Ubývá čírek obecných (Anas crecca)?

20091001a    Mladoboleslavsko – Na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století jsem na Červenském rybníku u Dolního Bousova (SV Mladoboleslavsko) vyzkoušel při letních a podzimních odchytech bahňáků i chytání čírek. Rybník, který se řadí k největším v regionu (asi 45 ha), byl v tom čase zanášen splachy z polí natolik intenzivně, že v místech zaústění Kdanického potoka poblíž osady Šlejferna vznikala velmi rychle táhlá hlinitopísčitá výspa. A protože široko daleko na okolí jiné takové místo nebylo, stala se tato „kosa“ frekventovaným zastávkovým místem mnoha ptačích druhů, dříve nevídaných.

   Jak zazemňování postupovalo, vzdaloval se současně cíp náplavy okraji rybníka. Za mohutnou oponou splachem hnojiv dobře živeného rákosí dostávalo místo ještě další „hvězdičku“ komfortnosti, potřebný klid.

   Každoročně, již od začátku letních školních prázdnin se v místě objevovali první bahňáci a některé druhy kachen, především kachna divoká (Anas platyrhynchos). První čírky, a to v naprosté většině čírky obecné (Anas crecca), na rybník přilétaly až po půli srpna, v čase, kdy začínaly hony na kachny.

   Čírky jsem chytal do vrše na bahňáky, chřástalích klícek s plůtky a po západu slunce též do pevné sítě, přehrazující zátoku. Okroužkováno jich bylo téměř padesát.

   Úděsným zjištěním byl pro mne počet zpětných zahraničních hlášení, velmi brzy vypovídajících o tom, kterak drobná kachnička nemá v středomořských zimovištích a na západním pobřeží Atlantiku pobyt jednoduchý. Pozabíjeno jich bylo průkazně devět z desíti hlášených, jediná byla kontrolována v Brabantsku holandskými ornitology.

   Až dojemná byla setkání s dvěma samečky, v čase chycení ještě s částečnou hnědozelenou maskou, kteří měli jemné plovací blány děravé od drobných broků nejspíše italských, anebo francouzských střelců.

   Večery na Červenském rybníku, provázené krátkým zafrčením křídel s lehounkým plesknutím dosedajících čírek na hladinu, dokreslené typickým voláním, měly nezapomenutelnou atmosféru. Stejně jako chvíle kroužkování, kdy kroužek musel být tvarem podřízen oválné noze a v spoji řádně porovnán. Poté následovalo přátelské poplácání drobné kachničky po hřbetě, lehké nadhození s přáním potřebného štěstí, čírčin kolmý start a ztrácející se pták v dáli. To bývala setkání!

   Později, kdy v místě vrcholil příliv odpadků a stokou přiváděné zkažené vody od Sobotky, začal v zátokách zabíjet botulin. Podle zelených zrcátek v rozkládajících se křídlech jsem bezpečně vyčetl, že ani čírky nezůstaly pohromy ušetřeny.

   Namísto odchytů, které pozbyly smysl, jsem začal křičet v místních zpravodajích, rádiích a novinách a věrně komentovat hrůzné divadlo každého sklonku léta. Soumrak kachních životů tehdy docela nepřišel, předběhlo jej setmění režimu, čističky a cesta k lepšímu.

   Přestože dnes patří botulismus na Červenském rybníku opravdu minulosti, čírek nepřibylo, je tomu právě naopak. Čí je to vinou? Je to intenzivním pronásledováním člověkem či snad úbytkem hnízdních možností, zapříčiněným třeba předimenzovanou rybí obsádkou? Nebo snad něco úplně jiného? – Ať tak či onak – čírek i „pravých“ divokých kachen na dávném zastávkovém místě v oblasti „Červenské kosy“ značně ubylo.

