V loňském roce se ve východních Čechách čápům dařilo. V Královéhradeckém a Pardubickém kraji bylo zaznamenáno více než 140 obsazených čapích hnízd. Byl to v porovnání s předchozími roky dosud nejvyšší zjištěný počet. Nejvíce párů sídlilo v okrese Ústí nad Orlicí (32 párů), nejméně naopak v okrese Pardubice (9 párů). Tyto počty podporují známý trend, kdy čápi mizí z nížinných oblastí a přibývá jich ve vyšších nadmořských výškách. Největší vliv na tento přesun má zřejmě způsob obhospodařování zemědělské krajiny. Čápům totiž nejvíce vyhovuje pestrá krajina s dostatkem luk a pastvin, kde nachází dostatek potravy. Loňský rok byl i úspěšný počtem odchovaných mláďat. Celkem jich z hnízd vylétlo více než 250.
Rubrika: Faunistika (Strana 6 z 7)
Mladá potápka rudokrká se na Rozkoši zdržovala téměř tři měsíce. Foto je z prvního dne jejího pobytu. Foto J. Vaněk
S určitým zpožděním, způsobeným výpadkem pobočkových webových stránek přináším souhrn nejzajímavějších ornitologických pozorování z přehrady Rozkoš za druhou polovinu roku 2013. V předchozím příspěvku jsem se zaměřil na přehled pozorování nejpečlivěji sledované skupiny ptactva na lokalitě – na bahňáky. Tento příspěvek přináší přehled zajímavých pozorování ostatních skupin ptactva.
Jeřábi popelaví v cidlinské nivě v lednu 2015. foto L. Vaněk
V roce 2007 byl publikován v Panuru příspěvek o prvním úspěšném zimování jeřába popelavého (Grus grus) ve východních Čechách na Jičínsku (a potažmo v celé České republice) v sezóně 2004/2005. Autoři mimo jiné vyslovují tezi, že s přibýváním klimaticky mírnějších zim bude přibývat i případů zimních zástihů jeřábů popelavých. Zatím je zimní období 2014 /2015 na zimní výskyt jeřábů ve východních Čechách velmi bohatý.
Mladý jespák malý. Foto J. Vaněk
Čas podzimního tahu ptactva patří na Rozkoši k ornitologicky nejatraktivnějším obdobím roku. Množství ptáků táhnoucích na svá zimoviště nachází v podzimním období na Rozkoši vhodné podmínky pro svoji tahovou zastávku. Kromě řady jiných faktorů přispívá k těmto dobrým podmínkám pravidelné snižování hladiny v podzimních měsících a s tím spojené obnažování bahnitých ploch na kterých ptáci hledají potravu.
(Pozn. red.: Vzhledem k tomu, že v průběhu roku 2013 byly na pobočkovém webu technické problémy, vracíme se k doplnění chybějících faunistických údajů z Rozkoše tak, jak jste byli zvyklí. Další příspěvky nás čekají podle toho, co nabídne nadcházející sezóna. Díky za pochopení!)
Severské husy odpočívají na hladině Proudnického rybníka. Foto J. Studecký
Proudnický rybník je oblíbenou ornitologickou a birdwatcherskou lokalitou. Zejména v předjaří a v době tahu ptáků se lze setkat s atraktivními ptačími hosty. Ovšem i v hnízdní době se vyplatí tuto přírodovědně i esteticky zajímavou lokalitu navštívit. Tento příspěvek si neklade za cíl podat kompletní obraz místní avifauny, ale seznámit čtenáře s tím nejzajímavějším, co ptačí sezóna v roce 2014 přinesla.
Zřejmě vlivem relativně teplého konce zimy jsme počátek ornitologické sezóny zaznamenali v tomto roce nezvykle brzy. Projevilo se to nejčasnějšími záznamy prvního jarního výskytu v naší oblasti u několika tažných druhů – pěnice černohlavé (Sylvia atricapilla), rehka zahradního (Phoenicurus phoenicurus), konipase bílého (Motacilla alba), moudivláčka lužního (Remiz pendulinus), čejky chocholaté (Vanellus vanellus), kulíka zlatého (Pluvialis apricaria) nebo čápa bílého (Ciconia ciconia). Budníček menší (Phylloscopus collybita) byl dokonce pozorován v lednu ve Svitavách při přezimování. Začátkem března se u nás ještě zdržel zimní host – sněhule severní (Plectrophenax nivalis).
