Cílem tohoto projektu Východočeské pobočky ČSO je vytvořit a postupně doplňovat či upravovat seznam významných ornitologických lokalit (VOL) na území Královehradeckého a Pardubického kraje za účelem zlepšení jejich stavu pro volně žijící druhy ptáků. „Registrace“ každé vybrané lokality spočívá v zjištění základních popisných údajů (název, typ lokality – rybník, močál, slepée říční rameno nebo přehrada, výměra v parcelách podle katastru, příslušnost k obci s rozšířenou působností, vlastník, případně uživatel nebo nájemce), dále v základní avifaunistické inventarizaci tam, kde aktuálni data scházejí a v popisu stávajicích nebo potencionílních zátěží lokality. Mozným prostředkem, jak lze dosáhnout zlepšení, je přihláška pobočky ke správním řízením na celou lokalitu, ale hlavně navázání živého a korektního kontaktu s vlastníkem, uživatelem nebo nájemcem lokality za účelem zajištění šetrného hospodaření na dotčené VOL, to vše na základě trvalého monitoringu lokality.
Články k tématu: Nezaazen
Arbroath cliffs – přehlídkové molo mořských ptáků
Racek stříbřitý (Larus argentatus). Foto: Jakub Vrána
Skotsko může zvídavému návštěvníkovi nabídnout spoustu laskomin. Ať už jde o historická města jako Edinburg nebo St. Andrew, tajemná jezera Loch Ness a Loch Lomon, malebnou vrchovinu či třeba rozsáhlé zelené pláně. Když je turista navíc ornitologem, může si pobyt v této krásné krajinš zpříjemnit i pozorováním různých zástupců ptačí říše.
Když pomineme dronte mauricijského (Raphus cucullatus) a holuba stěhovavého (Ectopistes migratorius), vystvané ve zdejším národním muzeu, je na místě zmínit například orla skalního (Aquila chrysaetos), bělokura skotského (Lagopus lagopus scoticus), rybáka rajského (Sterna dougallii) či kavče červenozobé (Pyrrhocorax pyrrhocorax).
Slimbridge, mokřadní refugium pro ptáky 3/3
V severozapadni casti parku se nachazeji za jihoamerickymi vybehy hned tri pozorovatelny – Van De Bovenkampova, Zeissova, Lathburyova a Lednacci, situovana primo proti nore lednacka ricniho (Alcedo atthis). I kdyz bylo na miste narvano fotografy, lednacek se neukazal.
Vše jednou končí, aby mohlo začít něco nového
Mili ctenari webu, clenove Vychodoceske pobocky CSO, pratele.
Za nekolik dnu to bude presne pet let, co existuje nas web. To je dobra prilezitost k uzavreni jedne kapitoly a otevreni kapitoly dalsi.
Na Pavla bylo spolehnutí…
Ing. Pavel Žďárek. Foto – Pawel Dolata.
Posledniho listopadu zemrel Pavel Zdarek a ja bych se s nim chtel rozloucit hrstkou vzpominek. Prispet k reakcim na jeho odchod, ktere prichazeji od lidi z mnoha mist „Ceskoslovenska“.
V minulem stoleti jsme byli sobe ornitologicky preci jen bliz, pozdeji spise na doslech. V zacatcich pro mne prekladal nemecke texty o slavicich a byl to on, kdo mne posunul od „objevovani“ objeveneho, k hledani nepoznaneho. Byl pro mne vzorem tim, ze ornitologii – stejne jako ja – nevystudoval. Ja byl kovar, on inzenyr od drahy. Dodavalo mi to sebevedomi, protoze jeho „amaterska ornitologie“ byla hutna a rezonovala. Navic, Pavel nebyl sobecky a ac nekdy s typickym podivem, o znalosti se rad rozdelil. Tak jsme z nej odcerpavali mnozi.