Pavel Kverek

20091002a20091002b20091001b

 

Tradičně netradiční festival

20091006

Svitavsko – Mnozí z nás už asi mají první říjnový víkend neodmyslitelně spojený s ptačím festivalem, který se může střídavě pyšnit přídavky Světový a Evropský. Nejinak tomu bylo i na Svitavsku, kde se již řadu let pravidelně vydáváme na opatovské rybníky Mušlový, Nový a Hvězda (49°50’28.347″N, 16°29’33.051″). Letošní rok však přinesl změnu. Nepodařilo se nám včas nahlásit termín akce na centrále ČSO, a tak to dlouho vypadalo, že se podzimní vycházka pro všechny milovníky přírody na Svitavsku tentokrát vůbec konat nebude. Nakonec jsme ale zmobilizovali všechny své síly a doslova za pět minut dvanáct uspořádali vlastní akci nazvanou „Ptáci v barvách podzimu.“

Krátce před půl desátou se na železniční zastávce Semanín sešlo celkem 36 lidí (většinou se jednalo o děti z MOP Spongilit Choceň), kteří nejprve vyrazili na rybník Mušlový, kde jsme se rozhodli, ukázat dětem barevnými kroužky označené labutě velké (Cygnus olor). Nevím, jestli se někdy metoda odečet za bonbón uplatní mezi dospělými ornitology, ale na děti zabírá perfektně – celá labutí rodinka byla v mžiku odečtena a my se mohli vydat dál na Nový rybník. Zde si nejmenší účastníci zapozorovali stativovým dalekohledem, pojedli vydatnou svačinu a na závěr také vyzkoušeli své znalosti v malé soutěži. Poslední zastávkou naší, díky přítomnosti jedné Slovenky opravdu mezinárodní, výpravy byl rybník Hvězda. Tady nás  „Choceňští“ opustili a spěchali na vlak. Bohužel tak přišli o svého vysněného ledňáčka říčního (Alcedo atthis), který se objevil chvíli po jejich odchodu. Přesto si myslím, že byli spokojeni stejně jako my.

Zbývá jen dodat, že mezi 40 pozorovanými druhy vynikli především orel mořský (Haliaeetus albicilla), bekasina otavní (Gallinago gallinago), chřástal vodní (Rallus aquaticus) a čírka obecná (Anas crecca).

Popravdě nevím, jestli se ještě někdy dočkáme dalšího ročníku této akce, ale myslím, že se za ni, i kdyby se už nikdy neměla opakovat, rozhodně nemusíme stydět.

Poděkování
Za ZO ČSOP Rybák Svitavy děkuji Luboši a Marii Novákovým za koupi a přípravu občerstvení, Lence Svobodové, Kristýně Vránové, Danovi a Martinu Šrajbrovým za pomoc při pořádání soutěže pro dětí.

Jakub Vrána


20091006a20091006b



Veselský rybník – významná tahová zastávka na Vysočině

20090930a
   Nové Veselí
– Možná, že málokdo z nás – pozorovatelů ptáků si uvědomuje, že jižně od Žďáru nad Sázavou a Nového Města na Moravě směrem až k dálnici D1, se nachází jedna z největších soustav rybníků v těsném sousedství východních Čech. Je pravdou, že mnoho pozorování z této severovýchodní partie Českomoravské vrchoviny doposud mezi nás neproniklo. Jistá znatelná změna však nastala na podzim loňského roku, kdy se zejména o Veselský a Matějovský rybník (rozlohou největší rybníky) začali zajímat nejen ornitologové, ale i příznivci birdwatcheringu. Však také řada Východočechů na tyto lokality už „zabrousila“.

   Veselský rybník leží u obce Nové Veselí v CHKO Žďárské vrchy, nedaleko Žďáru nad Sázavou v oblasti tzv. Veselské sníženiny. Svou rozlohou 87 ha patří v rámci CHKO Žďárské vrchy mezi největší vodní plochy a slouží jako chovný rybník s polointenzivním způsobem rybářského hospodaření. V posledních letech byl Veselský rybník místem výskytu celé řady ptáků, které lze na Vysočině zaznamenat a pozorovat jen velice vzácně. Již druhým rokem se z důvodu opravy havarijního stavu hráze rybníka udržuje stav vody na minimální hladině a rybník se tak stal atraktivní pro mnoho migrujících druhů ptactva. Za poslední 2 roky zde bylo ornitology během jarního a podzimního tahu zaznamenáno 25 druhů bahňáků, kteří se zde na svém tahu přes Českomoravskou vysočinu zastavili.

