Štítek: Kroužkování ptáků (Strana 3 z 6)

Ráby – Zimující havrany polní (Corvus frugilegus) kroužkuji již dvacet osm let a prošlo mi jich rukama víc než 17 000 (viz také článek zde na webu z loňského roku). Takže by se dalo předpokládat, že už by mě při odchytu neměli ničím novým překvapit. Pravda je ale opačná, obzvláště letos (to je ale na kroužkování to správňácké). Mnohaleté zkušenosti říkají, že havrani se většinou chytají při chladném počasí a hlavně při náhlém ranním ochlazeni s mírným sněžením. Když je teplo, tak se nechytají, to mají dost potravy na okolních polích. Stejně tak když napadne větší vrstva sněhu a udrží se delší dobu, tak se havrani odstěhují na velká smetiště, jako je třeba ve Chvaleticích, a žádný se nechytí.

Ale začnu od začátku. Letos jsem chytil prvního havrana do sklopky 6. listopadu. Asi ale málo volal na ostatní, a tak jsem natáhl sklopku znovu 27. listopadu – a chytili se do ní dva havrani najednou! To se mi zatím nikdy nepodařilo. Pokaždé se chytí jen jeden, a to ještě musí být sklopka hodně dobře zamaskovaná. Oni havrani jsou dost opatrní a nedůvěřiví, stačí když zahlédnou jen kousek sklopky pod maskovací trávou a hned od ní odskočí a víc k ní nejdou. Oba chycení havrani dostali hliníkové kroužky a šli to voliéry. Než jsem doma vypil kávu, chytli se do voliéry první letošní dva havrani, již díky těmto volavcům.

A hned následující den se začali chytat i když teploměr vzduchu ukazoval 12° až 16° C a na okolních polích měli dostatek potravy, takže by se dalo předpokládat, že do voliér se chytat nebudou. A přeci se chytali, a to v hojném počtu (30 až 88 kusů).

Na začátku ledna přišla sněhová kalamita, která dělala problémy po celé republice hlavně v dopravě, ale v odchytu havranů paradoxně ne. Sněhu v okolí voliér napadlo přes 30 cm, a to v minulých letech byl pro havrany pokyn aby odlétli na hojně zásobené smetiště. Letos se tak ale nestalo. Každé ráno přilétlo k zemědělskému družstvu do Brozan a do Rábů přibližně tisíc havranů, v některých dnech až dva tisíce a jednou jsem navečer odhadoval jejich počet na 15 až 17 tisíc. Posedali si na stromy kolem senážních jam, na kterých sbírali potravu a odtud zaletovali k voliérám, které jsou ve vzdálenosti coby havraním pírkem dohodil asi 250 m. A zatím se pořád chytají velmi dobře (60, 77 a taky 87 ptáků v jeden den).

Na odchyt labutí na Bajkale v Pardubicích mně 2. ledna přivezl Pawel T. Dolata barevné plastové kroužky z Polska. A hned od 3. ledna jsem jimi okroužkoval již přes 150 havranů.

Kroužky jsou žluté barvy se třemi černými číslicemi (003 až 250). První dva mi praskly, vadilo jim mrazivé počasí a kroužky jsou dost tvrdé. Proto jsem musel zvolit staronovou techniku kroužkování. Havrany nosím v pytlích domů do dílny a plastové kroužky namáčím do horké vody, pak nepraskají.

Podařilo se také odchytit 16 kavek, jedna měla již na noze kroužek od některého jiného ornitologa. Kavkám, které chytnu do voliér v zimě, dávám zelené plastové kroužky. To je výzkum kavek Světlany Vránové.

V úterý 12. ledna jsem poprvé za osmadvacet pozoroval létat kolem voliér mladého racka chechtavého. Během půl hodiny přilétl k voliérám třikrát a společně s havrany nalétával na obě voliéry.

Byl bych velmi vděčný za každou zprávu od vás, kteří nosíte na krku dalekohled nebo fotoaparát a pozorovali jste někde havrany se žlutými kroužky. Kroužky jsou pěkně čitelné, tak doufám, že nějaká pozorování přijdou.

