Winter observations of divers are pretty rare in the Czech republic. On 24.1.2010 was observed one young Common Loon (Gavia immer) at Slezská Harta reservoir near Bruntál in northern Moravia. The bird was at very small piece of free surface so it wasn´t able to fly up. Deep frost was comming and Loon could freez over. The problem solved firemans from Bruntál. They made cca 20 metre long airstrip in ice. The Common Loon wasn´t at this place next day so we hope it successfully departed.
Strana 69 z 93
Kněžmost – Srdce ornitologa zaplesá, vidí-li už druhým rokem klíčit mezi ohromnými a v zimě polomrtvými polními komplexy Kněžmostska ptačí ráj. Od rána do večera se tu hemží čečetkami zimními (Carduelis flammea), konopkami obecnými (C. cannabina), stehlíky obecnými (C. carduelis), zvonky zelenými (C. chloris), pěnkavami obecnými (Fringilla coelebs), pěnkavami jikavci (F. montifringilla), úpolníky (vrabec polní – Passer montanus) a strnady rákosními (Emberiza schoeniclus). Druhů v rozlehlé a těžko přehledné buřeni bude zřejmě ještě víc i jejich skladba je týden od týdne proměnlivá.
Krom těchto drobných ptáků je možno zjistit bažanty obecné (Phasianus colchicus) a dokonce i koroptve polní (Perdix perdix). Na drátech vysokého napětí sedí šedý ťuhýk (Lanius excubitor), tak trochu nechápu společnost drozdů kvíčal (Turdus pilaris) a tří dlasků tlustozobých (Coccothraustes coccothraustes). Poštolky obecné (Falco tinnunculus) a káně lesní (Buteo buteo) sem patří, zem je doslova rozvrtána spokojenými hlodavci.
Porost byl založen před dvěma lety a jde zřejmě o řádky rychle rostoucích dřevin s výhledem brzké a opakované sklizně palivového dřeva. Deformován svým výzkumem, už si v hlavě rýsuji kolik ona „produktivní topolová pařezovina“ jen pro Kněžmost získá mladých slavičích párů.
Nyní ono prostředí budoucího lesa dotváří velké množství plevelů, nízkých i vyšších, od rmenu přes pelyněk až k nejvyšší řepce, které nabízí dostatek atraktivní potravy, ale i dokonalý úkryt. Proto se celá řada opeřenců ráda zdrží i přes noc. Pro ostatní to je coby kamenem dohodil k lesům při úpatí Českého ráje, nebo opačně do rákosin rybníku Ohrada či Kněžského, známého zimováním vodoušů kropenatých na lysých bahnech se stružkou.
V loňské zimě jsem si pleveliště mnoho nevšímal, porost byl nenápadný a řídký, letos mne lednový výjev nad polem přinutil zastavit a dokonce se vrátit s dalekohledem. Pro sítě ale nepůjdu, pozemek je soukromý a také schází čas. Budu se ale chodit dívat, je určitě na co.
Můj kamarád zoolog Prácheňského muzea ve výslužbě, ornitolog s značnými zkušenostmi a rozhledem, pod jihočeským nebem často říkával: „v přírodě je všechno o žrádle!“. Jak často Karlu Peclovi dávám za pravdu!
Jak jsem již psal na těchto stránkách o Štědrém dnu, mám dávno zkušenosti s tímto prostředím a vím, že jde vždy o veliké divadlo a dobrou školu poznávání života pěvců. Zatímco čečetky s konopkami i stehlíky spatříme hned, jak co chvíli spontánně vyletují a usedají po vršcích bylin, strnadi rákosní se chovají zcela opačně po způsobu myší. Dovedu si představit v tak obrovském komplexu i zimující pěvušku modrou (Prunella modularit) či střízlíka obecného (Troglodytes troglodytes).
O vzácnějších hostech ze severu lze s trochou fantazie uvažovat též, navíc tato nápadná zimní společenství pěnkavovitých ptáků vytváří svým pohybem „efekt spontánnosti“ a mnozí jiní přeletující na to rádi „slyší“.
Je škoda, že naše krajina ztratila dávno svoji mozaiku, sny o porevolučním návratu tohoto fenoménu se alespoň na Kněžmostsku, přes mnohá očekávání nenaplnily. Jsem rád, že plevelné rostliny v tomto komplexu přežily a přežívají, jsou mi potěšením když kvetou i když spí.
