Svitavy – Ptactvo svitavského Dolního rybníka sleduji pravidelně již třináct let. Pátrat sem po zajímavých druzích přijíždím na kole nejčastěji v měsíci říjnu. Příčinou je samozřejmě v tento čas snížená hladina při výlovu rybníka a dosud příhodné prostředí rozsáhlých porostů rákosin, orobince a zblochanu. Při jedné z letošních podzimních kontrol se mi podařilo skutečně neobvyklé pozorování bukačů velkých (Botaurus stellaris), které bych zařadil mezi mé nejzajímavější ornitologické zážitky nejen ze Svitavska.
Zde bukače zastihneme během posledních let v nejrůznějších částech roku nepravidelně, ponejvíce na rybnících Nový u Opatova, Velký Košíř u Litomyšle a právě na Dolním rybníku. Tady jsem jej překvapil i letos 26. března při brodění v podmáčených litorálech. V roce 2001 jsme prokázali na tomto rybníku i jeho zimní pobyt (3x počátkem února) a potěšil nás tehdy také svým dlouhodobějším setrváním v říjnu a listopadu.
V sobotu 24. října 2009 jsem prohlížel zmenšenou hladinu Dolního rybníka z jeho přední pravé části. Počítal jsem kachny divoké (Anas platyrhynchos), zjistil hvízdáka euroasijského (Anas penelope) a několik lysek černých (Fulica atra). Při pohledu do zadních partií rybníka jsem si nemohl nevšimnout v kontrastu s tmavými stonky orobince, které jsou jinak ponořené pod vodou, světlého těla kráčejícího bukače velkého. Okamžitě vyrážím rychlou jízdou k lepšímu místu pro pozorování. Odtud právě odchází pan Pěnička, na kterého volám. Když se tak jako já raduje z objevení tohoto u nás stále poměrně vzácného ptáka, oznamuji mu, že v přítoku vidím ještě další dva jedince. Zprávu rychle přenáším přes sms svým svitavským kolegům, z nichž rychlým krokem zanedlouho přichází Luboš Novák se stativovým dalekohledem. Vládne bohužel nepříliš dobré počasí, a viditelnost tak není ideální. Vadí nám to především proto, že digiscopingová fotodokumentace nebude moc kvalitní. I tak si ale „lebedíme“, protože je nám jasné, jak výjimečné okamžiky prožíváme. Podobné počty bukačů by nám jistě „záviděli“ i ornitologové a birdwatcheři z daleko věhlasnějších lokalit u nás, třeba na jižní a střední Moravě nebo v Polabí a v jižních Čechách. A to vychází za chvíli z rákosiny nejblíže od nás čtvrtý bukač, který nám parádně předvádí sbírání potravy ze stébel rákosu i z malých kaluží na bahně. Všichni čtyři bukači (patrně jen dospělci) jsou v rozvážném pohybu. Jeden i krátce přeletí část rybníka. Pokouším se litorál kontrolovat ještě pozorováním z úplné zadní části rybníka, ale nejlepší pozici máme u tabule č. 4 naučné stezky. Od 12:45 hod. do 16:00 hodin si užíváme tento zážitek. Mezitím přemýšlíme, odkud se bukači vzali a jestli se tu zdrží déle. A také o tom, jak by to bylo s jejich zájmem o lokalitu, pokud by Rybářství Litomyšl „odbahnilo“ (lépe řečeno „umrtvilo“) rybník tak, jak to má v záměru. Druhý den potom sledujeme už jen jednoho bukače, znovu u rákosin v přítokové části rybníka.
Doma pochopitelně zkouším zjistit, nakolik je pozorování čtyř bukačů ojedinělé. Web ČSO, různé regionální zpravodaje, sborníky, mapovací atlasy a práce mě utvrzují, že jde o raritní počet najednou sledovaných ptáků. Musílek (1946) např. uvádí přelet několika jedinců 25. března 1925 nad rybníkem Šmatlán. Druhý vyšší počet bukačů pochází rovněž z Pardubicka – 23. dubna 1995 na Bohdanečském rybníku zaznamenal P. Bergmann také čtyři ptáky. „Vede“ však Žehuňský rybník, odkud M. Jelínek uvádí z 25. 5. 1991 čtyři bukající samce, z 20.6.1992 a 4.6.1994 rovněž čtyři bukače. Rekordní je 20. červen 1993, kdy se podařilo zjistit i pět jedinců. Věřím tomu, že ve většině případů však šlo spíše o registraci hlasů nebo pozorování bukačů z větší dálky. Náš Dolní rybník má jednu unikátní výhodu. Pokud už se tu vyskytne nějaký vzácnější ptačí druh, pak si ho zde obvykle prohlédneme velmi dobře. V tom mi dají zapravdu i mí svitavští kolegové.
Vlastní někdo z čtenářů tohoto příspěvku i další záznamy o podobně výjimečném počtu pozorovaných bukačů?
