Pokračování příběhu „Agresora“ – čápa z polských Przygodzic

Polsko, Przygodzice – O kamerovém přenosu hnízdění čápů bílých (Ciconia ciconia) v polských Przygodzicach jsme zde na webu psali již nejednou (viz např. zde) a prezentace záběrů z hnízda byla předvedena i na schůzi Východočeské pobočky ČSO. Projekt sledování čápů v Przygodzicach organizuje Jihovelkopolská pobočka Skupiny pro ochranu ptáků (PwG OTOP), která je od roku 2008 partnerskou organizací VČP ČSO.

Rodičovský čapí pár z Przygodzic se jmenuje „Przygoda“ a „Dziedzic“. Jména se na rozdíl od ptáků nemění. Od začátku kamerového sledování každý rok „Przygoda“ snesla pět vajec. Za prvních pět let projektu bylo pod objektivem kamery odchováno do výletu z hnízda 12 mláďat (v roce 2006 – 3 juv., 2007 – 2 juv., 2008 – 4 juv., 2009 – 3 juv.; v roce 2010 vlivem nepříznivého počasí všech pět mláďat uhynulo, podrobnosti zde).

V roce 2009 se na przygodzické scéně prvně objevil samec čápa, který byl pro své chování nazván „Agresor“. Jeho příběh je opravdu neobvyklý a zajímavý a určitě stojí zato si jej připomenout v článku z loňského dubna (zde). Protože se díky zranění dostal na přechodnou dobu do lidské péče, byl okroužkován černým odečítacím kroužkem, díky němuž je dobře a snadno identifikovatelný. To nám umožňuje sledovat jeho podivuhodné příběhy dál.

V roce 2010 „Agresor“ brzy na jaře obsadil hnízdo pod kamerou a nikoho již na něj nepustil. Příznivci przygodzických čápů mu brzy začali znovu říkat „Dziedzic“ nebo „Dziedzic – Agresor“. Jeho tehdejší „Przygoda“ byla velmi zajímavá – byla malá, téměř o třetinu menší, než on. Přesto dokázala snést pět vajec a oba partneři z nich vyseděli všech pět mláďat. Mimořádně deštivé a chladné počasí loňského jara si ale vybralo krutou daň a v tomto roce bohužel z przygodzického hnízda nevyletěl ani jeden mladý čáp. Podobné to ostatně bylo i na řadě jiných „kamerových“ hnízd.

Rovněž v letošním roce na hnízdo přiletěl „Dziedzic – Agresor“. Letos ovšem s jinou „Przygodou“ – ta letošní je normálně velká. Za šest let pozorování se tedy na hnízdě vystřídali pravděpodobně tři samci a nejméně tři samice (kromě Agresora bohužel žádný jiný dospělý čáp nebyl kroužkovaný; jeden samec ale měl černý pruh na jednom rýdovacím peru, podle čehož byl rozpoznatelný a víme, že zde hnízdil v prvních třech letech sledování a loňská samice je rozpoznatelná díky své neobvykle malé velikosti).

Jako ve všech předchozích letech, i v roce 2011 „Przygoda“ snesla pět vajec. Postupně se z nich vylíhlo všech pět mláďat. To by ještě nebylo nic zvláštního, kromě jednoho roku se všech pět čápat vylíhlo pokaždé. Letos ale mělo hnízdění jiný průběh, než v letech předchozích.

Čápi snáší vejce v přibližně dvoudenních intervalech a hned od snesení prvního začínají s vysedáváním. Mláďata se proto líhnou postupně a věkový rozdíl mezi nejstarším a nejmladším tak může být  i více než týden. Pozorování pomocí kamery umožňuje vidět, jak zejména v prvních dnech mláďata velmi rychle rostou a mění se doslova „před očima“. Šest až osm dní věkového rozdílu pak představuje obrovské rozdíly ve velikosti mláďat. Pro nejmladší mláďata to ve většině případů znamená jediné: po několika dnech umírají, protože v konkurenci silnějších starších sourozenců nedokážou ukořistit tolik potravy, aby to stačilo k jejich úspěšnému vývoji. Proto na hnízdech čápů bílých bývají odchována většinou 2 – 4 mláďata. Pouze velmi zdatné a zkušené páry v letech s příznivým počasím a dostatečnou potravní nabídkou dokáží odchovat pět (velmi výjimečně dokonce i šest) potomků.

Podle Piotra Profuse musí páry, které vychovávají pět mláďat ke konci hnízdní péče dávat 74 % veškeré za den získané potravy mláďatům. Páry s jedním mládětem naproti tomu na nakrmení mláděte potřebují jen 38 – 39 % potravy získané v průběhu dne. Během hnízdní péče spotřebuje pár vychovávající mláďata asi 179,4 kg potravy, zatímco pár bez mláďat, který u nás zůstává průměrně 130 dní spotřebuje za tu dobu 141,7 kg potravy. Pro odchování jednoho mláděte od vylíhnutí do osamostatnění musí rodiče přinést 37,3 kg potravy. Mládě samo pak do svého odletu na zimoviště spotřebuje ještě dalších 7 kg potravy.

Z uvedeného je jasné, že vyšší počet mláďat dokáží vychovat pouze fyzicky zdatné páry v potravně příznivých letech.

