Velkopolsko: Za velkou krásou malé labutě

labuť malá (Cygnus columbianus bewickii); Debnica dolní; 21.03.09 (foto: P.Suvorov)

labuť malá (Cygnus columbianus bewickii); Debnica dolní; 21.03.09 (foto: P.Suvorov)

Za chvíli bude poledne a naše „mezinárodní“ Česko-Polská výprava se už pomalu blíží k rybníku Debnica dolní, kde se na svém tahu z Britských ostrovů na sibiřská hnízdiště zastavily v našich krajích vzácné labuťě malé (Cygnus columbianus bewickii). Velké očekávání zbavilo naši dvoučlennou českou „menšinu“ posledních zbytků únavy z úmorné cesty. S radostí i napětím pozorujeme husy velké (Anser anser) a kormorány velké (Pharacrocorax carbo) na prvních rybnících zdejší soustavy, ležící u vesnic Debnica a Przygodice v „přírodním parku“ Dolina Baryczy. Po chvíli nám nad hlavami prolétá i trojice morčáků velkých (Mergus merganser). To nejlepší nás ale teprve čeká.

Celý článek →

Tváře výboru: Michal Pešata

Nejmladší člen výboru pobočky se narodil v roce 1980 v Benešově. Po střední Zemědělské škole absolvoval i Zemědělskou fakultu na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích a odešel pracovat na Krajský úřad v Pardubicích. Od roku 2006 je kroužkovatelem.

Do východních Čech ses přistěhoval teprve nedávno. Takže první otázka je docela prostá: Jak se ti tady líbí?

Do východních Čech jsem začal jezdit na výlety již kolem roku 2000. Předtím jsem byl asi 8 let v jižních Čechách a předtím ve středních Čechách. Každý kraj má své. Ten východočeský začínám teprve pořádně poznávat. Neustále objevuji nová zajímavá místa. Jelikož je tento kraj velmi různorodý a pestrý co se biotopů týče tak se mi zde velice líbí.

Chtěl bys tady zůstat natrvalo nebo tě láká spíš nějaké jiné místo a jiná práce?

Jelikož jsem tu stačil založit rodinu (mám malého syna, který za několik dní oslaví své první narozeniny) a usadit se, tak předpokládám, že se v dohledné době stěhovat nikam nebudu. A to i vzhledem k tomu, že mě má momentální práce baví a nemám v plánu ji měnit.

Slyšel jsi někdy před svým příchodem o VČP ČSO nebo o nějaké ornitologické činnosti v rámci východních Čech?

Před svým příchodem do těchto končin jsem znal VČP ČSO „pouze“ jako vydavatele sborníku Panurus a článků v něm.

Jako člověk, který se do „našeho“ kraje přistěhoval teprve nedávno, můžeš mít na spoustu věcí nový nezaujatý pohled. Kde vidíš přednosti a kde nedostatky jak v činnosti pobočky, tak i v zdejší ochraně přírody a samotné ornitologii?

Právě proto, že jsem se přistěhoval teprve nedávno, nemohu soudit činnost pobočky jako celku. Nejdříve musím poznat celé fungování, a pak teprve mohu vnášet „nezaujatý pohled“ (No tak mě napadá, že potom to nebude pohled nezaujatý :-)). Celkově nyní vnímám velký problém ochrany (v celé ČR) ptáků v nedostatku aktuálních exaktních údajů o výskytu živočichů, které budou přístupné všem potřebným institucím i veřejnosti. Prostě abych mohl cokoliv „chránit“ musím vědět, kde to je nebo není. Nejdřív jsi žil ve Hvězdonicích, pak v Českých Budějovicích a teď ve Slatiňanech.

To jsou docela skoky. Jak to bere tvoje rodina?

Jak jsme již psal výše, moje rodina žije tady se mnou. Jedním z důvodů proč jsem se rozhodl přejít do Slatiňan je právě moje přítelkyně. Moji rodiče žijí stále ve Hvězdonicích a snad si již zvykli na moji nepřítomnost, jen vzdálenost od vnuka je asi hodně mrzí. 

Při studiích ses dostal na expedici do Kamerunu. Jak na to vzpomínáš?

Do Kamerunu jsem se dostal zatím dvakrát. Vzpomínám na to v tom nejlepším. Všechno je tam úplně jiné a úplně jinak. Jiná příroda, jiná mentalita místních obyvatel, jiná krajina – celkově nádhera – nedá se to vypovědět takhle v krátkosti :-). Zážitku a dojmů z celkově cca 5ti měsíčního pobytu je příliš mnoho. Asi nejsilnější a nejveselejší zážitek byl pohled z oka do oka s kaloněm kladivohlavým.

Chtěl by ses tam někdy vrátit nebo tě láká jiná země?

Vrátit bych se tam určitě chtěl – velmi zajímavé je sledovat změny, ke kterým tam dochází a to velmi rychle. Dříve jsem chtěl navštívit všechno. Teď už je mi jasné, že si budu muset vybírat. V podstatě mě láká cestování, jako takové speciální přání nemám.

Jako zaměstnanec KÚ se denně setkáváš s byrokracií, jaký k ní máš vztah a jak se snášíš s některými opravdu „úřednickými“ úředníky?

