Výskyt vodouše malého na přehradě Rozkoš

20100501a

Vodouš malý patří na území ČR k velmi vzácným zatoulancům. Foto – Jaroslav Vaněk.

Vodouš malý (Xenus cinereus) je druhem bahňáka, jehož výskyt má v České republice charakter výjimečnosti a není mnoho ornitologů, kteří měli to potěšení se s ním u nás  setkat.

Domovinou tohoto druhu je sibiřská příroda, kde hnízdí na bahnitých březích a mokrých loukách s křovinatými porosty vrb a na lesních jezerech a bažinách. Svůj hnízdní areál však vodouš malý postupně rozšiřuje směrem na jih a na západ a v současné době jsou známa hnízdiště i ve Finsku, Norsku, Lotyšku, Bělorusku a na Ukrajině. Zimoviště druhu pak leží na mořských pobřežích tropické Afriky, Arábie, Jižní Asie, Indonésie a Austrálie.

V současné době existuje celkem 10 záznamů o pozorování vodouše malého v České republice. Poprvé byl pozorován na rybníku Myšník  u Náměště nad Oslavou ve dnech 3-4.6.1962 (Fiala). Ve východních Čechách jej poprvé pozoroval P. Žďárek ve dnech 19-20.5.1979 nedaleko Smiřic. Další tři pozorování z našeho kraje jsou z přehrady Rozkoš. Na této lokalitě jej poprvé pozoroval V. Koza 24.6.1983, další pozorování je z 29.7.1989 (Kýval). Zatím poslední pozorování z České republiky je z údolní nádrže Želivka,  kde byl jeden pták dokonce chycen a okroužkován (M. Kavka a Z. Vondráček blíže viz ZDE).

20100501b

Vodouši malí se nejdříve ukrývali mezi kameny. Foto – Jaroslav Vaněk.

20100501c

Jedinečnost našeho pozorování spočívá v tom, ze poprvé byl na území ČR pozorován více než jeden pták. Foto J. Vaněk

Naše pozorování vodouše malého je celkově devátým v České republice a odehrálo se dne 14.5.2008 na přehradě Rozkoš u České Skalice.

Toto pozorování je zajímavé i tím, že je vůbec prvním a zatím jediným,  kdy byl pozorován více než jeden pták.

Na následujících  řádcích se pokusím krátce popsat průběh tohoto mimořádného ornitologického zážitku :

Výše uvedeného dne jsme společně s kolegou – Aloisem Holubem dorazili na lokalitu okolo sedmé hodiny ranní. Jako obyčejně jsme se nejprve vydali na tzv. dělící hráz přehrady, která je tvořena kamenným náspem s asfaltovou cestou.  Počasí bylo slunečné, nebe téměř bez mraků a dal se očekávat teplý jarní den.  Druhové složení  bylo celkem obvyklé pro toto období, kdy  ještě probíhá  jarní průtah některých ptačích druhů. Již od počátku byli k vidění pisíci obecní (Acitis hypoleucos), kterých jsme nakonec napočítali patnáct. Postupně jsme objevili tři vodouše bahenní (Tringa glareola),  jednoho vodouše rudonohého (Tringa totanus) a jednu samici jespáka bojovného (Philomachus pugnax). Nad hladinou lovilo potravu asi patnáct racků malých (Larus minutus) a deset rybáků černých (Chlidonias nigra). Na hladině jsme napočítali celkem šest potáplic malých (Gavia stellata) a pro vzájemné porovnání obou druhů posloužila jedna potáplice severní (Gavia arctica).

20100501d

Za letu byly dobře patrny všechny poznávací znaky. Foto – Jaroslav Vaněk.

