Mezi druhy , které pravidelně obohacují poněkud chudší zimní ptačí nabídku, patří ne příliš známý zpěvný pták – sněhule severní (Plectrophenax nivalis). Tento obyvatel nejseverněji položených částí Evropy, Asie a Ameriky se u nás objevuje poměrně pravidelně počátkem listopadu, výjimečně již koncem října a opouští nás většinou do půlky března, zcela výjimečně o něco později. Sněhule severní je blízce příbuzná se strnady, se kterými vytváří společnou čeleď, ale vzhledem k některým odlišnostem je zoologicky řazena do samostatného rodu. Vytváří jediný druh, který se ještě dále dělí na několik zeměpisných poddruhů (subspecií). Ptáci se kterými se setkáváme u nás patří k poddruhu S. s. arktická (P. n. nivalis).
Články autora: Jaroslav Vaněk
Kubánský deník – 6. část
26.1.2008
Ráno balíme věci, loučíme se s rodinou Gustáva , ještě se zastavujeme pro Lojzu a pak již vyrážíme směr Havana. Cesta plyne celkem nerušeně, pouze na jednom místě poblíž Cienfuegos náhle na okraji silnice zaregistrujeme dva dravce, živící se na nějaké mršině. Není pochyb – jsou to karančové chocholatí (Caracara cheriway). Okamžitě brzdíme, bereme fotoaparáty a hrabeme se z auta. Než se nám to podaří, karančové se již vznášejí někde v dáli. No, alespoň si můžeme připsat nový druh. Před Havanou zastavujeme na jedné z pláží Playas del Este a poklidný Karibik, měníme za mnohem bouřlivější Atlantik. Docela příjemná změna. Pak již bez jediného zaváhání přijíždíme do Havany k paní Heleně. Všichni, až na Lojzu jdeme na večeři do jedné pouliční pizzérie. Lojza má svůj program. Teprve druhý den se ke svému úžasu dozvídám, že Lojza navštívil místní kino, kde prý dávali nějaký španělský film, pochopitelně ve španělštině. Kolik toho z filmu Lojza měl, ví jen on sám, protože na mé dotazy na děj, odpovídal dost neurčitě.
Přiletí letos brkoslavi?
Brkoslav severní (Bombycilla garrulus), jak již naznačuje jeho druhové jméno, je ptákem severských jehličnatých lesů. Jeho hnízdní areál se táhne od severní Evropy na východ po západní Sibiř, kde hnízdí B.s. evropský (B.g. garrulus) a na východní Sibiři hnízdí poddruh (subspecie) B.s. sibiřský (B.g. centralasiae). Třetí subspecie pak obývá Severní Ameriku. Jeho zeměpisná proměnlivost je však velmi malá.
Tento druh je známý tím, že v některých letech podniká do střední a západní Evropy invaze, jejichž příčinou je zřejmě neúroda jeřábu, který tvoří hlavní složku jeho potravy, v severněji položených oblastech. Podle doby výskytu ve střední Evropě je možné rozlišit dva typy těchto invazí.
Kubánský deník– 5. část
21.1.2008
Ráno po snídani se loučíme s manželkou našeho kubánského kamaráda Josého Lucií, ještě tankujeme plnou nádrž a vyrážíme směrem na Trinidad. Cesta, až na nepatrné výjimky, není pochopitelně značena. Poučeni z předchozích nezdarů se raději na sporných místech ptáme na cestu, takže bez větších potíží přijíždíme odpoledne do Trinidadu. Po cestě mnoho ptáků k vidění není, respektive na jejich pozorování není čas. V průběhu jízdy Lojza hlásí jen vlaštovky stromové (Tachycineta bicolor), které se prohánějí v okolí silnice, další běžné druhy nás již nechávají chladnými.
Rudoši na Rozkoši
Česká Skalice, Rozkoš – Aby nevznikla mýlka. Následující článek nebude pojednávat o nájezdu indiánského kmene do našeho kraje, ani to nebude pojednání o zájezdu členů jedné z politických stran na přehradu Rozkoš. Řeč je o ptácích řádu dlouhokřídlých (Charadriiformes), podřádu bahňáků (Charadii), zkrátka o břehouších rudých (Limosa lapponica).
Od svého příbuzného břehouše černoocasého (Limosa limosa) se liší poněkud menší postavou, kratšíma nohama a nahoru prohnutým zobákem. Ještě snadnější je rozlišení v letu, neboť nemá široký bílý pruh v křídle a ocas má hustě příčně páskovaný, zatímco břehouš černoocasý se vyznačuje nápadnou bílou páskou v křídle a černým ocasem, který ostře kontrastuje s bílým kostřecem.
Kubánský deník – 4. část
18.1.