Zaměstnancem úřadu jsem teprve krátce, předtím jsem dlouho vedl studentský život a krátce podnikal. Vlastně se stále seznamuji s chodem úřadu. Dříve jsem samozřejmě na úřad pohlížel jinak než nyní, kdy se stávám jeho součástí. Těžko říct, co si představuješ jako „úřednického úředníka“ já tak jako Sira Humphrey Applebym z britského seriálu Jistě pane Ministře – a takového jsme v Čechách ještě nepotkal.

 

Náhradní hnízda pro černé čápy

    Orlické hory, Broumovsko – Čáp černý je tajemný pták, který si získává pozornost mnoha pozorovatelů. V Královéhradeckém kraji jsou známá čapí hnízda pravidelně kontrolována, a to nejen v čase hnízdění, ale také v předjaří před příletem ptáků ze zimovišť. Při letošních kontrolách jsme zjistili, že došlo ke zřícení několika letitých hnízd. Příčinou byla bohatá sněhová nadílka, zatížené větve pak nevydržely zvýšenou váhu a ulomily se. Protože je dohledávání nových hnízd čápa černého velmi náročné a také proto, že chceme čápům nabídnout bezpečné hnízdění na již osvědčených a pro ně známých místech, rozhodli jsme se alespoň dvě ze spadlých hnízd obnovit.

   
První hnízdo v CHKO Broumovsko bylo umístěné na boční větvi buku, asi 2 metry od kmene. Strom je bohatě rozvětvený, proto nebylo těžké najít pro novou podložku náhradní místo. Nejvhodnější se jevila rozsocha 3 větví, ke které mají čápi dobrý přílet. Tam jsme umístili rošt z nařezané tyčoviny, dobře ho upevnili a navrch naskládali zbytky starého hnízda. Byly to převážně bukové větve do průměru 2 cm. Hnízdní kotlinku jsme pak vystlali drny, takže výsledek vypadal hodně přesvědčivě.

   
Podobným způsobem bylo obnoveno i druhé hnízdo v CHKO Orlické hory, které bylo původně umístěno na vodorovné větvi buku více jak 3 m od kmene. Tohoto zříceného hnízda velmi litujeme, neboť se jednalo o esteticky nejpůsobivější čapí stavbu na Rychnovsku. Avšak po pečlivé prohlídce nosné větve jsme s povděkem kvitovali, že k pádu hnízda došlo právě v zimě, neboť nosná větev byla ztrouchnivělá. Podložku jsme na stejný strom umístili těsně před pravidelným příletem čápů.

   
S instalací náhradních podložek za spadlá hnízda černých čápů máme na Náchodsku víceleté zkušenosti. V roce 2004 spadlo pravidelně obsazované hnízdo v Pekelských lesích. Čápi si sice postavili hnízdo nové, ale na místě, které je často navštěvováno lidmi a probíhají zde probírkové těžby. Na původní strom byla tedy umístěna nová podložka. Tou čápi zprvu pohrdali, ale když došlo k pádu náhradního hnízda, podložku přijali a zahnízdili na ní. Poté došlo ke smýcení stromu i s podložkou a čápi od té doby hnízdí na neznámém místě.

   
Druhá podložka byla zhotovena po pádu hnízda s mláďaty z vysokého smrku v roce 2006 na Broumovsku. V následujícím roce byla na podložce úspěšně vyvedena 4 čápata a vloni hnízdo obsadila káně lesní.

   
Tyto výsledky nás naplňují optimismem a doufáme, že se budou nové podložky čápům líbit a že na nich budou spoustu let úspěšně hnízdit. Závěrem bychom rádi poděkovali příslušným správám CHKO a správcům lesa za podporu záměru, jakož i kolegům za pomoc při instalaci podložek v terénu.

  
Za fanatické čápaře Petr Kafka a Josef Vrána

Snímky původního hnízda a podložky z Broumovska

 

 

 

 

 

 

Snímky původního hnízda, podložky a nově stavěného hnízda z Orlických hor

{mxc}

Prvního dubna jsme oslavili „Mezinárodní den ptactva“ (International Bird Day)

    Že je 1. duben kromě „apríla“ také svátkem všech ptáků, to asi všichni víme. Jak ale „Den ptactva“ vznikl a proč? 
    „Mezinárodní den ptactva“ se slaví již více než 100 let. Ptáků se týkala vůbec první mezinárodní úmluva s enviromentálním zaměřením, tzv. „Úmluva na ochranu ptactva pro zemědělství užitečného“, uzavřená 19. března 1902 v Paříži. Československá republika k ní přistoupila 6. 3. 1924 předpisem 205/1924 Sb. O dva roky později, 1. dubna 1906, byla podepsána „Mezinárodní konvence o ochraně užitečného ptactva“. A právě na památku podpisu této konvence se již od roku 1906 slaví 1. duben jako „Den ptactva“.

    Zatímco o tom, že "Mezinárodní den ptactva" se slaví jako připomínka podepsání mezináodní konvence ví leckdo, málokdo tuší, že „u nás“ je ale tradice aprílového slavení „Dne ptáků“ ještě o něco starší a sahá až do dob Rakousko-Uherské monarchie. Tradici založil slovenský přírodovědec Oto Herrmann (1835 – 1914), který se narodil, žil a působil v Brezně. Prvně byl „Den ptáků“ vyhlášen jako akce pro školy v tehdejším Rakousko-Uhersku 1. dubna 1900 a spolu s opeřenci se „oslavovaly“ i stromy.

