K Baltu na sever Polska za zimujícími vodními ptáky |

Pár hoholek ledních (Clangula hyemalis) na řece Wisle u Swibna. Foto – Jiří Mach.

Polsko, Helský poloostrov – Záměr navštívit sever Polska a jeho pobřeží Baltského moře zrál v hlavě některých členů naší malé výpravy delší čas. Pro některé to zas byla otázka jen několika dní, než našli motivaci navštívit v končícím zimním období tuto zřejmě poměrně málo našimi ornitology navštěvovanou oblast. O tom, jaká překvapení nám nejen kosa helského poloostrova připraví v období od 5. do 7. března, nic netušila rozmanitá skupina ve složení Jiří Mach, Antonio Mulet (Španěl nyní studující v Praze), Luboš Novák, Petr Suvorov a Jaroslav Richtr.

Užitečné informace a rady pro pobyt jsme získali nejprve od Zdeňka Vermouzka, který tuto oblast nedávno navštívil. Pochopitelně nastalo také zjišťování aktuálního výskytu zimujících ptačích druhů na tamním pobřeží. Inspirativní byl především opakovaný výskyt racka šedého (Larus hyperboreus) v přístavech Helu i Wladyslawowa. Dopředu jsme se poohlédli i po případných dalších zajímavých lokalitách, kterými se nakonec staly písečné duny v oblasti jezer Lebsko a Gardno západně od poloostrova Hel a delta řeky Wisly v Gdaňské zátoce.

Spokojení pozorovaté (J.Mach, A.Mulet a P.Suvorov) v přístavu Wladyslawowo. Foto – Luboš Novák.

Po poměrně snadné cestě, jsme se v brzkých ranních hodinách objevili v sobotu 5. března v přístavním městečku Hel. Leží na samotném konci poloostrova, který je díky písčitým plážím známým letoviskem Poláků při jejich dovolené. Krátce po ubytování ve stanici oceánografického institutu gdaňské univerzity, jsme již kolem sedmé hodiny stanuli v Helu na březích Pucké zátoky. Díky zatažené obloze a zjištění, že břehy jsou v dohledu prakticky zamrzlé, naše prvotní nadšení mírně opadlo. V zápětí jsme ale zjistili, že vody v přístavu skýtají velmi dobré podmínky pro koncentraci racků chechtavých (Chroicocephalus ridibundus), racků bouřních (Larus canus), racků mořských (Larus marinus), zejména ale racků stříbřitých (Larus argentatus), a dále pak kormoránů velkých (Phalacrocorax carbo), labutí velkých (Cygnus olor), lysek černých (Fulica atra) a hlavně kachnovitých vodních ptáků čeledi Anatidae. Z nich tu byli nejpočetnější morčáci velcí (Mergus merganser), odhadujeme na pětset. Naopak spatřit zde kachnu divokou (Anas platyrhynchos) byl spíše vzácný okamžik.

Co nás však naprosto na tomto místě velmi rychle fascinovalo byla přítomnost hoholek ledních (Clangula hyemalis), turpanů černých (Melanitta nigra) i turpanů hnědých (Melanitta fusca), četných hoholů severních (Bucephala clangula) nebo poláků kaholek (Aythya marila). Především již tokající hoholky nebo jejich neustálé potápění se staly opravdovým zážitkem, který si u nás dopřát v takové míře jistě nemůžeme. Z dalších vodních ptáků zde na relativně malé vodní hladině potravu při březích hledali i morčáci prostřední (Mergus serrator), poláci chocholačky (Aythya fuligula), velmi výjimečně i poláci velcí (Aythya ferina). Na molu v přístavu jsme pak i opakovaně pozorovali a fotografovali jednu nenápadnou lindušku skalní (Anthus petrosus), a časté tu byly vrány šedé (Corvus cornix), které hledaly potravní příležitosti hlavně na plážích nebo na ledu. Pro svůj příděl potravy do přístavu neváhala dorazit i liška obecná (Vulpes vulpes).

Nedospělý racek šedý (Larus hyperboreus), přístav ve Wladyslawowe. Foto – Jiří Mach.

V dalších dnech se počasí zlepšilo, a díky nástupu vyšších teplot vzduchu a jeho proudění z jihu, ledy v pobřeží poměrně rychle ustoupily vodní hladině. Proto jsme v dalších dvou dnech mohli přičíst k místním raritám i jednoho alkouna obecného (Cepphus grylle) a zaznamenat zvýšený pohyb již předtím vysledovaných vodních opeřenců. Výrazně se pak měnila i četnost vyplouvání místních rybářských lodí na lov mořských ryb.

Morčáci velcí (Mergus merganser) v Helu. Foto – Antonio Mulet.

