musí chřestit kostky ledu…Nádhera!).

Žehuň - V poklidném nedělním dopoledni 24.1.2010 jsem obdržel telefonát od kamaráda a ornitologa Ing. Stanislava Šimka o jeho nálezu mrtvého orla mořského (Haeliaeetus albicilla) u Žehuňského rybníka. Vzrušeně zoufalým hlasem mi vysvětloval podrobnosti a zatímco jsem se soukal do zimní kombinézy, popisoval nejbližší cestu k místu. Nakonec jsme se sešli Na Kopičáku, projeli po silnici Žehuňskou oborou až k hájovně a odtud pěšky hlubokým sněhem nedaleko nad železniční zastávku Choťovice. Mezitím jsme obdrželi instrukce o správném postupu od pracovníků ČIŽP v Hradci Králové, kteří nám také sdělili, že okamžitě zkontaktují kolegu z pražského inspektorátu, do jehož působnosti lokalita spadá.

ZOOLOGICKÁ ZAHRADA PRAHA
Nový rok jsem se odhodlal začít skrze asi nejodvážnější pisatelský počin, a sice napsání recenze na procházku po Zoo Praha. Psát tuto recenzi je pro mě poměrně složité, protože jsem v Zoo Praha strávil pracovně čtyři roky, a tudíž ji znám nejen z toho návštěvnického úhlu pohledu, ale i jako zaměstnanec. Pokusím se tedy vložit do svého putování po pražské zoo střípek historie za dobu, kterou jsem v ní strávil. Tento text je aktuální k červnu 2009, kdy jsem smlouvu se Zoo Praha pozastavil kvůli své několikaměsíční zahraniční stáži. Pokusil jsem se jej alespoň částečně aktualizovat, tak doufám, že mi něco neuniklo.

Ráby - Zimující havrany polní (Corvus frugilegus) kroužkuji již dvacet osm let a prošlo mi jich rukama víc než 17 000 (viz také článek zde na webu z loňského roku). Takže by se dalo předpokládat, že už by mě při odchytu neměli ničím novým překvapit. Pravda je ale opačná, obzvláště letos (to je ale na kroužkování to správňácké). Mnohaleté zkušenosti říkají, že havrani se většinou chytají při chladném počasí a hlavně při náhlém ranním ochlazeni s mírným sněžením. Když je teplo, tak se nechytají, to mají dost potravy na okolních polích. Stejně tak když napadne větší vrstva sněhu a udrží se delší dobu, tak se havrani odstěhují na velká smetiště, jako je třeba ve Chvaleticích, a žádný se nechytí.

Česká Skalice, Rozkoš - Dalším ze zimních hostů z řádu pěvců, se kterým se téměř každoročně setkáváme v okolí přehrady Rozkoš je konopka žlutozobá (Carduelis flavirostris). Tento druh vytváří řadu poddruhů, ale u nás se v zimě vyskytuje konopka žlutozobá evropská (C.f. flavirostris). Ta hnízdí na otevřených místech, jako je tundra, rašeliniště a skalnatá místa s nízkou vegetací v Norsku, odtud na sever do Laponska, dále přes severní Švédsko a Finsko až na poloostrov Kola. V zimě se tito ptáci objevují ve v západní a střední Evropě a někdy táhnou ještě dál až do severní Itálie.

Dobruška - Volně navazuji na článek kolegy Pavla Světlíka (Krmit ptáky – ale jak?). Každoročně krmím na své zahradě v Dobrušce (RK) ptáky v klasickém krmítku od podzimu do jara. Totéž jsem provozoval i v Městském parku, kam jsem před několika roky krmítko také instaloval a za pomoci spoluobčanů jsem jej zásoboval různými druhy zrnin (dokud mi ho vandalové nezničili – 28. 11. 2009). S letním krmením zatím nemám zkušenosti, ale jeho kladný vliv nezpochybňuji.

Svitavy - Na Štědrý den jsem se jako každoročně vypravil do přírody přilepšit ptákům. Štědrodenní zásyp slunečnicí, napíchnutí jablek na kraje větví a zavěšení kousku loje vždy přiláká jako první sýkory parukářky (Parus cristatus), uhelníčky (Parus ater), koňadry (Parus major), modřinky (Parus caeruleus), přiletí i brhlík lesní (Sitta europaea) a další opeřenci, kteří si sami vyberou co je pro ně vhodné. Osobně se mně naskytne krásná podívaná na přiletující druhy. Po chvíli však odcházím, abych svoji přítomností nerušil.

Pardubice, Hradec Králové - Ve dnech 2. – 4. 1. 2010 proběhla zimní kroužkovací akce „Labutě 2010“. Jako v předešlých zimách, i tentokrát se kroužkovalo v Pardubicích na Bajkale a na Labi a v Hradci Králové na Labi. Úspěšnost každé akce záleží zejména na konkrétních tohoročních podmínkách. V lednu 2009 mrzlo a díky tomu byly ideální chytací podmínky na Bajkale a velmi špatné na Hradeckém Labi. V letošním roce to bylo zcela obráceně – zatímco na Bajkale bylo chytání téměř nemožné, v Hradci Králové byly tentokrát podmínky naprosto ideální. Rovněž počty labutí v obou městech se letos velmi lišily – zatímco na Labi v Hradci bylo 88 ex., na Bajkale bylo pouze 27 ex. a na Labi v Pardubicích dalších asi 30.