Borek u Červeného Kostelce – Když udeří mrazy, a zejména když sněhová pokrývka přikryje krajinu, naskýtá se mnoha lidem příležitost pozorovat naše opeřence z bezprostřední blízkosti. Stačí za okno nasypat trochu slunečnice a představení může začít.
Také já mám na okně krmítko, sice malé, ale svému účelu plně vyhovuje. Přehlídka druhů není nijak veliká, létají mi sem jen sýkory a jeden párek brhlíků. Přilétá jich však velké množství, takže o zábavu na dlouhé hodiny není nouze.
Krmítko navštěvuje pravidelně i několik sýkor babek (Parus palustris), které jsou, jako všechny sýkorky, velmi vynalézavé. Nejen že se snaží z krmítka odnést co nejvíce semen najednou, aby si k němu ušetřily cestu, ale jedna z mých babek už tam nelétá vůbec. Počká, až se slunečnicí přilétne na nejbližší strom třeba koňadra, pečlivě si semínko přitiskne prsty k větvičce a začne ho loupat. V tu chvíli se babka rychle, ale nenápadně připlíží těsně pod hodující koňadru a mistrným kouskem jí zespodu slunečnici sebere. Než se koňadra stačí vzpamatovat, je již babka s kořistí dávno pryč a oloupené sýkoře nezbude jiná možnost, než letět na krmítko pro další. Mezitím si babka na již téměř oloupaném semínku pochutná a už se rozhlíží, koho by oloupila tentokrát.
Ačkoli tyto kousky předvádí pravidelně, ostatní ptáci ji ještě neprokoukli a dál chytré babce slunečnici donášejí.
Petr Kafka