   Kromě běžnějších druhů jako jsou jespák malý (Calidris minuta), jespák obecný (Calidris alpina) nebo jespák bojovný (Philomachus pugnax), zde byl pozorován jespák písečný (Calidris alba), jespák šedý (Calidris temminckii), jespák křivozobý (Calidris ferruginea) a jespák rezavý (Calidris canutus).

   Obnažené břehy s kamenitým a písčitým podkladem hojně využívá k hnízdění kulík říční (Charadrius dubius) – v roce 2009 zde hnízdilo odhadem 10-12 párů, dále byl pozorován kulík zlatý (Pluvialis apricaria), kulík písečný (Charadrius hiaticula) a pravidelně také kulík bledý (Pluvialis squatarola). Pravidelně se zde objevuje na tahu pisík obecný (Actitis hypoleucos).

   Mezi letošní vzácná pozorování v této lokalitě patří jarní výskyt (2009) pisil čáponohých (Himantopus himantopus), břehoušů černoocasých (Limosa limosa) a tenkozobců opačných (Recurvirostra avosetta), dále pak 1 ex. kolihy malé (Numenius phaeopus) a kameňáčka pestrého (Arenaria interpres).

   Z vodoušů bylo na Veselském rybníku zaznamenáno 5 druhů: vodouš bahenní (Tringa glareola), vodouš šedý (Tringa nebularia), vodouš rudonohý (Tringa totanus), vodouš kropenatý (Tringa ochropus) a vodouš tmavý (Tringa erythropus).

   V podmáčených loukách v okolí Veselského rybníku dosud hnízdí čejky chocholaté (Vanellus vanellus) a bekasiny otavní (Gallinago gallinago). Pravidelně využívají rybník při svém jarním a podzimním tahu i kolihy velké (Numenius arquata).

   Z dalších vzácnějších druhů zde při troše štěstí můžeme spatřit orlovce říční (Pandion haliaetus), orly mořské (Haliaeetus albicilla), v poslední době také ostříže lesní (Falco subbuteo) a sokola stěhovavého (Falco peregrinus). Z vrubozobých stojí za zmínku hoholka lední (Clangula hyemalis) – 1 samice se v lokalitě zdržuje již druhým rokem, dále husice egyptská (Alopochen aegyptiacus), husice liščí (Tadorna tadorna), polák malý (Aythya nyroca), hohol severní (Bucephala clangula) nebo lžičák pestrý (Anas clypeata).

   Jak je vidět, jedná se o lokalitu jistě velmi zajímavou a hodnou dalšího sledování. Pokud patříte mezi vášnivé pozorovatele ptactva, rozhodně stojí zato se při návštěvě Žďárských vrchů u Veselského rybníku zastavit.

RNDr. Petr Mückstein, zoolog CHKO Žďárské vrchy (za malého přispění J. Macha)

 

20090930c 20090930aaa 20090930d 20090930e 20090930f 20090930g20090930b 2009093020090930aa

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Další fotografie Petra Mücksteina naleznete na jeho webových stránkách.

Co jsou podzimní lovy ptactva ?

20090925   Pokaždé, když se od konce léta začíná ozývat v krajině střelba od rybníků, přeji ptákům mnoho štěstí při kličkování mezi broky našich myslivců. Každoročně mám pocit, že se vracíme o několik století nazpět. Zastánci halali jistě budou tuto kratochvíli a touhu vystřelit si na živý terč vyvracet tisíciletou mysliveckou „tradicí a kulturou“. K tomu má ale sloužit sportovní střelba na oficiálních střelnicích.

Celý článek →

Kubánský deník – 4. část

poštolka pestrá (Falco sparverius) - foto: J. Vaněk

poštolka pestrá (Falco sparverius) – foto: J. Vaněk

18.1.

