BURGERS ZOO ARNHEM 
Jednoho destiveho dne jsme si s Karin udelali maly vylet do zoo v holandskem Arnhemu. Tato zoologicka zahrada je pomerne ambicioznim evropskym projektem, protoze se zde nachazi pravdepodobne jedna z nejrozsahlejsich zastresenych expozic vubec. Cela zoologicka je rozdelena na tri casti – klasickou zoo, safaripark a obri trojkomplex, slozeny ze Sonorske pouste, jihoamerickeho pralesa a morskeho sveta. Nedaleko vchodu jsem kratce po vstupu narazil na kolonii tucnaku brylovych (Spheniscus demersus) a o kus dal na husice lisci (Tadorna tadorna), umistene nezvykle ve vybehu tulenu krouzkovanych (Phoca hispida). Kolem nekolika vybehu pro kopytniky a selmy jsme postupne prisli az ke vchodu do sonorske pouste.
Pote, co jsme vstoupili dovnitr, otevrela se pred nami obrovska hala, ktera vypadala spise jako botanicka zahrada pro kaktusy a sukulenty. Stovky z nich prave kvetly, coz dodavalo simulaci poustni krajiny zivot. Halu melo obyvat volne celkem 11 druhu ptaku – ctyri druhy kardinalu: kardinal cerveny (Cardinalis cardinalis), papezik zelenohrbety (Passerina ciris), biskoupek ultramarinovy (Cyanocompsa brissonii) a dlaskovec cerny (Pheucticus chrysopeplus), dale hyl mexicky (Carpodacus mexicanus), hrdlicka karolinska (Zenaida macroura) a belavokridla (Zenaida asiatica), krepel kalifornsky (Callipepla californica) a supinkaty (Callipepla squamata), cirka modrokridla (Anas discors) a prekvapive kondor krocanovity (Cathartes aura). Samecek biskoupka ultramarinoveho nezbedne posedaval na simulaci rozbiteho trakare divokeho zapadu. Z vysokeho kamene se ozyval pres celou halu samec krepela kalifornskeho a hrdlicku karolinskou jsem skoro zaslapl. To kukacka kohouti (Geococcyx californianus) i sycek kralici (Athene cunicularia) meli v arealu haly oddelenou volierku. V jednom z rohu jsem na zemi objevil umelou maketu lebky Tyrannosaura, coz ve mne vzbudilo cire veseli. Pak jsme vstoupili do temneho otvoru umele jeskyne, plne krapniku a sli jsme ji nekolik metru.
Na konci se znatelne oteplilo a vzduch byl prosycen vodou. Vstoupili jsme do obrovske haly tropickeho destneho lesa. Kolem kajmaniho jezirka jsme prisli k zakalene tropicke rece, plne pohazenych salatovych listu, ktere s velkou chuti konzumovali kapustnaci sirokonosi (Trichechus manatus). I kdyz nejde o ptaka, stoji za to na tohle vyjimecne zvire upozornit. Na vetvi nad hladinou susila sve peri nadherna anhinga africka (Anhinga rufa). Dech se mi az zatajil, protoze do te doby jsem tohoto uzasneho ptaka nikdy nevidel. Vybeh s kapybarami (Hydrochoerus hydrochoeris) sdilelo nekolik husicek vdovek (Dendrocygna viduata) a kachnicek sedobokych (Calonetta leucophrys). V korunach stromu sedela na hnizde samice korunace vejiroveho (Goura victoria) a opodal poskakoval turako Hartlaubuv (Tauraco hartlaubi). Ze stromu jako obrovske senne pytle visela hnizda vlhovcu azteckych (Gymnostinops montezuma) a pod nohami se nam pletli holubi bazanti (Otidiphaps nobilis). Vsude bylo tolik cest, ze bylo velmi snadne se v zelene dzungli ztratit. Nakonec jsme vsak nasli spravny vchod, kterym jsme pres dalsi tunel vstoupili do morskeho sveta. O teto casti bych mohl vypravet hodiny, ale protoze je tento clanek venovany ptakum, tak se zminim jen kratce. Podel prvni expozice morskeho pribojoveho brehu jsme pomalu sestupovali hloubeji a hloubeji. Nadrze vedle nas zacaly mit charakter podmorskych utesu a jejich hloubka hrave presahla ctyri metry. Uzasnym svetem oceanu jsme se dostali az do obrovske haly velikosti kinosalu, kde misto platna byla nainstalovana giganticka nadrz s potopenym korabem, okolo ktereho plavalo nekolik kanicu (Serranidae) a zraloku. Simulace byla natolik autenticka, ze jsme zde stravili nekolik desitek minut. Pote nas cekal tunel se simulaci zivota pod starym lodnim molem a pak se objevilo denni svetlo.