    Jedním z hlavních cílů „Mezinárodního dne ptactva“ je obrátit pozornost k nebezpečím, ohrožujícím ptáky na celém světě a pomoci tak jejich ochraně a ochraně jejich stanovišť.

K efektivní ochraně ptactva nestačí pouhá ochrana jednotlivých druhů. Je nutná také ochrana jejich stanovišť. Proto je nutné hodnotit různé lokality z úhlu pohledu jejich atraktivity pro ptáky. Všichni víme, jak rychle z české krajiny mizí „zanedbané a zpustlé“ kouty přírody, drobné mokřady v polích, stará stromořadí a sady, vzrostlá zeleň ve městech, břehové porosty okolo toků i rybníků, litorály rybníků… Všude se staví, prostředí se „zkrásňuje“, zefektivňuje se využití ploch rybníků a polí, z „evropských peněz“ se ve velkém rekonstruují a zateplují budovy… a málokdo si přitom uvědomuje, že tím nenávratně zanikají biotopy mnoha druhů ptáků.

    Největší hrozby na ptáky ale číhají v době jejich často velmi dlouhých cest. Někteří letí až 10 000 km, rekordmanem je rybák dlouhoocasý (Sterna paradisaea), který dokáže překonat až 40 000 km. Nejohroženějšími jsou druhy cestující přes Středozemní moře, zejména křepelky polní (Coturnix coturnix), chřástalové polní (Crex crex), vlaštovky obecné (Hirundo rustica), drozdovití ptáci (Turdidae) a další malí ptáci, táhnoucí v noci. Podle údajů BirdLife International ve Středomoří (především na Kypru) každoročně v období jarního a podzimního tahu zahyne více než 1 milion ptáků. Nezahynou však vyčerpáním z dlouhé cesty – jsou zabiti místními lovci v rámci pochybných sportovní loveckých „tradic“. Předpokládá se, že početnost některých druhů klesá nejen z důvodů ničení jejich biotopů, ale zejména v důsledku těchto (často oficiálně nelegálních, nicméně vládami tiše tolerovaných) lovů.

    Ornitologové slaví svátek ptáků v terénu. Začátkem dubna je tah ptáků v plném proudu. Je to jedno z ornitologicky nejzajímavějších období: v přírodě můžeme pozorovat jak řadu zimních hostů, kteří ještě nestihli od nás odletět, tak řadu migrantů, protahujících přes naše území na svá severská hnízdiště, ale i řadu našich druhů, které se právě v tuto dobu vracejí na svá hnízdiště a někteří ptáci už dokonce naplno hnízdí.

    Přesto, že „Mezinárodní den ptactva“ se ve světě slaví již více než 100 let, u nás je to tak trochu zapomenutý svátek. Na rozdíl od třeba „Mezinárodního dne Země“ (Earth Day), mu mnoho pozornosti nevěnují ani média, ani školy, zmíněn není ani ve většině kalendářů.
s využitím materiálů z internetu napsala Svě

pt

{mxc}

Kukuřičné monokultury – nudné pouště?

   Rudoltice – V posledních 20 letech se výrazně zvýšil význam a výměra kukuřice pěstované na našich polích a tento trend bude dále pokračovat. Mimo jiné s plánovaným využitím kukuřičného zrna k energetickým účelům. Lovné zvěři (srnčí, černá…) poskytuje v krajině chybějící krytinu i dostatek potravy. Často pak kukuřici opouští jen hledá-li vodu. Ptáci se také na měnící podmínky adaptují.

   V kukuřici úspěšně hnízdí čejky. Vyhledávají podmáčená místa, případně místa neosetá pro poruchu secího stroje ap. Na podzim se na sklizených plochách vyskytují početná hejna protahujících pěvců (např. jikavci), holubi a nocují zde i kachny divoké, které jsou v této době předmětem intenzivního lovu. Pro pozorovatele jsou zajímavé i ostrůvky nesklizené kukuřice ponechané na dozrání na zrno. Na posklizňových zbytcích se na podzim a v zimě živí i jeřábi a severské husy. Pro řadu dravců je také otevřený přehledný terén kukuřičných strnišť zajímavým biotopem.

   V loňském roce jsem v Rudolticích (UO) v porostu silážní kukuřice pozoroval 2 rodinky bramborníčků hnědých odchovávající zde mladé. V těchto kulturách se z ekonomických důvodů nepoužívají insekticidy a hmyzu je zde dostatek. Pro bramborníčky je to v kulturní krajině velmi atraktivní prostředí. Na velkých a nerušených lánech kukuřičných polí bude i nadále probíhat adaptace zvířat na atraktivní nabídku zemědělců.

Petr Moutelík

{mxc}

 

 

Pětašedesátiny Rudolfa Nevečeřala

a   Pana Rudolfa Nevečeřala z Bítovan znám již desítky let a vždycky jsem ji ho velmi vážila. Chce to kus odvahy vydat se na setkání 70 nadšených ornitologů, vydržet na celé schůzi a přitom nic z toho, co se tam řeší neslyšet. Přesto je pan Nevečeřal věrným a pravidelným návštěvníkem většiny pobočkových schůzí, dokonce se navzdory svému omezení nejednoui sám aktivně zapojil do programu, promítal nám své fotografie, vyprávěl své ornitologické zážitky… Náš vitality plný kolega se 24. března 2009 dožil neuvěřitelných 65 let.

