Svitavsko – Poláci jsou zřejmě nejpočetnějšími potápivými kachnami palearktu. O tom, že si je řada poláků mezi sebou opravdu "blízce příbuzná“, svědčí i na ptačí svět poměrně velké množství mezidruhových kříženců. Kromě takovýchto ptáků se ale můžeme v přírodě občas setkat také s jedinci, kteří vykazují nějaké odchylky nebo zvláštnosti ve zbarvení a kříženci přitom nejsou. Zde jsou popsány dva netradičně zbarvení poláci, pozorovaní v posledních letech na Svitavsku.
Prvním takovým případem byl polák velký (Aythya ferina), zjištěný na svitavském Dolním rybníce ve dnech 17. – 18. 4. a 1. – 2. 5. 2004. Šlo o samečka s odlišně zbarveným hřbetem a boky těla. Zatímco hřbet byl šedý, podobný poláku kaholce (Aythya marila), boky měly jasně bílou barvu. Podle mínění odborníků však nešlo o křížence (ŠÍREK in verb.). Jednalo se nejspíš o poláka velkého s netypickým zbarvením. Prakticky stejně zbarvený pták byl na tomtéž místě pozorován také dne 29. 3. 2006, kdy vznikla i fotodokumentace, kterou můžete vidět nahoře. Zbývá ještě dodat, že s podobně vybarvenými jedinci jsem se párkrát setkal rovněž při svých toulkách po jižní Moravě. Je tedy možné, že tato „odchylka“ je poměrně častá.
Druhé pozorování, které chci zmínit, spadá do letních měsíců roku 2008, kdy se na rybníčku zvaném Pruh ležícím mezi opatovskými rybníky Nový a Hvězda zdržovala jedna samice poláka chocholačky (Aythya fuligula) s úzkým bílým proužkem kolem krku (nemotorný obrázek dole). Jinak ale tato samice nevykazovala žádné zvláštnosti ani ve zbarvení, ani v chování. Dokonce byla nejspíš v docela dobré kondici, vzhledem k tomu, že vychovala vzletné mládě.
Závěrem bych vás rád všechny poprosil o případné poznámky a postřehy k článku. Velmi vděčný vám rovněž budu za zaslání fotografií nebo informací o dalších zvláštně zbarvených polácích.
{mxc}
Jilemnice – Jednou ze zvláštností života rorýse obecného (Apus apus) je jeho schopnost spát v letu, kdy „vypíná“ jednu hemisféru mozku. Tuto schopnost prokázaly studie, využívající radaru a radiotelemetrie u nehnízdících jedinců v Evropě. Totéž se předpokládá i pro nocování na afrických zimovištích – pokud tomu tak je, trávili by rorýsi ve vzduchu bez přestávky 9 měsíců v roce. Existuje ale jen málo přímých pozorování rorýsů nocujících v letu nad Africkým kontinentem. 
Ostružno – René Decartes mnoho lidí (k jejich škodě) již v 17. století přesvědčil, že zvířata nemají duši. Ještě na konci 19. století se i mezi učenci našli tací, kteří věřili, že zvířata necítí bolest (asi nikdy nešlápli žádnému psovi na ocas). Naproti tomu severoameričtí indiáni označovali zvířata výrazem, který by se dal přeložit jako „lidské bytosti“ nebo „bratříčci“. Ale ponechme každému jeho názor na tento filozofický problém.
V neděli 10. května oslaví své 65. narozeniny máš kolega Karel Bejček z Hradce Králové. Kdo měl možnst Karla blíže poznat, jako třeba účastníci zimního kroužkování labutí, ten si ho určitě oblíbil. Karel je se svým optimismem, věčným humorem a vyprávěním nepřehlédnutelný. Málokdo by tomuto vitalitou překypujícímu muži hádal tak vysoký věk. Jsem ráda, že nám Karel poskytl rozhovor.
Novobydžovako – V rozpuku listoví, ve výhonech květů, které rozběhnuty do dáli odívají louky do pestrých kabátců, pod klenbou azurové modři oblohy – všude zní lehoulinký svist ptačích křídel a vzrušené hlasy. A jaro, jaro všude kolem! 
Svitavy – Mezi vzácnější, ale velmi zajímavé bahňáky patří koliha malá (Numenius phaeopus). Na území České republiky se jedná o pravidelně protahujícího, avšak nepříliš početného zástupce čeledi slukovitých. Hlavní hnízdní populace kolihy malé leží v Evropě na Islandu, v oblasti Skandinávie a Ruska. Celosvětová populace je odhadována na 1-2 miliony exemplářů (Wetlands International 2002).
Třesický rybník – V loňském roce proběhly během léta a podzimu tři krátké zkušební odchyty ptáků na Třesickém rybníku u Chlumce nad Cidlinou s prvotním cílem zjistit, jaké druhy se na lokalitě vyskytují a pro další sezóny naplánovat odchyty s konstantním úsilím a ucelenou metodikou.
