Ptačí oblast Žehuňský rybník a obora

Ptačí oblast Žehuňský rybník – Obora Kněžičky byla vyhlášena nařízením vlády č. 531/2004 Sb. ze dne 29.9.2004. Vyhlášení oblasti předcházelo 17 let práce na tom, aby unikátní zoologická, ale také mykologická a botanická lokalita, byla alespoň trochu přiměřeným způsobem chráněna před negativními dopady lidské činnosti. Historie ochrany území si zaslouží samostatnou kapitolu, takže se zde omezíme jen na popis.

Území leží zhruba na polovině cesty mezi Chlumcem nad Cidlinou a Poděbrady, jižně od donedávna hlavní komunikační spojnice Prahy a Hradce Králové, která byla v současnosti nahrazena úsekem dálnice D 11 mezi Poděbrady a obcí Libišany ležící jižně od ptačí oblasti.

Žehuňský rybník, východní část. Foto L. Urbánek

Hlavní a zoologicky nejvýznamnější částí území je Žehuňský rybník, jeden z 10 největších dosud funkčních rybníků v České republice. Byl založen někdy v letech 1492 až 1497 u obce Žehuň na řece Cidlině pro zásobování královské kuchyně Vladislava II. Jagellonského rybami a raky. Jednalo se o technicky vysoce náročnou stavbu, protože řeka Cidlina dodnes patří mezi české řeky, které mají nejvíce rozkolísanou výšku vodní hladiny během roku, a tudíž ohrožují své nejbližší okolí povodněmi. Původně měl rybník rozlohu přes 330 ha, ale právě v důsledku častých povodní, kdy nedokázal zadržet přívalové vody Cidliny, bylo přistoupeno ke snížení rozlohy rybníka a tím snížení objemu maximálního zadržení vody. V roce 1953 po generální opravě 800 m dlouhé hráze byla rozloha katastru rybníka stanovena na dnešních asi 258 ha. Svým způsobem to bylo velice šťastné rozhodnutí, protože umožnilo do dnešní doby zachovat mokřady různých typů v původní rozloze rybníka. Že toto opatření nemusí být z hlediska bezpečnosti definitivní, dokázalo jaro 2006, kdy 1. dubna chybělo jen několik centimetrů k přelití hráze. Rybník je poměrně mělký a má bohaté pobřežní porosty. V posledních 20 letech však dochází k řadě negativních změn, způsobených jednak přirozenou sukcesí a rovněž dopady hospodaření. Mezi ty nejzávažnější patří obrovský nárůst terestrických rákosin, které se daří jen částečně (na severním břehu rybníka) omezovat. Z původně 10 až výjimečně 20 m širokých porostů tvoří dnes rákosiny pruhy široké několik desítek metrů, v extrémním případě až 120 m.

NPP Obora Kněžičky (dříve Žehuňská obora). foto L. Urbánek

Největším relativně samostatným územním celkem ptačí oblasti je Obora Kněžičky. Měla být založena v roce 1840 k chovu daňčí a černé zvěře, ale některé literární prameny naznačují, že je ještě starší. Původní a mezi obyvateli území stále užívaný název je Žehuňská obora. Označení podle obce ležící severně od lokality je druhotné, vytvořené uměle úředníky a bohužel zachované i dnes z důvodů „nezaměnitelnosti“ obou lokalit. Obora leží nad rybníkem a přirozeně pokračuje v bílou stráň s chráněným územím „Báň“. Volně na ni navazuje i Báňský les, severně zasahující k obci Dlouhopolsko se stejnojmenným rybníkem. Samotná obora opět tvoří velmi pestrou mozaiku různých prostředí od bílých strání přes šípákové doubravy se stromovitými duby šípáky, v Čechách ojedinělými, acidofilními doubravami, různými mokřady a stepními stanovišti. Bohužel právě obora byla nejvíce poškozena po restituci majetku původními majiteli, hrabaty Kinskými. Dnes zůstalo zachováno torzo šípákových doubrav a relativně dobře dosud perzistující doubravy v severovýchodní části území nedaleko statku Bludy. V oboře se nacházejí další menší vodní plochy, z nichž je nejvýznamnější Kopičácký rybník, v minulosti významná ornitologická lokalita, dnes zasluhující pozornosti spíše z hlediska botanického. Zde se zachovaly poslední dva nejstarší stromy – duby letní z celého území. Zejména po obnově a komerčním využívání v 90. letech poklesl význam dalších dvou vodních ploch – Čihadelských rybníků, dnes významných zejména pro rozmnožování obojživelníků.