Pane Nevečeřale, jste zakládajícím členem pobočky a patříte k nejpravidelnějším návštěvníkům schůzí. Znám vás od dětství a připadá mi, že se vůbec neměníte a nestárnete. Vůbec bych vám nehádala tolik let. Cítíte se na svůj věk?

Věk? Cítím se někdy na 18 a 80 zároveň, jak kdy, to když něco začne "vrzat". Jistěže si i já Vás pamatuji jako školačku, s Vaší sestrou a hlavně Vaší maminkou, moc hodnou paní. K začátkům Pobočky se ještě vrátím.

Ornitologie je obor, který je pro většinu z nás neodmyslitelně spjatý se sluchem. Co vás, jako neslyšícího, vedlo k tomu, že jste se začal zabývat zrovna ptáky?

To musím vysvětlit. V ČR jsem asi jediný neslyšící ornitolog, a možná nejen u nás. Neslyším vůbec, ale až do 20 let jsem slyšel normálně. Narukoval jsem na vojnu jako "schopen bez vady " – a teprve tam jsem ve druhém roce služby ohluchl. Sloužil jsem na Šumavě, na "čáře", proto mne podezřívali ze simulace. Strávil jsem 3/4 roku ve vojenské nemocnici v Plzni. Sluch jsem ztratil zcela a přes páteř vypověděly také nohy, nechodil jsem. Pak cvičit, berle, hole – pomalu zlepšení, ale sluch byl ztracen nenávratně.
V té nemocnici mi byla dlouhá chvíle. Nechal jsem si poslat silonové nitě a „necoval“ jsem odchytové sítě. Tenkrát nebyly ke koupi. Sestřičky a další zdravotní personál se na mne chodily dívat. A to, že jsem se těšil na ptáky, až mne pustí domů, mi myslím dost pomohlo.

To jsem nevěděla, že jste kdysi slyšel. Máte tedy srovnání. Myslíte si, že jako neslyšící máte v ornitologii nějaké výhody proti slyšícím?

Výhody určitě ne – co nevidím, nevím. Dřív stačilo slyšet něco písknout a věděl jsem. Stále si ale pamatuji hlasy některých ptáků, stejně jako písničky a pod. (ale jen do roku 1964). "Výhoda" je snad jen ta, že pokud něco nechci vědět, stačí se podívat mimo a je klid.

Jak jste se tedy dostal k ornitologii? Měl jste nějakého učitele, někoho, kdo vás v tom směru ovlivnil?

Já jsem původem Chrudimák a ptáci a příroda jako celek mne zajímali už ve škole. Potom přišel myslivecký kroužek a přátelé myslivci. Asi ve čtrnácti letech jsem se začal učit ptáky preparovat a chtěl jsem se stát lesníkem. Nakonec jsem si ale místo flinty koupil fotoaparát. Pak jsme jednou s kamarádem na Bohdanečském rybníku potkali pana Františka Janalíka. Ten nás nasměroval na Přírodovědecký klub ZK Tesla Pardubice a tam jsem už zůstal. To mi bylo asi 16 let.
Učitelé také, ale především dobří přátelé: Dr. Obhlídal, manželé J. a H. Svobodovi, Štanclovi, Fr. Janalík a vlastně všichni ostatní, nejen v Pardubicích.

Pojďme se teď vrátit k pobočce. Říkali jsme už, že v ní jste od začátku. Dokonce jste dlouhá léta zastával důležitou „funkci“…

Od roku 1962 jsem členem ČSO a kroužkovatelem. Do pobočky jsem vstoupil při jejím vzniku a léta jsem pak pomáhal hlavně jako tiskař. Zhotovil jsem většinu pozvánek na schůze a plakátků k různým akcím, a to "bez požehnání shora". Nebylo to jednoduché.

Vždycky jsem obdivovala, že přes svůj handicap nejen, že jezdíte na schůze, ale dokonce se často aktivně zapojujete do diskuse. Jak to zvládáte?

Schůze, to je pojítko. Jednak být trochu v obraze, a hlavně potkat se s přáteli. Ti starší ubývají, ale dorůstají noví.
Po pravdě ale, z toho, co se projednává, moc nemám. Jen odezírám (to jsem se naučil asi za dva roky). Pomůže, když se mohu zeptat, případně napsaná věta, slovo… Chce to hodně si domýšlet a kombinovat, sledovat nejen rty, ale i gesta, mimiku. Při hovoru více lidí je to problém. Každý mluví jinak, někomu rozumím vše, jinému téměř nic. V tomto patří dík Pavlovi Žďárkovi. Ten na mne vždy pamatoval a co na schůzi četl, půjčil i mně, i zápisy z Prahy apod.

Řekla bych ale, že v minulosti jste na schůzích pobočky vystupoval častěji, ať už v diskusi nebo s vlastními příspěvky. Zdá se mi to jenom, nebo jste se opravdu trochu stáhnul?

Nezdá se Vám to. Nedá se říct "stáhnul", ale musím mít něco, co bude zajímat i ostatní. Možná někdy i mám, ale myslím si, že to ví každý a mlčím.

Máte nějaké oblíbené ptačí druhy, nebo oblast ornitologie, které se nejvíc věnujete?

Specializaci na oblast ani druhy nemám. To podle možností a situace.

