Ohlédnutí za podzimem 2011 na přehradě Rozkoš

Husice liščí patří v posledních letech k pravidelným návštěvníkům Rozkoše. Foto J. Vaněk

Jak jsem již uvedl ve svém  příspěvku o jaru 2011 na přehradě Rozkoš , tak i nyní musím zopakovat, že termín, kterým označujeme kalendářní roční období se nekryje s termínem, kterým označujeme podzimní tah ptactva. Podzimní  tah řady druhů začíná již v průběhu července,, tedy v období vrcholného léta. Pro tento případ se tedy lépe hodí termín pohnízdní migrace. Do tohoto ohlédnutí za podzimem  jsem přidal i úsek zimy do konce roku 2011, neboť  mírné počasí v tomto období k tomu přímo vybízí.

Kdybych měl velmi stručně vyjádřit, také toto období bylo na Rozkoši v loňském roce, tak bych musel uvést, že jedno z nejhorších v historii přehrady. Důvod je velmi prostý. Jak jsem již několikrát uvedl ve svých příspěvcích,  atraktivita lokality stoupá a padá s výší hladiny přehrady v období migrace. V roce 2011 došlo bohužel k situaci, kdy byla hladina přehrady velmi dlouho udržována na velmi vysokém stavu, takže migrující ptactvo zde nenacházelo vhodné podmínky pro svůj pobyt. Tato situace nemá dopad jen na bahňáky, jak by se mohlo na první pohled  zdát, ale týká se i řady dalších skupin, jako jsou racci a rybáci, vrubozobí, dravci a další. Rozsáhlejší bahnité plochy se na přehradě objevily až na přelomu měsíců září a října, což je období, kdy migrace většiny ptačích druhů je již dávno za svým vrcholem.

Navzdory tomu, co jsem napsal v úvodu příspěvku, přineslo období podzimní migrace ptactva na přehradě Rozkoš řadu zajímavých pozorování, které se pokusím shrnout na následujících řádcích.

Potáplice severní se na lokalitě zdržela několik týdnů. Foto J. Vaněk

Jednou z mála skupin ptactva na kterou nemá výše hladiny vliv je řád potáplic (Gaviiformes).  Jako první jsme na lokalitě zaznamenali  1 ex potáplice severní  (Gavia arctica) dne 13.10. Pravděpodobně tentýž pták se pak na lokalitě zdržoval až do první poloviny prosince. První potáplici malou (Gavia stellata) jsme zaznamenali 8.11. a průběžně jsme pak pozorovali až 3 ex do druhé poloviny prosince.

Z potápkovitých (Podicipediformes) jsme zaznamenali pouze běžnější druhy. Nejpočetnější  je tradičně potápka roháč (Podiceps cristatus), jejíž  maximální počty dosahovaly počátkem prosince až 200 ex. Několikrát jsme pozorovali potápku černokrkou (Podiceps nigricollis), která se také zdržela až do prosince a rovněž potápku malou (Tachybaptus ruficollis). Největší skupinka byla pozorována 6.9. a čítala 5 ex.

Odpočinek na přelivu – volavky popelavé, volavka bílá, racci bělohlaví, v pozadí racci chechtaví. Foto J. Vaněk

Řád brodivých (Ciconiiformes) rovněž nepřinesl žádná překvapení. Obvyklá je na lokalitě koncentrace mnoha desítek volavek popelavých (Ardea cinerea). Maximální počty byly napočítány v průběhu září, a to až 120 ex. V posledních desetiletích patří mezi poměrně běžné druhy i volavka bílá (Egretta alba). Tento druh jsme zaznamenali při většině kontrol na lokalitě a počty se pohybovaly okolo 10 ex. Kromě těchto volavek, které se na lokalitě zdržovaly dlouhodobě bylo 13.10. pozorováno tahové hejno 17 ex. Z této skupiny mě pak nejvíce potěšila návštěva jedné volavky stříbřité (Egretta garzetta), kterou jsem pozoroval 11.8.

