
Hnízdo kosa černého (Turdus merula)
Jistě každý z nás se stal někdy svědkem dramatického momentu zabití kořisti predátorem. Málokdo se zarazí při pohledu na slunéčko požírající mšici, ale s rostoucí evoluční příbuzností k člověku nepříjemné emoce narůstají. Pohled na zoufalé kosí rodiče snažící se zabránit strace odnést z hnízda malá kosata ponechá chladným již pouze ty nejotrlejší jedince. Síla negativního zážitku je umocněna naším tradičním dělením zvířat na „užitečná“ a „škodlivá“. Kos hezky zpívá a žere slimáky, zatímco straka skřehotá a žere kosy. Obecně se mezi veřejností soudí, že užitečné ptactvo ubývá na úkor krkavcovitých pěvců, lišek, kun a dalších drobných šelem. Tito inteligentní predátoři se velmi rychle naučili využívat bohaté potravní zdroje, které skýtá městské prostředí i moderní zemědělská krajina. Příčinná souvislost jejich vzestupu a úbytku „užitečného“ ptactva se zdá býti nabíledni. Ale vědecké studie nejsou v žádném případě tak jednoznačné.