Poměrně krátký silný zobák a zelenavé nohy jsou typickými znaky pro jespáka rezavého. Foto – Jaroslav Vaněk.
Jespák rezavý (Calidris canutus) je poměrně veliký druh jespáka velikosti kosa, i když toto porovnání je trochu zavádějící, protože při pozorování v přírodě dělá dojem mnohem většího ptáka. Od ostatních příslušníků roku Calidris se odlišuje poměrně zavalitou postavou, relativně krátkýma, zelenavýma nohama a silným středně dlouhým, jen trochu prohnutým zobákem. Hnízdní šat dospělých ptáků je velice odlišný od šatu prostého, nebo šatu mladých jedinců. V hnízdním šatu je výrazně kaštanově hnědý, ale ve zbarvení prostého šatu a mladých dominuje světle šedá barva. Právě takto zbarvené ptáky vídáme u nás nejčastěji.
Trojice jespáků rezavých v letu (patrný světlý kostřec) společně s kamenáčky pestrými. Foto – Jaroslav Vaněk.
Hnízdní areál jespáka rezavého se nachází na dalekém severu, kde vytváří pět navzájem si velice podobných zeměpisných ras (subspecií). Ve střední Evropě se nejčastěji setkáváme s j. r. severosibiřským (C. c. canutus), který hnízdí na poloostrově Tajmyr, severní Nové zemi a na severu střední Sibiře.
Typickým rysem migrace toho druhu je rychlý tah nad mořem na dlouhé vzdálenosti, kdy naráz ulétne stovky až tisíce kilometrů. Jeden pták kroužkovaný 3.9. v Anglii byl již po šesti dnech v Libérii ve vzdálenosti 5600 km od místa kroužkování. Výše uvedený poddruh jespáka rezavého táhne přes západoevropská pobřeží, kde také pelichá, do zimovišť v západní Africe. Nejznámější pelichaniště v Evropě se nachází v Nizozemském Waddenzee a na nejznámějším zimovišti v mauretánském Banc d Arquin se shromažďuje až 350 000 jedinců tohoto druhu.
Do střední Evropy se zatoulává sice pravidelně, ale v malém počtu. O mimořádnosti jeho výskytu u nás svědčí i fakt, že jeho pozorování podléhá schvalovacímu procesu Faunistické komise při ČSO.
Na jarním tahu je jeho výskyt v České republice zcela ojedinělý a sám jsem jej v tomto období nikdy nepozoroval. Jediné mě známé pozorování z Rozkoše je z 28.7.1999. kdy A. Holub pozoroval dospělého ptáka v teprve v počáteční fázi pelichání do prostého šatu. Nepoměrně častější je jeho podzimní výskyt, kdy naprostou většinu tvoří mladí, tohoroční ptáci.
Přehrada Rozkoš u České Skalice je pravděpodobně v rámci České republiky lokalitou s nejpravidelnějším výskytem tohoto druhu. Setkáváme se s ním téměř každoročně na podzimním tahu. Ten začíná koncem srpna a trvá do konce září. Nejčasněji byl pozorován 21.7.1986 ( 2 juv. ex ) a nejvíce pozorování spadá do první zářiové dekády. Pozorování ze začátku října jsou naprostou výjimkou. Nejpozdnější mě známý výskyt je z 12.10.2001 (A. Holub)
Nejvyšší počet pozorovaných jespáků rezavých na této lokalitě jsme zaznamenali (společně s A. Holubem) dne 5.9.2008, kdy se zde zdržovala skupina 7 mladých ptáků.
Světlý kostřec jespáka rezavého je dobře viditelný i v letu. Foto – Jaroslav Vaněk.
Také letošní rok 2010 byl na tento druh poměrně bohatý. První dva ptáky jsme pozorovali 21.8. a poté jsme je pozorovali při každé kontrole lokality. Posledního jednoho jespáka rezavého jsme pozorovali 29.9. a nejvyšší pozorovaný počet v tomto roce byl 6 ex dne 10.9.
Nezbývá si jen přát, aby tento ptačí druh zachoval lokalitě přízeň i do dalších let.
Použitá literatura :
Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky, Aventinum 2008
Fauna ČR, Ptáci 2/I, Academia 2005
Sborník VČP ČSO č. 9/1987
Portrét jespáka rezavého. Foto – Jaroslav Vaněk.
Dvojice jespáků rezavých soustředěně pátrá pod kamenem po potravě. Foto – Jaroslav Vaněk.
Zbarvení mladých jespáků rezavých je stříbřitě šedé. Foto – Jaroslav Vaněk.
Jespák rezavý hledající potravu. Foto – Jaroslav Vaněk.
