Za ptáky do zoologických zahrad 13 – ZOO Bratislava

20100509aZOOLOGICKA ZAHRADA BRATISLAVA

Do bratislavske zoo jsem se podival v srpnu 2008. Slovensko neni zrovna typickou velmoci zoologickych zahrad, o cemz svedci i fakt, ze na cely stat najdete pouze pet zoologickych zahrad (tj. tretinu toho, co ma v soucasne dobe CR; mimo Bratislavy to jsou jeste Bojnice, Kosice, Spisska Nova Ves a nedavno otevreny Stropkov). Zoo v Bratislave je velmi rozporuplnym mistem. Najit ji je bez presne mapy ponekud problem, protoze propagace i znaceni je zde na bode mrazu.

Po prijezdu na parkoviste neni moc kde zaparkovat, protoze kapacita parkovacich mist je tak max. 200 vozu, a to jsme se jeste museli prat o posledni mista se zamestnanci budovy Slovenske televize, ktera sidli vedle. Vstupne je na slovenske pomery relativne vysoke – 130 Sk. U vchodu mne nastesti necekala zadna protivna „atraktivni“ blondyna (dan modernich zoologickych zahrad), ale krasna venkovska babicka s milym slovenskym usmevem.

Ptacich expozic neni v zoo presprilis, takze tato reference bude ponekud kratsi. Kousek od vchodu se za starymi, stisnenymi vybehy hnedych medvedu (Ursus arctos) rozklada zastinena lesni expozice s nekolika emu (Dromaius novaehollandiae). Po projiti kolem novych obstojnych vybehu selem se po me prave ruce objevil rozlehly oploceny prostor s asi trictvrtemetrovymi koprivami, ve kterych jsem jen nahodou objevil par jerabu kralovskych (Balearica regulorum), kteri zde nemeli cedulku. O kus dal sedel ve slusivem vybehu marabu africky (Leptoptilos crumeniferus). Vim, co takovy marabu umi, kdyz se rozzlobi, takze me zarazil velmi nizky ohradnik (nejspis se i tak nevrle zvire, jako je marabu da s trochou snahy dobre vychovat). Za expozici myvalu delal v jedne z ptacich volier spolecnost mlady racek stribrity (Larus argentatus; asi nejaky handicap) hejnu ibisu posvatnych (Threskiornis aethiopicus), rudych (Eudocimus ruber) a nekolika kolpikum africkym (Platalea alba). Posleze jsem se vysplhal spatne upravenou prasnou stezkou do horni casti zoo, kde se mely nachazet vybehy stepnich druhu zvirat. Spolu s antilopami mel prostor sdilet pstros dvouprsty (Struthio camelus), ktereho jsem v jeho expozici nenasel. V krovi se mihnul kohout pava korunkateho (Pavo cristatus). Prosel jsem okolo prestarlych kotcu vlku a hyen a vybehu s dvojici krasnych plysovych kotat geparda, az se prede mnou objevil rozlehly vybeh pro nandu pampove (Rhea americana) a mary stepni (Dolichotis patagonum). Tady se jim na obrovske travnate plose muselo opravdu dobre darit. Okolo vybehu nosorozcu jsem se ubiral druhou stranou cestou opet dolu, do spodni casti zoo. Pobliz Dinoparku jsem nasel kolekci volier osazenou osmi druhy papousku: ary vojenske (Ara militaris), andulky vlnkovane (Melopsittacus undulatus), papousky cervenokridle (Aprosmictus erythropterus), kralovske (Alisterus scapularis), nadherne (Polytelis swainsonii), amazonany oranzovokridle (Amazona amazonica), kakadu naholici (Cacatua sanguinea) a salamounske (Cacatua ducorpsii). Fotit se diky mrizim prilis bohuzel nedali.