Jiří Česák

Kontakt: cesakjiri@volný.cz

Přečtěte si také autorův článek:
Česák J.: Početnost a věková struktura zimujících havranů polních (Corvus frugilegus) v Rábech u Pardubic v období 1982–2007. Sylvia 45/2009.

Dobruška – Volně navazuji na článek kolegy Pavla Světlíka (Krmit ptáky – ale jak?). Každoročně krmím na své zahradě v Dobrušce (RK) ptáky v klasickém krmítku od podzimu do jara. Totéž jsem provozoval i v Městském parku, kam jsem před několika roky krmítko také instaloval a za pomoci spoluobčanů jsem jej zásoboval různými druhy zrnin (dokud mi ho vandalové nezničili – 28. 11. 2009). S letním krmením zatím nemám zkušenosti, ale jeho kladný vliv nezpochybňuji.

Vždy, když mi to meteorologické podmínky dovolily, zabýval jsem se na své zahradě v blízkosti krmítka též odchytem a kroužkováním sýkorovitých (Parus, Cyanistes, Periparus, Poecile). Popudem k tomu mi byla zkušenost, kterou jsem učinil během svých přednášek o ptácích. Ať šlo o jakékoli téma, na konci přednášky jsem vždy vyčlenil čtvrthodinku na dotazy účastníků přednášky. Jde o záležitost oboustranně užitečnou.

Opakovaně jsem však musel čelit názoru, že krmit ptáky je zbytečné a že se tím ptáci jen rozmazlují a stávají se línými, že je dříve také nikdo nekrmil atd., atd. Jeden takový chytrý pán mne dokonce přesvědčoval, že na podzim na jeho zahradu přiletí několik sýkor a zdržují se zde až do jara a vychytrale číhají, až donese do krmítka novou dávku slunečnice. Nazobou se a pak prý nečinně posedávají celý den ve stromech a čekají, až zasype do krmítka znovu. Ten pán však hlavně neobratně zakrýval svoji lakotu, jak jsem byl po přednášce jeho sousedem poučen.

Jakou jsem tedy učinil při kroužkování zkušenost? Zaměřil jsem se hlavně na sýkory. První den jsem okroužkoval všechny ptáky, které se mi podařilo chytit. Pokud jsem mohl chytat i další den, tak jsem tak učinil a chytil jsem jich většinou přibližně stejný počet, ale okroužkovaných v předchozím dnu jen 1 – 2 ex. Ostatní ptáky jsem znovu všechny okroužkoval. Když mi počasí přálo, chytal jsem i třetí den. Opět jsem chytil z předchozího dne 1 – 2 ex., ale z toho prvního dne nanejvýše jednoho kroužkovance a většinou ani to ne. Tento scénář se opakoval každý rok, ve kterém jsem odchyty takto prováděl.

Co to znamená? Že se zmiňované sýkory nezdržují na mé zahradě trvale po celý podzim a zimu, ale mou zahradou volně protahují odněkud někam! Je pravda, že jsem se v předjaří s některými takto okroužkovanými sýkorami na své zahradě znovu setkal. Zřejmě se vracely stejnou cestou zpátky do svých rodných lesů. Pečlivý pozorovatel krmítka si také nutně musí povšimnout toho, že není každý den o krmítko stejný zájem. Někdy je zájem o předloženou potravu veliký, jindy mírný a jsou dlouhé dny, kdy na krmítko nepřiletí nic, krom obou druhů vrabců, hrdliček zahradních a zvonků (jejich přítomnost má také nějaké zákonitosti), případně čížků. Co to znamená? Že se po krajině zvolna pohybují zřejmě volně rozptýlená hejna sýkor a když odletí, je jistá přestávka, než se objeví další formace.

