Některé zkušenosti z praktické ochrany ptáků 3 – Zimní přikrmování dravců v zemědělské krajině

Nejčastěji na újeď nalákáme káni lesní. Foto – Libor Dostál.

Stejně jako zimující druhy drobných pěvců, lze velmi snadno přikrmováním nalákat na újeď některé dravce. Zvláště vhodným prostředím pro takovou činnost je otevřená zemědělská krajina, kde mají ptáci dobrý přehled o dění v okolí, nebojí se koncentrovat i ve větších počtech a kde předloženou potravu snadno objeví.

V osmdesátých letech minulého století jsme v rámci potlačování populací drobných polních hlodavců v zemědělských kulturách (hlavně na kmínech a víceletých pícninách) Královéhradecka testovali možnosti přilákání především kání lesních (Buteo buteo) do zájmových lokalit a možnosti snížení škod na plodinách přirozenou cestou – predací škůdce.

Uvedené plodiny jsou samy o sobě přirozeným stanovištěm především hraboše polního, kde tento hlodavec vytváří ve třech – čtyřletých cyklech velmi početná společenstva. V tehdejší době se s oblibou potlačoval drastickými rodenticidy, jako např. dnes již zakázaným Endrinem rozkládajícím krvinky, omezujícím srážlivost krve a následně způsobujícím i hromadné úhyny predátorů (savců i ptáků), kteří s oblibou lovili snadnou umírající otrávenou kořist. Ani později zavedený a dodnes používaný Stutox, který sice neměl prokazatelný podíl na úhynech dravců a sov přímou otravou, nebyl při potlačování gradací drobných hlodavců šťastným řešením. Pokud se používal na velkých plochách v jarním nebo letním období (často jen preventivně), v určitých situacích způsobil náhlý úbytek kořisti na navštěvovaných lovištích a následně hromadné opouštění snůšek nebo přinejmenším podstatně zvyšoval ztráty na mláďatech v průběhu výchovy na hnízdech. Toto bylo prokázáno u poštolky obecné (Falco tinnunculus), kalouse ušatého (Asio otus) a sovy pálené (Tyto alba). K ochraně a podpoře populací dravců a sov jsme tedy chtěli využít přirozené potravní vazby myšilovných druhů a uplatnit je co nejvíce v preventivní ochraně rostlin, omezit často nesmyslné používání pesticidů a také vyzdvihnout význam těchto ptáků v očích nejširší (nejen myslivecké) veřejnosti.

Hodující káně lesní. Foto – Libor Dostál.

Jedním z kroků bylo právě zimní přikrmování dravců, samozřejmě především kání lesních. Do ohrožené plodiny v otevřeném terénu byly už od prvních chladných říjnových dnů rozmísťovány ostatky čerstvě uhynulé či utracené veterinárně nezávadné drůbeže (kuřecích brojlerů) o hmotnosti 0,5 – 1,5 kg z nedalekých výkrmen. Přikrmovalo se téměř nepřetržitě, zpravidla do zahájení polních prací na konci března. Zpočátku jsme předkládali kolem 3 – 5 kuřat a podle potřeby újeď doplňovali. V některých letech se na plochu kolem 20 ha rozmístilo 20 – 50 středních kuřat týdně. Spotřeba byla značná, ale podle stop místo občas navštívili také toulaví psi, lišky, kuny nebo kočky. Tam kde byl dostatek hrabošů a dravci byli zvyklí v prostoru lovit, byla předložená potrava hned během prvních dnů nalezena a konzumována. V letech s nízkým stavem přirozené kořisti, kdy byli ptáci více rozptýleni po okolní krajině a nebo zalétali do vzdálenějších lovišť, byla návštěvnost na újedi zpočátku daleko nižší a také její objevení trvalo déle (až kolem 14 dní). Zato ji pak ptáci využívali intenzivněji.