Pavel Kverek
Svitavsko – Member of our local branch MSc Jiri Mach published brochure about birds of ‘‘Landscape Park Kretinka valley’’ in fall 2009. This protected area is situated nearby Svitavy town. Author recorded occurence of 126 bird species, including 104 breeding species.
Smiřice – Bydlím v rodinném domku na okraji Smiřic. Jako každý rok, krmím i v letošní zimě na zahradě ptáky. Létají se jich k nám krmit desítky jedinců mnoha druhů. Na stromech mám rozvěšená krmítka se slunečnicí, jeřabiny a lůj. Kromě toho máme na zahradě jmelí. Záměrně jej seji na stromy v zahradě – hlavně proto, že se mi tato magická rostlina líbí, a také proto, že je to oblíbená vánoční rostlina. Naproti zahradě se jmelím na druhé straně domu máme také dub s ochmetem. Tyto cizopasné dřeviny jsou mým koníčkem a věnuji se jejich pěstování se vším všudy. Bobulky jmelí jsou ale také oblíbenou pochoutkou některých ptáků.
Svitavsko – Na severovýchodním okraji malebné Českomoravské vrchoviny, v trojmezí krajů Pardubického, Jihomoravského a Vysočiny, se nachází čtyři přírodní parky. Jde o poměrně rozsáhlou komplexní oblast, kde předmětem ochrany je typický ráz prostředí s mozaikovitým střídáním lesů, polí, luk, pastvin a sídel člověka. Romantická kopcovitá krajina zde nabízí nepříliš kvapný způsob života bez přílišného vlivu lidské civilizace.
Reliéf jednoho z parků je výrazně ovlivněn řekou Křetínkou, zahlubenou do prastarých geologických vrstev. Mezi Poličskem a Svitavskem se tak na ploše 5570 hektarů rozprostírá na jihu Pardubického kraje přírodní park Údolí Křetínky.
Jeho intenzivnější poznávání v rámci nově vymezeného území nastalo od roku 1996, kdy byl park tehdejším Okresním úřadem ve Svitavách vyhlášen. K tomu měly sloužit mapovací průzkumy Libora Dvořáka a Zdeňka Vermouzka, provedené v roce 1997 se zaměřením na druhy ptáků v území hnízdící. Ze stejného důvodu jsem v letech 2006 a 2007 pak uskutečnil orientační monitoring jako zřejmě dosud nejkomplexnější poznávání místního ptactva. Znalosti jsem však čerpal i z let předešlých a následných, a do brožury tak zapracoval i pozorování z mimohnízdní doby.
Dodnes se do prostředí parku velmi rád vracím sám i se svými kolegy, nejen při průzkumech a sčítání ptáků pod patronací České společnosti ornitologické. Cesty to mnohdy nejsou jen ornitologické, neboť krajina přitahuje i z dalších důvodů. Výskyt živých organizmů, o to víc značně pohyblivých ptáků, je třeba chápat a posuzovat v širší oblasti, než jen v uměle vymezených hranicích. Proto je v komentáři ke každému druhu připojena i krátká zmínka o znalostech z blízkého regionu a stav poznání v naší republice.
K objektivnějšímu hodnocení společenstva ptáků v poměrně rozsáhlém území je zapotřebí více terénních i odbornějších kontrol nejen v době hnízdění. Proto nemůže jít v této publikaci o úplný a dokonalý souhrn poznatků o avifauny přírodního parku. Již nyní ale lze předložit poměrně zajímavé výsledky, které je možné různými způsoby využít. I to je cíl této brožury, jejíž vznik podnítilo oddělení ochrany přírody odboru životního prostředí a zemědělství Krajského úřadu Pardubického kraje. OŽPZ mi dvouletý monitoring hnízdních populací nejen zadal, ale později jsem u něho i uspěl při účasti v grantovém řízení na vydání samotné brožury, která má 76 stran.
Naprostá většina získaných ornitologických pozorování je výsledkem mé terénní práce od roku 1994, zejména však z období let 2006-2009. Ojediněle byly některé údaje získány od Luboše Nováka, Josefa Zeleného, Dušana Rossiho nebo Ivy Rambouskové, prostřednictvím osobního kontaktu nebo internetových zpráv. Na mapování (zejména sov v jarním období) se pak podíleli Milan Janoušek, Petr Mach a Jakub Vrána. V červnu 2006 se v území parku konal „Víkendový výzkumný tábor“, zaměřený na sledování hnízdících ptačích druhů, který pořádala naše pobočka.
