Východočeši na jarní exkurzi ČSO na severočeské výsypky

20111111a

Na úvod tohoto článku musím uvést, že nejsem vyznavačem hromadných akcí a výprav do terénu  o velkém počtu účastníků. Když jsem však na webových stránkách ČSO letos na jaře objevil nabídku exkurze na výsypky hnědouhelných dolů u Tušimic, nedokázal jsem odolat. Severní Čechy jsem měl v plánu navštívit již delší dobu a stále jsem tuto výpravu odkládal. Dalším důvodem byla skutečnost, že do prostoru výsypek se člověk samostatně nedostane, takže hromadná, organizovaná akce je asi jediným řešením, jak se na tuto zcela výjimečnou lokalitu podívat.

 

Termín  konání akce byl 4.6.2011 s odjezdem z Prahy v časných ranních hodinách. Vzhledem k času a místu srazu jsem se rozhodl pro vlastní dopravu s tím, že ještě třeba zbude čas na individuální program. S nabídkou účasti jsem oslovil další členy naší pobočky – Lojzu Holuba, Aleše Regnera a Radka Waldhausera. Všichni byli pro, takže 4.6.2011 vyrážíme ráno o páté z Jaroměře mým autem směr Tušimice. Cesta plyne bez problémů, takže na místě srazu u vrátnice dolu Nástup jsme v půl osmé, tedy s půlhodinovým předstihem. Výprava z Prahy  pod vedením Zdeňka Vermouzka přijíždí poměrně načas, takže zahájení akce již nic nebrání. Na místě se vítáme s dalším členem naší pobočky Láďou Jassem, který zvolil cestu z Prahy a seznamujeme se s naši průvodci. Vedoucím exkurze je Václav Beran – zoolog Muzea města Ústí nad Labem, styčnou osobou za důl Nástup je Josef Círl – pracovník severočeských dolů a místní ornitolog, který lokalitu dokonale zná.

20111111c

Výsypky jsou krajinou bez stromů a keřů, v pozadí chladící věže elektrárny Tušimice. Na jedné z nich je budka pro sokoly. Foto J. Vaněk

 

20111111b

1. Zaměstnanec dolů a místní ornitolog Josef Círl udílí poslední pokyny před rozchodem po výsypkách

Po chvíli již přijíždějí dva speciálně upravené terénní autobusy, které nás dopraví do prostoru výsypek, kde budeme vypuštěni na lokalitu.  Po vystoupení z autobusu absolvujeme nezbytné proškolení, kde a jak se v prostoru pohybovat a na co si dávat pozor. Mimo jiné si máme dát pozor na divoká prasata a pokud možno jim uhýbat z cesty. Samozřejmě přichází řeč i na místní avifaunu, takže už se nemůžeme dočkat až se rozptýlíme v terénu. Máme dvě volby – držet se průvodců,  nebo vyrazit individuálně a zkusit objevit zájmové druhy na vlastní pěst. Nakonec to dopadá tak, že vytváříme vlastní východočeskou průzkumnou  skupinu, která se průběžně schází i s dalšími účastníky zájezdu, se kterými si vyměňujeme poznatky a informace.  V souladu s poučením průvodce také uhýbáme z cesty divočákům, kteří se zde  prohánějí v hojném počtu. Počasí nám přeje, obloha je doslova vymetená a v průběhu dne teplota výrazně stoupá. Upřímně řečeno si nedovedu představit, jak bychom se zde pohybovali a hlavně jak bychom vypadali, kdyby bylo deštivé počasí. Volba termínu se tedy zcela evidentně vydařila.