Ráno přijíždíme  s Petrem a Lojzou v 7.30 hodin na smluvené místo do  Playa Larga. Průvodce nás již očekává, takže nic nebrání, abychom vyrazili do terénu. K první zastávce velí průvodce snad již po sto metrech jízdy a ukazuje na skupinu stromů, vzdálenou od silnice pár desítek metrů. Teprve nyní objevujeme skupinku pěti amazoňanů kubánských (Amazona leucocephala). Vytahujeme stativák, prohlížíme papoušky, ale na fotografování je ještě příliš málo světla a také vzdálenost není ideální. Po chvíli pokračujeme v jízdě a z hlavní silnice odbočujeme do vnitrozemí poloostrova, kde jsou již pouze prašné cesty vedoucí  listnatým lesem. Z ničeho nic opět velí průvodce k zastávce a po vystoupení z auta ukazuje někam do korun stromů. Až po chvíli pátrání objevujeme na větvi sedícího kulíška kubánského (Glaucidium siju), který si nás zvědavě prohlíží a neprojevuje žádnou mimořádnou plachost. I tady je dost citelný nedostatek světla, ale kulíškova trpělivost nám umožňuje vyzkoušet všechna možná nastavení fotoaparátů, takže doufáme, že nějaký záběr vyjde. Po několika set metrech další jízdy opět zastavujeme a dále pokračujeme pěšky po pěšině do hloubi lesa.

Celý článek →

Ostruženské rybníky

Ostružno – O rybniční soustavě okolo vísky Ostružno nedaleko Jičína je již delší dobu na těchto webových stránkách založen článek ve složce „Ptačí území.“  Zkusme doplnit strohé a na pohled pro mnohé nepříliš záživné řádky některými aktuálními skutečnostmi z letošního roku.

20090913l

Ostruženský rybník s hejnem labutí v pozadí. Foto – Vladimír Šoltys

 

Celý článek →

Ptačí stěhování stále fascinující

     Mladoboleslavsko – Snad každý ornitolog má „svoji“ oblast. Dobře ji zná a čtyři měsíce v roce poctivě sleduje. Někdo operuje přímo za humny, jiný dojíždí desítky kilometrů, sotva by se však našel takový, kdo by svůj kout neměl rád a nenacházel v něm uspokojení …

   Mým studijním prostorem, prezentovaným pod pracovním názvem „Od Humprechtu k Jizeře“, je severovýchodní část Mladoboleslavska. Ohraničit lze tuto polabskou výspu na jihu hřbetem Chlumu, hranicí Českého ráje na severu, Jičínskou pahorkatinou na východě a nivou řeky Jizery na západě.

   Krom možnosti hnízdění a přezimování se relativně plochá krajina hodí také k oběma tahům – svižnému a přímočarému jarnímu a loudavému a klikatému podzimnímu.

   Zastavme se v čase chladnoucího léta u Chlumínu na Kněžmostsku, při pradávné tahové cestě bramborníčků a bělořitů. Samozřejmě, že tudy v obou směrech proletí také početná hejna hřivnáčů, čejek, budníčků, skřivanů i rákosníků, nás ale bude zajímat „provoz“ nyní, v konci léta. A protože mám v místě i krátkodobou pracovní příležitost, přibalil jsem nedávno do brašny osm sklopek, foťák a futrál s kleštěmi.

   Čas po půli září už není optimální k sledování intenzity migrace, většina tažných ptáků dávno proletěla. Přesto drátěný plot svažující se k vodoteči hostí ještě několik bramborníčků hnědých, nejméně jednoho černohlavého a tři obecné ťuhýky. Všichni jmenovaní z plotu v slunečném odpoledni vyletují za hmyzem a vrací se buď na stejné místo, nebo do bylin v louce. Ťuhýky je ale obtížné chytat do sklopek s moučným červem v čase, kdy loví hmyz ve vzduchu. U bramborníčků je vše daleko jednodušší, poctivě k nástraze dosedají a sklopky je mohou překlopit.