Souhrn o hnízdících druzích ptáků přírodního parku Údolí Křetínky v roce předkládají citované práce Zdeňka Vermouzka a Libora Dvořáka z roku 1997. Další srovnávací a doplňovací informace pocházejí z mé osobní databáze ornitologických záznamů a pozorování, která jsem prováděl především v oblasti Stašova a Jedlové na tamních vodních plochách v letech 1994-2009. Jiné dříve publikované zprávy jsou spíše výjimkou, a pocházejí pak z již starších ornitologických souborů pozorování nebo z ústního a písemného podání (Lubor Urbánek z Litomyšle a Jakub Mach z Poličky). Některé údaje se podařilo získat od členů místních sdružení ČMMJ (oblast Stašova, Jedlové nebo Svojanova), které jsem oslovil písemným dotazníkem v roce 2004. Všem výše uvedeným patří poděkování za ochotu a spolupráci, jako rovněž těm, kteří ochotně poskytli své fotografie – Jakub Mach, Zdeněk Musil a Marián Polák.
Celkem tak dnes známe údaje a pozorování o výskytu 126 druhů ptáků v území přírodního parku Údolí Křetínky. Jde i o druhy zastižené v těsné blízkosti hranic parku. Za hnízdící můžeme označit 104 druhy. Jen v době jarního nebo podzimního tahu bylo zaznamenáno 18 druhů a v zimním období pak 3 druhy. Jeden druh (tetřívek obecný Tetrao tetrix) je považován za druh v parku trvale vymizelý.
Nejvíce jde o ptáky, kteří osídlují nejrůznější lesní prostředí, zemědělskou krajinu, lidská sídla a říční toky. Méně pak o druhy, vyhledávající mokřady a vodní plochy. Za v parku nehnízdící bylo označeno 19 druhů. Jedná se buď o zimní hosty ze severu, jako jsou brkoslav severní (Bombycilla garrulus), pěnkava jikavec (Fringilla montigringilla), drozd cvrčala (Turdus iliacus), protahující druhy – např. dudek chocholatý (Upupa epops) nebo vodní ptáci a dravci, a dále o druhy, které park buď natrvalo opustily (tetřívek), či pro hnízdění momentálně nenacházejí vhodné podmínky, ale v okolních oblastech se mohou rozmnožovat – břehule říční (Riparia riparia), ledňáček říční (Alcedo atthis), čáp bílý (Ciconia ciconia). Hodnocení četnosti výskytu je do jisté míry zatíženo subjektivitou, ale přesto byla významná část druhů ptáků zařazena do kategorie ojediněle se vyskytujících druhů. Čtrnáct druhů potom lze označit za druhy svým výskytem velmi běžné. Jedná se o skřivana polního (Alauda arvensis), vlaštovku obecnou (Hirundo rustica), konipase bílého (Motacilla alba), střízlíka obecného (Troglodytes troglodytes), červenku obecnou (Erithacus rubecula), rehka domácího (Phoenicurus ochruros), drozda zpěvného (Turdus philomelos), kosa černého (Turdus merula), pěnici černohlavou (Sylvia atricapilla), budníčka menšího (Phylloscopus collybita), sýkoru koňadru (Parus major), špačka obecného (Sturnus vulgaris), pěnkavu obecnou (Fringilla coelebs) a strnada obecného (Emberiza citrinella). Potom lze hovořit i o druzích, které nejsou příliš běžné, ale patřily by, společně s některými výše uvedenými, mezi určité typické ptačí obyvatele. Například čáp černý (Ciconia nigra), holub hřivnáč (Columba palumbus), puštík obecný (Strix aluco), ťuhýk obecný (Lanius collurio), rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus), skorec vodní (Cinclus cinclus), konipas horský (Motacilla cinerea), linduška lesní (Anthus trivialis), pěnice vlašská (Sylvia nisoria) nebo cvrčilka říční (Locustella fluviatilis).
