Ptactvo Kanady I. část: Alberta |

Mladý ex. racka delawarského (Larus delawarensis). Foto: V. Šoltys

Ptáci? „Tady žádní nejsou. Jenom medvědi a pumy,“ dozvídám se od našeho hostitele, Čecha, který zde v Canmore na úpatí Skalistých hor žije již přes dvacet let. Není žádný ornitolog, ale o přírodě toho ví dost. Koneckonců jako každý, kdo tady žije. Divočina je zde všudypřítomná. Kousek od verandy jeho domu stojí nevzhledná bílá krabice. „To je můj včelín,“ říká pyšně. „To je uz druhý. Ten první mi v zimě odnesl medvěd!“ Poněkud zpozorníme. Medvěd? Vždyť jsme ve městě, které má dvacet tisíc obyvatel! „No jo,medvěd. Ale to nic není. Sousedovi,“ ukázal na dům vedle, „ulovila předloni jeho psa puma přímo tady na zahradě. Už ho nenašli.“

Postupem času jsem slovům místního laika bohužel musel dát za pravdu. V srdci kanadských Rocky Mountains se to ptáky příliš nehemží. Určitou kompenzací nevelkého počtu pozorovaných ptáků bylo to, že ať už člověk uviděl cokoli, bylo to něco, co doma nikdy neuvidí. Kromě několika druhů nemá severní Amerika s Evropou ohledně ptačích druhů příliš společného. Přestože rozmanitost biotopů je pestrá (od podmáčených říčních niv a zemědělské krajiny přes horské smíšené lesy až po alpínské pásmo okolních třítisícových vrcholů), nejviditelnějším ptačím rodem je zde, tisíc kilometrů ve vnitrozemí, překvapivě racek. Ve vzdálenosti i několika set kilometrů od pobřeží Tichého oceánu jsme v horských údolích pozorovali racka Sabinova (Xema sabini), racka bouřního (Larus canus) a racka stříbřitého (Larus argentatus). Pozorovat je lze přímo ve městě nebo na jezerech podél řeky Bow u turistického střediska Banff. Zde jsme mohli zahlédnout i další místní druhy, jako bernešku velkou (Branta canadensis), labuť trubače (Cygnus buccinator), lysku americkou (Fulica americana), hvízdáka amerického (Anas americana), ale i naši dobře známou kachnu divokou (Anas platyrhynchos), ostralku štíhlou (Anas clypeata) nebo morčáka velkého (Mergus merganser). Velkým zážitkem bylo pozorování morčáka chocholatého (Lophodyres cucullatus). Na jedne mokřině uprostřed horského údolí jsme zastihli volavku velkou (Ardea herodias) a protahující hejnko asi 20 ex. vodoušů velkých (Tringa melanoleuca). V pobřežních porostech sice bylo možné pozorovat náznak táhnoucích hejn, avšak nijak nápadně nebo masivně. Z drobných druhů jsme zde zahlédli strnadce bělohrdlé (Zonotrichia albicollis), strnadce liščí (Passerella iliaca) a strnadce mokřadní (Melospiza georgiana). Přímo uprostřed města se vyskytují ve větších i menších hejnech vlhovci pospolití (Euphagus cyanocepkalus) a vlhovci hnědohlaví (Molothrus ater). Jejich hašteření připomíná naše evropské špačky obecné (Sturnus vulgaris). Ti se zde také, i když nehojně, v jejich společnosti vyskytují. Přes pokročilou roční dobu (polovina září) jsme nad městečkem Canmore spatřili jednoho slunného odpoledne 3 ex. rorýse srpokřídlého (Chaetura vauxi) v hejnu vlaštovek obecných (Hirundo rustica).

Morčák chocholatý (Lophodytes cucullatus). Foto: V. Šoltys

Čipmank východní (Tamias striatus). Foto: V. Šoltys

Sojka šedá (Perisoreus canadensis). Foto: V. Šoltys

Podobná, ne-li horší, byla situace i ve vyšších polohách horských masívů v nadmořských výškách mezi 1500 až 3000 metrů nad mořem. V blízkosti rekreačních středisek využívalo prostřeného stolu, jež skýtaly davy návštěvníků, hned několik druhů krkavcovitých. Největší z nich, nám dobře známý krkavec velký (Corvus corax), který se zde bez nejmenších skrupulí promenádoval po parkovišti a přímo loudil cokoli od procházejících turistů. Straka americká (Pica hudsonia), téměř k nerozeznání od té evropské, mu byla hned za zády. Její příslušnost k jinému druhu prozrazoval jen její hlas, který není tak ostrý a chechtavý. Poněkud dále od lidských center, nicméně v samé blízkosti cest se v hojném počtu zdržovala sojka šedá (Perisoreus canadensis). Dalším příslušníkem této skupiny je nádherně kovově modře zbarvená sojka Stellerova (Cyanocitta stelleri), často k vidění v hustých porostech, ať již okolo horských jezer nebo na pobřeží Tichého oceánu. Ze zástupců tohoto rodu byla pozorována ještě úhledná vrána severozápadní (Corvus caurinus) a naopak poněkud rozcuchaným dojmem působící vrána americká (Corvus brachyrhynchos). Velkým zážitkem bylo několikeré pozorování skorce šedého (Cinclus mexicanus), který byl vždy zcela lhostejný k přítomnosti lidí a nijak se nenechal rušit při hledání potravy okolo vody, tak, jak jsme u skorce zvyklí. Na rozdíl od našeho skorce vodního se tento druh běžně pouštěl do plavání po hladině na vodě třeba i dva metry hluboké a s hlavou pod vodou hledal na dně cokoli konzumovatelného.

Zajímavé druhy byly k vidění v rozsáhlých jehličnatých horských lesích, jež jsou tvořeny především douglaskami. Zastihli jsme zde králíčky zlatohlavé (Regulus satrapa) i králíčky americké (Regulus calendula), sýkory černohlavé (Poecile atricapillus), velmi podobné sýkory hnědohřbeté (Poecile rufescens) a sýkory severní (Poecile hudsonica). Ojediněle se v podobném prostředí objevil i šoupálek americký (Certhia americana). Nad nekonečnými rozlohami lesů lze občas zahlédnout káně rudochvosté (Buteo jamaicensis) a několikrát také orla skalního (Aquila chrysaetos). Nad frekventovanou transkanadskou dálnicí jsme zahlédli lovícího krahujce amerického (Accipiter striatus). Na sloupku plotu, jež zabraňuje vniknutí divoké zvěře na dálnici, lze velmi zblízka pozorovat samečka poštolky pestré (Falco sparverius).

Přestože pozorování ptáků nebylo prioritním cílem našeho putování po Kanadě, měl jsem dvě soukromé ornitologické touhy. Jednou z nich bylo spatřit kondora krocanovitého (Cathartes aura), jediného zástupce tohoto rodu, jehož areál výskytu zasahuje až takto vysoko na sever na území Kanady. Mému setkání s tímto druhem předcházela poměrně veselá příhoda. Navštívili jsme zrovna poměrně rozlehlou ptačí minizoo, kde přechovávali asi stovku dravců. Stál jsem zrovna před voliérou s těmito nádhernými dravci, když v tom ke mně přišel můj kamarád s fotoaparátem a ukazoval mi siluetu dravce, kterého vyfotografoval chvíli před tím nad námi. Ukázal jsem na voliéru, aby si mohl zblízka prohlédnout, co vlastně vyfotil. Kondora jsme pak spatřili ještě jednou.

O mé druhé kanadské touze si můžeme říci příště.

Vladimír Šoltys