   Během dvou dnů se tak chytil mladý bramborníček hnědý v prostém šatě i starý bramborníček černohlavý a jeden tohoroční ťuhýk obecný. Snad nejzajímavější je sledování ťuhýků. Nikam zjevně nepospíchají a přestože přes den na plotě chybí, ráno a večer je možné je zde zastihnout. I dnes (22.9.) se v místě vyskytli. Jak dlouho vydrží, záleží zřejmě na počasí, které je zatím příhodné.

   Koridor, směřující od východu k západu, je ptáky využíván krom podzimu také na jaře. V prvních květnových dnech je možno v místě pozorovat početné skupiny obou příbuzných bramborníčků, bělořity a lindušky luční. Samotný úvod patří polním skřivanům, černohlavým bramborníčkům, strnadům rákosním i linduškám lučním. Až po nich se v nivě potoka i přilehlých polích objeví hnědí bramborníčci a bělořiti šedí. Celé divadlo pozdě na jaře ukončí poměrně vzácní konipasi luční a ťuhýci obecní. Koridor byl zmiňován již v zápiscích předního českého ornitologa, pobývajícího značnou část života v nedalekém Mnichově Hradišti, doktora Alfréda Hořice.

   Je potěšitelné, že ptáci i dnes této cesty při postupu Mladoboleslavskem využívají. V severovýchodní části regionu jde o jeden z mála zachovaných biokoridorů.

Pavel Kverek

20090923c20090923e20090923d

Podivný strakapoud

a

Detail zobáku strakapouda velkého, pozorovaného na Rozkoši. Foto – Jaroslav Vaněk.

Kromě vzácných ptačích druhů, které dokážou každého ornitologa příjemně překvapit a potěšit, se člověk v terénu občas setká i s druhem běžným, který jej přesto dokáže pořádně překvapit svým zjevem.

Různé deformace některých částí ptačího těla, asi nejčastěji zobáků, jsou relativně časté a většinou postiženému jedinci výrazněji nebrání v běžném životě, hlavně v příjmu potravy. Občas je však možné se setkat s takovým druhem deformace, kdy je opravdovou záhadou, jak pták dokáže v přírodě obstát.

Celý článek →

Poštolky v truhlíku

a Žacléř – Je večer. Sedím u svého počítače a zběžně prohlížím dnešní emailovou poštu. Na první pohled se zdá, že tu není nic zvláštního, ale jedna zpráva mě přece zaujala. Byl to přeposlaný email, který přišel na adresu pobočky a týkal se poštolek obecných (Falco tinnunculus), které zahnízdily přímo za oknem v květinovém truhlíku. O takových hnízděních jsem již několikrát slyšel, ale nikdy se mně nepodařilo něco takového vidět na vlastní oči. V dopise byla také nabídka, jestli se na poštolky nechce někdo přijet podívat a tak mi to nedalo a na výzvu jsem odpověděl.

Po několika dnech mi přišel další email, tentokrát přímo z firmy, ve které se poštolky zabydlely. Postupně následovaly další a další zprávy, takže jsem mohl celý průběh hnízdění krásně sledovat. …

Vždy bylo přiloženo několik fotografií, pořízených z minimální vzdálenosti přes okenní sklo, které však bylo v průběhu hnízdění zakryté papírovým paravánem. To proto, aby nebyly poštolky rušené zevnitř z místnosti.

Celé hnízdění bylo oproti normálu posunuté o několik týdnů. Ke snesení vajíček došlo až na počátku června, a tak se i mladé poštolky líhly až v prvních prázdninových dnech. Ze čtyř vajec, která byla v hnízdě, se však vyklubaly jen tři. A navíc jedno z mláďat po několika dnech uhynulo. Zbylí dva sourozenci se však měli čile k světu a po měsíci zdárně hnízdo opustili.