20111111i

Jedním z dost početných druhů byli bramborníčci černohlaví. foto J. Vaněk

Mezi první ptačí druhy, které slyšíme a krátce nato i pozorujeme patří slavík modráček (Luscinia svecica) a bramborníček černohlavý (Saxicola torquata), které považujeme za jakýsi předkrm.  Cílovými druhy dnešní exkurze jsou totiž strnad zahradní (Emberiza hortulana) a linduška úhorní (Anthus campestris), tady druhy typické pro zdejší lokalitu. Jako prvního z této dvojice druhů objevujeme zpívajícího samce strnada zahradního. Pokouším se jej fotografovat, ale je dost plachý a moc šancí mě nedává. Po chvíli nacházím dalšího samce a když se k němu pokouším přiblížit, objevuje se i samice. Oba se chovají hodně rozčileně a intenzívně varují. Je zřejmé, že jsem se ocitl v blízkosti hnízda, proto se vzdaluji a z bezpečné vzdálenosti sleduji, co se bude dít. Po uklidnění situace pozoruji oba ptáky, jak zalétají s potravou do místa vzdáleného pár desítek metrů ode mě a potvrzují tak moje podezření na blízkost hnízda s mláďaty. V průběhu našeho pobytu na lokalitě nakonec pozorujeme celkem sedm zpívajících samců toho druhu. Strnada zahradního jsme tedy objevili celkem snadno, ale pátrání po lindušce úhorní se začíná poněkud komplikovat. Čas nemilosrdně plyne a zatím nic. Mezi tím pochopitelně pozorujeme i další ptačí druhy.  Na hromadě štěrku zpívá bělořit šedý (Oenanthe oenanthe), dále pozorujeme zpívajícího samce konopky obecné (Carduelis canabina) a dva samce lindušky lesní (Anthus trivialis).  Z porostu se ozývají rákosníci zpěvní (Acrocephalus palustris), cvrčilky zelené (Locustella naevia) a pěnice hnědokřídlé (Sylvia communis). Objevujeme další bramborníčky černohlavé a slavíky modráčky, ještě přibývá bramborníček hnědý (Saxicola rubetra) a nakonec i ťuhýk obecný (Lanius collurio), který si zde podle vyjádření průvodců staví hnízda na bylinách, vzhledem k nedostatku vhodných keřů. Pozvolna se začínáme smiřovat s faktem, že lindušku úhorní asi neuvidíme a tak míříme ke skupině okolo průvodců, abychom zjistili, jak jsou na tom oni. Než k nim však stačíme dojít,  přece jen se na nás usměje štěstí. Na hromadu zeminy usedá zpívající pták ve kterém poznáváme lindušku úhorní. Než se stačíme vystřídat u stativáku, tak mizí někde v porostu. Po chvíli se naštěstí objevuje znovu a při návratu k autobusu nakonec nalézáme ještě jednoho ptáka, takže i v tomto směru je mise splněna.

V rámci dalšího programu v areálu dolů nás terénní autobusy odvážení na rekultivované plochy, kde máme celkem dvě zastávky. V průběhu první zastávky prohlížíme z poměrně značné vzdálenosti menší vodní plochu na které objevujeme několik potápek černokrkých (Podiceps nigricollis), samce kopřivky obecné (Anas strepera), lysky černé (Fulica atra) s mláďaty, kolem poletuje moták pochop (Circus aeruginosus) a ozývá se žluva hajní (Oriolus oriolus). Druhá zastávka je u další malé vodní plochy na které jsou jen lysky, ale v křoví na opačném břehu slyšíme prozpěvovat pěnici vlašskou (Sylvia nisoria), která se po chvíli i na okamžik objevuje.

Pokud bych měl vyjádřit svůj dojem ze zdejší přírody, tak ani s použitím velké dávky fantazie bych ji nemohl nazvat krásnou, nebo nějakým podobným výrazem. Z ornitologického hlediska se však jedná o naprosto unikátní a velice zajímavé lokality, což jen potvrzuje dávnou zkušenost, že pro ptáky jsou důležitá úplně jiná, než estetická hlediska.

20111111dd

7. Toto ilustrační foto lindušky úhorní jsem si musel vypůjčit, protože nám se ji vyfotografovat nepodařilo (Foto Jakub Stančo)

 

Po této projížďce nás již odvážejí zpět k vrátnici. Je čas oběda, takže někdo využívá zdejší jídelnu, jiní si poslouží z vlastních zásob. Po obědě se dozvídáme další program. Nejprve je v plánu zastávka u chladící věže Elektrárny Tušimice na které je instalována budka pro sokoly stěhovavé (Falco peregrinus). Poté je ještě v plánu navštívit rybník tzv. Droužkovické propadliny, což by měl být závěr společné části exkurze.

