Jaro na Bydžovsku ve znamení ptáků

a   Novobydžovako – V rozpuku listoví, ve výhonech květů, které rozběhnuty do dáli odívají louky do pestrých kabátců, pod klenbou azurové modři oblohy – všude zní lehoulinký svist ptačích křídel a vzrušené hlasy. A jaro, jaro všude kolem!
   Letošní jarní dny jsou u nás na Bydžovsku ve znamení ptáků: 22.dubna jménem Východočeské pobočky ČSO proběhla v rámci Dne Země na základní škole v Městci Králové přednáška "Ptáci zemědělské krajiny a lidských sídel". Pro děti od šestých až po osmé třídy. Završena byla výpravou na nedaleké Rožďalovické rybníky. A přálo nám!

  U silnice okolo Činěvse zpívali strnadi luční (Miliaria calandra), na Štítarském rybníku jsme obdivovali akrobatické reje samce motáka pochopa (Circus aeroginosus), ke kterému se později přidala jeho družka. Z nedalekého pole zaznívaly známé čejčí tóny a kulík říční (Charadrius dubius) se spěchem opouštěl svoji kaluž při okraji pole před hordou dětí… Zcela jistě největším zážitkem – nejen pro děti – byl zjev orlích křídel nad Jakubským rybníkem. Ve výšce si vychutnávali vzdušné proudy dva mladí orli mořští (Halliaeetus albicilla), doprovázení dvojicí čápů černých (Ciconia nigra). Pomalu se v kružnicích dostávali stále do větší výšky až zmizeli jako drobné tmavé body na Sluncem vybělené obloze…

   O několik dní později (27.dubna) byla v divadle Novém Bydžově otevřena výstava fotografií Luboše Kadeřávka (o které již na tomto webu psáno bylo) a za dalších několik málo dní – 2. května proběhlo tradiční „Vítání ptačího zpěvu“, znovu pod jménem VČP ČSO. Bylo krásně v májovém jitru…

   …ta tráva je tak zelená! A to nebe tak modrý! A Slunce z rána tolik příjemné! A jaro, jaro všude kolem! A jistě – ptačí zpěv! Ranní setkání v sobotu 2. 5. s účastníky zdejšího (již) 5. ročníku „Vítání ptačího zpěvu“ dávalo tušit, že to bude veskrze hezká vycházka do luk a polí podél Cidliny, protkaná zpěvánkami našich opeřených sousedů, jemně šimraná slunečním teplem. A tlukot slavíků, flétnové hlasy kosů a pěnic černohlavých v remízech a stromořadích v lukách za koupalištěm náhle zní jako přírodní symfonický orchestr!

   Každým rokem je krajina jiná. Každý uběhlý rok měří čas ptačích písní jinak nežli ten lidský! Co je pro nás pouhým mávnutím proutku, to pro kuličku z peří podstatný kus života. A přeci, pokaždé s novou jarní náladou ten samý cyklus, neúnavně, instinktivně, znovu! Vyzpěvovat zeleným ratolestem, vyzpěvovat louce, vyzpěvovat lidem k radosti. A kdesi v tichu a přítmí sedí samička na hnízdě – zahřívá novou generaci. Jak hlučný je pak člověk, byť se snaží být opatrný, když se pokouší poodkrýt roušku taje přírody. Ale podaří-li se Vám nalézt i uprostřed vzdáleného ruchu z vesnice a města uvnitř v sobě tiché místo, ptáci Vás k sobě pustí! A tak blízko, že se člověku až dech tají!

