Hořice – Nápad založit ornitologický kroužek, či skromněji řečeno najít skupinku dětí se zájmem o přírodu, jsem dostal již před lety. Ale teprve po nabrání dostatečného množství zkušeností a znalostí v terénní ornitologii a dvouleté spolupráci s vedoucími jihomoravského ekoklubu jsem se odhodlal nápad zrealizovat. Během školního roku 2007/2008 se mi podařilo dát dohromady skupinku mladých ornitologů, která se postupem času ustálila na 7 dětech. Počet to není nijak závratný, ale představují už opravdu vážnější zájemce.
Ornitologický kroužek na Hořicku
Znáte sýce rousného?
Obdivovatelé jarní horské přírody mohou při svých večerních toulkách vzácně zaslechnout zvláštní houkavý zvuk podobný hvizdu lokálky nebo rytmické často se opakující „pu-pu-pu-pu“ . Hlas je dobře slyšitelný i na vzdálenost jednoho kilometru a nejčastěji vychází z nejvyšších stromů v porostu. To sameček sýce rousného obhajuje své teritorium a láká samičku k hnízdění. Již koncem února a začátkem března začne samec krátce po setmění vletovat do předem vyhlédnuté dutiny, odkud se večer co večer ozývá tichým klokotáním, a to tak dlouho, dokud za ním samička nevlétne a dutinu nepřijme.
On line publikace na internetu pomáhají s identifikací ptáků
Z internetu – Je mnoho webových stránek, které nám umožní najít a určit námi viděný druh ptáka (někdy nejen druh, ale i stáří a pohlaví). Dovolil jsem si připravit velmi stručný “přehled” několika webů s určovací tématikou. České stránky schválně vynechávám, neb o nich toho bylo napsáno již dost a většina milovníků ptáků se s nimi již dříve seznámila. Pro ty, co neznají cizí jazyky mohu podotknout jen to, že není čeho se bát, většinou stačí znát pouze latinský nebo anglický název (slovník je na www.cso.cz) zbytek již dneska přeloží překladače webových stránek.
Začnu pro mě asi nejzajímavějším internetovým projektem:
http://www.ibercajalav.net/actividades.php?codopcion=2251&codopcion2=2502
Pro hledání v této databázi je potřeba znát alespoň latinsky druh ptáka. Mužeme zde najít výbornými fotkami doplněný klíč pro určení druhu, věku a pohlaví některých ptáků (žijících v Aragonu). Informace zde jsou velmi pěkně zpracované a jistě se zde “novinky” dozvědí i kroužkovatelé. Výhodou je, že si z této stránky můžeme pdf stáhnout a zálohovat u sebe v počítači, popřípadě přímo informace s fotkami vytisknout.
Dalším je http://www.oiseaux.net/birds/europa.html
Je to asi nejrozsáhlejší (mně známý) fotografický atlas ptáků, kde si člověk může třídit ptáky podle místa výskytu (dle kontinentu, u Evropy i podle států). Jsou zde fotografie většiny druhů, se kterými se můžeme setkat jak při toulkách po českých zemích, tak při výletech do ciziny. Dále zde nalezneme mapy rozšíření druhů (Geographic range). Pro francouštináře je zde i stručný popis druhů.
A poslední z mnou představovaných stránek je
http://www.tarsiger.com/gallery/index.php?sp=search〈=eng
Na této stránce si můžeme ověřit naše určení (druhu, věku a pohlaví) ptáka na velkém množství fotografií (v popisku je většinou uveden druh – latinsky, pohlaví a stáří ptáka) Na závěr je třeba podotknout, že žádná ze stránek není komerční a proto informace nemusí být vždy přesné nebo pravdivé. Zdrojem těchto informací jsou milovníci přírody, amatérští i profesionální ornitologové a proto informace mohou mít různou informační hodnotu. Přesto si myslím, že tyto stránky jsou kvalitně připravené a je možné z nich načerpat spoustu nových poznatků a informací. Všechny však vycházejí z toho, že druh ptáka alespoň trochu přesněji určíme.
Pro ty, co si nejsou jisti určením a tápou v širší škále než je možné prohledat – či prostě netuší, zda viděli druh ptáka ještě se vyskytující na zemi a nebo už na Marsu 🙂 mohu doporučit ještě
http://www.birdforum.net/forumdisplay.php?f=114
(celosvětově asi nejnavštěvovanější “ptačí fórum”), kde je možné založit téma a prostě se dotázat (nejlépe na základě fotografie, popř popisu). Vždy se tu našlo dostatek ochotných lidí, kteří vědí a rádi s určením pomohou – napíší rovnou druh a také poukáží na znaky, podle nichž druh určili. Dále v tématu OPUS je možné shlédnout neustále se rozšiřující databázi poznatků o všech druzích ptáků. Jedinou nevýhodou je, že zakládat témata, tázat se na informace a plně prohlížet zdejší galerii fotografií (přispívají sem fotografiemi i profesionálové) je možné pouze po registraci a přihlášení (jde se přihlásit i trvale). Z vlastní zkušenosti mohu napsat, že toto přihlášení nemá za následek obtěžování uživatele “spamem” pocházejícím od tohoto webu.