K mé plánované návštěvě a okroužkování „truhlíkových“ poštolek bohužel z časových důvodů nedošlo, budu si tedy muset počkat na nějaké další. Všem ale přeji, aby se měly tak dobře, jako ty z Keramtechu v Žacléři. Na závěr bych chtěl poděkovat hlavně panu Michalu Bednářovi, za ochotu a za krásné fotografie.
Petr Kafka

bcdefghi

{mxc}

Za ptáky do zoologických zahrad 5 – ZOO Brno

p                  
   Brno
– Cestu do zoologické zahrady v Brně jsem původně vůbec neplánoval. Došlo k ní vlastně náhodou, když mi vyhořela exkurze na dropy do sousedního Rakouska, protože na mě nevyzbylo místo v autě. Nakonec jsem jako substitutivní plán za účelem relaxovat po přednáškovém turné na Zoologických dnech 2009 zvolil exkurzi do brněnské ZOO, kam jsem se vypravil s kolegyní, zoogenetičkou Ing. Hankou Zemanovou a s kamarádkou Janou. Celý park je poněkud stranou hlavního městského ruchu, umístěn na zalesněném kopečku nad řekou Svratkou nedaleko městské části příznačně nazvané Komín.

   Hned při přecházení Svratky jsem si mimo několika hybridních kachen všiml i dospělé samice pižmovky velké (Cairina moschata f. domestica), která seděla na břehu a čistila si peří. Zjevně se jednalo o něčího uprchlíka (v posledních letech víc než běžná praxe…).   

   Brněnská ZOO je relativně veliká a projít ji vám přece jenom zabere nějaký čas. Hned nedaleko vstupu vyrostl luxusní pavilon pro asijské kočkovité šelmy, spojený se stylovou restaurací, jejíž vyhlídka je směrována přímo do tygřího výběhu. Přišlo mi až humorné, že zatímco návštěvníci u stolečku si dávají něco dobrého a šťavnatého k obědu, tygr je celou dobu pozoruje spoza skla a nevrle čeká na oběd vlastní. Nevím, co by ho vice vyburcovalo k jídlu – jestli pohled na plné talíře návštěvníků či pohled na návštěvníky samotné. Při vstupu do restaurace jsou dvě malé upravené voliérky. V jedné z nich jsem zastihl pár obřích veverek ratuf cejlonských (Ratufa macroura), v druhé asijské špačky majny Rothschildovy (Leucopsar rothschildi), kteří jsou ve volné přírodě na pokraji vyhynutí (v roce 2002 měla celá populace pouhých 8 jedinců). Introdukce ptáků do přírody je sice možná, ale neúčinná, protože je domorodci velmi rádi zpětně loví a využívají vzhledem k jejich inteligenci a učenlivosti jako klecové mazlíčky. Společnost majnám zde dělají hrdličky jihoasijské (Streptopelia tranquebarica) a běžně chované křepelky korunkaté (Rollulus roulroul).

   Ve spodní části ZOO jsem nedaleko asijského pavilonu šelem narazil na malý výběh s několika pubertálními výrostky emu hnědých (Dromaius novaehollandiae), kteří měli na nohách legrační dlouhé nohavičky, které u dospělých ptáků nejsou tolik vidět. Ve vedlejší lineárce voliér na mě nevraživě hleděl kalous ušatý (Asio otus). Naproti lachtaní expozici jsem objevil popínavými liánami zarostlou postarší voliéru a v ní několik ostralek štíhlých (Anas acuta) a kachniček mandarinských (Aix galericulata). Z dále uvedených ibisů posvátných (Threskiornis aethiopicus) jsem neměl štěstí ani na jednoho. Co se týče vrubozobých, je mezi českými zoologickými zahradami Brno naprostým unikátem – nechová totiž (na běžné poměry zoologických zahrad) téměř žádné. Poněkud mě to překvapuje, ale vzhledem ke spektru chovanců v zoologických zahradách to není zas až tak úplně na škodu. V celé ZOO jsem je viděl mimo tuto voliéru pouze ještě v jihoamerické expozici (2 druhy) a v dětské ZOO (1 druh; uvedu později).