   Měřili jsme kroky vzdálenosti mezi loukami a jen tichý let samečka kukačky obecné (Cuculus canorus) nad loukou poblíž Sloupna, jenž spěchal dát v odpověď bublavému hlasu samičky, vyvolával výkřiky údivu a nadšení. A téměř nábožně poslouchal se tlukot slavíka obecného (Luscinia megarhynchos), který tady na Novobydžovsku, je-li v blízkosti řeka, obsazuje každičký kousek křoviny. Z několika málo metrů nad námi ve větvoví se předváděl stehlík obecný (Carduelis carduelis) ve svém barevném fráčku a lahodil jeho zvonivý zpěv! Zpod křovin, lemujících drobnou luční vodoteč, se ozýval monotónní hlas cvrčilky zelené (Locustella naevia) a v remízu poblíž Cidliny ve vzrostlém stromě vykukovala z dutiny samička strakapouda velkého (Dendrocopos major). Jen čejky letos nejsou… Ale i tak jsme zaznamenali na 39 ptačích druhů pro radost naši, pro radost známých i neznámých návštěvníků letošního „Vítání“, kteří vážili cestu do Bydžova, do luk mezi dvěma rameny říčky Cidliny, za potěchou ptačích hlasů a obdivem nad jejich vzdušnými reji! Naslouchali, dívali se, sdíleli!
Lukáš Kadava a Michal Pavelka

bc

Mapování čápa černého v Krkonoších

                                                                                                                                                                                                                                                 d           
   Krkonoše
– Naše největší východočeská ptačí oblast (409 km2) se rozkládá mezi obcemi Žacléř, Vrchlabí a Harrachov při hranici s Polskem a zaujímá celou plochu NP a značnou část jeho ochranného pásma. Území bylo vyhlášeno pro 7 kritériových druhů, kterými jsou datel černý (Dryocopus martius), tetřívek obecný (Tetrao tetrix), sýc rousný (Aegolius funereus), chřástal polní (Crex crex), slavík modráček tundrový (Luscinia svecica svecica), lejsek malý (Ficedula parva) a také čáp černý (Ciconia nigra).

   Četné horské potoky poskytují černým čápům dostatek potravy a přilehlé stráně, porostlé starými lesy, nabízejí dostatek vhodných míst ke hnízdění. Proto není divu, že první hnízdění čápa černého v Čechách bylo v roce 1952 prokázáno právě zde. Od té doby se počet hnízdících párů postupně zvyšoval. V dnešní době se jejich počet odhaduje na 12 – 16 párů.

   Monitoring čápů spočívá především v nalezení jejich hnízd. Nejvhodnější dobou pro jejich hledání je měsíc duben, kdy čápi krouží dlouhé hodiny nad hnízdištěm a jsou proto snadno zjistitelní. Další šance se pak naskýtá během června a července, kdy lze hnízda zaměřit podle záletů dospělých ptáků s potravou pro mláďata. Poslední metodou je procházení nejvhodnějších porostů v zimě po opadu listí. To jsou čapí hnízda pro svou velikost dobře viditelná.

   Hledání hnízd a sledování čápů černých je však kvůli jejich skrytému způsobu života velice náročná práce. Proto jsou v současnosti v Krkonoších známa pouze 3 aktivní hnízdiště. Pro lepší ochranu druhu by ale samozřejmě bylo žádoucí znát co nejvíce lokalit, na nichž se čápi vyskytují.

   Proto prosím všechny pozorovatele, kteří měli štěstí a podařilo se jim černé čápy v Krkonoších či jejich podhůří pozorovat, aby nás o svých pozorováních informovali na email cap.cerny@gmail.com. Cenné jsou všechny údaje, uvítáme i pozorování z předchozích let.
Petr Kafka

aebc

{mxc} 

Koliha malá podruhé na Lánském rybníce u Svitav

a   Svitavy – Mezi vzácnější, ale velmi zajímavé bahňáky patří koliha malá (Numenius phaeopus). Na území České republiky se jedná o pravidelně protahujícího, avšak nepříliš početného zástupce čeledi slukovitých. Hlavní hnízdní populace kolihy malé leží v Evropě na Islandu, v oblasti Skandinávie a Ruska. Celosvětová populace je odhadována na 1-2 miliony exemplářů (Wetlands International 2002).

Ve východních Čechách bývá koliha malá zaznamenávána nepravidelně na více lokalitách. Za jediné místo s pravidelným výskytem lze ale označit snad jen vodní nádrž Rozkoš, kde byla pozorována i početnější hejna (např. 22 ex. v roce 1981 nebo 32 ex. v roce 1976 – P. Ždárek 1987).

