Poštolka rudonohá (Falco vespertinus) se během jarní a podzimní migrace objevuje v České republice každoročně. V posledních několika letech však má nejen počet pozorování, ale i počet pozorovaných jedinců stoupající trend. Z celkem 4 záznamů v databázi Birds.cz v roce 2010 stoupl počet záznamů na celkem 92 v roce 2013. V roce 2014 byly zjištěny i vysoké počty, s dosavadním maximem 58 ex. na nocovišti u Klenovic na Hané (K. Poprach, Birds.cz). Ve východních Čechách se doposud jedná o vzácný druh, přestože taktéž v našem regionu je zmíněný nárůst patrný. Doposud nejzajímavějším byl rok 2012, kdy byla poštolka rudonohá zjištěna na celkem 5 lokalitách (viz seznam pozorování níže), z čehož jedna se však nachází na rozhraní Královehradeckého a Středočeského kraje (obě pozorování z Žehuňského rybníka byla lokalizována již na Kolínsku).
Strana 30 z 92
Mezi cíle, které si vytyčil nově zvolený výbor Východočeské pobočky ČSO, patří aktualizace členského seznamu (adresáře) naší pobočky. Z tohoto důvodu vyzývá výbor členy pobočky, u kterých proti současnému seznamu došlo k jakýmkoliv změnám, aby tyto změny v pokud možno nejkratší době nahlásili na e-mailovou adresu pobočky vcpcso@centrum.cz. Současně žádáme členy, kteří dosud pro účely zasílání pošty nesdělili svoji e-mailou adresu, aby tak rovněž učinili, neboť zasílání zásilek prostřednictvím České pošty bude v dohledné době z důvodu neustále rostoucích nákladů na tyto služby redukováno jen na mimořádné případy.

Tomáš Diviš značí doupné stromy.
Ve čtvrtek v pozdním odpoledni vyjíždíme s manželkou za deště, větru a teploty vzduchu odpovídající konci listopadu z Olešnice u Červeného Kostelce. Cestou zastavujeme jen u vlakového nádraží v Rychnově nad Kněžnou, abychom naložili Martina Fejfara, a pak už bez dalšího zdržení dojíždíme po úzkých silničkách lemovaných po obou stranách zdravými jasany, kleny nebo mléči k penzionu u Šimánků v Kunčině Vsi. Jako první nás mnohoslibně vítá přeletující čáp černý a hned po něm pan Šimánek, mile nás zvoucí dovnitř hlavně příslibem vytopení prochladlých prostor penzionu. V kamnech zapraská, jazyky plamenů olíznou sklo dvířek a za chvilku už je milo usednout k projednání na počasí závislých programových variant akce.
Vítr se již prohání nad strništi a rychle letící oblaka v sobě nesou příslib nadcházejících změn v přírodě. Krajina ožívá prvními migranty a hnízdní sezóna se pomalu chýlí ke svému konci. Je tak nasnadě alepoň malé zhodnocení toho, co nejzajímavějšího letošní rok přinesl v povodí řeky Cidliny v okolí Nového Bydžova a Chlumce nad Cidlinou. A sezóna to byla nadmíru vydařená, plná zajímavých ptačích setkání!
Po třech únorových výjezdech za zimujícím ptactvem na mořské pobřeží severního Polska a Holandska jsem přemýšlel, kam se vydat v letošním roce ve stejném čase. Společně s Milanem Janouškem nás vcelku synchronně napadlo podívat se do Dánska. Tradičně v období Vánoc jsem tedy začal intenzivně sledovat dánský web, kde se denně objevují tisíce jednotlivých pozorování. Zaměřil jsem se na ta raritnější, a pak už bylo poměrně jasné, že cílem naší cesty bude buď pobřeží severu Jutského poloostrova nebo ostrov Sjaelland.
Letošní čejkování na Hradecku proběhlo od 28.-30. března na území o rozloze cca 60 km² západně od Hradce Králové. Nejseverněji položené sledované hnízdiště se nacházelo mezi Lodínem a Petrovicemi, jižní hranicí byla obec Dobřenice. Samotnému „čejkování“ předcházelo několik kontrol zájmového území, které pomohly upřesnit si letošní hnízdní výskyt čejek.
V sobotu dne 8.3.2014 provedli členové VČP ČSO Tomáš Diviš a Petr Kafka malý managementový zásah na jedné z významných ornitologických lokalit Královéhradeckého kraje, rybníku Brodském u Červeného Kostelce.
Jistě jste v minulých dvou letech zaznamenali projekt monitoringu čejky chocholaté (Vanellus vanellus), který organizuje ČSO (resp. Skupina pro výzkum a ochranu bahňáků) ve spolupráci s Fakultou životního prostředí České zemědělské univerzity pod vedením prof. M. Šálka, a který si klade za cíl aktivně přispět k ochraně tohoto kdysi velmi rozšířeného a hojného druhu bahňáka. Loňský ročník přinesl mj. výstupy v podobě vymezení nejvhodnějších lokalit, které by mohly být zařazeny do nového agro-environmentálního opatření, které už od roku 2015 umožní efektivnější ochranu těch nejvýznamnějších hnízdišť čejek na orné půdě.

Typickým znakem jespáka skvrnitého je ostře ohraničené skvrnění hrudi, které směrem k břichu vybíhá do špičky. Foto: J. Vaněk
Jespák skvrnitý (Calidris melanotos) je druh s arktickým typem rozšíření. Hnízdí v Asii a Severní Americe většinou severně od polárního kruhu. Areál zahrnuje pobřežní tundry Sibiře od východního Tajmyru na Čukotský poloostrov. V Severní Americe hnízdí od Aljašky po ostrov Southampton a severozápadní pobřeží Hudsonova zálivu. Přezimuje ve východní Austrálii, na Novém Zélandu a v jižní polovině Jižní Ameriky až po Ohňovou zemi. Na tahu byl zjištěn v Grónsku, na Islandu, porůznu ve Skandinávii, Dánsku a západní Evropě. Každoročně je zjišťován na britských ostrovech, ve Francii, Nizozemí a téměř každoročně i ve Finsku a Polsku. Zastižen byl v celé střední a jižní Evropě a ve středomoří po Izrael a Egypt.

Jespák obecný (Calidris alpina) ve Svitavách. Foto: Jiří Mach
Po ornitologicky úspěšném roce 2012, pokud šlo o výskyt ptačích druhů, můžeme konstatovat, že přestože rok následující nebyl celkově v tomto ohledu úspěšnější, přinesl některá zajimavá až mimořádná pozorování. Největsi pozornost poutali tentokrát jednoznačne dravci.