Závěrem bych jen rád podotknul, že internet je dobrá věc, ale kniha je prostě kniha 🙂
Michal Pešata
===========================================================
HANDBOOK OF THE BIRDS
V srpnu loňského roku jsme se konečně mohli dočkat v pořadí již 13. pokračování knihy HANDBOOK OF THE BIRDS OF THE WORLD, vycházející v nakladatelství Lynx. V knize s podtitulem “Od moudivláčků k ťuhýkům” je popsáno tentokráte 16 pěvčích čeledí. Handbook ptáků světa je unikátním projektem, který spojuje dohromady všechny znalosti o ptačích druzích, které byly dosud publikovány. První díl vyšel již v roce 1992 a od té doby vycházely jednotlivé knihy s ročním až dvouletým odstupem. Každý handbook obsahuje sourhná fakta o jednotlivých ptačích řádech, čeledích i samotných druzích a je doplněn přehlednými určovacími tabulemi. Pořizovací cena je poměrně vysoká – 265 USD za jeden díl.
V březnu letošního roku by měl vyjít první díl HANDBOOK OF THE MAMMALS OF THE WORLD, obsahující soupis žijících šelem. Více informací o této literatuře včetně kvalitní rozvíjející se interaktivní online ptačí kolekce najdete na adrese http://www.hbw.com:80/
Petr Suvorov
Kroužkování havranů polních (Corvus frugilegus) v Rábech
Ráby – Zimující havrany polní (Corvus frugilegus) se do voliér v Rábech chytám již od zimy 1982 – 83. Do loňského roku, to je za 26 let se podařilo odchytit 16,299 „krákošů“ jak říká Světlana havranům. Kromě havranů se podařilo chytit i s nimi všude přítomné kavky obecné (Corvus monedula), těch si do voliér pro kroužky skočilo 450. V posledních letech několik kavek dostalo i plastové kroužky zelené barvy se dvěma písmeny. Z dalších krkavcovitých se za stejné období ještě chytlo 8 strak obecných (Pica pica) a jedna sojka obecná (Garrulus glandarius).
Kromě krkavcovitých se do voliér občas chytí i jiní ptáci, nejčastěji dravci. Nejvíce se chytilo kání lesních (Buteo buteo) – 23 ex. a jestřábů lesních (Accipiter gentilis) – 17 ex., v menším počtu pak také poštolka obecná (Falco tinnunculus) – 7 ex. a krahujec obecný (Accipiter nisus) – 4 ex. V roce 2008 byl chycen jediný zástupce z řádu sov – 1 puštík obecný (Strix aluco). Posledním občas chyceným druhem je špaček obecný (Sturnus vulgaris) – 4 ex.
Do dnešního dne se podařilo získat od havranů 223 zpětných hlášení, přičemž 110 hlášení je z osmi Evropských zemí (nejvíce z Polska – 32 a z Ruska – 22). Pět odchycených havranů mělo kroužky zahraničních centrál. Od 72 havranů přišlo hlášení z České republiky. S kroužky jiných českých ornitologů se chytlo 24 havranů a 12 ptáků jsem chytil znovu po víc jak roce. Jeden rekordman se znovu chytil dokonce až po deseti letech. Nejdelší rekord ale má havran hlášený ze zahraničí: po okroužkování v Rábech byl nahlášený z Polska po 15 letech 7 měsících a 11 dnech.
Je pravdou, že v posledních dvou zimních sezonách se havrani nijak valně nechytali. V zimě 2007 – 08 se chytilo jen 206 havranů a o rok dřív dokonce jen 3 jedinci. Pokud vezmeme v potaz, že jsem byl zvyklý chytat kolem jednoho tisíce havranů za zimu (nejvíc jich bylo 1.777 v průběhu jedné zimy), jsou počty z posledních zim dosti nízké. Proto jsem netrpělivě očekával dvacátou sedmou odchytovou sezonu…
To, že se žádný havran nechytil koncem listopadu, ještě šlo. To, že se nechytali ani během prosince, už vypadalo špatně i pro letošní sezonu. Přesto, že jsem prvního volavce dal do voliéry 17. 12. a druhého 28. 12. 2008, tak až do 6. ledna 2009 se k voliérám žádný havran nepřilétl ani podívat.
Šestého ledna večer jsem přivezl kavku, která měla naražené křídlo. Bylo vidět, že to není vážné a že během dvou, tří dnů bude létat a bude moct být vypuštěna. Jaké bylo moje překvapení, když následující den (7. ledna) dopoledne přilétli dva havrani, sedli na voliéru a po chvilce odlétli k obci Brozany, kde sedělo na siláži a okolních stromech přibližně tisíc havranů. Do večera se chytlo letos prvních 55 havranů a s nimi 3 kavky. Následující den se to opakovalo, pouze s tím rozdílem, že se chytilo rovných 100 havranů. Do 21. ledna se podařilo chytit 369 havranů, 13 kavek a jedna káně lesní. Pak bohužel přišla obleva, slezl sníh a havrani se někam vytratili. Teď nezbývá než čekat, až se zase ochladí, napadne sníh a začnou se snad znovu chytat.