Řád vrubozobých (Anseriformes) vzhledem k charakteru lokality představuje poměrně pestrou paletu druhů.  Na přelomu září a října vždy očekáváme přílet severských hus. Také v roce 2011 se v tomto období objevily první hejna hus polních (Anser fabalis) a běločelých (Anser albifrons). Tyto druhy tvoří většinou smíšená hejna s různým poměrem obou druhů. S postupujícím podzimem se počty těchto hus zvyšovaly a v prosinci jich bylo napočítáno až 1 500 ex. V souvislosti s husami polními ještě dodávám, že 1.11. jsem nalezl čerstvě uhynulou (střelenou) husu polní, která nesla typické znaky poddruhu husa polní jamalská (Anser fabalis rossicus). Do poměrně složité problematiky poddruhů husy polní se nechci v tomto příspěvku pouštět, pouze doplním, že poddruh rossicus se od poddruhu fabalis odlišuje kromě jiného kratším zobákem, který je černý, jen s úzkým oranžovým proužkem před špicí. Za příznivých pozorovacích podmínek ji pak lze podle tohoto znaku i v terénu odlišit od husy polní evropské (Anser fabalis fabalis), která má na zobáku podstatně větší rozsah oranžové barvy. Vzhledem k velice mírnému průběhu zimy na konci roku jsme na lokalitě pravidelně pozorovali i husy velké (Anser anser) v maximálním počtu 23 ex. K pravidelným návštěvníků lokality patří husice liščí (Tadorna tadorna). Již 14.6. jsem zde pozoroval pár se dvěma vzletnými mladými a v červenci pak dvakrát nedospělé ptáky. Skupinka šesti husic liščích se pak zdržovala na lokalitě po více dní v průběhu října.  Z plovaných kachen jsme zaznamenali všechny obvyklé druhy, tj. kachnu divokou (Anas platyrhynchos) s maximem okolo 3000 ex, kopřivku obecnou (Anas strepera) – maximum 13 ex, ostralka štíhlou (Anas acuta) v počtu 1 – 2 ex, lžičák pestrý (Anas clypeata) – maximum 7 ex, hvízdák euroasijský (Anas penelope) – maximum 13 ex, čírku obecnou (Anas crecca) – maximum 100 ex a čírku modrou (Anas querquedula) – koncem září 2x pozorován 1 ex. Rovněž potápivé kachny byly zastoupeny obvyklými druhy, jako polák velký (Aythya ferina) – maxima okolo 60 ex, polák chocholačka (Aythya fuligula) – maximum okolo 200 ex, hohol severní (Bucephala clangula) – maximum  až 60 ex, morčák velký  (Mergus merganser) – maximum 17 ex. Z méně obvyklých druhů jsme pak zaznamenali poláka kaholku (Aythya marila) – 3.10. 2M + 2F a v listopadu 1 juv. ex., dále morčáka prostředního (Mergus serrator) -8 a 12.11. 2 ex, morčáka malého (Mergellus albellus) – v prosinci 3x 1 ex, kajku mořskou (Somateria mollissima) – od 20.11. až do konce prosince 1 ex, zrzohlávku rudozobou (Netta rufina) – 4.11. 1 ex a turpana hnědého (Melanitta fusca) – 12.11. 1 ad. ex a od prosince se na lokalitě zdržovali až do roku 2012 2 mladí ptáci.

Zobák husy polní jamalské má u špice jen poměrně úzký oranžový proužek. Foto J. Vaněk

U dravců (Falconiformes) by se mohlo zdát, že kolísání hladiny nehraje v jejich výskytu na lokalitě žádnou roli. Opak je však pravdou, zejména u sokolovitých (Falconidae), kdy vysoké počty bahňáků na lokalitě představují bohatou potravní nabídku. Na rozdíl od předešlých let, jsem sokola stěhovavého (Falco peregrinus) pozoroval pouze jednou na přeletu a dalších druzích ani nemluvě. Z ostatních protahujících dravců jsme několikrát pozorovali orlovce říčního (Pandion haliaetus), a to maximálně 2 ex současně.

Jespák malý – jeden z mála, kteří v roce 2011 lokalitu navštívili. Foto j. Vaněk

Nepříznivá situace v výší hladina se však nejvýrazněji odrazila na výskytu bahňáků (Charadrii). Řada druhů s časnější dobou migrace nebyla na lokalitě zaznamenána vůbec. Druhy, které protahují později byly zaznamenány jen v nepatrných počtech v porovnání s předchozími lety. V průběhu podzimu jsme na lokalitě zaznamenali tyto druhy bahňáků : Kulík písečný (Charadrius hiaticula) – zaznamenán 3x, maximálně 2 ex. Kulík bledý (Pluvialis squatarola) –  první  1 ex zaznamenán 27.9., poté se na lokalitě pravidelně zdržovalo až 12 ex, poslední záznam je z 8.11. 10 ex. Kulík zlatý (Pluvialis apricaria) – první záznam z 28.10. 23 ex. Poté se na lokalitě zdržovali až do 18.12. 5 ex. Čejka chocholatá (Vanellus vanellus) – jedná se o druh, jehož výskyt není na bahnité plochy přímo vázán, ale rád je vyhledává, takže počty nevybočovaly z normálu a dosahovaly řádově několika stovek ex. Vzhledem v mírnému průběhu zimy v průběhu prosince, byly čejky na lokalitě pozorovány ještě 30.12 5 ex.  Jespák písečný (Calidris alba) – pouze 6.9. 1 juv. ex.  Jespák obecný (Calidris alpina) – první adultní pták pozorován na dělící hrázi 23.7., první juvenilní ptáci pak 6.9. 4 ex. Na přelomu září a října, kdy již byly podmínky příznivé se maximální počet pohyboval okolo 50 ex. Jespák malý (Calidris minuta) – zaznamenal jsem jej celkem 7x v maximálním počtu 2 ex, posledního 13.10. 1 ex. Jespák bojovný (Philomachus pugnax) – 13 a 19.7. jsem jednoho adultního samce pozoroval na poli u Nahořan ve společnosti čejek. Na přehradě jsem jej zaznamenal celkem 4x s maximem 2 ex. Kameňáček pestrý (Arenaria interperes) – zaznamenán 1x P. Žďárkem 6.9. (1 ad. ex) na dělící hrázi. Pisík obecný (Actitis hypoleucos) – první zaznamenáni 5.7. 3 ex, poté pravidelně na dělící hrázi v počtech do 20 ex, poslední  ze 6.10. 1 ex. Vodouš šedý (Tringa nebularia) – zaznamenal jsem jej při 12 ti kontrolách v počtu do 3 ex, poslední záznam z 8.11. 1 ex. Vodouš tmavý (Tringa erythropus) – 1.9. 1 ex přelet na přehradou, 8.11. 1 ex na bahně. Vodouš rudonohý (Tringa totanus) – 19.7. 1 ex. Koliha velká (Numenius arquata) – 18.8.  4 ex, 1.9. 7 ex, 13.10. 1 ex, všechny zaznamenány při přeletu lokality. Bekasína otavní (Gallinago gallinago) – zaznamenána  pouze 3x, a to maximálně 2 ex.

