Nejmladší člen výboru pobočky se narodil v roce 1980 v Benešově. Po střední Zemědělské škole absolvoval i Zemědělskou fakultu na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích a odešel pracovat na Krajský úřad v Pardubicích. Od roku 2006 je kroužkovatelem.

Do východních Čech ses přistěhoval teprve nedávno. Takže první otázka je docela prostá: Jak se ti tady líbí?

Do východních Čech jsem začal jezdit na výlety již kolem roku 2000. Předtím jsem byl asi 8 let v jižních Čechách a předtím ve středních Čechách. Každý kraj má své. Ten východočeský začínám teprve pořádně poznávat. Neustále objevuji nová zajímavá místa. Jelikož je tento kraj velmi různorodý a pestrý co se biotopů týče tak se mi zde velice líbí.

Chtěl bys tady zůstat natrvalo nebo tě láká spíš nějaké jiné místo a jiná práce?

Jelikož jsem tu stačil založit rodinu (mám malého syna, který za několik dní oslaví své první narozeniny) a usadit se, tak předpokládám, že se v dohledné době stěhovat nikam nebudu. A to i vzhledem k tomu, že mě má momentální práce baví a nemám v plánu ji měnit.

Slyšel jsi někdy před svým příchodem o VČP ČSO nebo o nějaké ornitologické činnosti v rámci východních Čech?

Před svým příchodem do těchto končin jsem znal VČP ČSO „pouze“ jako vydavatele sborníku Panurus a článků v něm.

Jako člověk, který se do „našeho“ kraje přistěhoval teprve nedávno, můžeš mít na spoustu věcí nový nezaujatý pohled. Kde vidíš přednosti a kde nedostatky jak v činnosti pobočky, tak i v zdejší ochraně přírody a samotné ornitologii?

Právě proto, že jsem se přistěhoval teprve nedávno, nemohu soudit činnost pobočky jako celku. Nejdříve musím poznat celé fungování, a pak teprve mohu vnášet „nezaujatý pohled“ (No tak mě napadá, že potom to nebude pohled nezaujatý :-)). Celkově nyní vnímám velký problém ochrany (v celé ČR) ptáků v nedostatku aktuálních exaktních údajů o výskytu živočichů, které budou přístupné všem potřebným institucím i veřejnosti. Prostě abych mohl cokoliv „chránit“ musím vědět, kde to je nebo není. Nejdřív jsi žil ve Hvězdonicích, pak v Českých Budějovicích a teď ve Slatiňanech.

To jsou docela skoky. Jak to bere tvoje rodina?

Jak jsme již psal výše, moje rodina žije tady se mnou. Jedním z důvodů proč jsem se rozhodl přejít do Slatiňan je právě moje přítelkyně. Moji rodiče žijí stále ve Hvězdonicích a snad si již zvykli na moji nepřítomnost, jen vzdálenost od vnuka je asi hodně mrzí. 

Při studiích ses dostal na expedici do Kamerunu. Jak na to vzpomínáš?

Do Kamerunu jsem se dostal zatím dvakrát. Vzpomínám na to v tom nejlepším. Všechno je tam úplně jiné a úplně jinak. Jiná příroda, jiná mentalita místních obyvatel, jiná krajina – celkově nádhera – nedá se to vypovědět takhle v krátkosti :-). Zážitku a dojmů z celkově cca 5ti měsíčního pobytu je příliš mnoho. Asi nejsilnější a nejveselejší zážitek byl pohled z oka do oka s kaloněm kladivohlavým.

Chtěl by ses tam někdy vrátit nebo tě láká jiná země?

Vrátit bych se tam určitě chtěl – velmi zajímavé je sledovat změny, ke kterým tam dochází a to velmi rychle. Dříve jsem chtěl navštívit všechno. Teď už je mi jasné, že si budu muset vybírat. V podstatě mě láká cestování, jako takové speciální přání nemám.

Jako zaměstnanec KÚ se denně setkáváš s byrokracií, jaký k ní máš vztah a jak se snášíš s některými opravdu „úřednickými“ úředníky?

Zaměstnancem úřadu jsem teprve krátce, předtím jsem dlouho vedl studentský život a krátce podnikal. Vlastně se stále seznamuji s chodem úřadu. Dříve jsem samozřejmě na úřad pohlížel jinak než nyní, kdy se stávám jeho součástí. Těžko říct, co si představuješ jako „úřednického úředníka“ já tak jako Sira Humphrey Applebym z britského seriálu Jistě pane Ministře – a takového jsme v Čechách ještě nepotkal.