Jiří Mach
Pokaždé, když se od konce léta začíná ozývat v krajině střelba od rybníků, přeji ptákům mnoho štěstí při kličkování mezi broky našich myslivců. Každoročně mám pocit, že se vracíme o několik století nazpět. Zastánci halali jistě budou tuto kratochvíli a touhu vystřelit si na živý terč vyvracet tisíciletou mysliveckou „tradicí a kulturou“. K tomu má ale sloužit sportovní střelba na oficiálních střelnicích.
– 1. listopadu loňského roku jsem na těchto stránkách publikoval svá ornitologická pozorování z hnízdní doby, která jsem zapsal v roce 2008 z území poměrně málo známé oblasti Moravskotřebovska. (Odkazuji se do tohoto příspěvku například na osvětlení přírodních poměrů a základních charakteristik území; článek si můžete připomenout 
{mxc}
Svitavsko – Není snad třeba připomínat, proč vznikl v tomto čase tento bilancující příspěvek. Přestože území svitavského okresu není u nás nejtypičtější oblastí pro výskyt skorců, nachází i zde vhodné prostředí pro hnízdění v podobě pstruhových vod s kamenitým dnem, ale i pro zimování. V rámci okresu je jeho rozšíření prakticky celoplošné, a proto přesahuje i do sousedního Českotřebovska (řeka Třebovka a Skuhrovský potok), Letovicka (řeka Svitava a Křetínka), Mohelnicka (řeka Třebůvka), Olešnicka (říčka Hodonínka) nebo Žďárska (řeka Svratka).
Žluva hajní (Oriolus oriolus) byla pro mne jako Středoevropana a hocha z podhůří Vysočiny vždy exotický druh, přestože v níže položených oblastech, které se v našem kraji přimykají k Polabí, se zřejmě tu a tam i dříve žluva vyskytovala. V blízkém okolí Svitav, například i na Opatovsku, nebyla však známa ani na tahu až do roku 1993. Teprve poté se začala ozývat zejména z korun topolů rybníka Hvězda (1).
Moravská Třebová – Dne 12.3.2009 mne informoval člen ČSOP v Moravské Třebové Ing. Kamil Sopoušek o nálezu kadáveru většího druhu vodního ptáka, kterého mi později přinesl na ukázku, a kterého jsme posléze určili jako exempláře bukače velkého (Botaurus stellaris). Bukač byl nalezen v porostu na břehu řeky Třebůvky. Vzhledem ke stavu značného rozkladu usuzujeme, že mrtvý jedinec ležel pod sněhovou pokrývkou delší dobu a nalezen byl až po jejím roztání. Na základě vyjádření okolních ornitologů se domníváme, že pták mohl uhynout někdy počátkem měsíce února. Příčinou úmrtí byl nejspíše střet letícího ptáka s dráty elektrického vedení, které v tomto místě křižuje komunikaci a řeku. 
Poličsko – Na větší hejna kulíků zlatých (Pluvialis apricaria) a čejek chocholatých (Vanellus vanellus) jsem nejen na Poličsku „číhal“ marně několik let. V povědomí jsem měl pozorování od Lubora Urbánka, který hlásil z 28.března roku 2001 výskyt asi 500 čejek a 150 kulíků v prostoru poličského letiště, kde bývají oba druhy na tahu zaznamenávány poměrně pravidelně, ovšem ne v takovém počtu. S bratrem Petrem jsem „naháněl“ kulíky snad každý rok, ale v okolí letiště, Sebranic nebo Lezníku (ani jinde na Svitavsku) jsem prostě neměl štěstí. Vše se změnilo letošního 19.března. 
Svitavsko – Snad každý z nás zažil při nejrůznějších debatách situaci, kdy se snažíme hodnotit svá „nejvzácnější“ pozorování ptačích druhů. Žhavost debaty často nespočívá v tom, který to byl druh nebo za jakých okolností jsme jej sledovali, ale mnohdy je základní otázkou to, co je to vlastně vzácný druh. Shodneme se pak obvykle na tom, že i tento výraz má svoji relativní podobu.
Opatovské rybníky (SY) – Jen poměrně malé množství vodních ploch v naší republice se může „pochlubit“ opakovaným výskytem rybáka malého (Sterna albifrons). Uvědomíme-li si jeho mozaikovitý areál a přičteme-li postupné opouštění hnízdišť na řekách ve většině evropských zemí, pak je pro Středoevropana české kotliny díky nepravidelné migraci stále ještě poměrně vzácným druhem. A to i přesto, že poslední dobou záznamů z našeho území přibývá.
Svitavy – V měsíci září došlo i na Svitavsku k realizaci zabezpečení sloupů vedení vysokého napětí v místech, které zdejší ornitologové vytipovali jako nejrizikovější. Jedná se zejména o desítky sloupů v oblastech polí a rybníků v okolí města, kde docházelo v minulosti k úhynu či poranění zejména poštolek a kání. Předmětem ochrany je také vedení v blízkosti jediného hnízdiště čápů bílých ve Svitavách.