Čím je avifauna přírodního parku zcela jistě zajímavá, je její různorodost. Díky charakteru i poloze zdejší krajiny a jejích prvků se v území vyskytují v době hnízdění jak druhy podhorské až horské – např. kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum), sýc rousný (Aegolius funereus), linduška luční (Anthus pratensis) nebo ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes), tak zároveň do parku z jihu pronikají ptačí druhy hojnější spíše v níže u nás položených oblastech, např. lejsek bělokrký (Ficedula albicollis) nebo pěnice vlašská (Sylvia nisoria).
Jiří Mach
amci poláka kaholky v hnízdním šatu. Je patrný typický tvar hlavy a zobák (ilustrační foto ze ZOO Dvůr Králové n/L.). Foto – Jaroslav Vaněk.
Jedním ze zimních, severských návštěvníků našich vod je potápivá kachna s trochu podivným jménem polák kaholka (Aythya marila). Při pátrání po původu druhového jména této kachny jsem se na internetových stránkách Ústavu pro jazyk český dočetl, že toto slovo bylo převzato z ruštiny. V ruštině je slovo kagolka, údajně jedním z označení pro člun. Ale nevím, jak jsem koupil, tak prodávám.
Semily – Ostralka štíhlá (Anas acuta) hnízdí na rozsáhlém areálu od Skandinávie přes téměř celou evropskou část Ruska a kromě nejzazšího severu i na celé Sibiři. Hnízdí i v Severní Americe a na Islandu. Ve střední a západní Evropě je její hnízdní výskyt ostrůvkovitý. V České republice je poslední prokázané hnízdění známé z roku 1985 od Oder na Novojičínsku. Od té doby se počet hnízdních párů odhaduje v rozmezí 0 – 3. S tímto druhem se tedy u nás můžeme setkat vzácně v době tahu nebo ještě vzácněji v zimě. Ostralky zimují především na velkých řekách jako je Labe, Vltava, Ohře nebo Morava. Pokud je zima mírná, lze ji pozorovat i na nezamrzlých rybnících a vodních nádržích.
Do začátku 70. let 20. století nejsou o zimování ostralek na našem území žádné zprávy. Při mapování zimního rozšíření v letech 1982-1985 byl počet odhadnut na 5 – 15 ex. Přesnější počty z poslední doby se dozvíme z výsledků Mezinárodního sčítání vodních ptáků, které probíhá každoročně kolem poloviny ledna. V lednu 2004 na našich vodách zimovalo 9 ostralek, v roce 2005 a 2006 už 16 ex., v roce 2007 dokonce 18 ex. a v letech 2008 a 2009 po 16 ex. Nejvíce ostralek zimuje pokaždé na jižní Moravě. Zajímavý trend v zimním výskytu tohoto druhu lze vyhledat na webu ČSO, kde se údaje o výskytu ptáků v České republice ukládají od roku 2003. Z tohoto zdroje jsem zjistil, že od roku 2006 ostralky zimují i v centrech měst (2006 – 3 ex., 2008 – 1 ex., 2009 – 5 ex.).
Jaké bylo moje překvapení, když jsem 29. 12. 2009 objevil na Jizeře v Semilch mezi asi šedesátkou zimujících kachen vybarveného samce ostralky štíhlé. Dvě ženy stály u houfu kachen divokých (spíš krotkých) a krmily je suchými rohlíky. Samec vylétl z hladiny řeky na příkrý břeh a snažil se také sbírat pro něj nezvyklou potravu. Větší kusy polykal jenom s obtížemi a tak chodil i několik minut s rozevřeným zobákem, než se mu podařilo suchý rohlík polknout. Nejblíže se ke mně přiblížil na 2 metry. Jakmile jsem udělal krůček směrem k němu, okamžitě odlétl na řeku. Všiml jsem si také, že není kroužkovaný.
Co se týče kroužkování ostralky štíhlé, bylo jich dosud označeno v celé České republice pouze 8 za celou historii kroužkování ptáků u nás. Šest zřejmě mláďat bylo označeno v 60. letech 20. století na jižní Moravě, 1 ex. v roce 1991 a 1 F 20. 1. 2010 na řece Bečvě v Přerově. A tak jsme se v sobotu 23. ledna rozhodli zkusit štěstí. Po dvou hodinách v desetistupňovém mrazu se nám nakonec podařilo opatrného samce ostralky odchytit a okroužkovat. Velice by mě zajímalo, odkud k nám do Podkrkonoší přiletěl, ale na druhou stranu budu radši, když se to nedozvím. Všechna naše zpětná hlášení kroužkovaných ostralek byla totiž získána zastřelením nositele kroužku. A to mu nepřeji.