Úkoly mezi mnou a Lojzou pro rozděleny celkem jasně. Lojza využívá svůj znamenitý pozorovací talent  a stativovým dalekohledem propátrává vzdálené části lokality. Já se soustředím na pozorování bližšího okolí , aby něco zajímavého v nestřežené chvíli neproletělo okolo  a naše pozorování pokud možno fotograficky dokumentuji. Někdy po osmé hodině Lojza ohlásil, že na hrázi někde daleko před námi jsou mezi kameny částečně  vidět dva ptáci, pravděpodobně bahňáci. Již z Lojzova  výrazu jsem usuzoval, že se tentokrát může jednat o něco mimořádného, ale Lojza nechtěl evidentně dělat žádné unáhlené závěry. Postupně jsme se přibližovali až na vzdálenost, kdy už jsem byl schopen ptáky nalézt  i binokulárem, ale situaci znesnadňovalo, , že z větší  části byli  ukryti za kameny. Ke zvratu došlo v okamžiku, kdy oba ptáci popolétli o několik desítek metrů. Lojza, sledující letící ptáky ve stativáku provedl jejich determinaci téměř okamžitě a vzrušeným hlasem  hlásil, že se jedná o dva vodouše malé (Xenus cinereus). Oba ptáci naštěstí, po několika desítkách metrů letu, opět usedli mezi kameny na hráz. Poté následovala obvyklá souhra. Lojza sledoval vodouše z jednoho místa stativákem a já jsem se k nim začal velice zvolna a opatrně přibližovat, abych pořídil dokumentaci toho vzácného druhu. Oba ptáci sice nebyli právě  krotcí, ale přesto se mi podařilo pořídit  použitelné fotografie, které velice usnadňují práci  faunistické komisi při rozhodování o správnosti  určení ohlášeného ptačího druhu.   Po přiblížení na zhruba čtyřicet metrů přestali akceptovat moji přítomnost a odlétli někam do zátoky k obci Kleny. Při odletu naštěstí proletěli nedaleko nás, takže jsme měli možnost si dobře prohlédnout jejich determinační znaky. Těmi jsou hlavně nápadný, vzhůru prohnutý zobák, jasně žluté nohy a na lopatkách dobře viditelné tmavě hnědé proužky. Při průletu okolo nás se ještě ozvali charakteristickým hlasem, který je popisován jako – dydydy, které se několikrát opakuje. Po tomto setkání jsme s Lojzou dokončili kontrolu lokality a vydali se nazpět. Při zpáteční cestě jsme již nikde na dělící hrázi  na vodouše malé nenarazili, proto jsme se po nich začali poohlížet v místě jejich předpokládaného přistání. A opravdu jsme je oba objevili, jak odpočívají na zbytcích pařezů vyčnívajících z vody. Protože mezi námi a vodouši byla v tomto případě vodní hladina, pořídil jsem ještě několik záběrů z uctivé vzdálenosti a po chvíli jsme oba ptáky opustili a nechali je odpočívat před jejich další cestou na daleká hnízdiště.

Toto pozorování bylo následně schváleno faunistickou komisí pod evidenčním číslem FK 20/2008.

Jaroslav Vaněk

Použité prameny :

Fauna ČR, Ptáci 2/II, Academia 2005

Internetové stránky Faunistické komise České společmosti ornitologické

20100501e

Poslední pohled na dvojici vodoušů malých. Foto – Jaroslav Vaněk.

 

——————————————————–

Jarda Vaněk píše, ze vodouš malý v současné době hnízdi i v Bělorusku. Od běloruských přátel se mi podařilo sehnat zaíimavé informace a fotografie.

V Bělorusku se tento druh pravidelně vyskytuje od 70. let minulého století. Patří k velmi vzácným druhům, je zanesen do červené knihy. Centrem jeho výskytu jsou „Turovská blata“, celosvětově známá jako jedno z nejdůležitějších míst východní Evropy, kde se soustřeďuje mnoho druhu vodních a bahenních ptáků. Nachází se zde první běloruská rezervace, kterou řídí občanské sdružení „Ахова птушак Бацькаўшчыны“ (Ochrana ptáků vlasti).

Na odpočinek se zde v době jarních i podzimních tahů zastavují desetitisíce hus, racků, rybáků i kachen. Zároveň zde hnízdí okolo deseti druhů bahňáků, včetně největší stabilní běloruské populace vodouše malého. V současné době zde na zatopených loukách okolo řeky Propjati hnízdí více než 80 párů. Vodouš malý se stal symbolem Turovských blat a jezdí se sem na něj dívat všichni zahraniční ornitologové. Běloruští kolegové provádějí výzkum vodoušů malých i pomoci barveného značení.

Při festivalu „Svátek ptáků“ byla 1. května 2009 v Turove odkryta plastika znázorňující dva vodouše malé v dvojnásobné velikosti proti originálu. Socha se v Turově stala turistickou atrakcí. Plastika vodoušů malých je druhou běloruskou ptačí sochou. První byl vrabec domácí, jehož plastika stojí Baranovicích. Na začátku dubna 2010 jeden ze dvou vodoušů, který byl na plastice u hotelu v Turove zmizel. Policie hledá zloděje.

Z informací na webu http://birdwatch.by/ a od Zmicra Vincevskiého přeložila Svetlana Vránová

20100506f

V Bělorusku běží program barevného značení vodoušů malých. Foto – Zmicer Vincevski.

20100506dd

Vodouši malí v plné paráde v parku před hotelem v Turově. Na spodním kamenu je nápis se jménem zobrazeného druhu. Foto – Zmicer Vincevski.

20100506c

Plastika dvou vodoušů malých od sochare Zmicera Vrublevskiého před instalací do parku v Turově. Foto – zdroj www.zautra.by

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Post Navigation