Svitavy – I když si jich mnohdy ani nevšimneme, jsou ptáci důležitou a nedílnou součástí našeho života. Zkusme si jen na chvíli představit třeba park bez zpěvu kosů nebo rybník bez kachen a pak si upřímně odpovězme na otázku: Nebyl by svět bez nich o mnoho chudší? Podobně jako ptáci působí na nás, ale ovlivňujeme i my je. A záleží jen na našem vlastním svědomí a rozumu, jak se k nim budeme chovat. Protože hybnou silou vedoucí k pochopení je poznání, uspořádala ZO ČSOP Rybák Svitavy ve spolupráci s Městským muzeem a galerií ve Svitavách a Východočeskou pobočkou České společnosti ornitologické výstavu „Ptáci našich lesů, vod a strání aneb o ptactvu na Svitavsku“.
Ta byla slavnostně zahájena včera (sobota 20. 2.) s úderem patnácté hodiny. Vedle proslovů (za pobočku mluvil její místopředseda Milan Janoušek) si všichni přítomní užili také živé hudby a občerstvení. Výstava potrvá až do 30. 5. a všichni návštěvníci na ní mohou vidět ptačí exponáty v co nejpřesnějším napodobení přirozených biotopů, jako jsou rybník, řeka, louka, les a lidská obydlí. Ochuzeni nebudou ani o naše zimní hosty a opravdu vzácné a zajímavé ptačí druhy, jimž vévodí orli mořský a křiklavý.
Hlavním cílem výstavy je zvýšení povědomí o ptácích našeho regionu, zájmu o ně a pochopení jejich života a lidské role v něm. Pomoci by k tomu měly i komentované prohlídky pro žáky mateřských a základních škol. Součástí expozice jsou navíc přednášky Mgr. Filipa Jetmara a Mgr. Jiřího Macha o ptácích Svitavska a jejich ochraně. Všichni členové i nečlenové Východočeské pobočky jsou srdečně zváni.
Jakub Vrána
Poděkování
Rád bych za organizátory vyjádřil dík všem třem sponzorům (Leo Vondra, elektroinstalace a elektromontážní práce, Dr. Edvarda Beneše 10, Svitavy-Předměstí; Luboš Novák, zednictví, Riegrova 12, Svitavy; Milan Vrána, oprava chladících zařízení, Riegrova 15, Svitavy), kteří výstavu finančně podpořili. Dále bych rád poděkoval V. Lemberkovi z Východočeského muzea v Pardubicích, L. Urbánkovi z DDM Litomyšl, J. Zelenému ze Záchranné stanice Zelené Vendolí, J. Richtrovi ze ZŠ Riegrova 4 Svitavy, P. Veselému a J. Pěničkovi za zapůjčení vycpanin. Díky patří také M. Polákovi, Z. Musilovi, P. Suvorovovi, P. Moutelíkovi, L. Novákovi a J. Machovi za poskytnutí fotek, A. Cedzovi za zapůjčení hnízdní podložky pro čápa bílého, K. Vránové za návrh plakátu a pozvánky, M. Janouškovi a S. Vránové za redigování textů, které připravili J. Vrána, J. Mach a M. Janoušek. Velký dík patří rovněž všem těm, kteří se podíleli na instalaci výstavy. Jsou to P. Zobač, D. Šrajbr, M. Šrajbr, M. Cibulková, D. Vránová, L. Vymazal, Y. Vymazalová, L. Vondra a M. Nováková.
Každý si už asi všimnul, že žijeme v pro biologii zlomové době. Genetika a fylogeneze se pořádně „rozjely“ a vyvrátily řadu starých dogmat. Mnoho z nás to hodnotí negativně. Čemuž se nejde divit. Je těžké jen tak opustit něco, co celý život považujeme za správné a jasné. Je však nutné si uvědomit, že věda (a ornitologie je věda) musí pořád objevovat nové, posouvat naše znalosti dál a my bychom měli přijmout novinky a nelpět na starém. Tato aktualita pojednává o některých, nedávno objevených, skutečnostech u mlynaříka dlouhoocasého (Aegithalos caudatus) a řádu dravci (Falconiformes).
Koliha tenkozobá (Numenius tenuirostris) je jedním z nejvzácnějších ptačích druhů Palearktu. Hnízdí ve stepích na dnešní Rusko-Kazašské hranici a k zimovištím v oblasti Středozemního a Rudého moře občas táhne přes střední Evropu – tedy snad, v současné době už totiž žije zřejmě jen pár kolih tenkozobých, o jejichž způsobu života nevíme prakticky vůbec nic. Nastalou nelichotivou situaci se pokusí změnit právě startující projekt zaměřený na poznání a záchranu tohoto ohroženého bahňáka.
Volavka červená (Aredea purpurea) je vzácnou relikvií našeho jak východočeského tak republikového ptačího světa. Až neuvěřitelně dnes znějí zprávy z poloviny století, kdy Walter Černý pozoroval desítky těchto dlouhokrkých krasavic na rybnících jižních Čech. V současnosti se v naší zemi můžeme setkat s 1-3 hnízdními páry (ŠŤASTNÝ et al. 2006). V celé Evropě se její populace potom pohybuje mezi 270 000 a 750 000 páry (HAGEMEIJER et al. 1997). Poblíž nás se větší hnízdní populace vyskytuje na Nezidérského jezera, ležícím na Maďarsko-Rakouském pomezí. Většina z nás se ale mohla s tímto klenotem z řádu brodivý setkat jenom vzácně při jejím tahu přes naše území. Ani na něm však nepatří volavka červená mezi nejběžnější druhy a na většině lokalit bývá pozorována nepravidelně a vzácně. Podobná situace panuje také na Svitavsku, o kterém bude, vzhledem k nedávnému pozorování, řeč.
Svitavsko – Potáplice (Gaviaformes) jsou velmi zajímavou skupinou ptáků. V Evropě jsou všechny čtyři druhy rozšířeny hlavně v arktické a boreální oblasti. U potáplice severní (Gavia arctica) bylo zaznamenáno i hnízdění v Polsku, Německu a z posledních let pochází také údaj o jednom možném hnízdění v České republice (ŠŤASTNÝ et al. 2006). Přesto se s ní a dalšími 3 druhy můžeme u nás stále setkat hlavně na jarním a podzimním tahu, potažmo v zimních měsících. Tento článek shrnuje všechny údaje o výskytu potáplic na Svitavsku.
pozorovali 1 dospělce ve svatebním šatě tamtéž M. Janoušek, A. Kašpar, J. Mach, L. Novák a J. Vrána.
Milan Janoušek se narodil v roce 1968 ve Svitavách, kde také prožil většinu svého života. Po absolvování místního gymnázia a střední ekonomické školy v Pardubicích získal práci na ekonomickém úseku sociální péče ve Svitavách, přičemž Svitavy během času vyměnil za místo v Moravské Třebové ve stejném oboru (1992). V tomto období začal rovněž studium na Vysoké škole pedagogické v Hradci Králové. Po dokončení studií pracuje ve funkci zástupce ředitele v domově pro seniory v Moravské Třebové doposud. Jeho ornitologické začátky spadají na přelom 80. a 90. let minulého století. V současnosti působí Milan jako ornitolog zejména v oblasti Svitavska a rád vyráží nejen za ptáky i do jiných krajů.
Pardubice – O tom, že i město nám se svými parky a zahradami nabízí pohled na celou řadu zajímavých ptačích druhů, už dnes asi nikdo nepochybuje. Někdy se ale můžeme vedle tradičních druhů, jako jsou pěnkavy, kosi či kavky setkat i s ptáky pro naše města ne zcela typickými.