Celí nedočkaví a motivovaní úspěšným začátkem našeho pobytu, jsme už v sobotu odpoledne navštívili přístav v nedalekém městě Wladyslawowo, které nemůžete při cestě na poloostrov minout. Jestliže jsme byli fascinovaní už pozorováním ptáků v Helu, pak okamžiky v přístavu tohoto města, nám přímo braly dech. Zejména díky počáteční rozsáhlejší zamrzlé ploše v přístavu, ale i tomu, že jsme zde trávili víkendový čas, nám zdejší ptactvo připravilo skutečně nezapomenutelné zážitky. Tři hodiny uběhly skutečně velmi rychle. Nejen, že jsme tu ve velkém množství racků vcelku snadno objevili i mladého racka šedého, ale tolik morčáků velkých nebo hoholek ledních (asi 250) nás doslova k přístavu přikovalo. Připočteme-li možnost určování racků a jejich stáří, nebo pozorování pěti kajek mořských (Somateria mollissima), turpanů hnědých, asi osmi potápek žlutorohých (Podiceps auritus) v zimním šatu nebo hejn hoholů severních a morčáků malých (Mergellus albellus), pak nelze než konstatovat, že rozhodnutí vydat se do těchto míst bylo velmi šťastné.

Atmosféra v přístavu města Wladyslawowo. Foto – Jiří Mach.

Pro nedělní program jsme zvolili nedlouhý přesun západním směrem, k pobřeží Baltu do Slowiňského národního parku. Jeho doménou jsou nejen písčité pláže s možným výskytem tuleňů nebo jezera Lebsko a Gardno, ale především desítky metrů vysoké písečné duny. Nutno přiznat, že přestože jsme zde nezaznamenali žádný atraktivní ptačí druh, patřily okamžiky v tomto parku rovněž k velmi neobvyklým, ceněným a zajímavým. Nakonec jsme si birdwatchingu užili i při sledování patnáctky orlů mořských (Haliaeetus albicilla) nebo sedmnácti labutí zpěvných (Cygnus cygnus) na téměř zamrzlém jezeru Lebsko u Rabky, nedaleko od Leby – do parku vstupního městečka. Při cestě do Helu jsme ještě stihli zastávku ve wladyslawowském přístavu, kde jsme měli možnost sledovat počátek nocování tisíců vodních ptáků na pobřeží, mezi loděmi i dalšími partiemi zatím stále klidného přístavu.

Klid už zde rozhodně nebyl v pondělí ráno. Jaro se už i zde hlásilo o své slovo, což nám připomínaly i hlasy přelétajících skřivanů polních (Alauda arvensis). Proto už výrazně ledový pokryv v přístavech a pobřežních zálivech začal ustupovat. Naše zastavení ve Wladyslawowě bylo skutečně krátké, ale o to více jsme si uvědomovali, co všechno jsme zde za tak krátký čas zažili.

Poslední naší oblastí, kterou jsme chtěli již prakticky při zpáteční cestě navštívit, byla delta řeky Wisly. V Sobieszewu jsme odbočili podél ramene Mrtvé Wisly k prohlídce rezervace Ptačí ráj, kde jsme sice sledovali jen nám už známé, a tak trochu již „okoukané“ morčáky, hoholy, racky nebo hoholky. Vzrušení vyvolal snad jen přelet orla mořského. Vůbec poprvé při našem pobytu jsme zde také viděli volavky popelavé (Ardea cinerea). Už jsme cítili pomalé loučení, a tak jsme si vychutnávali modrou oblohu se sluncem a v pobřeží zvuky pohupující se ledové tříště na vodní hladině. S Lubošem pak vzpomínáme na jeho zdejší srpnový pobyt a druhy, které zde měl možnost vidět v loňském roce, či na jeho zkušenosti s tímto krajem.

Samec hoholky lední (Clangula hyemalis) v plné kráse, Hel. Foto – Jiří Mach.

Nakonec jsme přejeli k samotné řece Wisle do Swibna. Na poměrně mohutném nezamrzlém toku se tu ukazovaly stovky jedinců vodních ptáků. Cítili jsme, že už i oni vnímají blízkost jarních námluv a pozdějšího hnízdění, které na mnohé čekalo až v oblasti za polárním kruhem. Loučení po tak nádherných třech dnech nebylo snadné. Nenašli jsme nakonec nic, co bychom mohli přičíst na vrub naší krátké výpravy. Vždyť i to, že každý z nás zde poprvé v životě viděl hned několik ptačích druhů, dokládá mnohé. Vřele tedy návštěvu severu Polska, a to nejen v zimním období, doporučujeme. A všem kolegům z naší party ještě jednou velký dík.

Jiří Mach