Jižně exponované stepní stráně mezi oborou a Žehuňským rybníkem. Foto L. Urbánek

Další vodní plochou oblasti je výše zmíněný Dlouhopolský rybník. Jedná se o mělký rybník střední velikosti, rovněž nešťastným způsobem vyhrnutý v 60. letech minulého století, ale na štěstí se zde zachovaly malé loučky nejrůznějších typů, takže lokalita je velmi významná z hlediska botanického. Rybník má relativně dobře vyvinutý litorál, ale místy, zvláště na jižním břehu, se vyskytují přebujelé terestrické rákosiny. Zajímavé jsou také dva hluboké meliorační kanály, odvádějící přebytečnou vodu z ploch v okolí rybníka.
Zemědělsky využívané plochy jsou dnes omezeny na prostor mezi Dlouhopolským rybníkem a oborou a na menší pozemky v okolí bývalého statku Staré Báně po železniční stanici Choťovice.

Rybník a jeho bezprostřední okolí (tedy i obora včetně neoplocené části) je po stránce ornitologické zkoumán po více než 100 let. První určitá data jsou z roku 1876. Z let 1912/13 pochází také první ze čtyř úplných soupisů avifauny území. Bylo zde zjištěno více než 260 ptačích druhů, z toho 145 hnízdících.
Druhy, pro které byla ptačí oblast vyhlášena jsou bukáček malý (Ixobrychus minutus) a chřástal kropenatý (Porzana porzana). Monitoring, který probíhá od roku vyhlášení ptačí oblasti, zatím dále zahrnuje bukače velkého (Botaurus stellaris), chřástala malého (Porzana parva), motáka pochopa (Circus aeruginosus), orla mořského (Haliaëtus albicilla) a slavíka modráčka (Luscinia svecica cyanecula). Žehuňský rybník je jedinou lokalitou v ČR, kde byl alespoň v jednom roce (2005) dosažen kritériový počet 6 okrsků u chřástala malého (Porzana parva). Dále se zde vyskytuje dalších 36 druhů přílohy I směrnice o ptácích. Jsou to např. čáp bílý (Ciconia ciconia), včelojed lesní (Pernis apivorus), luňák červený (Milvus milvus), moták pilich (Circus cyaneus), chřástal polní (Crex crex), kalous pustovka (Asio flammeus), ledňáček říční (Alcedo atthis), datel černý (Dryocopus martius), strakapoud prostřední (Dendrocopos medius), lejsek bělokrký (Ficedula albicollis), ťuhýk obecný (Lanius collurio). Z druhů významných pro Českou republiku a nezařazených do přílohy I se v území vyskytuje 44 druhů, z toho 22 hnízdících. Území je významným tahovým stanovištěm a zimovištěm zejména vodních ptáků a dravců, maximální počty dosahují v tomto období 11 000 až 12 000 ptáků. Mezi poslední změny avifauny patří opětovné hnízdění motáka lužního (Circus pygargus), občasné hnízdění výra velkého (Bubo bubo), pravidelné hnízdění lindušek lučních (Anthus pratensis), hýla rudého (Carpodacus erythrinus). Naopak sýkořice vousatá (Panurus biarmicus) hnízdí jen sporadicky, ale stále početně zimuje. Na tahu se vyskytují rákosníci tamaryškoví (Acrocephalus melanopogon) a ostřicoví (Acrocephalus paludicola). Na podzim 2006 byl odchycen po druhé v ČR strnad malinký (Emberiza pusilla).