Ve všech předchozích letech bylo páté mládě, vylíhlé na przygodzickém hnízdě slabé. Ne tak letos. Jak trefně napsala jedna účastnice diskusního fóra: „Nejmladší se narodil jako „chytrolín“. Když mu je zima, vtlačí se doprostředka, aby ho starší hřáli. Ale jakmile přiletí rodič s krmením, je v čele hladovců“. A opravdu. Nejmladší mládě, ačkoliv velikostí nebylo ani poloviční proti nejstarším sourozencům, pokaždé se dokázalo mezi staršími prodrat a ukořistit pořádný díl krmení. Je ale také pravda, že rodiče přinášeli na hnízdo tolik potravy, že mláďata prakticky neměla důvod se o ni prát. Naopak, nezřídka se stávalo, že rodič vyvrhnul potravu z volete a mláďata zůstala bez zájmu ležet, nebo se zvedla jen některá. Hlad na hnízdě zcela evidentně nepanoval.

Přesto to nejmenší čápík snadné neměl. Byl to jeho otec, „Dziedzic – Agresor“, který v prvních dvou týdnech nedával svému nejmladšímu potomkovi pokoj. Pokaždé, když mláďata hlídal on, neustále nejmenšího „pošťuchoval“. Zatímco starší mláďata již ležela se zvednutými hlavami a neustále se hemžila, benjamínek potřeboval hodně odpočívat. Jakmile si ale lehnul a položil hlavu do hnízda, již tu byl ohromný tátův zobák, který jej nutil se hýbat a zvedat hlavu. Naštěstí matka byla milosrdnější, takže pokud na hnízdě hlídala ona, mohl malý odpočívat a nabírat sílu.

Čápi si nemohou dovolit plýtvat sílami na vykrmování neperspektivních mláďat. Proto rodiče bedlivě testují kondici svých potomků a pokud zjistí u některého z nich apatii, pomalé nebo žádné reakce, většinou takové mládě nemilosrdně vyhodí ven z hnízda, popř. jej dokonce zkonzumuji. Starší mláďata, která jsou již příliš těžká na to, aby je mohli vyhodit, dokáží údery zobáku zabít. Vypadá to krutě, ale včasné odstranění mláďat, která by stejně nepřežila, šetří síly rodičovského páru a zvyšuje šance na přežití ostatních mláďat.

Nejmladší čáp vydržel tátovy testy a ve třetím týdnu života „Dziedzice – Agresora“ přesvědčil, že má právo na život. Od té doby už má pokoj. Ve druhém měsíci života rychle vyrovnal velikostní rozdíl a dnes už není snadné poznat, kdo je nejstarší a kdo nejmladší. Na konci června byla mláďata okroužkována (dostala na levou nohu hliníkový a na pravou zelený odečítací kroužek). Na začátku července již mláďata pilně cvičila křídla (video např. zde a z nočního cvičení zde), dělala vysoké skoky a hnízdo jim začalo být těsné (video). Ve čtvrtek 14. července (65. den od vylíhnutí) dvě nejstarší podnikla svůj první let. Nejmladší čáp začal létat 18. července.

V červnu bylo v okrese Ostrow Wielkoposki kontrolováno na hnízdech 239 živých mláďat, z toho 237 mláďat bylo okroužkováno. Přitom pouze na pěti hnízdech byla zjištěna paterčata! Na tom je dobře vidět, že ačkoliv letošní rok je co se týká počasí k ptákům přívětivý, k odchování většího počtu potomků čápi potřebují i dobrou kondici a zkušenosti. Našemu „Dziedzici – Agresorovi“ a jeho „Przygodzie“ viditelně obojího nescházelo. Chtěli bychom jim oběma přát dlouhého života a doufat ve shledání s nimi i v příštích letech. Jenže…

Co se stalo s „Dziedzicem – Agresorem“?

Zatímco pět przygodzických čápat začíná objevovat svět, internetoví pozorovatelé zaznamenali, že jejich otec „Dziedzic – Agresor“ přestal přilétat do hnízda. Naposledy byl pozorován 11. července v 16.45, od té doby mláďata přilétá krmit pravděpodobně pouze „Przygoda“. Co se stalo s oblíbeným odvážným čápem? Skončil jeho dobrodužný život? Paterčata jsou naštěstí již značně soběstačná a statečná „Przygoda“ je nepochybně zvládne dochovat k osamostatnění i sama. Všichni chceme doufat, že se „Dziedzic – Agresor“ ještě objeví. I když se s přibývajícími dny zdá, že je to stále méně pravděpodobné, určitá naděje  tu stále zůstává. Podle profesora Piotra Tryjanowskiego, který je vědeckým garantem przygodzického čapího projektu, prý samci občas v období, kdy se blíží plná vzletnost mláďat opouštějí hnízda a potulují se po okolí. Nezbývá proto, než čekat a doufat. Nejpozději příští jaro se dozvíme, zda se „Dziedzic – Agresor“ zase vrátí. Myslím, že zdaleka nejsem sama, kdo ho bude s netrpělivou nadějí vyhlížet.

Světlana Vránová

Przygodzice (51.35 N, 17.49 E) leží v okrese Ostrów Wielkopolski na okraji přírodního parku a ptačí oblasti Natura 2000 „Dolina Baryczy“. Projekt „Blisko bocianów“ (Blízko čápů), založený na intenzivním sledování veřejně přístupné strany www.bociany.ec.pl organizuje Południowowielkopolska Grupa Ogólnopolskiego Towarzystwa Ochrony Ptaków (PwG OTOP) společně s partnery: obec Przygodzice, Telekomunikacja Kolejowa S.A. a Telewizja Interaktywna iTTv.