Thassos – zelený smaragd v Egejském moři
Racek středmořský (Larus michahellis) – běžný druh řeckého pobřeží. Foto: L. Novák
Vzhledem k tomu, že Thassos, přezdívaný pro množství lesů „zelený smaragd Egejskeho moře“, nepatří mezi vyhlášené ornitologické lahůdky, odjížděl jsem na tento skalnatý ostrov raději bez přílišného očekávání. Jak už to však bývá, dopadlo pozorování zde mnohem lépe, než na řadě vyhlášených lokalit. Ale vezměme vše po pořádku.
Klenoty Maďarska aneb ornitologická cesta do NP Kiskunsági a Hortobágy
Samec poštolky rudonohé – foto: L. Novák
Tak už je to tady. Druhá půlka července a my vyrážíme směr Maďarsko. Naším cílem je NP Kiskunsagi, nakonec se nám ale (teď trochu předběhnu děj) podaří dostat i do druhého na ptáky vyhlášeného parku Hortobágy. Všichni ostatní členové této výpravy (Filip Jetmar, Milan Janoušek a manželé Novákovi) už obě oblasti dobře znají, pro mě jde však o premiéru. Přemýšlím, jestli nejsem náhodou jediný český ornitolog, který dřív navštívil Island než Hortobágy a cesta zatím plyne. U Břeclavi nám snad jako rozloučení nad autem přelétá luňák hnědý (Milvus migrans).
Další birdwatcherské zkušenosti ze zimní návštěvy severního Holandska
Jistě i pod vlivem úspěšné zimní výpravy v loňském roce kolegů A. Holuba, L. Jassa, P. Švejdy a J. Vaňka, která byla podrobně popsána v rubrice cestopisy (třídílný „Únorový birdwatching v Holandsku“), jsme začali již na podzim spřádat plány k zájezdu do přibližně stejných končin, s cílem poznat zde zimující ptačí druhy stejně, jako při naší předešlé návštěvě severního Polska. Věděli jsme, ze oproti ní můžeme očekávat lákavou změnu v druhovém složení i početnosti „cílových“ druhů, hlavně vodního ptactva.
Ptactvo Kanady II. část : Britská Kolumbie
Sojka Stellerova (Cyanocitta stelleri). Foto: V. Šoltys
Můj kanadský souputník Honza má starostlivou manželku. Každý večer jí odesílá sms zprávu, že je vše v pořádku a na jakém místě se chystáme přenocovat, aby si mohla zde v Čechach na Googlu najít, kde se přesně nacházíme. Minuli jsme mnoho překrásných zákoutí u řeky, s vyhlídkou na hory, nad vodopádem. Žádné z míst ale není pro naše nocování dost dobré. Po 600 kilometrech ujetých dnešního odpoledne, stále nemáme signál mobilní sítě.
Za endemity na Kanárské ostrovy
Kanár divoký (Serinus canaria) v horské vesnici Vilaflor. Foto: L. Jasso
Při každém listování v atlasech ptáků Evropy a severní Afriky jsem se zastavil u nezvykle zbarveného ptáka – modré pěnkavy. Pěnkava kanárská (Fringilla teydea) žije pouze na dvou ostrovech Kanárského souostroví. Na Gran Canarii žijicí rasa F. t. polatzeki je dnes velmi vzácná (pouze 250 ex.) a je na pokraji vyhynutí. Na Tenerife žije nominátní F. t. teydea. Sameček je celý břidlicově modrý, jenom spodní ocasní krovky má bílé. Hnízdí pouze v horských lesích, tvořených endemickou borovicí kanárskou (Pinus canariensis) ve výšce 1 200 – 1 800 m n. m. Je stálá. Její populace je odhadnuta na 1 800 – 4 500 ptáků. Vzhledem k omezenému hnízdnímu aráalu (440 km2) patří k nejvzácnějším ptákům světa. A právě modrá pěnkava byla důvodem mého putování za endemity Kanárských ostrovů.