Ráno přijíždíme s Petrem a Lojzou v 7.30 hodin na smluvené místo do Playa Larga. Průvodce nás již očekává, takže nic nebrání, abychom vyrazili do terénu. K první zastávce velí průvodce snad již po sto metrech jízdy a ukazuje na skupinu stromů, vzdálenou od silnice pár desítek metrů. Teprve nyní objevujeme skupinku pěti amazoňanů kubánských (Amazona leucocephala). Vytahujeme stativák, prohlížíme papoušky, ale na fotografování je ještě příliš málo světla a také vzdálenost není ideální. Po chvíli pokračujeme v jízdě a z hlavní silnice odbočujeme do vnitrozemí poloostrova, kde jsou již pouze prašné cesty vedoucí listnatým lesem. Z ničeho nic opět velí průvodce k zastávce a po vystoupení z auta ukazuje někam do korun stromů. Až po chvíli pátrání objevujeme na větvi sedícího kulíška kubánského (Glaucidium siju), který si nás zvědavě prohlíží a neprojevuje žádnou mimořádnou plachost. I tady je dost citelný nedostatek světla, ale kulíškova trpělivost nám umožňuje vyzkoušet všechna možná nastavení fotoaparátů, takže doufáme, že nějaký záběr vyjde. Po několika set metrech další jízdy opět zastavujeme a dále pokračujeme pěšky po pěšině do hloubi lesa.
Podivný strakapoud
Kromě vzácných ptačích druhů, které dokážou každého ornitologa příjemně překvapit a potěšit, se člověk v terénu občas setká i s druhem běžným, který jej přesto dokáže pořádně překvapit svým zjevem.
Různé deformace některých částí ptačího těla, asi nejčastěji zobáků, jsou relativně časté a většinou postiženému jedinci výrazněji nebrání v běžném životě, hlavně v příjmu potravy. Občas je však možné se setkat s takovým druhem deformace, kdy je opravdovou záhadou, jak pták dokáže v přírodě obstát.
Kubánský deník – 3. část
14.1.2008
Ráno vyrážíme z Viňáles směr Havana, kde se chceme zastavit u paní Heleny a vzít si něco ze svých zavazadel. Během cesty dochází na příhodu dokonale dokumentující kubánské poměry. Když vyjíždíme z provinčního města Piňar del Rio a chceme najet na autopistu, tak zjišťujeme, že oba jízdní pruhy v našem směru jsou uzavřeny. Po chvílí čekání přichází nějaký uniformovaný chlapík a čekající řadu aut posílá do jednoho pruhu v protisměru. Drobná chybička spočívá v tom, že řidiči jedoucí proti nám nemají o ničem ani tušení a řítí se v obou jízdních pruzích. Následující scéna připomíná akční film – úhybné manévry aut jedoucích po dálnici proti sobě, naštěstí v tomto případě bez nějakého karambolu.Když ten zmatek před sebou vidíme, přejíždíme okamžitě dělící pás do našeho směru dálnice, kde stejně na silnici nikdo nepracuje a pak již v poklidu míříme k Havaně. Na pozorování ptáků dnes není čas, protože potřebujeme urazit poměrně dlouhou cestu na poloostrov Península deZapata (samosprávná oblast se jmenuje Ciénaga de Zapata) a ještě zde najít ubytování.
Chaluhy – krotcí návštěvníci našich vod
Přehrada Rozkoš, Česká Skalice – Chaluhy (Stercorariidae) tvoří druhově nepočetnou čeleď ptáků, kterou řadíme společně s racky a rybáky do řádu dlouhokřídlých (Charadriiformes). V České republice se občas setkáváme se čtyřmi druhy těchto ptáků. Nejvzácněji se u nás vyskytuje chaluha velká (Stercorarius skua), častěji se můžeme setkat s chaluhou příživnou (Stercorarius parasiticus), chaluhou pomořanskou (Stercorarius pomarinus) a chaluhou malou (Stercorarius longicaudus). Protože jsou chaluhy typickými ptáky mořského pobřeží, patři setkání s nimi ve vnitrozemí k mimořádným ornitologickým zážitkům.
Kubánský deník – 1. část
Příprava a cesta
Jak už tomu často bývá, plán výpravy na Kubu se zrodil jednoho večera na naší chalupě u několika lahví vína, na podzim roku 2007. Účastníky toho posezení byli moje manželka a dcera, obě jménem Helena, přítel dcery Petr a moje maličkost. Za pár dní po tomto sezení jsem účast na výpravě nabídl i zkušenému ornitologovi Lojzovi Holubovi, který bez delšího uvažování nabídku přijal. Tím se stal počet členů výpravy konečný a mohlo se začít s přípravami.