Vzhledem k tomu, ze venku lilo jako z konve, jsme o vodu urcite ochuzeni nebyli i nadale. Destova clona nam urychlila prochazku kolem safari a pres pavilon lidoopu nas zavedla az k staremu pavilonu ptaku. Uvnitr jsem ve spolecne expozici s dvema druhy mensich jesteru zastihl amadiny Gouldove (Chloebia gouldiae). Par lelkounu sovich (Podargus strigoides) odpocival na vetvi natesnany jeden na druheho. Pote jsem vstoupil do chodby plne kleci, ve ktere jsem postupne dohledal dva druhy bahnaku – cejku australskou (Vanellus miles) a dytika velkeho (Burhinus grallarius), dva druhy zoborozcu – dvojzoborozec indicky (Buceros bicornis) a zoborozec vrascity (Aceros corrugatus), pet druhu papousku: kakadu ruzovy (Eolophus roseicapilla), aratinga guarouba (Guarouba guarouba), nestor kea (Nestor notabilis), papousek zlutokridly (Psephotus dissimilis) a ara hyacintovy (Anodorhynchus hyacinthinus), dale medosavku modrolici (Entomyzon cyanotis), holuba nadherneho (Ptilinopus superbus), trubace agami (Psophia crepitans), osameleho mandelika fialovoprseho (Coracias caudatus), pavy konzske (Afropavo congensis) a ojedinele chovaneho tabona lesniho (Alectura lathami). Ze vsech chovanych druhu me nejvic fascinoval par pavu konzskych, ktery mel v expozici jedno male kure. Kuratko se batolilo mezi obema rodici, nacez k memu velkemu prekvapeni najednou hupslo tatovi do peri, kde se uvelebilo a spokojene usnulo. Bylo to snad poprve, co jsem videl, ze by nejaky hrabavy samec projevil zajem o sve dite…
Kdyz jsme vylezli z pavilonu ven, prestalo prset. Ve velike voliere brodivych stalo nekolik zmoklych kolpiku bilych (Platalea leucorodia) a dvojice volavek bilych (Casmerodius albus). U te mne fascinovalo, ze zatimco jedna mela proste osaceni a zluty zobak, druha mela kompletni svatebni sat s cernym zobakem a dlouhym poloprachovym perim na zadech. Spolecnost jim delali jerabi panensti (Anthropoides virgo), cejky chocholate (Vanellus vanellus) a cirky obecne (Anas crecca). Ve vedlejsim vybehu odpocivala na ostruvku kolonie plamenaku starosvetskych (Phoenicopterus ruber). Orla, ktereho jsem nasel v dalsi voliere, jsem urcil jako mladeho orla morskeho (Haliaeetus albicilla).
Prede mnou se objevil vchod do pavilonu mangrovu. Uvnitr se vyrazne oteplilo a kdyz jsem se rozkoukal, na jednom z mangrovovych korenu se prede mnou usadil krasny bukacek maly (Ixobrychus minutus) a pozorne si me prohlizel. To par samy belorite (Copsychus malabaricus) se ani v nejmensim nedal rusit od chutne krme. Na vetvi kousek nade mnou sedel statny lemcik belouchy (Ailuroedus buccoides). Zacal jsem systematicky prohledavat porost, protoze tabulka hlasala jeste chrastala popelaveho (Porzana cinerea). Toho se mi bohuzel ani po nekolika snahach najit nepodarilo. V dalsi hale sedel na ostruvku par husic kralovskych (Tadorna radjah). Na dratech tesne pod stropem posedavala skupinka kormoranu cernobilych (Phalacrocorax melanoleucos) a take dalsi krasna anhinga africka. Na chvili jsem se pozastavil, abych si ptaka dostatecne vychutnal. V cele Evrope je totiz Arnhem jedine misto, kde se s ni muzete setkat.
Vylezl jsem ven do casti zoo, ve ktere byla umistena velka skupina prostornych volier s ruznymi druhy ptaku. Prestoze nebyly voliery nicim vyjimecne, byly prostorne a dobre udrzovane. Bylo videt, ze jsou jiz starsiho data, ale jejich osazenstvo me prekvapilo extremni koncentraci extremne zajimavych druhu ptaku. Mimo bezne chovane supy belohlave (Gyps fulvus), hadilovy pisare (Sagittarius serpentarius), kondory kralovske (Sarcorhamphus papa) a jeraby kralovske (Balearica regulorum) jsem zde mel excelentni prilezitost pozorovat tri druhy krasnych hrabavych – arguse okateho (Argusianus argus), pavy zelene (Pavo muticus) a perlicky Reichenowovy (Numida meleagris reichenowi; v cele Evrope je krome Arnhemu chovaji jen v portugalskem Avintes). Potesil mne tmavy vcelojed lesni (Pernis apivorus), par zmoklych zoborozcu havranich (Bucorvus abyssinicus), krcicich se v podrostu, ale i tinama argentinska (Eudromia elegans), ac zalezla v temnem koute klece. Absolutnimi peckami se ale pro mne stali terejove bili (Morus bassanus) a bukaci velci (Botaurus stellaris). Bukac je v Evrope chovan pouze na ctyrech mistech. V Zooparku Chomutov maji osamelou samici a v Kyjeve naopak samce. Krome Arnhemu pak jej muzete videt uz jen v nemeckem St. Peter-Ording. Vedle kleci se rozprostiralo nekolik upravenych otevrenych vybehu, obyvanych hejnem pelikanu bilych (Pelecanus onocrotalus), labutemi Bewickovymi (Cygnus bewickii) a koskoroba (Coscoroba coscoroba).
Plni dojmu jsme pomalu odchazeli ze zoo. Nebudu se prilis rozepisovat o tom, jaky pocit jsem mel pri opousteni zoo. V Arnhemu se prekvapive podarilo nahloucit druhy, ktere se po Evrope prilis nechovaji s krasnou iluzi prirozenych biotopu (snad az na ty tereje, kteri, ac spokojeni, byli umisteni ve voliere uprostred husteho lesa…). Nemohu posoudit “vykonnost” Arnhemu po strance chovu, nicmene po strance expozic je to pro mne jednoznacne jedna z peti nejlepsich evropskych zoo a prilis bych nevahal se sem vratit znovu.
Mili ornitologove, az pojedete na obvykle ctyrdenni vylety na nizozemske migrujici husy, ztratte jedno dopoledne navstevou v Arnhemu. Je to opravdu nevsedni zazitek 🙂 . Zajemcum doporucim navstivit mou kompletni galerku zde.
A co bude priste? Pozdrzime se jeste v zapadni Evrope, ale nechte se prekvapit, co jsem pro vas nachystal. Nashledanou za mesic!
Petr Suvorov