Ladislav Jasso
Ostralka štíhlá byla v zimním období na území východních Čech zastižena vícekrát. Ve faunistice na našem webu jsou čtyři záznamy, ale to nejsou všechna pozorování. Nejvíce pozorování pochází z Rozkoše, kde se od 8. 11. do 2. 12. 2009 zdržovalo hned několik jedinců (8.11.2009 – 5 ex – z toho 1M, 17.11. 2009 – 1 pár, 26.11. 2009 1M + 2F, 2.12. 2009 1F). Ostralky byly ale na Rozkoši pozorovány i v předešlých letech – např. 23.2. 2008 – 1 pár, 24.2. 2009 – 10M+10F, 28.2. 2008 – 7M+3F atd. Prosincový výskyt je na Rozkoši každoroční, stejně tak v únoru, pokud je nějaká volná hladina (všechny údaje z Rozkoše poskytnul Jaroslav Vaněk). V Pardubickém kraji je šťastným přeborníkem v zimním pozorování ostralek Luboš Novák – poštěstilo se mu to již třikrát: 23. 1. 2009 na Labi v Pardubicích 1 samec, 31. 12. 2009 na rybníku Velký Košíř u Litomyšli 1 samice a 1.12. 2009 na rybníku Chobot u Vysokého Mýta 1 samec.
(Svě)
Motto:
„Víc ledu tam dej
Tuhle chvíli mám rád
Když lokál je prázdnej
A měl bys zavírat…“
(Poutníci)
Píseň zněla 21. 1. 2010 mou dodávkou. Nejel jsem na ustavující schůzi výzkumné sekce potápličářů. I když by to byla krása (… welcome drink – grog, v krbu praskají buková polena, program: příprava expedice na severská hnízdiště, na interaktivní tabuli probíhá přednáška o posledním záletu Gavia pacifica, na britské ostrovy, účastníci popíjejí ušlechtilé nápoje, v kterých musí chřestit kostky ledu…Nádhera!).
Cílem mé cesty byl Lipník nad Bečvou, kde nastoupil Jura Polčák s Jirkou Šírkem. Míříme na vodní nádrž Šance v Beskydech. Dne 17. 1. 2010 na ní Jan Šerek a Martin 
Šerek objevili dospělou potáplici lední (Gavia immer). Naposledy byla pozorována regionálními ornitology 20. 1. 2010. Nálada v automobilu je optimistická a v nákladním prostoru výbava na arktickou expedici. Vodní nádrž Šance nás nadchla. Pro potáplici lední jsou zde ideální podmínky: oligotrofní voda, vynikající trofické podmínky, klidné, nerušené prostředí a cca 180ha nezamrzlé hladiny. Naše motivace i nasazení bylo maximální. Čtyři hodiny jsme v obtížných podmínkách (pro ilustraci: v poledne mi zamrzlo ostření na klasickém triedru) věnovali systematickému pátrání po severském fantomovi. Resultát: potáplice již lokalitu opustila. Akci jsme uzavřeli v příjemné hospůdce s krbovými kamny na kuří nožce, byli jsme rádi za příjemně prožitý den a domluvili jsme další výpravu za ptáky do půvabných Beskyd.
Dne 24.1.2010 zveřejnil ve večerních hodinách na webu ČSO pozorování juvenilní potáplice lední pan Vladimír Gahura. Lokalita: Slezská Harta. Já jsem o programu na 25. ledna rozhodnutý hned! O pozorování potáplice lední sním již 32 let a doufám, že na mě počká. V poledne druhého dne parkuji v Leskovci nad Moravicí u rázovitého hřbitůvku. Je mrazivo, ale slunečno a dobré světlo. Zdravím se s Adolfem Goebelem a ve stativáku pozorujeme Juru Polčáka, jak kamerou natáčí potáplici v oku v ledu o průměru cca 5m! Okamžitě se rozhoduji, že na led půjdu také. Tam později (před puklinou v ledu) pořizuji fotodokumentaci tohoto raritního migranta. Potáplice se ozývá svým mystickým hlasem, dvakrát se ozve prasknutí v ledu… Atmosféra je fantastická, ani nevím, jak jsem pořídil 200 snímků. Kamarádi mě štengrují ze břehu, nálada všech účastníků je sváteční – jde o detailní pozorování vzácného ptáka, kterého patrně v naší vlasti již neuvidíme. Rozhoduji se, že napíšu poděkování panu Gahurovi, že nám svou laskavostí umožnil toto mimořádné pozorování.