Na Svitavsku nebyla koliha malá zaznamenána do roku 2008, ačkoliv i do té doby došlo k několika pozorováním, při nichž prolétající kolihy nebyly jednoznačně určeny. Osobně si například pamatuji květnové pozorování menší skupiny kolih, které jsem před několika lety vyplašil na poli nad rybníkem Hvězda a Nový u Opatova, a které odletěly severním směrem bez jakýchkoliv hlasových projevů. Jejich přesné určení se mi tehdy nezdařilo, ale mohlo jít právě o kolihy malé. Výskyt kolihy malé ale neuvádí ani F. Jetmar (2000) ve své práci Výskyt a změny početnosti ptáků na soustavě rybníků u Opatova nebo J. Vrána v Avifauně svitavského Dolního a Horního rybníka v letech 2004-2007 (práce SOČ, 2008). Zkrátka koliha malá patří na Svitavsku, přestože jde o území s více rybníky, ke vzácným druhům.

Proto jsme byli potěšeni pozorováním této kolihy, kdy z druhý z autorů zaznamenal její let a následné přistání na bahnech vypuštěného Lánského rybníka dne 1.5.2008. Situace se opakovala i v letošním dubnu, kdy 22.4. Luboš Novák informoval ostatní ornitology o kolize malé opět na Lánském rybníku. Ptáka sedícího ve vegetaci vypuštěného rybníka pozoroval poprvé v 10:30 hod. Při námi pozorovaném odletu se koliha ozvala typickým opakovaným a krátkým hlasem.

K opakovanému výskytu kolihy lze dodat, že Lánský rybník patří k rybníkům pravidelně loveným v jarním období a protože kolihy malé mají výraznější jarní, nežli podzimní tah, vytváří tak uvedená lokalita jedno z mála vhodných míst k odpočinku táhnoucích bahňáků při jarní migraci.


Milan Janoušek a Luboš Novák

b.jpg

 

{mxc} 

 

Mapování ptáků v Hradci Králové

Zapojte se prosím do mapování hnízdního rozšíření ptáků v Hradci Králové.

Mapování hnízdního rozšíření ptáků v Hradci Králové 2009 – 2011

   
V rámci České (Československé) republiky proběhla zatím tři mapování hnízdního rozšíření ptáků: první v letech 1973-77 (Šťastný et al. 1987), druhé 1985 – 89 (Šťastný et al. 1996) a poslední 2001 – 03 (Šťastný et al. 2006). Kromě toho proběhla i celá řada mapovacích akcí regionálních zaměřených na menší území: např. mapování hnízdního rozšíření ptáků Orlických hor (Hromádko et al. 2005), Krkonoš (Flousek & Gramsz 1999); a také některých měst: Pardubic (Vránová et al. 2007) a Prahy (Fuchs et al. 2002).

   
Mapování hnízdního rozšíření ptáků v Hradci Králové proběhlo poprvé v letech 1985-89 pod vedením Ing. Milana Černého. Tato práce bohužel nebyla dosud publikována a v dnešní době by její publikace měla smysl jen za předpokladu, že bude rozšířena o data mapování nového. Proto jsme se pustili do hnízdního mapování ptáků Hradce Králové, které by mělo probíhat od roku 2009 do roku 2011 – tedy tři hnízdní sezóny.

   
Pro potřeby mapování hnízdního rozšíření ptáků v Hradci Králové bylo katastrální území města Hradce Králové rozděleno na 54 kvadrátů. Tato síť je odvozená od sítě používané v České republice k mapování všech organismů. Kvadráty sítě pro celorepublikové mapování mají rozměry 10 x 6 geografických minut (přibližně 12 x 11 km). Na území Hradce Králové zasahují části čtyř těchto čtverců (čtverce 5760, 5761, 5860 a 5861). Pro mapování hnízdního rozšíření ptáku v Hradci Králové byl každý tento kvadrát rozdělen na 64 (8 x 8), každý potom o rozměrech 1,25 x 0,75 geografické minuty (přibližně 1,5 x 1,4 km).

   
Metodika mapování vychází z metodiky používané pro celostátní mapování hnízdního rozšíření – konkrétní stručné metodické pokyny pro mapování hnízdního rozšíření ptáků v Hradci Králové si můžete stáhnout níže. Systematické mapování určitého čtverce se zaznamenává do tzv. druhových karet (jeden formulář – záznamy z jednoho čtverce za jednu sezónu). Pro náhodná pozorování je k dispozici formulář příležitostné záznamy, do kterého můžete zaznamenávat svá náhodná pozorování z více kvadrátů.

   
Pokud máte zájem dozvědět se více nebo se stát přímo spolupracovníky při tomto mapování kontaktuje: Katku Svádovou (K.Svadova@seznam.cz).¨

Ke stažení:

Mapa s kvadráty

Mapa obsazenosti kvadrátů

Metodické pokyny

Formulář: druhová karta

Formulář: příležitostné záznamy

Vyplněné formuláře prosím zašlete po hnízdní sezóně (asi v polovině srpna) na e-mail K.Svadova@seznam.cz

Literatura:
Flousek, J., Gramsz, B. 1999 : Atlas hnízdního rošíření ptáků krkonoš. Správa KRNAP, Vrchlabí.
Fuchs, R., Škopek, J., Formánek, J., Exnerová, A. 2002: Atlas hnázdního rozšíření ptáků Prahy. Consult, Praha.
Hromádko, M., Čihák, K., Hromádková, V., Porkert, J. 2005: Ptáci Orlických hor. OS Libri, Dobré.
Šťastný, K., Bejček, V., Hudec, K., 1996: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 1985-1989. H & H, Jinočany.
Šťastný, K., Bejček, V., Hudec, K. . 2006: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice. Aventinum s r. o., Praha.
Šťastný, K., Randík, A., Hudec, K., 1987: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v ČSSR 1973/77. Academia, Praha.
Vránová, S., Lemberk, V., Hampl, R. 2007: Ptáci Pardubic. Mgr. Alice Janečková. 1. vyd. Pardubice : Východočeská pobočka České spol. ornitologické při VČM, Východočeské muzeum v Pardubicích.

 

Třesický rybník – první odchyt v roce 2009

c   Třesický rybník – V loňském roce proběhly během léta a podzimu tři krátké zkušební odchyty ptáků na Třesickém rybníku u Chlumce nad Cidlinou s prvotním cílem zjistit, jaké druhy se na lokalitě vyskytují a pro další sezóny naplánovat odchyty s konstantním úsilím a ucelenou metodikou.

   Díky loňským odchytům jsme se přesvědčili, že význam rybníka je pro ptáky opravdu veliký (viz dřívější aktuality) a že každoroční sledování lokality v podobě chytání v rákosí by určitě stálo za pokus a časem by mohlo přinést i zajímavé výsledky.

   První turnus jsme pro letošní rok a zároveň roky následující naplánovali na začátek dubna. Člověk se však ani nenadál a hned první dny přinesly v síti zajímavosti a rarity.

   Během čtyř dnů bylo odchyceno 64 ptáků. Jednou z příčin tohoto nízkého počtu byl určitě nepříjemný vítr, který panoval po celou dobu odchytu. Potěšitelným výsledkem bylo odchycení 7 českých retrapů. Sledování Třesického rybníka by tak mohlo vyplnit mezeru mezi tradičními odchytovými lokalitami ve východních Čechách, jakými jsou například rybníky Baroch, Bohdanečský, Žehuňský a další. Nejvíce chytaným ptákem byla sýkořice vousatá (Panurus biarmicus) včetně 1 samičky s hnízdní nažinou. Mezi atraktivní ptáky se pak zařadila kachna divoká (Anas platyrhynchos), slučka malá (Lymnocryptes minimus) a nejvíce překvapil odchyt rákosníka tamaryškového (Acrocephalus melanopogon), u něhož jde vůbec o první pozorování na této lokalitě.

   Chytání ptáků má rovněž výhodu v tom, že člověk stráví na lokalitě celé dny a zjistí přítomnost druhů, které by jinak snadno unikly jeho pozornosti. Mezi zajímavější pozorování patří například poslech 3 volajících samců chřástala kropenatého, pozorování 1 jeřába popelavého a opakované pozorování 1 luňáka hnědého.