   Naprosto mě nadchla nová expozice jeřábů mandžuských (Grus japonica). Měl jsem zde premiérovou možnost vidět ptáky pořádně na sněhu a jejich krásné čistě bílé peří, dokrášlované černou barvou krku a červenou lysinkou na hlavě ve mně na sněhové pokrývce budilo dojem uměleckých japonských obrázků. Podél nové, pěkné expozice bobrů kanadských (Castor canadensis)  jsme pokračovali v prohlídce až k souvislému pásu několika větších voliérek dravých ptáků. Z budky na mě koukal zvědavě raroh velký (Falco cherrug), kterého jsem měl konečně po dlouhé době možnost si v klidu vyfotit. To samec sovice sněžné (Bubo scandiacus) byl na soví zvyk obracet před fotoaparátem hlavu na opačnou stranu výjimečně naladěn a nechal se zvěčnit. Avšak u expozice motáků pochopů (Circus aeruginosus), na které jsem se velmi těšil, jsem si musel chvíli počkat, protože ptáci nezbedně poskakovali a poletovali po celé kleci a odmítali setrvat delší chvíli na jednom místě. Moták pochop je v současné době jediným více chovaným druhem motáka v celé Evropě. Celkově mi přijde, že je tato skupina dravců silně opomíjena, což je vzhledem k jejich zajímavosti poněkud škoda.

   Ve strmém kopci nad skalnatým výběhem ledních medvědů (Ursus maritumus) jsme narazili na voliéru orlů kamčatských (Haliaeetus pelagicus) a ač tento druh z Prahy důvěrně znám, rád zjišťuji, že se chov největších orlů světa po Evropě velmi rychle rozšířil. Ač je vidět, že voliéra v brněnské ZOO již pamatuje mnoho let, je vcelku prostorná.

   Postupně jsme začali šplhat do kopcovité horní části zoologické zahrady kolem kopytnatých expozic, ve kterých bylo již poněkud zima na atraktivní paviány dželady hnědé (Theropithecus gelada gelada), minuli jsme obrovský výběh kanadských vlků (Canis lupus occidentalis) a okolo kulanů (Equus hemionus kulan) jsme se vyšplhali až do moderního objektu dětské zoo. Zde jsem na dvorku potkal pořádně vykrmené husy labutí (Anser cygonides f. domestica). Nedaleko dětského areálu jsem marně v prázdném výběhu hledal kasuára přilbového (Casuarius casuarius), který byl zjevně někde v teple. Africké panorama pod sněhem vypadalo bez zvířat poněkud opuštěně. Brněnská ZOO zde trpí dost velkým nedostatkem, protože pavilon žiraf není přístupnou částí parku, takže v průběhu tužších zim nemají návštěvníci šanci chovance africké savany vidět. Je to vcelku škoda, protože zde chovají žirafy síťované (Giraffa camelopardalis) a ne nejběžněji chované žirafy Rothschildovy (Giraffa camelopardalis rothschildi). Savanu s nimi mimo jiných kopytníků sdílejí i pštrosi dvouprstí (Struthio camelus).

   Podél bizonů amerických (Bison bison) jsme se postupně dostali směrem k teráriu, před kterým se nalézá australský výběh. Cedulka nás upozornila, že kvůli nízkým teplotám byly labutě koskoroby (Coscoroba coscoroba) a husice magellanské (Chloephaga picta) uklizené v teplém zázemí. Místo nich jsem si musel vystačit s párem tapírů jihoamerických (Tapirus terrestris), kterým nejen že zima očividně nevadila, ba naopak, chladné počasí v nich probudilo překvapivě milostné choutky, takže jsme byli svědky vzájemného tapířího rozehřívání. Před odchodem se ze zadní části výběhu vynořil jeden nandu pampový (Rhea americana), takže jsme zas tak úplně na ocet v Jižní Americe nezůstali.