Jespáci obecní – v září nebyly k dispozici žádné bahnité plochy, takže odpočívají na dělící hrázi. Foto J. Vaněk

Z rackovitých (Laridae) si tomto roce o největší vzrušení zasloužil jednoznačně  mladý racek tříprstý (Rissa tridactyla), kterého jsme poprvé zjistili s A. Holubem 28.10. Tento druh přilákal na lokalitu v průběhu podzimu celou řadu pozorovatelů.  Naposledy byl pozorován 26.11. První adultní racek malý (Hydrocoloeus minutus)  na pohnízdní migraci byl zaznamenán 23.7., první mladí ptáci pak 6.9. 2 ex, podzimní maximum pak činilo 13.10. 7 ex.  Ve společnosti racka tříprstého jsme pozorovali i 1 – 3 ex racků černohlavých (Larus melanocephalus). Běžným druhem racka na lokalitě je pak racek bělohlavý (Larus cachinans), jehož počty se převážně pohybují řádově v desítkách ex. V tomto roce jsme zaznemenali několik racků toho druhu s polskými odečítacími kroužky, jejich čísla byla předána kroužkovací stanici. Z rybáků byl vícekrát pozorován rybák obecný (Sterna hirundo) v počtu do 3 ex, rybák černý (Chlidonias niger)  v počtu do 10 ex. Rybák bělokřídlý (Chlidonias leucopterus) byl pozorován pouze 1.9., a to 1 juv. ex. Pokaždé potěší pozorování rybáků malých (Sterna albifrons) – ty jsem zastihl 27.7., a to 2 adultní ptáky.

Racci bělohlaví na přelivu. Foto J. Vaněk

Z řádu srostloprstých (Coraciiformes) bych se zmínil pouze o ledňáčkovi říčním (Alcedo atthis), který se po vyhnízdění zdržuje na přehradě v počtu do 4 ex – 28.10.

Z početného řádu pěvců (Passeriformes) se zmíním jen o druzích typických pro tuto lokalitu. Každoročně na podzim očekáváme přílet sněhulí severních (Plectrophenax nivalis) a konopek žlutozobých (Carduelis flavirostris). Sněhule bohužel nesplnily naše očekávání, a tak jsem byl nakonec rád za 1 samce, pozorovaného 7.12. Konopky naštěstí nezklamaly naše naděje ani v tomto roce (2011). První se objevily 4.11. –  4 ex a na lokalitě jsme je pak pozorovali při většině kontrol až konce roku v počtech do 25 ex. Na podzim je také na lokalitě dobře patrný průtah moudivláčka lužního (Remiz pendulinus). Například dne 5.7. jsem na dělící hrázi napočítal nejméně 1 dospělého a 15 mladých moudivláčků.

Ledňáčci říční jsou na podzim pravidelnými návštěvníky lokality. Foto J. Vaněk

Závěrem bych rád poznamenal, že výše uvedený příspěvek neobsahuje zdaleka všechna data z lokality, ale jen jakýmsi průřezem popisovaného období. Navíc, až na výjimky, nezahrnuje údaje  řady dalších pozorovatelů, kteří lokalitu navštívili, takže ani z toho hlediska není rozhodně úplný.

Jaroslav Vaněk

Mladý racek tříprstý se stal na Rozkoši událostí roku. Foto J. Vaněk

Kulík bledý -jeden z prvních, kteří na podzim v roce 2011 přiletěli na lokalitu. Foto J. Vaněk

Mladý moudivláček lužní na dělící hrázi přehrady. Foto J. Vaněk

Konopky žlutozobé opět nezklamaly a první dorazili na Rozkoš začátkem listopadu. Foto J. Vaněk

Společné foto kulík a jespáka (vzadu) – oba se stejným druhovým jménem – písečný. Foto J. Vaněk