Mokřina u Rzů – trochu historie a současnosti

   Dobříkov – Rzy – Drobná vodní plocha jižně od osady Rzy patří bezesporu k nejzajímavějším a nejhodnotnějším ornitologickým lokalitám východních Čech. Tato „Mokřina u Rzů“, jak dostala před lety pracovní název, je sice tvořena „jen“ několikahektarovou vodní plochou, každý návštěvník však na první pohled rychle pochopí, v čem spočívá její hodnota. Na vodní hladinu totiž navazuje plně vyvinutý litorál, kde vlhké ostřicové louky s vtroušenými rákosinami plynule přecházejí do luk kulturních (kosených) v šíři desítek a na jihu až stovek metrů.

   
Nepodařilo se mi zatím dohledat historii tohoto vodního díla, ovšem dle slov starosty obce Dobříkov (pod nějž Rzy samosprávně patří) zde byl v minulosti založen rybník. To potvrzuje i snadno dohledatelná hráz na západním okraji. Prý ale měl být v druhé polovině minulého století zrušen, protože se dal špatně vypouštět, což zřejmě lokalitu v konečném výsledku pro ptáky zachránilo – ze stejného důvodu se dotčenou plochu nikdy nepodařilo zcela vysušit a přeměnit na pole. Mimochodem, v katastru jsou tyto pozemky vedeny jako orná půda a louky. A tak tu nyní máme vodní plochu, v níž se rybářsky nehospodaří, což je jejím dalším silným pozitivem.

   
Mokřině u Rzů se systematicky věnuji teprve od počátku této dekády, kdy probíhalo poslední hnízdní mapování ptáků ČR. Doba je to krátká a určitě by bylo zajímavé srovnání s deníky našich (nejen) pobočkových kolegů z časů dřívějších. Nicméně i tak se dají nějaké změny vysledovat.

   
Asi nejmarkantnějším jevem zůstává bez nadsázky dramatický pokles populace racka chechtavého (Larus ridibundus) z 3000 – 5000 hnízdních párů v době uvedeného hnízdního mapování až na 800 – 1000 párů v roce 2008, který plně koresponduje s vývojem v tradičních oblastech hnízdění racků (Třeboňsko, Bohdanečsko, Svitavsko apod.). Početní trend racků, také v souladu s vývojem na jiných místech, bohužel kopíruje potápka černokrká (Podiceps nigricollis), jejíž počty za stejné období poklesly z 10 – 15 párů na několik párů. Situace vyvrcholila při srážkově silně deficitním jaru v roce 2007. Volná vodní hladina se rychle zmenšila asi o jednu třetinu a úspěšné vyvedení mláďat nebylo u těchto potápek vůbec prokázáno. Opačný trend lze vysledovat u některých rákosinových druhů pěvců. S tím, jak se postupně přirozeně zazemňuje prostor před hrází spolu s rozrůstáním rákosu, přibyly dva nové, zvláště chráněné druhy. Od roku 2007 zde pravidelně hnízdí 1 – 3 páry cvrčilky slavíkové (Locustela luscinioides) a pravidelně se v hnízdní době objevuje rákosník velký (Acrocephalus arundinaceus). Zajímavá je situace u vzácnějších zástupců skupiny plovavých kachen (z potápivých jsou zde pouze oba nejběžnější druhy poláků). Pomineme-li kopřivku obecnou (Anas strepera), jejíž počty stoupají i na jiných lokalitách, můžeme se u Rzů pravidelně setkat s oběma druhy čírek a lžičákem. Zatímco ještě před několika lety byl výskyt čírky modré (Anas querquedula) častější, v poslední době se v hnízdní době setkáme spíše s čírkou obecnou (Anas crecca), jejíž hnízdění zde prokázal náš kolega a člen východočeské pobočky Miroslav Jelínek v roce 2006. Vcelku pravidelně je pozorován i lžičák pestrý (Anas clypeata), jehož hnízdění se mi podařilo prokázat dokonce dvakrát (v letech 2003, resp. 2008), vždy pozorováním samice s nevzletnými mláďaty.

   
A jak se situace jeví letos, byť ještě jaro neskončilo a bilancování by bylo předčasné? Počty racků jsou srovnatelné s loňským rokem, snad se tedy pokles zastavil. Nečekaně optimisticky působí zjištění stavu potápek černokrkých – při kontrole 15. 5. autor zjistil celkem 9 párů, z toho 6 již s čerstvě vyvedenými mláďaty v prachovém šatě (celkem 9 pull.). Uvedená čísla představují nejlepší výsledek za poslední tři roky, a to i přesto, že poslední týdny jsou srážkově znovu silně deficitní a litorální pásmo vysychá. Ve stejném datu se zde zdržovali lžičáci (1 pár + 1 M), zatím nezbývá než doufat, že zahnízdí stejně jako loni. Kopřivky jsou zde ve 4 párech a zpívají 2 samci cvrčilky slavíkové. Opakované zjištění rákosníka velkého posouvá hnízdění tohoto druhu z kategorie možného do kategorie pravděpodobného.

   
O lokalitě by se dalo ještě psát dlouho. Nejsou tu zmíněna jednorázová zahnízdění ani tahové a občasné výskyty zvláště chráněných i ostatních druhů ptáků. To ještě čeká na zbilancování a hlubší rozbor. Příspěvek má spíše za cíl podat aktuální zprávu a zároveň poukázat na hodnoty lokality, které jsou stále zachovány, přestože dosavadní aktivity VČP ČSO směřující k zákonné ochraně (vyhlášení přírodní rezervace) zatím nepřinesly kýžený výsledek. Snad se i nadále na Rzech budeme moct těšit zajímavým pozorováním a především zde ptáci budou nacházet pro svůj život příznivé útočiště…
Martin Fejfar

{mxc}