Není pravda, jak se tradovalo dříve ve starší literatuře odborné či naučné, že sýkory jsou ptáci stálí, jen v zimě se po nejbližším okolí potulující. V Kroužkovací stanici jsou každoročně registrovány retrapy z Polska, Ruska, Běloruska či jiných severních či východních zemí. Ptáci kroužkovaní u nás jsou zase chytání v jižní a západní Evropě. Já sám jsem chytil například na své zahradě modřinku, která byla kroužkována v Litvě. To znamená, že přinejmenším v některých letech se dávají tito ptáci v různé intenzitě na potulky po celé Evropě. Pokud jde o mnou kroužkované ptáky, tak například 13. 6. 2007 jsem na své zahradě kroužkoval mládě sýkory koňadry (Parus major) (N 550199) a chytil jsem ji 10. 2. 2008 na asi 2 km vzdáleném kopci Chlum. Ve stejný den jsem chytil na Chlumu ještě sýkoru modřinku (Parus caeruleus) (TE 79627), kterou jsem kroužkoval na své zahradě 1. 12. 2007 jako M, 2K. Pokud jde o delší vzdálenost v rámci ČR, tak jsem dne 2. 9. 2007 kroužkoval tohoroční sýkoru modřinku (TC 56885) v České Skalici (NA) a dne 22. 2. 2008 byla kontrolována ve Vlachově Březí (PT) ve vzdálenosti 209 km.

Problematika potulek sýkor je záležitost zajímavá a ještě ne zcela prozkoumaná. Ve znalostech života našich sýkor je nepochybně ještě mnoho „bílých“ míst. Sýkory jsou mnohými kroužkovateli bohužel považovány za ptáky obyčejné, na které je škoda plýtvat kroužky. Přitom jejich masivní kroužkování je jediná dostupná šance a záruka, jak si opatřit dostatek užitečných informací, a tím vytvořit předpoklad k posunutí znalosti o těchto užitečných opeřencích vpřed.

Vojtěch Volf

Použitá literatura
CEPÁK J., KLVAŇA P., ŠKOPEK J., SCHRÖPFER L., JELÍNEK M., HOŘÁK D., FORMÁNEK J. & ZÁRYBNICKÝ J. (eds.) 2008: Atlas migrace ptáků České republiky a Slovenska. Aventinum, Praha.

ŠŤASTNÝ K., BEJČEK V. & HUDEC K. 2006: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice. Aventinum, Praha.

Není tomu tak dávno, ti starší z nás si to pamatují velmi dobře, kdy byl kormorán velký (Phalacrocorax carbo) v České republice velice vzácným ptákem. Když se někde objevil, byla to rarita a ornitologové se tam „slézali“ jak švábi na pivo. V posledních letech už to rozhodně neplatí. Kormorány vídáme po celé republice, v některých koutech naší vlasti i ve vysokých počtech a jsou u nás dokonce kraje zaslíbené, kde tento druh hnízdí. A tak, jak už se to u běžných druhů stává, věnujeme kormoránům stále méně a méně pozornosti. Ale oni za pozornost stojí! Nejen proto, že jsou sami o sobě velmi pozoruhodní, ale také proto, že jsou v okolních zemích hojně kroužkováni a jejich důsledné prohlížení může přinést velice zajímavé výsledky. A přitom není třeba je ani chytat! To, že jich je hodně, je pro zjišťování informací o jejich životech jen výhoda.

Pro inspiraci uvádím příklady z Ústecka, kde se na kormorány už od loňského roku dívám na velmi pečlivě. Na Labi se jich zde přes zimu zdržuje několik set. Na pravidelném odpočinkovém místě, které je dobře přístupné, přes den pobývá zhruba čtyřicet ptáků. Z těchto čtyřiceti obvykle bývá 2-5 ptáků kroužkovaných. V zimě 2008/2009 se mi podařilo odečíst pět kormoránů. Jeden byl z Ruska, jeden z Finska, jeden ze Švédska, jeden z Estonska a jeden z Dánska. V letošní zimě se kormoráni objevili znovu. K mému překvapení ptáci z Estonska a Finska seděli po roce přesně na stejné větvi jako loni!! Také kormorán z Dánska znovu pravidelně loví na stejném místě. Ostatní „známí“ se zatím neobjevili, ale zato se objevil další pták z Finska a jeden nový z Německa.