   Pana Rudolfa Nevečeřala z Bítovan znám již desítky let a vždycky jsem ji ho velmi vážila. Chce to kus odvahy vydat se na setkání 70 nadšených ornitologů, vydržet na celé schůzi a přitom nic z toho, co se tam řeší neslyšet. Přesto je pan Nevečeřal věrným a pravidelným návštěvníkem většiny pobočkových schůzí, dokonce se navzdory svému omezení nejednoui sám aktivně zapojil do programu, promítal nám své fotografie, vyprávěl své ornitologické zážitky… Náš vitality plný kolega se 24. března 2009 dožil neuvěřitelných 65 let.

Pane Nevečeřale, jste zakládajícím členem pobočky a patříte k nejpravidelnějším návštěvníkům schůzí. Znám vás od dětství a připadá mi, že se vůbec neměníte a nestárnete. Vůbec bych vám nehádala tolik let. Cítíte se na svůj věk?

Věk? Cítím se někdy na 18 a 80 zároveň, jak kdy, to když něco začne "vrzat". Jistěže si i já Vás pamatuji jako školačku, s Vaší sestrou a hlavně Vaší maminkou, moc hodnou paní. K začátkům Pobočky se ještě vrátím.

Ornitologie je obor, který je pro většinu z nás neodmyslitelně spjatý se sluchem. Co vás, jako neslyšícího, vedlo k tomu, že jste se začal zabývat zrovna ptáky?

To musím vysvětlit. V ČR jsem asi jediný neslyšící ornitolog, a možná nejen u nás. Neslyším vůbec, ale až do 20 let jsem slyšel normálně. Narukoval jsem na vojnu jako "schopen bez vady " – a teprve tam jsem ve druhém roce služby ohluchl. Sloužil jsem na Šumavě, na "čáře", proto mne podezřívali ze simulace. Strávil jsem 3/4 roku ve vojenské nemocnici v Plzni. Sluch jsem ztratil zcela a přes páteř vypověděly také nohy, nechodil jsem. Pak cvičit, berle, hole – pomalu zlepšení, ale sluch byl ztracen nenávratně.
V té nemocnici mi byla dlouhá chvíle. Nechal jsem si poslat silonové nitě a „necoval“ jsem odchytové sítě. Tenkrát nebyly ke koupi. Sestřičky a další zdravotní personál se na mne chodily dívat. A to, že jsem se těšil na ptáky, až mne pustí domů, mi myslím dost pomohlo.

To jsem nevěděla, že jste kdysi slyšel. Máte tedy srovnání. Myslíte si, že jako neslyšící máte v ornitologii nějaké výhody proti slyšícím?

Výhody určitě ne – co nevidím, nevím. Dřív stačilo slyšet něco písknout a věděl jsem. Stále si ale pamatuji hlasy některých ptáků, stejně jako písničky a pod. (ale jen do roku 1964). "Výhoda" je snad jen ta, že pokud něco nechci vědět, stačí se podívat mimo a je klid.

Jak jste se tedy dostal k ornitologii? Měl jste nějakého učitele, někoho, kdo vás v tom směru ovlivnil?

Já jsem původem Chrudimák a ptáci a příroda jako celek mne zajímali už ve škole. Potom přišel myslivecký kroužek a přátelé myslivci. Asi ve čtrnácti letech jsem se začal učit ptáky preparovat a chtěl jsem se stát lesníkem. Nakonec jsem si ale místo flinty koupil fotoaparát. Pak jsme jednou s kamarádem na Bohdanečském rybníku potkali pana Františka Janalíka. Ten nás nasměroval na Přírodovědecký klub ZK Tesla Pardubice a tam jsem už zůstal. To mi bylo asi 16 let.
Učitelé také, ale především dobří přátelé: Dr. Obhlídal, manželé J. a H. Svobodovi, Štanclovi, Fr. Janalík a vlastně všichni ostatní, nejen v Pardubicích.

Pojďme se teď vrátit k pobočce. Říkali jsme už, že v ní jste od začátku. Dokonce jste dlouhá léta zastával důležitou „funkci“…

Od roku 1962 jsem členem ČSO a kroužkovatelem. Do pobočky jsem vstoupil při jejím vzniku a léta jsem pak pomáhal hlavně jako tiskař. Zhotovil jsem většinu pozvánek na schůze a plakátků k různým akcím, a to "bez požehnání shora". Nebylo to jednoduché.

