Svitavsko – Při mém pravidelném sledování webových stránek maďarských pozorovatelů ptáků (http://birding.hu) a určitého obdivu například nad počty zde zimujících bernešek rudokrkých (Branta ruficollis) nebo záznamu o potáplici lední (Gavia immer), jsem si vzpomněl, že jsem před časem vytvářel určitou databázi ornitologických pozorování ptačích druhů, o jejichž přítomnosti v období zimy na Svitavsku máme určité doklady.
Všeobecně je známo, že vymezit „zimní období“ je vzhledem k nejrůznějším okolnostem (zejména klimatické a potravní aktuální podmínky) poněkud ošemetné, ale já se držel kalendářního období měsíců prosinec, leden a únor. V konkrétní podobě dat je pak nutný komentář k jednotlivým záznamům.
Přesto lze nahlédnout s nastávající zimou jaké výsledky tak máme v době, kdy byla zmiňovaná databáze naposled aktualizovaná před rokem. Použité jsou v ní nejrůznější zdroje, od pravidelně mnou shromažďovaných údajů od mých kolegů, kteří v regionu působí a svá pozorování ochotně poskytují, až po nejrůzněji prezentovaná data na internetu, ale třeba i získané zprávy z akce „Co dělají ptáci v zimě?“, kterou pořádáme pro školní mládež a veřejnost. V ní pak najdeme zmínku o 115 druzích ptáků.
Zajímavé je poohlédnutí se po již značně „zaprášených“ záznamech, ze kterých bych uvedl např. labuť zpěvnou (Cygnus cygnus) – Opatov, 1934, husici liščí (Tadorna tadorna) – Opatov, 1972, chocholouše obecného (Galerida cristata) – Svitavy, 1949 nebo potáplici lední (Gavia immer) – Opatov, 1903 a 1910. Známá i z literatury jsou tisícihlavá hejna skřivanů ouškatých (Eremophila alpestris) – Svitavy, 1954 a 1966 nebo stovky sněhulí severních (Plectrophenas nivalis) – Svitavy, 1962-1963 i léta 50. a 60. Zhruba v poslední dekádě je to pak doklad např. o bukači velkém (Botaurus stellaris) – Svitavy, 2002, kolize velké (Numenius arquata) – Opatov, 2006, slučce malé (Lymnocryptes minimus) – Opatov, 2003 a 2005, moudivláčkovi lužním (Remiz pendulinus) – Opatovec, 1997, skřivanovi ouškatém (Eremophila alpestris) – Svitavy, 2005, konopce žlutozobé (Carduelis flavirostris) – Svitavy, 1996 a 1988, kalousovi pustovce (Asio flammeus) – Svitavy, 2005 nebo rarohovi velkém (Falco cherrug) – Svitavy, 2007. Přitom je třeba konstatovat, že Svitavsko není žádné typické území, kde by trvaleji a ve větších počtech ptáci přečkávali zimní období.
Znatelné jsou také určité změny, které avifauna nejen naší republiky prodělává. Dokladem jsou třeba stále četnější pozorování volavek bílých (Egretta alba), orla mořského (Haliaeetus albicilla) či špačka obecného (Sturnus vulgaris) nebo rehka domácího (Phoenicurus ochruros), popřípadě spíše raritní záznamy o čejce chocholaté (Vanellus vanellus) – Svitavy, konec ledna 2007. Pochopitelně se mění (spíše osciluje) počet pozorování i množství jedinců např. u brkoslavů severních (Bombycilla garrulus) a dalších zimních hostů naší oblasti.
Zmínka nepadla o relativně běžnějších či naopak méně často vídaných druzích zejména vodních ptáků (hohol, husy, morčáci a další), které lze v zimním období za určitých podmínek sledovat při tahu nebo potulkách územím Svitavska. Podobně i o ptácích spíše stálých. Zkrátka i v zimním období není o zážitky (často velmi překvapivé) při pátrání po ptácích nouze. A komu „nestačí“ ptactvo v jeho „rajonu“, pak neváhá za „špeky“ nebo jenom pro zpestření jezdit nejen na jižní Moravu, ale třeba i do zmiňovaného Maďarska. Při troše štěstí se to jistě vyplatí.
Jiří Mach