A ani není potřeba, aby kormoráni byli označeni odečítacími kroužky – z deseti ptáků, které se mi podařilo odečíst byli s odečítacím kroužkem pouze dva. S dobrou optikou je možné klasický ornitologický kroužek, který je buď hliníkový či ocelový, odečíst na vzdálenost 60-100 m, podle velikosti ražby. Odečítací kroužek je snadno čitelný i z 250 m. Velmi se mi osvědčilo odečítat kormorány v dopoledních hodinách mezi 10.-12. hodinou. V té době již ukončili ranní lov a obvykle se čistí a odpočívají na bezpečných místech, kde je poměrně snadné se k nim přiblížit. Další vhodné místo k odečítání je pravidelné nocoviště, kde se však ornitolog musí pohybovat obezřetně, aby ptáky zbytečně neplašil. I zde je možné se k nim přiblížit na méně než 100 m.

V ČR se kormoráni kroužkují v malém počtu v hnízdní kolonii v jižních Čechách a dostávají zde i modré odečítací kroužky. Počty ptáků okroužkovaných v jiných zemích Evropy jsou však mnohonásobně vyšší, často jsou to tisíce kormoránů ročně v jednotlivých zemích. I přesto, že většina ptáků je označena pouze ornitologickým kroužkem, část z nich téměř v každé zemi dostává i kroužek barevný. Např. jen v Dánsku je každoročně odečítacími kroužky označeno asi 600 jedinců. Pro začátek v odečítání je nejlepší zaměřit se právě na nápadné odečítací kroužky. V současné době se spíše než barevné kombinace užívají kroužky s kódy. Ve většině evropských zemí se používají kódy tříznakové, pouze ve Španělsku, Finsku a Itálii již začali používat čtyřznakové kódy. Díky výborné mezinárodní koordinaci se v současné době používá stejná barva ve více zemích (např. zelená v Polsku, Dánsku, Švýcarsku, Velké Británii, Rumunsku, Estonsku, Finsku a Rusku). Při odečtu kormorána (ale i jiného barevně označeného druhu) je proto vždy třeba zkontrolovat webovou stránku http://www.cr-birding.be/, kde naleznete přehled většiny projektů barevného značení i kontakty na jednotlivé koordinátory. V případě potíží či jazykové bariéry vám ochotně vypomůže kroužkovací stanice, případně se můžete obrátit i na mě.

V sousedním Německu začali od letošního roku značit kormorány modrými odečítacími kroužky. V roce 2009 označili pouze 219 ex., ale dva ptáci již byli zastiženi v ČR a je pravděpodobné, že se zde pohybuje i řada dalších. Je třeba jen být na pozoru.

Vašek Beran

Fotografie: Vašek Beran, foceno Sony DSC W55 za použití digiscopingu přes Swarovski ATS 80HD s okulárem 20-60x.

Lískovice, rybník Temník – Mezi významné ornitologické lokality na Hořicku se bezesporu řadí rybník Temník. Nachází se v těsné blízkosti obce Lískovice, která leží přibližně pět kilometrů jihozápadně od Hořic. V minulosti se v okolí Lískovic nacházelo zhruba 15 rybníků podobně rozlehlých jako Temník. Do dnešní doby se zachovaly pouze dva. Rybník Temník je na severním břehu lemován litorálem, tvořeným rákosovými, orobincovými a ostřicovými porosty. Ty později přecházejí v mladý osikový lesík, který je ve vlhčích letech z větší části podmáčený. Na osiky poté navazuje rozsáhlý Lískovický a Bašnický les, tvořený převážně dubem letním a zimním.

V litorálech rybníka hnízdí řada vzácných druhů ptáků, například rákosník velký (Acrocephalus arundinaceus), cvrčilka slavíková (Locustella luscinioides), chřástal vodní (Rallus aquaticus), jeřáb popelavý (Grus grus), moták pochop (Circus aeruginosus). Dále zde početně hnízdí potápka roháč (Podiceps cristatus) a potápka malá (Tachybaptus ruficollis), v hnízdí době můžeme na hladině vidět i čírku obecnou (Anas crecca) a lžičáka pestrého (Anas clypeata). V minulosti sídlila na Temníku i kolonie racka chechtavého (Larus ridibundus).

Minimálně od devadesátých let se na rybníku nachází kolonie volavek popelavých (Ardea cinerea). Pár hnízd je umístěno v korunách osik, ale většina párů si staví hnízda v litorálu, většinou v orobincových porostech.

Kolonii volavek popelavých je od roku 2006 věnována zvláštní pozornost v podobě kroužkování mláďat na hnízdech včetně barevného značení. V letech 2006-2008 bylo celkem označeno více jak 100 mláďat. K barevnému značení bylo použito červených plastových kroužků s bílým třímístným kódem písmeno-číslice-číslice. Od roku 2009 používáme oranžové kroužky s černým kódem písmeno-číslice-písmeno. Barevný kroužek jsme dávali ptákům vždy na levou nohu nad patní kloub, hlínikový, příp. ocelový na pravou.

Výsledky barevného značení přišly již v prvních letech projektu. První nálezy pocházejí přímo z Temníku. Například jsme zjistili, že se ptáci vracejí na lokalitu již v druhém roce života, zřejmě ještě jako nehnízdící. V dalších letech jsme zaznamenali hnízdění 3 označených ptáků. Další odečty spadají do doby pohnízdní disperze jak v blízkém, tak i širším okolí. Poslední skupinou jsou hlášení zimujících ptáků převážně ze zahraničí, a to pouze ze západních evropských zemí.

Pokud budete mít štěstí a naleznete volavku s červeným nebo oranžovým kroužkem, pošlete mi prosím zprávu o nálezu na moji adresu – erithac@email.cz. Cenu má jakékoli hlášení, i když se nepovede přesný odečet kódu.

Jan Bartoníček

Hradec Králové – Otužilostní plavání má v Přerově mnohaletou tradici, která je spojena s legendárním Františkem Venclovským. Klub dálkového a zimního plavání Spartaku Přerov se pravidelně účastní závodů po celé republice. Ten zatím poslední se konal v Hradci Králové, v Labi u Eliščina nábřeží v sobotu 21. 11. 2009.  Jednalo se již o 38. ročník, který se podeváté plaval jako Memoriál Františka Kašparovského. I když podmínky nebyly pro otužilce ideální  (na jejich vkus bylo příliš teplo – teplota vody 6° C a vzduchu dokonce 8° C), sešlo se jich na startu 106 a závodili na pěti tratích od 100 do 1 000 m.

Diváci se shromáždili na dvou místech. Nejvíce jich bylo na břehu, o něco méně ve vodě. Právě vodní diváci se ukázali jako skupina zvláště důležitá. Bylo to hejno labutí velkých, z nichž některé měly na nohách kroužky, co kromě plavců upoutalo jejich pozornost. Protože mezi zimními plavci je i Adolf Goebel ml., člen Moravského ornitologického spolku – středomoravské pobočky ČSO, proběhla kromě závodu ještě speciální akce – fotografování labutí pro odečet kroužků. K dobrým výsledkům sportovním se tak přidaly i dobré výsledky ornitologické.

Odečty s fotodokumentací putovaly na Kroužkovací stanici Národního muzea v Praze. Odtud se obratem dostaly do Východočeské pobočky ČSO. Rychlá odezva a informace, že se jednalo o labutě z tříletého společného projektu Východočeské pobočky České společnosti ornitologické a Południowowielkopolskiej Grupy Ogólnopolskiego Towarzystwa Ochrony Ptaków „Labutě 2008 – 2010“, všechny potěšil. Takže už se ví i na Moravě, že labuť 27HC byla kroužkována 26. 8. 2009 jako pull. na Velkovřešťovském rybníku, a to společně se svojí matkou 29HC a poslední z odečteného tria 84C dostala kroužek jako pull. 30. 8. 2009 na Černém rybníku u Opatova.

Protože se po celou zimu zimní plavci i labutě shromažďují na nezamrzajících úsecích řek, štěrkoven a pískoven, dá se předpokládat, že by tento odečet nemusel být poslední. Koneckonců, i podzimní trénink přerovských otužilců v lomu ve Výklekách na Přerovsku měl zajímavý zoologický výstup. Byla zde objevena populace medúzek sladkovodních.

Adolf Goebel st.
jednatel Moravského ornitologického spolku – smp ČSO