Na újedích máme příležitost ptáky si zblízka prohlédnout. Světlá forma káně lesní. Foto – Libor Dostál.

Nezapomenu na zimy s trvalou sněhovou pokrývkou, kdy se na újedišti a v jeho blízkém okolí nedaleko hlavní silnice mezi Předměřicemi nad Labem a Smiřicemi koncentrovalo kolem 80 kání lesních a několik kání rousných (Buteo lagopus), které posedávaly na rozmístěných berličkách i na sněhu a upoutávaly pozornost kolem projíždějících řidičů. Zavítal sem i tehdy daleko vzácnější orel mořský (Haliaeetus albicilla) a jednou také mladý orel skalní (Aquila chrysaetos). Společnost těchto ptáků doplňovaly občas poštolky obecné, které však lovily vedle kání pouze živou kořist a na konzumaci kadaverů se podílely jen zcela výjimečně. Pravidelně po oblevách na konci února jsme tu jednotlivě a krátce zastihli také motáky pilichy (Circus cyaneus). Vedle dravců se občas přiživili krkavci velcí (Corvus corax), kavky obecné (Corvus monedula), straky obecné (Pica pica) i sojky obecné (Garrulus glandarius) a výjimečně se zastavili jinak všude kolem hojní havrani polní (Corvus frugilegos).

Zajímalo nás především, jaký podíl tvoří předkládaná potrava a přirozená kořist nejpočetnějších strávníků – kání lesních. Rozborem značného množství vývržků sbíraných v průběhu celého období přikrmování pod berličkami a na nocovištích v nedalekém lese nad Sendražicemi jsme s překvapením zjistili, že se káně zdaleka nespoléhá jen na nabízenou potravu, ale také poměrně intenzivně loví. V drtivé většině vývržků jsme vedle peří z kuřat nacházeli charakteristické ostatky po drobných savcích, z nichž více než 90 % tvořil hraboš polní. Podíl drobných savců narůstal s úbytkem trvalé sněhové pokrývky, a to i v letech jejich relativně nízkých stavů. Je tedy zřejmé, že tito ptáci jednoznačně preferovali přirozenou kořist a náhradní potravu využívali pouze doplňkově a nebo více v období nedostatku.

Kos černý se přiživuje na újdedi. Foto – Libor Dostál.

Založení újedí pro dravce může být zajímavé, poučné a také velmi vhodné pro samotné pozorování nebo fotografování těchto nádherných ptáků. K zimnímu přikrmování lze využít také zbytků z domácích zabíjaček, vývrhů z ulovené zvěřiny nebo také živé kořisti, na kterou lze přilákat více druhů predátorů (např. laboratorní myši, křečci, křečíci atd.). Živou kořist je vhodné vypouštět ve skupinách (např. po 100 ks) v období bez sněhové pokrývky do travnatých mezí, kde se může ukrýt před nepřízní počasí a zůstává dlouho aktivní, zvláště když ji bezprostředně po vypuštění v místě přikrmíme zrninami. Ptáci na ni zpravidla nezaútočí bezprostředně, ale v průběhu jednoho nebo několika dní podle vlastní přítomnosti v lokalitě a zejména podle stavu přirozené kořisti. Je-li v prostředí dostatek hrabošů a dalších volně žijících druhů drobných savců, dravci i sovy si zvířat s odlišným chováním příliš nevšímají. Drobné laboratorní savce se v období snížené početnosti přirozené potravy naučí lovit především poštolky obecné, káně lesní a v noci také sovy – kalous ušatý, puštík obecný (Strix aluco) nebo také konzervativnější sova pálená. O jejich podílu v potravě těchto ptáků se můžeme snadno přesvědčit následným sběrem a rozborem vývržků pod odpočívadly, nocovišti nebo denními stanovišti v okolí.

Miroslav Dusík

Kromě dravců újedě rádi využívají krkavcovití ptáci. Sojka obecná. Foto – Libor Dostál.