   Na závěr tohoto stručného přehledu musím poděkovat svým kamarádům Lukášovi, Simoně, Romanovi a Martině za jejich velkou pomoc a podporu. Bez nich by se tato akce nikdy neuskutečnila.
Jan Bartoníček

ab

Netypické zbarvení kachen dovokých

Milí kolegové,

rádi bychom obrátili vaši pozornost ke stále se rozšiřujícímu fenoménu na našich vodách, jímž jsou netypicky zbarvené kachny divoké.
S takovými jedinci se nejčastěji setkáme v zimním období na městských řekách nebo na rybnících v parcích. Ale např. v Pardubicích se bíle zbarvené samice kachen zdržují celoročně. Mnoho jedinců, které jsem měla příležitost pozorovat, bylo spárovaných, lze tudíž předpokládat, že někde dochází i ke hnízdění.

Tématem netypicky vybarvených kachen ze zabývá polský kolega, prof. Włodzimierz Meissner z univerzity v Gdaňsku. Na základě akce „Kříženec roku 2007“, kterou vyhlásila polská Skupina pro výzkum vodních ptáků KULING (http://www.kuling.org.pl/) se podařilo shromáždit od široké veřejnosti velké množství fotek netypických kachen všemožných vizáží. Kolega Meissner materiál roztřídil do skupin a pokusil se alespoň u některých ptáků určit jejich možný původ.

Jedná se zatím o návrh klasifikace, nikoliv o vědecké pojednání! Nicméně materiál mi připadá nesmírně zajímavý. Sama sbírám fotky netypických březňaček už léta a pár jsem jich nashromáždila. Prakticky všechny se dají zařadit do některé z popisovaných kategorií. Do galerie jsem umístila všechny typy „bastardů“, které jsem dosud shromáždila. Mnoho fotek jsem fotila sama, některé mám od některých z vás a asi u pěti nevím, kdo je jejich autorem (dostaly se ke mně oklikou). Pokud poznáte svou fotku, ozvěte se prosím!

Chtěli bychom vás vyzvat, abyste při svých pozorováních věnovali netypicky zbarveným kachnám divokým pozornost. V minimálním případě prosíme o zaslání zprávy kdy a kde a za jakých okolností byl jedinec pozorován a jak vypadal. V lepším případě je samozřejmě dobré zaslat fotografii. V ideálním případě je dobré sledovat početní (procentuální) zastoupení nenormálních ptáků v populaci (zimující, popř. hnízdní) v daném místě. Zvláště cenné pak by byly případné údaje o hnízdění takových ptáků, doplněné fotografiemi.

Do galerie může přispívat každý. Děkujeme autorům, kteří již své fotografie netypických kachen poskytli. Svá hlášení a fotky prosím zasílejte na adresu webu nebo na mou adresu a uvádějte:
datum a místo pozorování
okolnosti (zda byl pták v páru, sám, v hejnu, hnízdil…)
kdo jej pozoroval / fotil.

Věřím, že shromážděný materiál v budoucnu poslouží jako podklad pro seriozní zpracování a zodpovězení otázky, nakolik jsou tito ptáci hrozbou pro populace našich normálních divokých kachen.

Světlana Vránová

Příloha: Włodzimierz Meissner: NETYPICKY ZBARVENÉ KACHNY DIVOKÉ – NÁVRH KLASIFIKACE

Fotografická příloha: WEBOVÁ GALERIE v sekci Výzkum/Zbarvení kachen divokých

 

Dobří čápi se vracejí…

h   Horní Jelení – Na komíně kotelny pily v obci Horní Jelení na Pardubicku zahnízdili čápi bílí (Ciconia ciconia) poprvé v roce 1998. Hnízdo na komíně ale vadilo provozu kotelny. Aby měli čápi klid a kotelna nebyla omezena v provozu, bylo rozhodnuto o jeho přemístění. V roce 1999 byl na louce nedaleko původního hnízda vztyčen kmen stromu a na něj byla umístěna nová hnízdní podložka. Čápům ale toto řešení nevyhovovalo a k dalšímu hnízdění v obci již nedošlo.

Při současném trendu ubývání hnízdících párů čápů bílých je více než potěšitelné, když občas vznikne nové hnízdo v místech, kde hnízdění čápů nemá žádnou tradici (v roce 2008 např. vzniklo zcela nové hnízdo v Sezemicích u Pardubic). Zajímavé ale je, že na některých místech čápi znovu obsazují dávno zaniklá hnízdiště, přičemž většinou musí stavět zcela nová hnízda.