A co oblíbená místa, kam se rád vracíte. Máte taková někde u nás nebo i v zahraničí?

Takových míst je dost, především u nás. V zahraničí už ani ne.

Je nějaké místo, kde jste nebyl a kam byste se ještě chtěl podívat? A nebo nějaký pták, kterého jste neviděl a kterého byste ještě chtěl vidět?

Takových míst je většina a už to tak asi zůstane. A ptačí druh? Uvítal bych každý, který jsem ve volnosti ještě neviděl. A není jich málo!

Vím o vás, že se zabýváte fotografováním. Proč své fotky více neukazujete? Třeba na schůzích pobočky, tady na webu a nebo třeba na vlastních webových stránkách?

Fotografie je moje třetí řemeslo a zároveň koníček. Fotil jsem kde co. Teď ale vidím, co mi v archivu chybí a na co naopak byla škoda filmů. O prezentaci, kterou zmiňujete, budu musit popřemýšlet. Uvidíme.

Tuším, že určitě máte i nějaké další koníčky…

No, těch mám celou stáj! Problém je, když se chcete na všech povozit. Takže: knihy, příroda jako celek, ptáci, les, myslivost a kynologie, tramping, motorismus, zahrádka… To vše dělat i fotit, a navíc devatero řemesel, která jsem musel zvládnout, když jsem vlastnoručně přestavoval a modernizoval domek kde bydlíme. Že bych se někdy nudil – nepamatuji.

Tak to je opravdu úctyhodný výčet. To znamená, že zdaleka nejste jen ornitolog.

Mimo ČOS a Východočeské pobočky jsem byl členem MOS, TISu, ČSOP, KCHLS (kynologie) a myslivecké Jednoty. Kromě toho jsem ale byl i spolupracovníkem ČSAV Brno a léta jsem spolupracoval jako konzervátor-zpravodaj státní ochrany přírody. A také jsem se angažoval v ochraně lesa s Východočeskými státními lesy.

Jak se k tolika vašim aktivitám staví vaše rodina? Máte doma podporu?

Ano, podporu, nebo alespoň velkorysou toleranci mám, a to už přes 40 let. Jinak by to ani nešlo.

Nemýlím-li se, jste už v důchodu, ale mohl byste nám ještě říct, kde jste pracoval?

Ano, jsem důchodce a "pracuji" už jen doma. Mám tři výuční listy (strojní zámečník, fotograf, tiskař) a Střední průmyslovou školu strojnickou, to vše v Transportě Chrudim, kde jsem pracoval do začátku 80. let. Potom jsem působil na odboru školství ONV – zase jako tiskař a fotograf. 

Rozhovor vznikl ve dnech 22.-2x.3.2009 pomocí mailové korespondence, ptala se Svě.

=====================================================================

Milý pane Nevečeřale, přejeme Vám – ale i nám všem – aby Vás Váš elán ješte dlouho neopouštěl. Těším se, že se třeba dočkáme nějaké té výstavy fotografií a dalšího Vašeho vyprávění…

bcd

ef

Nové metody v chovu vybraných druhů ptáků

o  
   Dvůr Králové n. L. – V prosinci 2008 mi přišla pozvánka na chovatelský seminář ze ZOO Dvůr Králové a protože tvrdím, že správný ornitolog má umět opravdu všechno, rozhodl jsem se si trošku rozšířit obzory a poodhalit roušku jiné tváři ptáčkařského umění. Seminář probíhal od pátku 16. 1. do soboty 17. 1. 2009 v prostorách Safari Hotelu Královédvorské zoo. Sjeli se sem amatérští I profesionální chovatelé z celé republiky, prakticky ze všech zoologických zahrad. Cílem semináře bylo nejen účastníky seznámit s novými chovatelskými metodami, ale především navázat nové kontakty a skrze společné setkání připravit klima pro možné budoucí spolupráce.

   
Oficiálního zahájení semináře se ujala ředitelka zoo RNDr. Dana Holečková a hlavní organizátoři semináře, zoolog RNDr. Martin Smrček a kurátor ptáků v zoo Ing. Kamil Čihák. Páteční dopoledne bylo věnováno především různým aspektům chovu papoušků, ve kterých sám RNDr. Smrček figuroval se svým rozsáhlým chovem papoušíčků rodu Forpus. Mimo klasické chovatelské přednášky zazněla i zajímavá reference vrchního zoologa Zoo Lešná Ing. Romana Horského o chovu vzácných papoušků šedohlavých západních (syn. kapských; Poicephalus robustus fuscicollis) a Ing. Kamil Čihák pověděl své zkušenosti s chovem největšího ze všech druhů chovaných arů, ary hyacintového (Anodorhynchus hyacinthinus). Odpolední blok byl věnován zejména problematice krmných směsí, kterou nám osvěžil Ladislav Žoha ze Zoo Praha.

   
Po obědové pauze následovala exkurze do ptačího zázemí ZOO za asistence K. Čiháka a jeho kolegů. Jedinou odbočkou ze světa ptáků byla návštěva pavilonu afrických pralesních žiraf okapi (Okapia johnstoni), kde se před nedávnem narodilo historicky první mládě v českých zoologických zahradách. Okapi jsou ve volné přírodě samotářští tvorové, takže matka s mládětem nesdílejí expozici s otcem. Kupodivu je ale toto zvíře vůči lidem poměrně kontaktní, což jsem si ověřil již při své návštěvě parku v říjnu minulého roku.