Žehuňský rybník i obora byly vyhlášeny se souhlasem majitele v roce 1948 jako státní přírodní rezervace, rybník o rozloze kolem 511 ha, obora 928 ha. K dalším územím patří přírodní památky Bludy ve východní části lokality a přírodní památka Báň nad obcí Hradčany v západní části území. Obě státní přírodní rezervace pak byly přehlášeny podle zákona č. 114/92 Sb. jako národní přírodní rezervace.V současné době probíhá přesné zaměření všech pozemků a narovnání vlastnických vztahů, přehodnocení přírodovědného významu stávajících chráněných území, jehož výsledkem je návrh na čtyři maloplošná zvláště chráněná území. Je to především národní přírodní rezervace Žehuňský rybník ve zhruba stejném rozsahu, národní přírodní rezervace Kněžičky, která zahrnuje jižní stráně obory od silnice Žehuň – Dlouhopolsko po východní hranici bývalé přírodní památky Bludy, která se stává její součástí. Z obory je dále zvláště chráněn Kopičácký rybník s okolím. Jako národní přírodní památka a ve stejném rozsahu zůstává přírodní památka Báň. Důvodem ke změnám bylo překotné kácení v oboře, které velmi negativně ovlivnilo i navrhovanou NPR Kněžičky. Nechráněny však zůstaly staré doubravy v severovýchodní části obory, těžiště výskytu datla černého, strakapouda prostředního a lejska bělokrkého. Tento návrh také neřeší speciální ochranu velmi cenných území ve východní části Dloupolského rybníka a jeho nejbližšího okolí.
Celé území je také zařazeno od roku 1987 do programu Významná ptačí území (IBA). Na Žehuňském rybníku je jedna lokalita CES (výzkumný program spočívající v pravidelných dlouhodobých odchytech a kroužkování ptáků na stationárních stanovištích). Odchyt je také prováděn ve dvou týdenních obdobích na stálých stanovištích v Severní zátoce od r. 1990.
V oblasti se konají pravidelné exkurze, v jarním období pro členy ČSO, na podzim při ptačích festivalech pro širokou veřejnost.

K negativním faktorů v ptačí oblasti patří především sukcese ve stepních částech na jižním okraji questy, kde jistá místa jsou již neprostupná a sukcese začíná ohrožovat i louky v Severní zátoce. Dalším faktorem je prudký rozvoj terestrických rákosin v obou zátokách rybníka a v ústí Cidliny. Velký negativní význam má odlesňování, ať již v oboře nebo v Báňském lese (soukromé lesy). Mezi další vlivy patří pytláctví provozované zejména v okolí obcí Žehuň (lov vodního ptactva) a Choťovic (především lov ryb, v menší míře odstřel vodních ptáků, zejména kachen a hus). Mezi velmi negativní prvky patří tzv. plašení kormoránů, které snížilo počty jak hnízdících populací, tak zimujících vodních ptáků. Negativně se rovněž projevuje velké kolísání vodní hladiny dané měnícími se klimatickými poměry. Snížení vodní hladiny v období květen až červenec velmi negativně ovlivňuje početnost chřástalů, jako hnízdící druh již téměř vymizel racek chechtavý. Rozvoj turistických a sportovních aktivit není zatím příliš významný, lokalitu jen málo ovlivňuje zemědělské hospodaření
Management oblasti se prozatím omezuje na více či méně pravidelné kosení, které je však velmi nedostatečné zejména v jižní části lokality mezi obcemi Zbraň a Choťovice. V roce 2006 bylo také započato s likvidací náletu a křovin na stráních ve východní části území. Plán péče je zpracován pro NPR Žehuňský rybník, jeví však četné nedostatky.