Právě k tomu došlo v loňském roce také v Horním Jelení. Po desetileté přestávce se nečekaně objevil čapí pár a znovu si postavil hnízdo na komíně kotelny, kde před lety hnízdili jejich předchůdci. Ale stejně jako před 10 lety, i tentokrát působilo hnízdo na komíně problémy. V kotelně se topí a komín je v provozu. Majitel pily se nakonec slitoval a po dobu hnízdění komín z provozu odstavil. Zároveň se snažil situaci řešit – obracel se na různé ochranářské organizace, ale nikde se pomoci nedovolal. Dočkal se pouze toho, že jej kdosi udal na ČIŽP, že prý vykuřuje mladé čápy… Naštěstí to nebyla pravda, což mohou dosvědčit naši kolegové Radek Hampl a Vašek Beran, kteří zde v červnu okroužkovali 3 zdravá mláďata. Díky šetření ČIŽP se ale alespoň o problému dozvěděly AOPK ČR v Pardubicích a KÚ Pardubického kraje. Spojenými silami se pak podařilo situaci vyřešit.

Bylo rozhodnuto o vyzdvižení hnízda na plošinu na konstrukci nad komín. Práce prováděla firma Domovservis, neboli zkušený „čápolog“ Milan Hošek, dotaci na provedení prací poskytl KÚ.

K instalaci podložky došlo 12.3.2009, kromě Milana Hoška, který prováděl práce na 15 m vysokém komíně se na akci podílel také Michal Pešata z KÚ Pardubického kraje, který dole plnil funkci podavače a přivazovače a Světlana Vránová z AOPK ČR, stř. Pardubice, která vše dokumentovala. Zaměstnanci pily vyrobili kovovou konstrukci a poskytli dubové fošny (vše bylo velmi precizně provedeno) a pan majitel na vše dohlížel.

Vytahat kovové rámy a dubové fošny na vršek komína byla pořádná dřina. Pro Milana bylo velmi nepříjemné, že vrch komína byl plný sazí (proto putovalo nahoru i koště) a navíc komín celou dobu kouřil. Pohody rozhodně nepřidala ani lávka na vrchu komína, která byla shnilá, děravá a hrozila propadnutím. Když Milan vytáhl nahoru konstrukci, zjistil, že konzole byly špatně změřeny a o několik cm se nevejdou do vymezeného prostoru. Takže železo putovalo zpět na zem, přesunuli jsme se do dílny a tam se řezalo, svářelo a vrtalo, až to bylo. Pak znovu na komín – nejdřív Milan, potom konstrukce. Na závěr přišel na řadu velký proutěný koš, který speciálně pro čápy upletl jeden občan z Jelení. Pod koš ještě přišlo drátěné pletivo, aby zachycovalo větve před pádem do komína a vše bylo pevně přišroubováno a přidrátováno.

Čas letěl jak voda. Milan strávil na komíně celkem skoro 5 hodin! I když bylo krásně a svítilo slunce, nahoře fučel vítr a teplota byla jen lehce nad nulou. Výsledek ale vypadal dobře.

A pak nastaly dny napjatého čekání. Přiletí? Nepřiletí? Přijmou nové hnízdo? Nepřijmou? Na apríla čekání skončilo. V 1.4. přiletěl první čáp, v 5.4. jej následoval druhý. Pak se objevil dokonce třetí a strhla se bitka. Vítězové uhájili svůj komín, vetřelec se musel klidit. Ke všeobecné radosti čápi podložku se základem nového hnízda přijali a zůstali. Při kontrole 16.4. to vypadalo na hnízdo tak, jak je vidět nahoře. Všechno tedy dobře dopadlo a můžeme doufat, že se čápům v Horním Jelení bude líbit a usadí se zde trvale.
Světlana Vránová

a
b
c
d

 

e
20090416f.jpg
g
i

 

j
k
l
m

 

n

 

Slavíci urychlili návrat na hnízdiště Mladoboleslavska

a

Slavík obecný. Foto – Přemysl Vaněk.