   Pavilon ptáků, který leží poblíž jihoamerické expozice, je stavba, která je svým designem již poněkud zastaralá, přesto mi venkovní voliéry připadaly relativně veliké, aby se v nich chovanci mohli alespoň trochu proletět. Avšak na sněhové pokrývce by se asi teplomilným papouškům nelíbilo, takže jsme se na ně šli podívat dovnitř. Osazenstvo pavilonu trošku svým spektrem pokulhává, najdete zde většinou běžně chované druhy ptáků – ary ararauny (Ara ararauna), zelenokřídlé (Ara chloroptera), andulky vlnkované (Melopsittacus undulatus), amazoňany modročelé (Amazona aestiva), kakadu bílé (Cacatua alba), Goffinovy (Cacatua goffini) a v zázemní kleci jsem zahlédl jednoho růžového (Eolophus roseicapillus). Dále pak ledňáky obrovské (Dacelo novaeguinae), zebřičky pestré (Taeniopygia guttata) a výše zmíněné křepelky korunkaté.

   V jedné vitríně sdíleli s araraunou expozici australští klokánci králíkovití (Bettongia penicillata), kteří se k ní sice geograficky příliš nehodili, ale vzhledem k relativně jasnému rozdělení ekologického prostoru expozice (denní papoušek ve větvích, noční klokánci na zemi) si vzájemně nevadili. Tak či tak jsem spojení vačnatců s papoušky viděl takto dohromady poprvé a vcelku by mě zajímalo, jak se tak odlišná zvířata v jednom prostoru snáší. Z méně chovaných arů je zde k vidění marakána (Primolius maracana). Příjemným zpestřením jsou dvě expozice žaků, ve kterých kromě žaka konžského (Psittacus e. erithacus) lze vidět i vzácnějšího žaka libérijského (Psittacus e. timneh). Ptákem číslo jedna v tomto pavilonu pro mě zůstal pracovitý papoušek kea (Nestor notabilis), který si mě zvědavě prohlédl a upaloval se přede mnou schovat do zázemí.

   To už jse ale ptačí pavilon opouštěli a putovali dál. Přes téměř historický pavilon opic, ve kterém jsem objevil pár mandrilů ryholících (Mandrillus sphinx) a k mému překvapení i osamělý deponát binturonga (Arctictis binturong), který tuším pochází z Ostravy, jsme se pomalu obraceli k východu ZOO. Cestou jsme minuli klec s osamělým sokolem stěhovavým (Falco peregrinus) a opuštěnou venkovní expozici zazimovaných hoků proměnlivých (Crax rubra). Začínal jsem na sobě cítit únavu, ale v parku už asi nebyl kout, který bychom neviděli, takže jsme se se ZOO Brno mohli rozloučit.

   Celkový dojem, který ve mně ZOO vzbudila, byl velmi neutrální. Je zde mnoho expozic, které jsou nové a pěkné, na druhou stranu podíl těch starých, které potřebují zrenovovat, je přece jenom ještě dost vysoký. Otázkou je, jestli by jejich ponechání nebylo vhodné například z didaktického hlediska. V takovém případě bych asi do nich volil nenáročné běžné druhy (což mi přišlo, že bylo ve většině případů splněno). Dalším faktem je, že jít do ZOO uprostřed zimní sezóny není příliš dobrý nápad. Jak jsem mnohde podotkl, spousta zajímavých zimomřivých chovanců bývá umístěna v teplém zázemí, takže možnost je vidět zde bohužel není. Přesto jsem na ZOO v Brně shledal mnoho pozitiv a budu jim držet palce, abych byl, až se sem za dalších deset let podívám, velmi příjemně překvapen. Moji zimní fotoreportáž z brněnské zoo si můžete prohlédnout zde.
Petr Suvorov, ZOO Praha

Post Scriptum: Od provozního zoologa ZOO Jiřího Vítka jsem se zpětně ještě dozvěděl, že samice binturonga byla v době, kdy jsem byl v ZOO, vedle na karanténě. Co se týče hoků, kohouta mají teprve první rok, takže o kuřatech zatím nemůže být ani řeč.

Seznam ptáků. chovaných v ZOO Brno naleznete zde.

qrs

tuvwxyz 

{mxc}