Údolí říčky Trupchun ve Švýcarském národním parku, Alpy
Po několika letech poznávání ptactva a lokalit Balkánu jsme se dohodli na změně a naplánovali jsme vyjet za ptáky do jižní Francie. K tomu jsme vybrali termín cesty 11. – 20. července 2025 se dvěma dny v Alpách, kde jsme chtěli vidět orlosupa. Cílem ve Francii měla být oblast Provence a delty řeky Rhöny (NP Camarque).
Pro lokality s pozorováním orlosupa jsme si sice nevybrali známé sedlo Stelvio nedaleko Bormia, ale vcelku blízké lokality v příhraničí Švýcarska s Itálií, které pravděpodobnost setkání s tímto majestátným dravcem také nabízely. První seznamování s horskými vrcholy a sedly jsme měli za sebou již při cestě přes Německo na švýcarské straně, hlavně mezi oblastí měst Zernes a Sankt Moritz a italským Tiranem. Štěstí na orlosupa bradatého, orla skalního nebo zvonohlíka citronového jsme měli až další den při pěším putování údolím říčky Trupchun ve Švýcarském národním parku, kde jsme také viděli desítky ořešníků kropenatých. Putování zde je nenáročné, navíc zblízka můžete vidět sviště horského a obdivovat můžete různé druhy motýlů a horských rostlin. Další ptačí horské druhy v podobě kavčat žlutozobých, lindušek horských, bělořitů šedých, pěnkaváka sněžního nebo břehulí skalních jsme pak viděli v oblasti italského Livigna.
Kavče žlutozobé (Pyrrhocorax graculus), sedlo u jezera Lago Bianco, Alpy, Švýcarsko,
Pěnkavák sněžný (Montifringilla nivalis), Alpy, Italie, Livigno
Při přejezdu do Francie si všímáme mezi městy Milano a Torino nezvykle pro nás větších počtů ibisů posvátných, kteří se nacházejí zřejmě velmi dobré podmínky především v místních rýžovištích. Mapa jejich výskytu v Evropě nám to dokládá. My jich na jedné lokalitě přímo u dálnice A4 pozorujeme desítky. Druhým exotickým druhem, který díky neplánované zastávce v autoservisu náhodně pozorujeme, byli alexandři malí přímo v Milano.
Už po přejezdu horského hraničního pásma nás ve Francii od městečka Briancon doprovází nejen řeka La Durance, ale ve vzduchu často kroužící luňáci hnědí. Rozhodně nejpočetnější dravci i v celé oblasti Provence. Zde se našim ubytovacím místem stalo městečko Saint Martin-de-Crau, a to ne náhodou. Hned u jihovýchodního okraje městečka se totiž nachází oblast s kamenitou a travnatou stepí, která dříve bývala deltou řeky La Durance. Dnes díky zejména výskytu stepokurů krásných a dropů malých jde o známou ornitologickou lokalitu i v rámci jižní Evropy. My jsme zde oba druhy viděli bohužel jen na krátký okamžik při přeletech. Naopak třeba mandelíky hajní nebo poštolky obecné i poštolky jižní se zde dají pozorovat vcelku snadno. Zaznamenali jsme i hlasy dytíků úhorních nebo také ťuhýka iberského/pustinného. Na dytíky, ale i lindušky úhorní, strnady luční, orebice rudé i jednoho dropa malého, jsme měli štěstí na podobné (ale menší) lokalitě, která se nacházela pár kroků od našeho ubytování v Caphan, což je severozápadní okrajová část Saint Martin-de-Crau. V městečku doporučuji navštívit informační centrum, zaměřené s expozicemi i propagačními materiály nejen na tuto část Provence. Přímo u našeho ubytování jsme pak díky kanálovému systému zavlažování místních luk a pozemků mohli pozorovat ptáky při našem podvečerním odpočinku. Aktuální potravní nabídky využívali nejen mandelíci, poštolky nebo zde hnízdící sýčkové obecní, ale hlavně hejna špačků, kavek nebo racků, výjimečně i ibisové hnědí, případně sem zaletovali i dytíci. Přelety volavek rusohlavých a luňáků hnědých byly na denním pořádku. Jednou nám zakroužil nízko nad hlavami i orlík krátkoprstý.
Step u Saint Martin de Crau, Provence, jižní Francie
Poloha našeho ubytování byla výhodná i pro návštěvu známých památek a turistických destinací jako například amfiteátru v Arles, Papežského paláce a mostu Saint-Bénézet v Avignonu, kláštera Abbaye Notre-Dame de Sénanque nebo středověkého městečka Les Baux de Provence, kde jsme pozorovali rorýse velké, pěnici bělohrdlou nebo skalníka modrého. Štěstí na orla jestřábího bohužel nemáme. Celou oblast doprovází nejen charakteristické pěstování levandule, produkce parfémů nebo mýdel a další kosmetiky, ale především řeka Rhöna. Ta nás provází i další zbylé dny, které věnujeme sledování ptáků v její deltě, národním parku Camarque. Zde jedno dopoledne věnujeme návštěvě ornitologické rezervace v Pont de Gau. Za relativně přijatelného vstupného (což se nadá říct o dalších rezervacích) procházíme nejprve jižní menší částí. Působí dost charakterem zoologické zahrady, přesto tu můžete sledovat hnízdění ibisů hnědých nebo volavek rusohlavých, ale především zblízka hejna plameňáků růžových. Užijí si to tady hlavně fotografové. S větší ochotou obcházíme severní větší část. Doporučil bych procházet jen východní část, kde je několik pozorovatelen s krytím, takže si vychutnáte zblízka třeba pisily čáponohé, tenkozobce opačné, vodouše tmavé, vodouše rudonohé, vodouše štíhlé, volavky stříbřité, rybáky malé nebo rybáky černozobé (a samozřejmě i plameňáky růžové). Další části parku (třeba okolí města Saintes Maries-de la-Mer) nás ani po ochlazení v moři v horku už moc nelákají.
Saliny a kolonie rybáků, delta reky Rhony, jižní Francie.
Naopak s radostí se necháme překvapovat pozorováním ptáků další den, který věnujeme salinám ve východní části parku. Nejprve je to východní pobřeží velké laguny Vaccarés, kde kromě plameňáků to jsou kormoráni velcí, volavky červené, blízko létající rybáci černozobí a ouhorlík stepní nebo všudypřítomní cistovníci rákosníkoví a vlhy pestré. Především ale oblast až u městečka Salin-de-Giroud a města Port Saint-Louis du-Rhöne, kde množství produkované soli, ale hlavně prostředí salin hned vedle řeky Rhöny, obdivujeme skutečně s „pusou dokořán“. Nejen plameňáci růžoví, kulíci mořští, rackové tenkozobí nebo další druhy bahňáků, ale především množství rybáků je tu neuvěřitelné. Doporučuji se podél břehu Rhöny od Salin-de-Giroud vydat po příjemné silničce až k samotnému pobřeží moře (pro nás dost slané a hlavně studené). Místní prostředí kloubí jak sladké vody (proto je tu také dost volavek bílých nebo labutí velkých), tak především mělká slanisková jezera. Zde hlavně u některých z nich (They de Sainte-Ursule nebo Baisse de Cinq Cents Francs) přímo žasneme nad množstvím rybáků obecných, rybáků malých, rybáků černozobých, ale především rybáků severních, jejichž počty odhadujeme na 2. 000 (těch, které jsme schopni v blízkosti spočítat). Doprovází je třeba husice nilské a z bahňáků třeba jespáci obecní a jespáci křivozobí.
Poslední den ve Francii plánujeme vlastně už při zpáteční cestě navštívit krátce oblast NP Cévennes, kde v krásných skalnatých kaňonech řek Tarn a La Jonte máme štěstí na desítky supů bělohlavých, především pak v oblasti Le Truel a městečka La Rozier. V jednu chvíli jich kaňon přeletuje snad dvacet a naštěstí i sedají na skaliska. Přítomné jsou i břehule skalní nebo rorýsové velcí, ale orel jestřábí nám stále uniká. Po opuštění rokle řeky Tarn se již v mírné kopcovité krajině s řídkou vegetací v severním směru od Francouzského středohoří s námi loučí kroužící orlíci krátkoprstí, luňáci hnědí nebo strnad cvrčivý.
Díky rozmanitému prostředí, které jsme stihli navštívit během celého výjezdu za ptáky, se nám podařilo zaznamenat v jižní Francii 96 druhů, s alpskou zastávkou to pak bylo celkem 133 druhů ptáků.
V ornitologické rezervaci Pont de Gau NP Camarque v jižní Francii.
Slaniska u Salin de Giraud v deltě reky Rhony, jižní Francie.
Rybák černozobý (Gelochelidon nilotica), jezero Vaccares, NP Camarque, jižní Francie.
Autor: Jiří Mach