Sledování příletu slavíka obecného (Luscinia megarhynchos) probíhá v SV části Mladoboleslavska letos po osmadvacáté. Každoročně jsou od začátku dubna namátkově navštěvována tradiční hnízdiště, protože však jejich počet dosahuje téměř padesátky, není možné z časových důvodů pravidelně sledovat všechna. Zjišťování probíhá pomocí provokace „konkurenčním“ zpěvem slavíka obecného z MP3 přehrávače a rovněž i vizuálně, protože křoviny jsou v té době ještě přehledné. Přestože se dosud nejčasnější datum snížilo v roce 2007 na hodnotu 17. dubna, pod polovinu měsíce se nedostalo.

Celý článek →

Potáplice na Svitavsku

    SvitavskoPotáplice (Gaviaformes) jsou velmi zajímavou skupinou ptáků. V Evropě jsou všechny čtyři druhy rozšířeny hlavně v arktické a boreální oblasti. U potáplice severní (Gavia arctica) bylo zaznamenáno i hnízdění v Polsku, Německu a z posledních let pochází také údaj o jednom možném hnízdění v České republice (ŠŤASTNÝ et al. 2006). Přesto se s ní a dalšími 3 druhy můžeme u nás stále setkat hlavně na jarním a podzimním tahu, potažmo v zimních měsících. Tento článek shrnuje všechny údaje o výskytu potáplic na Svitavsku.

 

Potáplice lední (Gavia immer)

Z prosince 1903 je znám zástřel jednoho kusu (SAJDL in lit.). Přesné datum, ani místo zástřelu však není známé. Do Opatova (kv. 6165;koordináty: 49°50’49.937"N, 16°30’6.266"E) je udáván i další zástřel z prosince 1910 (JETMAR 2000).

Potáplice malá (Gavia stellata)

Od V. Sajdla pochází jeden preparát z 12.11.1959 uložený dnes ve sbírkách MOSu v Přerově. Jako lokalita jsou u něj ale udávány jen Svitavy (kv. 6264; koordináty: 49°46’18.212"N, 16°27’6.868"E). Na přelomu 60. a 70. let bývala p. malá pozorována na svitavských rybnících pravidelně(STACKE in litt.). Z poslední doby je ale znám pouze jeden záznam: Ve dnech 7.-10.12.2000 pozorovali 1 juv. M. Janoušek a J. Mach.

V Opatově byla potáplice malá zaznamenávána nepravidelně po celá 90. léta minulého století. Přičemž jeden pták v prostém šatě se na rybníce Hvězda zdržel v roce 1994 celých 19 dní – od 11.5. do 29.5. (M. Janoušek, F. Jetmar, M. Polák). V 21. století zde byl tento druh pozorován zatím jen: 7.-8.3.2007, kdy se opět na Hvězdě objevil 1 ex. (P. Moutelík, L. Novák), 13.5.2008 (1 ex. – Nový rybník – L. Novák) a 10.-11.11.2008 – tehdy byl 1 juv. pozorován L. Novákem a J. Vránou pro změnu na rybníku Vidlák.

Potáplice severní (Gavia artica)

V samotných Svitavách je udávána Stackem (70.léta) jako pravidelný zimní host. Ze současnosti jsou ovšem známy pouze 2 pozorování: 17.10.2004 objevil 1 juv. na Horním rybníce J. Mach a 27.5.2006 pozorovali 1 dospělce ve svatebním šatě tamtéž M. Janoušek, A. Kašpar, J. Mach, L. Novák a J. Vrána.

Z prostředí Opatovských rybníků existuje historický záznam o zástřelu 1 ex. provedeném na Hvězdě dne 31.5.1958 (JANOUŠEK 1997). Pozorována tu byla i v roce 1982. V případě 90. let 20. století pro ní platí to samé, co pro potáplici malou. Přičemž nejdéle ji tu M. Janoušek, F.Jetmar a M. Polák pozorovali 16 dní (18.5.-2.6.1996). Poměrně pravidelně se s ní můžeme setkat v posledních letech. Za zmínku určitě stojí pozorování 6 ex. na Hvězdě z 3.-5.3.2007 (M. Janoušek, P. Moutelík, L. Novák, J. Vrána), 21 ex. opět na Hvězdě z 19.4.2008 a dokonce 23 ex. pozorovaných o den později (obojí M. Beran, M. Vavřík). Na rozdíl od potáplice malé byla p. severní několikrát pozorována i ve svatebním šatě.