   
Další cesta nás zavedla do pavilonu Ptačí svět, který je v rekonstrukci. K mému velkému zklamání se vedení zoo rozhodlo část pavilonu věnovat na chov primátů, takže jedna z hal je v současné době nepřístupná a probíhají zde kompletní přestavby. V menší hale jsme mohli obdivovat pár pávů konžských (Afropavo congensis) nebo tropickou žluvu černošíjnou (Oriolus chinensis). Z prostor vnitřní ubikace zázemí Ptačího světa si nás zvědavě prohlížel pár arů hyacintových a majestátní zoborožec hnědavý (Buceros hydrocorax). Měli jsme možnost si zblízka prohlédnout ještě neopeřená mláďata pelikánů kadeřavých (Pelecanus crispus) a rudohřbetých (P. rufescens). Kromě nich chová zoo ještě pelikány bílé (P. onocrotalus) a velmi vzácné východoasijské pelikány skvrnozobé (P. philippensis), které bychom objevili pouze v pěti evropských zoologických zahradách. Všechny uvedené druhy rovněž i rozmnožuje. Pelikánům rudohřbetým nechala zoo vystavět velmi pěknou voliéru, ve které mohou volně létat. Z vlastní zkušenosti musím dodat, že tito ptáci jsou pěkná zlobidla, což se projevuje na jejich občas přehnané kontaktnosti vůči návštěvníkům. Moje rada zní – dávejte si pozor na křehké předměty, jako jsou některé fotoaparáty, protože pelikáni je rádi zkoumají zobákem, který je na konci opatřený ostrým hrotem.

   
V zázemí pavilonu tropických bažin jsme viděli zástupce nejpočetnější pěvčí čeledi, novosvětských tyranů (Tyrannidae). Tyran benteví (Pitangus sulphuratus) sdílel klec společně s turaky a “zásobním” kohoutem páva konžského. Na tohoto pavího samce mám nostalgické vzpomínky z mé jarní návštěvy parku v roce 2007, kdy byl pták umístěn v expozici pavilonu Ptačí svět. V klecové voliéře doslova adoptoval mláďata čírky hottentotské (Anas punctata) i s jejich matkou a velmi bedlivě je střežil. Tenkrát mi kolegyně z chovatelského oddělení špitla do ucha, že páv za kachňaty chodil prý až do vody. Péče kohoutů tohoto hrabavého kura o mladé mne nepřekvapuje, protože už jednou jsem byl v zoologické zahradě svědkem situace, kdy bylo paví kuřátko zalezlé v tátově peří a spokojeně v něm odpočívalo (u většiny hrabavých ptáků myšlenka téměř ireálná!).

   
V návštěvníkům přístupné expozici mne překvapili dva čápi simbilové (Ciconia abdimii), kteří ve skupině ostatních ptáků seděli na stromě na té nejnižší větvi a černé peří měli značně zašpiněné bílými výkaly, padajícími na ně seshora. Podle literatury není takováto hierarchie mezi ptáky nic neobvyklého. Nadchnul mě pár volavek červených (Ardea purpurea). Možnost vidět tohoto u nás vzácného ptáka před sebou v plné kráse jsem si nenechal ujít, ač jen v prostorách člověkem vytvořených.

   
Večer se ZOO oděla do povánoční atmosféry a všechny stromy se rozzářily množstvím vánočních světlušek. Romantickou noční procházku jsem si zpestřil pozorováním hry čtyř koťat servalů stepních (Leptailurus serval) s velikým plyšovým tygrem v prosklené ubikaci.

   
Druhý den semináře odstartoval ráno přednáškou na téma “Chov ptáků ve společných expozicích v Zoo Dvůr Králové” Kamil Čihák. Chovatel Václav Štraub ze Zoo v Lešné potom zdůraznil několik obecných zásad při umělém chovu zoborožců. Ing. Tomáš Peš, zoologický kurátor Zoo Plzeň, a RNDr. Karel Pithart, kurátor ptáků v Zoo Praha nás do podrobna seznámili s chovem a s diverzitou ptačích čeledí bulbulovitých (Pycnonotidae) a timáliovitých (Timaliidae).

   Velmi mne zaujal referát Martina Smrčka o agresivitě kakaduů, který popisoval, k jakým konfliktům může dojít v nedostatečně velkých klecích, kde mohou být tito ptáci chováni v párech. Jeho reference o tom, jak hrubě se dokáže samec chovat při námluvách k samici, mě poněkud vyvedly z omylu stoprocentní partnerské harmonie u papoušků, jak jsem byl zvyklý ji číst v literatuře. Na přednášku Kamila Čiháka o putování černých čápů jsem bohužel už čekat nemohl, protože jsem musel na autobus.