Na zpatecni ceste potkal vybeh s capy bilymi (Ciconia ciconia). V odlehle lesni casti stala pobliz vybehu kopytniku osamela voliera pro korely chocholate (Nymphicus hollandicus). S chovatelskou formou hrdlicek chechtavych (Streptopelia roseogrisea) meli sdilet dalsi klec kousek od vybehu Prevalskeho koni (Equus przewalskii), bazanti zlati (Chrysolophus pictus), ale v expozici jsem zadny nebyl. Malym faux pais byla cedulka pod jmenovkou hrdlicek chechtavych, ktera hlasala „sponzorem hrdlicky zahradni je...“. To uz jsem se ale pomalicku ubiral zpatky do centra zoo, kde me cekal veliky vybeh vodnich ptaku. V nem se krmilo male hejno plamenaku starosvetskych (Phoenicopterus ruber). Vedle stala nehybne volavka popelava (Ardea cinerea) a spici husici rezavou (Tadorna ferruginea) jsem zahledl jen z dalky. Odrostly teenager labute velke (Cygnus olor) si rovnal jedno pericko za druhym. Voda ve druhe vodni expozici mela od ras barvu jasne fermezove zelene. Zpoza lemuriho domecku vyplavalo hejno husi velkych (Anser anser), ktere se prisly podivat, jestli nepremuzu zakaz krmeni zvirat a prece jen jim neco nehodim. Na brehu odpocivali ctyri pelikani bili (Pelecanus onocrotalus). Jak jsem zpetne zjistil podle seznamu druhu, nekolik bezneji chovanych druhu vrubozobych a papousku jsem v parku nedohledal.

Celkovy dojem, ktery jsem ze zoo mel, nebyl prese vsechny pripominky, kterych by byl asi dlouhy seznam, negativni. Park neni v prilis dobrem stavu, za coz evidentne muze nedostatek financi. Je tezke rict, jestli na jeho rekonstrukci nema mesto zajem, ale pravdou je, ze novymi expozicemi se tu evidentne setri. Expozicni uroven je dost variabilni – od malych a stisnenych kleci a dvorecku pro male selmy az po obrovske prostorne vybehy pro kopytniky, nove vybehy pro velke kocky a novy pavilon opic. Navzdory tomu mi nepripadlo, ze by se zvirata v expozicich citila nejak obzvlast nespokojene, coz mozna jen podtrhuje domaci poklidnou atmosferu celeho zarizeni. Co me dost prekvapilo, je veliky prostorovy potencial, ktery zahrada ma. Teren je zde velmi podobny jako v Praze – cast je kopcovita, zalesnena a cast rovinata, coz je pro tvorbu spravne heterogenni zoologicke zahrady jako delane. Kdyz se vyskrabete do horni casti zoo, otevre se pred vami hezke panorama Bratislavy. Kdyby se nasel financni zdroj, ktery by poskytnul tu spravnou dotaci, mohl by zde vyrust obstojny park, ktery by konkuroval ostatnim evropskym zoo. Avsak namisto nej byly penize zainvestovany do vystavby Dinoparku, ktery se sem prilis stylisticky nehodi… Co se druhoveho slozeni tyce, mezi ptaky jsem nenasel velike „speky“. Maji par druhu zajimavych savcu. Mne se nejvic libil vystavni mohutny bily lev.

Secteno a podtrzeno, bratislavska zoo je takovym prijemnym oddychovym mistem, kam se zjevne nechodi toliko za zviraty, ale spise za odpocinkem. Cele zarizeni mi prijde spise jako prerostla kombinace zookoutku, hospodarskeho staveni a parciku s detskym hristem, ktera je idealni pro maminky, ktere chteji jit na odpoledne s ditetem ven. Docela dobre si dokazu predstavit, ze by tuto funkci mela plnit i do budoucna, aniz by pritom sklouzla k prilisne komercni kycovitosti, do ktere se jine evropske zooparky stremhlave zenou za asistence amerikanistickych prvku. Avsak i presto si myslim, ze by mesto mohlo vysetrit tech par desitek tisic alespon na opravu toho nejnutnejsiho (jako je treba natreni rezavych mrizi tygri klece, polozeni asfaltu na cesticku do horni casti zoo, vysekani kopriv ve vybehu jerabu atp.).

Na zaver bych chtel apelovat na vsechny, kteri maji chut jakkoliv se financne podilet na sponzoringu zoologickych zahrad (at uz formou primych dotaci ci adopci atp.), aby tak cinili tam, kde je to opravdu zapotrebi. Myslim si, ze bratislavska zoo by vasi financni injekci urcite ocenila. Nezbyva nez dodat, ze si budu jen tajne prat, ze se najde sponzor, ktery pomuze park trochu zrenovovat. V dnesni dobe, kdy se i dary a dotace daji odepsat z dani, by to prece nemelo byt uz nic tak tezkeho. Pokud chcete videt kompletni fotodokumentaci z me exkurze, najdete ji na zde. Prijemnou zabavu a nashledanou za mesic.

Petr Suvorov

20100509b20100509c20100509d20100509e20100509f20100509g20100509h20100509i20100509j20100509k20100509l

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Post Navigation