Ptáci ve stínu chudoby, aneb co přineslo pozorování na Skadarském jezeře

9.12.2011 23:00 ⋅ Okomentovat ⋅ Jakub Vrána
20111210

Kormorán malý (Phalacrocorax pygmeus) na Skadarském jezeře. Foto: Jak. Vrana

U nejvetsiho balkanskeho jezera jsem mel moznost stravit dva cervencove dny, spravedlive rozdelene mezi Cernou Horu, kde lezi vetsina jezera, a Albanii, jez vlastni jeho zbytek. Tesil jsem se, ze po rade zajimavych pozorovani z jinych casti nejmladsiho evropskeho statu (kdyz nepocitame problematicke Kosovo), zavrsim svou prvni balkanskou cestu v zivote (psal se rok 2007) na jedne z nejcennejsich lokalit jihu Evropy.

Setkani napriklad se sedmihlaskem olivovym (Hippolais olivetorum), strakapoudem jiznim (Dendrocopos syriacus), beloritem sedym (Oenathe oenathe), strnady cvrcivym (Emeriza cirlus) a vinicnym (Emeriza cia) nebo treba s vlastovkou skalni (Hirundu daurica) a pohorskou (Ptyonoprogne rupestris), znamou u nas tez jako brehule skalni, me naplnovalo optimismem a zvlaste diky vidine pelikana kaderaveho (Pelecanus crispus) jsem se na Skadarske jezero opravdu hnal.

Uz zacatek byl skvely, nad rozlehlymi rakosinami se prohanely stovky rybaku bahennich (Chlidonias hybridus) a k jedne zatocine se priletl napit take jinak horsky rorys velky (Apus melba).  Dalsi obrovske stesti prislo jen o chvili pozdeji, kdy jsem se dostal jen na par metru k odpocivajicimu kormoranu malemu (Phalacrocorax pygmeus). Pevce pak reprezentoval rakosnik velky (Acrocephalus arundinaceus), jenz se na chvili zjevil pobliz brehu, a pak zase zmizel v hustem litoralnim porostu.

Nad volnou hladinou proletovali jeste kormorani velci (Phalacrocorax pygmeus), rybaci obecni (Sterna hirundo) a racci stredomorsti (Larus michahellis). Ti si klidne posedavali i na byvale veznici, postavene na ostruvku Grmozur. Dnes zustaly z teto stavby pouze ruiny, po nichz maji racci volnost pohybu, na rozdil od davnych trestancu, z nichz nikdy nikdo neutekl (pravda hlavne proto, ze zadny z nich z nich neumel plavat, ale neutekl). Pri melcinach klidne lovily volavky popelave (Ardea cinerea) a ve velke dalce jsem spatril tez nekolik volavek vlasatych (Ardeola ralloides). Chtel jsem se k nim dostat o neco bliz, coz se vsak bohuzel nepodarilo. I presto jsem byl s prvnim dnem spokojen a pri pohledu na male rybarske vesnicky se na kratkou chvili rozloucil se Skadarskym jezerem.

Primo na hranici mezi Cernou Horou a Albanii letaly vlhy pestre (Merops apiaster). Ty se nakonec pohrichu stavaji jedinym novym druhem pro tuto lokality. Jinak jsou znovu videt „jen“ racci, volavky popelave a rybaci bahenni.  Je vsak pravdou, ze ornitologii jsem vyjimecne moc casu nevenoval, protoze me zcela pohltila Albanie s jeji krasnou, nespoutanou prirodou, nuznymi vesnicemi a mesty, v nichz se misi bohatstvi predstavovane mohutnymi budovami nadnarodnich korporaci s chudobou polorozpadlych, presto stale obyvanych chatrci pod nimi. Krasnou ukazkou nastineneho schematu je prave mesto Skadar, stojici primo na jiznim brehu jezera. Bezne se zde na ulici setkate s cizbari i medvedari. Silnice jsou prakticky bez betonu a na nedostatek elektriny muzete zehrat zvlaste na trzistich, kde mistni kupuji kousky masa i s desitkami na nich sedicich much. Zivotni urovni vam tato zeme stezi pripomene Evropu, je vsak pravda, ze na malo jinych mistech stareho kontinentu budete vsim kolem sebe tak fascinovani.
Jak jste si asi vsimli, tak vysneneho pelikana kaderaveho jsem se nakonec nedockal.  Tezko za tim hledat pricinu, s urcitou ironii osudu se clovek musi smirit a ornitologicke trable rozhodne nepatri k tem nejhorsim, o cemz me pobyt v Albanii rozhodne presvedcil. Navic se cela ma cesta neda v tomto pripade soudit podle pritomnosti respektive nepritomnosti jednoho ptaciho druhu. Beru ji jako celek, a ten vysel ze vsech moznych uhlu pohledu opravdu skvele. Takze nashledanou Balkane a priste zas o kousek dal.

 

Jakub Vrana

20111210c20111210a20111210b201112c

Rubrika: Nezařazené ⋅ Témata:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Post Navigation