   
Během dvou dní se mi podařilo obnovit některé kontakty a navázat jiné, z čehož mám vždycky velmi pozitivní pocit, takže se dá říct, že jsem se domů vrátil velmi spokojený. Ještě jednou díky organizátorům za jejich iniciativu a těším se na další setkání.
Petr Suvorov

Autor pracuje na částečný úvazek v pražské ZOO.

pqr

stuvw

 

 

 

 

 

 

 

 

Více fotografií ze zimní zoo najdete na adrese http://txecoloco.rajce.idnes.cz/Seminar_Zoo_Dvur_Kralove_leden_2009_Colloquium_Zoo_Dvur_Kralove/

{mxc}

Nález bukače velkého v Moravské Třebové

    Moravská Třebová – Dne 12.3.2009 mne informoval člen ČSOP v Moravské Třebové Ing. Kamil Sopoušek o nálezu kadáveru většího druhu vodního ptáka, kterého mi později přinesl na ukázku, a kterého jsme posléze určili jako exempláře bukače velkého (Botaurus stellaris). Bukač byl nalezen v porostu na břehu řeky Třebůvky. Vzhledem ke stavu značného rozkladu usuzujeme, že mrtvý jedinec ležel pod sněhovou pokrývkou delší dobu a nalezen byl až po jejím roztání. Na základě vyjádření okolních ornitologů se domníváme, že pták mohl uhynout někdy počátkem měsíce února. Příčinou úmrtí byl nejspíše střet letícího ptáka s dráty elektrického vedení, které v tomto místě křižuje komunikaci a řeku.

   
Bukač velký je v oblasti Svitavska a Moravskotřebovska vůbec vzácným druhem a především o jeho hnízdění v oblasti nejsou spolehlivé doklady. Stejně tak zimování druhu není z oblasti Moravské Třebové a jejího okolí známé, nejbližší zaznamenané a publikované zimování pochází z přelomu let 2000/2001, kdy byl jeden exemplář opakovaně pozorován na Dolním rybníce ve Svitavách (MACH 2002). Na základě zjištěných skutečností můžeme rovněž v tomto článku uvedený výskyt považovat za zimní, ačkoliv se jednalo s největší pravděpodobností o nešťastnou nehodu již migrujícího ptáka.

Literatura: MACH, J., 2002: Zimní výskyt bukače velkého (Botaurus stellaris) ve Svitavách. Panurus, 12: 83-84.

Tváře výboru: Milan Janoušek

mj    Milan Janoušek se narodil v roce 1968 ve Svitavách, kde také prožil většinu svého života. Po absolvování místního gymnázia a střední ekonomické školy v Pardubicích získal práci na ekonomickém úseku sociální péče ve Svitavách, přičemž Svitavy během času vyměnil za místo v Moravské Třebové ve stejném oboru (1992). V tomto období začal rovněž studium na Vysoké škole pedagogické v Hradci Králové. Po dokončení studií pracuje ve funkci zástupce ředitele v domově pro seniory v Moravské Třebové doposud. Jeho ornitologické začátky spadají na přelom 80. a 90. let minulého století. V současnosti působí Milan jako ornitolog zejména v oblasti Svitavska a rád vyráží nejen za ptáky i do jiných krajů.

 Jak ses k ornitologii vlastně dostal?

Za to nejspíš vděčím svým rodičům, s nimiž jsem od dětství chodíval na vycházky do lesů poblíž našeho bydliště, při jedné z vycházek jsem byl poučen o volavce, jindy o čejce (to ještě hnízdili na místech, kde je dnes člověk ani neuvidí), nahlédl jsem doma do malého kapesního atlasu a zájem byl na světě.

Začínal jsi na Svitavsku jako jeden z prvních. Jaké to tehdy na začátku bylo? A co se od té doby všechno změnilo?

Ono to „tehdy“ se vztahuje tak k rokům 1982-1984. Pro mne to není tak dávno, ale ty jsi tehdy, tuším, ještě nebyl na světě, viď ? Ve Svitavách jsem dokonce možná začínal jako první a co se změnilo ? Mnoho věcí, dnes je ornitologie nebo pozorování ptáků určitě rozšířenější, existuje lepší vybavenost pro práci v terénu, lepší atlasy, přesto ta doba byla v lecčems hezčí, snad romantičtější ……

Potkal jsi za tu dobu celou řadu lidí. Ovlivnil tě nějak někdo z nich?

To určitě. Nevím, jestli je všechny vyjmenovávat, ale společné chvíle u rybníků prožité kupříkladu s Filipem Jetmarem, Jirkou Machem nebo Mariánem Polákem jsou určitě nezapomenutelné. A kdo mě hodně ovlivnil ? Řekl bych, že podobně jako další kolegy guru ornitologů Svitavska Lubor Urbánek, dnes s odstupem času hlavně svým realistickým pohledem na přírodu kolem nás.

Někdy mi přijde, že postupem času se u některých lidí ornitologie stává víc zvykem a řekněme, způsobem života, než koníčkem. Jak se na to, ze svého úhlu pohledu, díváš ty?

Myslím, že způsob života zaměřený pouze na ornitologii nebo pozorování ptáků není právě nejšťastnější, je to trochu filozofická otázka, ale dle mého je třeba se na svět okolo nás dívat v širších souvislostech, vždyť nakonec i ornitologie je pouze jedním z biologických odvětví. Myslím, že jsi to u mne poznal, kupříkladu při svých cestách se zajímám i o kulturu nebo historii. Kdysi mi někdo řekl, že je dobré být alespoň v jednom odvětví odborník, ale mít znalosti i z jiných oborů, zkrátka takový ten obecný přehled. Ale to jsem trochu odbočil, k tvé otázce: určitě je dobře, že někteří lidé objevili ornitologii a pozorování ptáků a pokud ho využijí hlavně k ochraně přírody nebo alespoň uvědomování si jejích hodnot, pak to není marné.