Závěrem lze říct, že jak potáplice malá, tak severní se na Svitavsku vyskytují nepravidelně na obou tazích. Přičemž v posledních letech jasně převládá p. severní. Tento fakt přesně odpovídá situaci v celé České republice (ŠŤASTNÝ et al. 2006).

Poděkování

   Rád bych poděkoval Jiřímu Machovi za poskytnutí archivních materiálů.

Literatura

ŠŤASTNÝ K.,BEJČEK V., HUDEC K. 2006: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice. Aventinum, Praha.
JETMAR F. 2000: Výskyt a změny početnosti ptáků na soustavě rybníků u Opatova. Sylvie 36/2:127-153.
JANOUŠEK M. 1997: Jarní průtah potáplice severní (Gavia arctica) a potáplice malé (Gavia stellata) na Opatovsku. Panurus 8: 43-44.
VRÁNA J. 2008: Avifauna svitavského Dolního a Horního rybníka v letech 2004-2007. Práce SOČ (nepub.), Svitavy.

A sovy hynou dál…..

a   Mladoboleslavsko – Zejména u sov se úhyny zjišťují obtížně. Ještě během noci, nebo těsně po ránu jejich mrtvá těla často poslouží za potravu jiným predátorům či divokým prasatům. Navíc těla, ležící na frekventované vozovce, auta v krátké chvíli rozjezdí natolik, že nelze za jízdy ani zjistit, co uhynulo a případně zastavit.

   Za desítky let, co se ornitologii věnuji, jsem se setkal s množstvím sovích tragédií, mnohdy kuriózními. Vzpomínám, jak ještě v 80.letech minulého století byl například sýček obecný (Athene noctua) natolik běžný, že nejčastější sovou, bezvládně ležící na silnici, po předchozím nalákání světly, byl právě on. Dokonce jediný můj ptačí preparát, který spolu se mnou v kabinetu posedává, je sýček z uvedené doby, nalezený v Sobotce. Dnes sýčkové v oblasti téměř chybí, hnízdišť je pouze několik.

   V komínech, zejména hájoven, končili svůj život puštíci obecní (Strix aluco), kteří po pádu do sopouchu již nedokázali k otvoru vystoupat a hynuli vysílením. Kalousi ušatí (Asio otus) byli nejčastěji nalezeni pochůzkářem na železnici, když je v noci do kolejiště srazil rychle jedoucí svítící vlak. Výři velcí (Bubo bubo), hynuli nejčastěji na „stožárech smrti“ – sloupech vysokého napětí, s nebezpečnými konzoly. Často vůbec nespadli a zůstali po výboji elektrického proudu zaklíněni mezi izolátory převaděče. Kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum) přinesl kdysi hajný z Žehrovských lesů. sovu našel utopenou v sudu u hájenky. Šlo tehdy o první důkaz výskytu tohoto druhu v oblasti.

   Sovu pálenou (Tyto alba) přivezl onehdy domů řidič náklaďáku z cesty po Slovensku. Po nárazu zůstala ležet v rohu nákladní korby. Kroužek na její noze vypověděl o nočním dravci vše zbývající. Sova pálená byla před několika dny rovněž nalezena ve Veselé u Mnichova Hradiště, bez hnutí ležící poblíž stodoly. Podle ohledání se lze domnívat, že uhynula po zimě vysílením. Označena byla na Mělnicku, jako mládě v předchozích letech.

   Z nočních lovců však nehynou pouze sovy, doručena k nám byla samice lelka lesního (Caprimulgus europaeus), záměrně sražená na silnici u Kněžmostu rychle jedoucím autem.

   Vzhledem ke skutečnosti, že právě sovy jsou lákány reflektory dopravních prostředků a následně při střetu zabíjeny, ztráty na populacích mohou být lokálně velmi vysoké. Navíc, jak již bylo zmíněno, monitorování jejich úhynů je velmi obtížné.
Pavel Kverek

b

a

{mxc}