Jiří Česák
Keoladeo – indický ptačí ráj
Alexandr malý (Psittacula krameri) – Indie, 2007 (foto: V. Lemberk)
Národní park Keoladeo v indickém svazovém státě Rádžastán je na cedulích a prospektech vždy označován jako „Keoladeo bird paradise“. Takový honosný název určitě v „indických poměrech“ vyvolává pochybnosti o dostatku soudnosti místních ochranářů a rozhodně zavání snahou přilákat co nejvíce zahraničních návštěvníků (zejména těch s naditými peněženkami). Skutečnost však ráj plný ptáků a ostatní divoké zvěře rozhodně připomíná.
Měl jsem možnost toto území ležící asi 200 km jižně od hlavního města Delhi navštívit dvakrát v odstupu pěti let. Zatímco návštěva první byla načasována do období soustředění zimujících ptáků, podruhé jsem v Keoladeu působil v době vrcholícího hnízdění.
Setkání členů Skupiny pro ochranu a výzkum dravců a sov v Přerově
Přerov – V sobotu 24. ledna 2009 proběhlo na Ornitologické stanici v Přerově setkání členů Skupiny pro ochranu a výzkum dravců a sov (SOVDS). Cílem tohoto setkání bylo po několikaleté odmlce obnovit fungování skupiny. Téměř zaplněný sál již napověděl, že o znovuobnovení skupiny je ze strany členů zájem. Během setkání, trvajícího přibližně šest hodin, byla přijata řada usnesení a zaznělo mnoho názorů a diskusí, místy i docela bouřlivých.
Akce Labutě 2009/2 skončila úspěchem
Přistání na hladinu Bajkalu. Foto – Boris Medvěžov.
Hradec Králové a Pardubice – Ve dnech 31.1.-2.2. 2009 proběhla akce Labutě 2009/2“.
Odchyt jsme zahájili na Labi v neděli v Hradci Králové s již tradičním asi hodinovým zpožděním. Během čekání na polské kolegy jsme si krátili čas odečítání kroužků. Během odpoledne se nám pak podařilo odchytit 16 zatím neokroužkovaných labutí. Druhého dne ráno jsme se přesunuli na Bajkal v Pardubicích. Labutě se zdržovaly v nezamrzlém oku při břehu, naprostá většina hladiny byla zamrzlá. Zpočátku jsme odchytli několik labutí vylákaných na břeh krmením, později se jim však již nechtělo.
Kos černý – druh o kterém se téměř nemluví
Kněžmost – Kosa černého (Turdus merula) zpravidla nenajdeme ve výčtu nezapomenutelných setkání terénních ornitologů – a kroužkovatelé, ti o něj ztratili zájem v 80. letech 20. století, kdy spolu s drozdem zpěvným (Turdus philomelos) nebyl „doporučen“ pro kroužkování. Druh od té doby prošel určitým vývojem, snad nejnápadnější je prohloubení jeho soužití s člověkem, související zřejmě také s trvale slábnoucí úderností zimy. A právě zajímavému případu zimování jsou věnovány následující řádky.
Kříženec holuba hřivnáče (Columba palumbus) a holuba domácího (Columba livia f. domestica)
Svatojánský Újezd – V posledních zhruba deseti letech postihl téměř plošně naši živočišnou zemědělskou výrobu nový fenomém. Staly se jím velkokapacitní kravíny s tzv. volným ustájením a polouzavřenými stájovými prostory. Tyto prostory vytvořily velni specifické mikroklima, díky kterému se vytvořily zcela nové podmínky pro život nejen skotu, ale též ptáků. I takové druhy, jako vlaštovka obecná, jiřička obecná, rehek domácí, vrabec domácí nebo konipas bílý byly nuceny přizpůsobit svoji hnízdní strategii novým podmínkám.
Velká řeka, aneb Labe v Pardubicích
Pardubice – Při rozmýšlení, kterou řeku východních Čech navštívit jsem se jednoznačně rozhodl pro Labe v Pardubicích.
Ráno 24. ledna 2009 jsem nasedl na rychlík Petrov a uháněl za vytyčeným cílem. Do Pardubic jsem dorazil ještě za tmy, ale s časovým náskokem, abych se dostal k řece ještě za šera, a to se mi podařilo. Nedaleko od Zimního stadionu bylo slyšet občasné krákání havranů polních (Corvus frugilegus) a sem tam se ozvaly i kavky obecné (Corvus monedula). Čím víc jsem se blížil k mostu P. Wonky, tím víc se krákorání stupňovalo. Na úpatí mostu se odehrával asi patnáctiminutový koncert v podání asi tisícovky havranů a za přispění několika desítek kavek. Toto velkolepé vystoupení jsem si nenechal ujít a vychutnal si jej až do samého závěru, kdy se celý orchestr přesně v 7.15 rozletěl na všechny strany.