Kromě ornitologie máš ještě celou řadu dalších zájmů, viď?

Je jich hodně. Kromě cestování a geografie bych připomněl třebas mykologii.

Na milovníka přírody máš poměrně netypické povolání. Jak jsi se k němu dostal?

Asi jako většina lidí ke svému povolání, náhodou.

Vím, že většinu času děláš úředničinu, ale přesto se zeptám: Zažil jsi v domově pro seniory něco, co tě opravdu takříkajíc chytlo za srdce?

Chytlo za srdce – to se nedá říct. Snad si častěji člověk uvědomí, že mladí nejsme napořád.

Tak mě napadá, čím jsi vlastně chtěl být jako malý?

Cestovatelem, později rentiérem (to mi ostatně zůstalo dodneška).

Myslím, že můžeme prozradit, že čekáš potomka. Jak chceš skloubit ornitologii a své další zájmy se starostí o něj?

Mám tolerantní a milou ženu, leccos pochopí (doufám).

Jednou jsi mi říkal, že sis kdysi přál vidět ptačí druhy z celého světa. Pak jsi ustoupil na to, mít je alespoň všechny v knížkách. Co by sis ornitologicky přál dnes?

Víš, že dnes už žádné soukromé ornitologické přání nemám ? Vlastně ano, velmi mi vadí celosvětový úbytek biodiverzity, což se týká i ptáků, těch asi nejvíc, protože jsou v přírodě velmi nápadní, ztrátu některých druhů hmyzu běžní lidé nepostřehnou, ale až nebudou skřivani, konipasi ani ledňáčci……. Takže mým přáním je heslo organizace Birdlife International „společně pro ptáky a lidi“.
Ptal se Jakub Vrána.

j

dabce

Konec čekání na kulíky zlaté

20090322k.jpg   Poličsko – Na větší hejna kulíků zlatých (Pluvialis apricaria) a čejek chocholatých (Vanellus vanellus) jsem nejen na Poličsku „číhal“ marně několik let. V povědomí jsem měl pozorování od Lubora Urbánka, který hlásil z 28.března roku 2001 výskyt asi 500 čejek a 150 kulíků v prostoru poličského letiště, kde bývají oba druhy na tahu zaznamenávány poměrně pravidelně, ovšem ne v takovém počtu. S bratrem Petrem jsem „naháněl“ kulíky snad každý rok, ale v okolí letiště, Sebranic nebo Lezníku (ani jinde na Svitavsku) jsem prostě neměl štěstí. Vše se změnilo letošního 19.března.

   Bratr mě opět zval v neděli 15.března do Poličky na pátrání po našem nedostižném kulíkovi, ale počasí se náhle změnilo, a já do Poličky neodjel. Ve středu jsem byl „omráčen“ zprávou o pozorování asi 180 kulíků a 400 čejek na poli u letiště od poličského kolegy Jakuba Macha, který na webu naší pobočky údaje z úterý a středy publikoval. Neváhal jsem dlouho a začal spřádat plány na cestu do Poličky. Ochotně zareagoval Luboš Novák, a hned ve čtvrtek se u letiště za poměrně silného a hlavně chladného větru rozhlížíme. Vidíme jen 2 káně rousné a vyplašíme 2 koroptve. Začínám si myslet, že je to nějaké prokletí, a tak se ještě vydáváme na pole a louky směrem k Sebranicím a Lezníku. Mezitím nás zastihne krátká, ale intenzivní sněhová přeháňka, takže si zklamaně myslím, že přízeň „Bohů“ opravdu nemám. Vyjíždíme z Lezníku a na poli vpravo od silnice směrem na Litomyšl (k Vysokému poli) hlásím tmavé body. Po zastavení auta rychle stahuji dveřní sklo a potvrzuji stovky sedících čejek. Luboš s obdivuhodnou bravurností a rychlostí instaluje stativák a za několik vteřin mi s radostí sděluje, že vidí i dost kulíků v povzdálí. To se mi ulevilo. Prožívám pocity, jako by se mi splnil dětský sen.Za chvíli se s Lubošem vzácně shodujeme i na počtu pozorovaných čejek (cca 550) a kulíků (cca 205). To nikdo z nás ještě neviděl. Kulíci mají typické zbarvení při jarním tahu, ale dost jich má ještě zimní šat. Hledají na strništi potravu, občas přeletují. Naivně poznamenávám, jestli to nejsou ti kulíci, které jsem před měsícem viděl na severu Afriky. Přibližujeme se, v zádech máme podvečerní svit slunce a pochvalujeme si tyto okamžiky. Asi po půl hodině se čejky i kulíci letí „hejnit“ se špačky a kvíčalami opodál. To už se balíme a značně promrzlí sedáme do auta. Pro jistotu ještě jedeme kontrolovat pole k Nové Vsi a přes Litomyšl do Svitav, kam se těšíme na teplý čaj. Nás však hřejí pocity krásného a nevšedního ornitologického zážitku, který se nepovede prožít jen tak každý rok a to i na daleko věhlasnějších tahových zastávkách ptáků u nás. Doufám, že ochlazení kulíky ještě pár dní na Poličsku zdrží, a já si přijedu atmosféru ptačího jarního tahu k Poličce zopakovat.
Jiří Mach 

20090322b.jpg20090319c.jpg20090319d.jpg20090319e.jpga