20111111k

Pražská výprava přijela pod velením Zdeňka Vermouzka. Foto J. Vaněk

Odjíždíme od dolu Nástup, ale již po pár stech metrech zastavujeme u chladící věže elektrárny. Instalujeme stativový dalekohled a míříme jím na budku umístěnou na věži ve výšce 100 metrů. Po chvíli pozorování skutečně zaznamenáváme na okraji budky pohyb a postupně se objevují tři mladí, již poměrně vzrostlí sokoli. Chvíli čekáme,  zda se objeví i jejich rodiče, ale v tomto směru nám štěstí nepřeje. Asi jsou plně vytíženi sháněním potravy, takže odjíždíme vstříc  závěrečné části dnešní exkurze.

Vedení se na této lokalitě ujímá velice zkušený ornitolog z Karlovarska Ladislav Teplý. Zdejší rybník obcházíme celý kolem dokola. K vidění je zde hnízdní kolonie racků chechtavých (Larus ridibundus), na hladině rybníka pozorujeme asi 25 potápek černokrkých s několika mláďaty, potápky roháče (Podiceps cristatus) s mladými, slyšet jsou rákosníci obecní (Acrocephalus scirpaceus)  a zpěvní. Vzhledem k odpolednímu vedru je však aktivita ptáků na mizivé úrovni, což ovlivňuje počet pozorovaných ptačích druhů.

20111111j

Vedoucí exkurze – zoolog Muzea města Ústí nad Labem Václav Beran. Foto J. Vaněk

Tímto končí společná část exkurze, ale naše východočeská skupina má ještě vlastní program. Loučíme se s osazenstvem autobusu a vyrážíme ještě k jedné lokalitě, kde je šance si zopakovat pozorování lindušek úhorních.  Na tomto místě budu respektovat zcela pochopitelné přání Vaška Berana, který mám dal tip  a  nebudu uvádět podrobnosti o umístění lokality. Jedná se o část nově rekultivovaných výsypek s menší vodní plochou. Lokalitu nacházíme bez problémů a nejprve prohlížíme vodní plochu.  První co nás zaujme je pět husic nilských (Alopochen aegyptiacus)  postávajících na jejím břehu. Krátce poté objevujeme ještě čtyři kulíky říční (Charadrius dubius), čejku chocholatou (Vanellus vanellus) s mláďaty a přehlédnout nelze ani dvě volavky popelavé (Ardea cinerea). Mezi tím nad námi postupně přelétá poměrně pestrá paleta dravců – několik kání lesních (Buteo buteo), včelojed lesní (Pernis apivorus), luňák hnědý (Milvus migrans), moták pochop a několik poštolek obecných (Falco tinnunculus).  Poté již věnujeme pozornost výsypkám, na kterých nacházíme dva bramborníčky černohlavé, dvě zpívající lindušky lesní a konečně i pár lindušek úhorních. Brzy zjišťujeme, že lindušky s potravou zaletují do jednoho místa, což signalizuje přítomnost hnízda s mladými. Lindušky lze však pozorovat prakticky jen v letu, protože po usednutí do trávy jsou téměř neviditelné. Poté, co jsme se vynadívali na lindušky úhorní již nastává čas našeho návratu domů. Ještě na chvíli zastavuji auto na prašné polní cestě, protože se zde popelí skřivan polní (Alauda arvensis) a poskytuje vítaný námět pro naše fotoaparáty. Tím už ale dnešní program opravdu končí a míříme zpět na východ Čech.

Při cestě domů hodnotíme exkurzi jako velice vydařenou, která splnila všechna naše očekávání a slibujeme si, že tato výprava na sever Čech nebyla určitě naše poslední.

Na závěr svého příspěvku bych rád poděkoval výše jmenovaným severočeským ornitologům, kteří byli skvělými průvodci a prokázali dokonalou znalost zdejšího ptactva.

Jaroslav Vaněk

20111111h

Skřivan polní popelící se na cestě byl posledním ptačím druhem naší exkurze. Foto J. Vaněk

 

20111111f

Potápka černokrká s mládětem na rybníku Droužkovické propadliny. Foto J. Vaněk

 

20111111d

Zde jsme pátrali (nakonec úspěšně) po linduškách úhorních. Foto J. Vaněk

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Post Navigation