Před cestou domů posilňuji sebe (zabijačkovými specialitami) a regionální ekonomiku (Kč) v motorestu „Kukačka“. Přemýšlím o dalším osudu potáplice a vzpomínám na tragický konec potáplice severní Marušky minulou zimu na Žichlínském poldru. Vím, že potáplice z malého oka již neodletí. Tyto „bombardéry“ potřebují startovací dráhu 15-20m.
V Bruntálu žije hasič renesančního záběru – Štěpán Mikulka, v noci se nám podaří spolu promluvit o situaci na přehradě. 26. ledna je dnem hektickým pro bruntálské hasiče, původní plánované cvičení se mění v ostrý zásah a tvrdou dřinu za extrémních podmínek. To najdete na skvěle vylíčené na webu Štěpána Mikulky zde. Jde pravděpodobně o ojedinělou záchranu potáplice lední v Evropě. Před výkonem těchto chlapů smekám! Za soumraku dokončují ranvej pro potáplici (je letuschopná?).
Motto:
„Víc ledu tam dej
Noc sedla na runway
Gin usíná v láhvi
Víc ledu mu dej!…“
(Poutníci)
Dne 27. ledna již pták na lokalitě nebyl pozorován. Zda ranvej posloužila svému účelu bude vždy jen ve sféře dohadů. Já bytostný optimista, si myslím, že ano. Celý život mám štěstí na lidi. Nezradilo mě ani při posledních akcích s „blázny do potáplic“. Zkušenosti účastníků mj. poslouží záchraně dalších ptáků, kteří se u nás dostanou do problémů. Bude to jen malá splátka dluhu, který má člověk moudrý vůči přírodě.
S pozdravem: Víc ledu tam dej!
Petr Moutelík
Další strhující reportáže a fotografie ze záchranné akce naleznete na stránkách Petra Podzemného (zde je i video, na němž můžete slyšet podmanivý hlas potáplice lední) a Roberta Doležala – Dodina.
Žehuň – V poklidném nedělním dopoledni 24.1.2010 jsem obdržel telefonát od kamaráda a ornitologa Ing. Stanislava Šimka o jeho nálezu mrtvého orla mořského (Haeliaeetus albicilla) u Žehuňského rybníka. Vzrušeně zoufalým hlasem mi vysvětloval podrobnosti a zatímco jsem se soukal do zimní kombinézy, popisoval nejbližší cestu k místu. Nakonec jsme se sešli Na Kopičáku, projeli po silnici Žehuňskou oborou až k hájovně a odtud pěšky hlubokým sněhem nedaleko nad železniční zastávku Choťovice. Mezitím jsme obdrželi instrukce o správném postupu od pracovníků ČIŽP v Hradci Králové, kteří nám také sdělili, že okamžitě zkontaktují kolegu z pražského inspektorátu, do jehož působnosti lokalita spadá.
Tento populárně laděný článek je úvodním textem k novému seriálu na našich webových stránkách. Náš kolega Mirek Dusík, který se již devatenáct let profesionálně zabývá praktickou ochranou ptáků a využitím ptáků v ochraně agrikultur (předtím dvacet let dělal totéž jako vedlejší činnost) se s námi formou metodicky zaměřeného seriálu podělí o své zkušenosti z letité praxe.
Na zavěšeném loji a tukových koulích se živí řada druhů ptáků. Strakapoud velký. Foto – Monika Trpišovská.
Jak to všechno začalo… Zimní přikrmování ptáků patří bezpochyby k zajímavým aktivitám mnoha ornitologů, přátel přírody, ale také rodin s malými dětmi nebo seniorů. Přilákání hladových ptáků na parapet za oknem a možnost jejich sledování pěkně z blízka trvale poznamenala nejednoho pozorovatele.
Upozornění:
Výbor VČPČSO se dohodl individuálně posoudit a příp. fin. podpořit členské aktivity v ochraně a výzkumu ptáků. V případě zájmu vyplňte prosím formulář a zašlete jej na pobočkový mail: vcpcso@centrum.cz
Objednejte si:
Za podporu děkujeme:
