Strnad luční (Emberiza calandra) svým nenápadným hnědavým zbarvením trochu připomíná skřivana. Je celý hnědý, pouze na prsou a na bříšku má hnědavé skvrny, umístěné na světlém podkladu. Robustní žlutý zobák pak nezapře zálibu v semenech nejrůznějšího typu. Přestože patří legislativně mezi kriticky ohrožené druhy, nalezneme u nás místa, kde je jeho výskyt nejen pravidelný, ale i relativně hojný. Strnadi luční jsou druhem s proměnlivou populační dynamikou. Nejen v rámci území ČR, kde je jeho rozšíření omezeno výrazně jen na severní část České republiky (zejm. Polabí, České středohoří, Podkrušnohoří, blíže ZDE), tak i v oblastech, kde je početný a kde jeho populace může kolísat na základě dostatku lokálních vhodných biotopů.
Rubrika: Faunistika (Strana 1 z 7)
Labuť velká (Cygnus olor) patří mezi pravidelně se vyskytující i hnízdící druh v ptačí oblasti Rožďalovické rybníky. V rybničnaté krajině na pomezí Nymburska a Jičínska hnízdí pravidelně na většině rybníků a Rožďalovicko je i známou oblastí shromaždišť labutí. Není tomu tak dávno, kdy u nás labutě velké byly velmi vzácným ptákem a s výjimkou několika zámeckých parků, kde byly vysazovány uměle, vůbec nehnízdily. Během druhé poloviny dvacátého století došlo k strmému populačnímu nárůstu a labutě se začaly šířit. Velkou ornitologickou událostí bylo zahnízdění labutí na Žehuňském rybníku v roce 1961 (tehdy Nymbursko). Divoce hnízdící pár byl nejdříve hlášen z okresu Jičín v roce 1967. Už při celostátním mapování hnízdního rozšíření ptáků v letech 1973–1977 byl počet odhadnut na 250–300 párů, v letech 2001–2003 na 440–500 párů, v letech 2014 – 2017 byla velikost labutí populace v ČR odhadována na 450 – 600 párů.
V roce 2018 jsem upozornil na zajímavé nocoviště vran šedých a černých na pískovně Štít u Chlumce nad Cidlinou (blíže ZDE) Od té doby nejen že počet nocujících vran stoupl, ale nocoviště začaly využívat i havrani a kavky. Mírný průběh zim v posledních letech patrně mění migrační chování ptáků. Mezi ně můžeme zařadit i krkavcovité (viz ZDE ). U vran byly potvrzeny změny polohy zimovišť, kdy jsou pozorovány vyšší počty zimujících vran v severní, severovýchodní a východní Evropě na úkor dříve tradičních zimovišť v západní Evropě. U nás by tomuto trendu odpovídal zvýšený počet záznamů v období od listopadu do konce února v databázi Birds.cz.
Lejska bělokrkého (Ficedula albicollis), přes jeho výrazné kontrastní zbarvení spíše uslyšíme, než uvidíme. V zeleni listů stromů je překvapivě nenápadný. O hnědavých samičkách ani nemluvě. Lejsek bělokrký dává přednost starším listnatým a smíšeným lesům, nalezneme jej v lužních lesích, dubových, smíšených bukových a borových porostech, v parcích, v sadech a na hrázích rybníků se starými doupnými stromy, především v nížinách.

Rorýsi jsou velcí letci, kteří tráví ve vzduchu většinu svého života. Za letu mohou jíst, pít i spát. Jsou k tomu vybaveni svou unikátní anatomií křídel a fyziologií svého mozku, kdy může „spát“ jen jedna hemisféra jejich mozku. Jejich život je tak plný tajemství. Až v poslední době poodkrýváme některá z nich jako je jejich cestování po Africe, přespávání v letu či na větvích stromů, cestování za potravou apod. Početnost rorýse obecného v ČR klesá spolu s nárůstem rekonstrukcí a zateplováním budov. Jejich hnízdiště z měst mizí a zachování stávajících je na místě. Rorýs je velmi vázaný na svou lokalitu a těžce obsazuje nová místa.
V červenci roku 2020 začali obyvatelé Roztok upozorňovat na nešťastně umístěné hnízdo čápů bílých na sloupu el. vedení. Hnízdo bylo využíváno střídavě až třemi jedinci k nocování, ke hnízdění však nedošlo. Důvodů může být hned několik, že se jedná o mladé jedince nebo o proměnlivé složení lichých jedinců z jiných lokalit apod… Shodou okolností tento rok začala firma JH comercial, s.r.o. ve svém areálu, kde sídlí Nelly s.ro., upravovat komín. Došlo k jeho snížení a zastřešení. Byla to tedy příhodná situace oslovit majitele, zda by se na střechu komína mohla umístit i hnízdní podložka pro čápy a původní nebezpečné hnízdo zlikvidovat a sloup zabezpečit.
V roce 2015 byl na pobočkovém webu zveřejněn příspěvek, který kladl otázku, zdali bude zimování jeřába popelavého (Grus grus) ve východních Čechách pravidelným úkazem. Píše se rok 2020 a na otázku můžeme směle odpovědět, že ano. Naplňuje se tak předpověď, kterou uvedli autoři prvního zdokumentovaného zimování jeřábů v Ptačí oblasti Rožďalovické rybníky v roce 2004/2005, že s přibýváním klimaticky mírnějších zim bude přibývat i případů zimních zástihů jeřábů popelavých.
Pomalu se blíží zima a s ní i další sezóna Zimního sčítání vodních ptáků ve středních a východních Čechách. Tento monitorovací program v pravidelných měsíčních kontrolách od října do dubna sleduje dlouhodobé změny početnosti zimujících ptáků v regionu středních a částečně též východních Čech. V tomto rozsahu se jedná již o osmnáctou sezónu, avšak počátky sčítání sahají až do devadesátých let, kdy začal monitoring na středočeských úsecích Vltavy a Labe.
Tak jako v přechozích letech, tak i letos se vrátili motáci lužní i na Jičínsko. V okrese Jičín patří moták lužní mezi velmi vzácné dravce, početnost hnízdících párů v předchozích letech byla velmi nízká. První motáci se začali objevovat na Jičínsku již ke konci dubna. Od začátku května byl prováděn intenzivní monitoring v celém okrese, ale pozorování párů i jedinců a zaměření případných hnízdních lokalit bylo velmi málo. Vše nasvědčovalo tomu, že letošní rok bude počet hnízdících párů na Jičínsku cca stejný jako loňský, ne-li horší – v roce 2019 bylo na Jičínsku lokalizováno 10 párů.
Husice nilská (Alopochen aegyptiacus) je v posledních letech nepřehlédnutelným přibývajícím druhem. V regionu východních Čech ji lze označit za druh během migrace poměrně běžný a již pravidelně, avšak v malém počtu hnízdící. V letech 2012 – 2017 byla odhadována velikost východočeské populace na 1 – 4 páry a proces kolonizace regionu byl teprve spíše v počáteční fázi obsazování. Přestože přibývá počet lokalit s hnízdícími husicemi, její početnost je ve východních Čechách stále malá a početnost se stále pohybuje kolem pěti párů. Možná to však již po letošní sezóně, v níž je husice Pobočkovým ptákem roku, platit nebude. Že je stále žádoucí hnízdící husice hledat, naznačují nálezy popsané níže.