Vždycky jsem obdivovala, že přes svůj handicap nejen, že jezdíte na schůze, ale dokonce se často aktivně zapojujete do diskuse. Jak to zvládáte?

Schůze, to je pojítko. Jednak být trochu v obraze, a hlavně potkat se s přáteli. Ti starší ubývají, ale dorůstají noví.
Po pravdě ale, z toho, co se projednává, moc nemám. Jen odezírám (to jsem se naučil asi za dva roky). Pomůže, když se mohu zeptat, případně napsaná věta, slovo… Chce to hodně si domýšlet a kombinovat, sledovat nejen rty, ale i gesta, mimiku. Při hovoru více lidí je to problém. Každý mluví jinak, někomu rozumím vše, jinému téměř nic. V tomto patří dík Pavlovi Žďárkovi. Ten na mne vždy pamatoval a co na schůzi četl, půjčil i mně, i zápisy z Prahy apod.

Řekla bych ale, že v minulosti jste na schůzích pobočky vystupoval častěji, ať už v diskusi nebo s vlastními příspěvky. Zdá se mi to jenom, nebo jste se opravdu trochu stáhnul?

Nezdá se Vám to. Nedá se říct "stáhnul", ale musím mít něco, co bude zajímat i ostatní. Možná někdy i mám, ale myslím si, že to ví každý a mlčím.

Máte nějaké oblíbené ptačí druhy, nebo oblast ornitologie, které se nejvíc věnujete?

Specializaci na oblast ani druhy nemám. To podle možností a situace.

A co oblíbená místa, kam se rád vracíte. Máte taková někde u nás nebo i v zahraničí?

Takových míst je dost, především u nás. V zahraničí už ani ne.

Je nějaké místo, kde jste nebyl a kam byste se ještě chtěl podívat? A nebo nějaký pták, kterého jste neviděl a kterého byste ještě chtěl vidět?

Takových míst je většina a už to tak asi zůstane. A ptačí druh? Uvítal bych každý, který jsem ve volnosti ještě neviděl. A není jich málo!

Vím o vás, že se zabýváte fotografováním. Proč své fotky více neukazujete? Třeba na schůzích pobočky, tady na webu a nebo třeba na vlastních webových stránkách?

Fotografie je moje třetí řemeslo a zároveň koníček. Fotil jsem kde co. Teď ale vidím, co mi v archivu chybí a na co naopak byla škoda filmů. O prezentaci, kterou zmiňujete, budu musit popřemýšlet. Uvidíme.

Tuším, že určitě máte i nějaké další koníčky…

No, těch mám celou stáj! Problém je, když se chcete na všech povozit. Takže: knihy, příroda jako celek, ptáci, les, myslivost a kynologie, tramping, motorismus, zahrádka… To vše dělat i fotit, a navíc devatero řemesel, která jsem musel zvládnout, když jsem vlastnoručně přestavoval a modernizoval domek kde bydlíme. Že bych se někdy nudil – nepamatuji.

Tak to je opravdu úctyhodný výčet. To znamená, že zdaleka nejste jen ornitolog.

Mimo ČOS a Východočeské pobočky jsem byl členem MOS, TISu, ČSOP, KCHLS (kynologie) a myslivecké Jednoty. Kromě toho jsem ale byl i spolupracovníkem ČSAV Brno a léta jsem spolupracoval jako konzervátor-zpravodaj státní ochrany přírody. A také jsem se angažoval v ochraně lesa s Východočeskými státními lesy.

Jak se k tolika vašim aktivitám staví vaše rodina? Máte doma podporu?

Ano, podporu, nebo alespoň velkorysou toleranci mám, a to už přes 40 let. Jinak by to ani nešlo.

Nemýlím-li se, jste už v důchodu, ale mohl byste nám ještě říct, kde jste pracoval?

Ano, jsem důchodce a "pracuji" už jen doma. Mám tři výuční listy (strojní zámečník, fotograf, tiskař) a Střední průmyslovou školu strojnickou, to vše v Transportě Chrudim, kde jsem pracoval do začátku 80. let. Potom jsem působil na odboru školství ONV – zase jako tiskař a fotograf. 

Rozhovor vznikl ve dnech 22.-2x.3.2009 pomocí mailové korespondence, ptala se Svě.

=====================================================================

Milý pane Nevečeřale, přejeme Vám – ale i nám všem – aby Vás Váš elán ješte dlouho neopouštěl. Těším se, že se třeba dočkáme nějaké té výstavy fotografií a dalšího Vašeho vyprávění…