Jedněmi z nejnáročnějších a zároveň nejzajímavějších počinů v historii ornitologie jsou práce a vydávání národních Atlasů hnízdního rozšíření. V České republice vyšly již tři tyto publikace a v letošním roce se rozběhlo mapování pro nově připravovaný již čtvrtý Atlas hnízdního rozšíření ptáků v ČR. Poprvé je mapování zcela jiné – probíhá online (data jsou vkládána a uchovávána v internetové databázi Birds.cz na adrese http://atlas.birds.cz.). Jednou z mnoha výhod je aktuální přehled o tom, jak mapování pokračuje, jaká data a jaké poznatky přináší. A to nejen v kvadrátu, který máte jako mapovatel/ka na starost. Co se tedy podařilo zajímavého zaznamenat během letošního ročníku?
Mimořádná pozorování poštolek rudonohých (Falco vespertinus) v roce 2014 nejen ve východních Čechách
Poštolka rudonohá (Falco vespertinus) se během jarní a podzimní migrace objevuje v České republice každoročně. V posledních několika letech však má nejen počet pozorování, ale i počet pozorovaných jedinců stoupající trend. Z celkem 4 záznamů v databázi Birds.cz v roce 2010 stoupl počet záznamů na celkem 92 v roce 2013. V roce 2014 byly zjištěny i vysoké počty, s dosavadním maximem 58 ex. na nocovišti u Klenovic na Hané (K. Poprach, Birds.cz). Ve východních Čechách se doposud jedná o vzácný druh, přestože taktéž v našem regionu je zmíněný nárůst patrný. Doposud nejzajímavějším byl rok 2012, kdy byla poštolka rudonohá zjištěna na celkem 5 lokalitách (viz seznam pozorování níže), z čehož jedna se však nachází na rozhraní Královehradeckého a Středočeského kraje (obě pozorování z Žehuňského rybníka byla lokalizována již na Kolínsku).
Vítr se již prohání nad strništi a rychle letící oblaka v sobě nesou příslib nadcházejících změn v přírodě. Krajina ožívá prvními migranty a hnízdní sezóna se pomalu chýlí ke svému konci. Je tak nasnadě alepoň malé zhodnocení toho, co nejzajímavějšího letošní rok přinesl v povodí řeky Cidliny v okolí Nového Bydžova a Chlumce nad Cidlinou. A sezóna to byla nadmíru vydařená, plná zajímavých ptačích setkání!
Typickým znakem jespáka skvrnitého je ostře ohraničené skvrnění hrudi, které směrem k břichu vybíhá do špičky. Foto: J. Vaněk
Jespák skvrnitý (Calidris melanotos) je druh s arktickým typem rozšíření. Hnízdí v Asii a Severní Americe většinou severně od polárního kruhu. Areál zahrnuje pobřežní tundry Sibiře od východního Tajmyru na Čukotský poloostrov. V Severní Americe hnízdí od Aljašky po ostrov Southampton a severozápadní pobřeží Hudsonova zálivu. Přezimuje ve východní Austrálii, na Novém Zélandu a v jižní polovině Jižní Ameriky až po Ohňovou zemi. Na tahu byl zjištěn v Grónsku, na Islandu, porůznu ve Skandinávii, Dánsku a západní Evropě. Každoročně je zjišťován na britských ostrovech, ve Francii, Nizozemí a téměř každoročně i ve Finsku a Polsku. Zastižen byl v celé střední a jižní Evropě a ve středomoří po Izrael a Egypt.
Upozornění:
Výbor VČPČSO se dohodl individuálně posoudit a příp. fin. podpořit členské aktivity v ochraně a výzkumu ptáků. V případě zájmu vyplňte prosím formulář a zašlete jej na pobočkový mail: vcpcso@centrum.cz
Objednejte si:
Za podporu děkujeme:
