Moravskotřebovsko – Toto vyhlášené území za přírodní park v Zábřežské vrchovině na samém konci Pardubického kraje, který zde hraničí s krajem Olomouckým a Jihomoravským, patří mezi „bílá místa“ na mapě zájmu ornitologů. V posledních letech mířím do těchto končin častěji, a tak jsem se tu setkal nejen s letní kolonií vrápence malého (Rhinolophus hipposideros) nebo s aktivními pobytovými stopami bobra evropského (Castor fiber), ale především sem jezdím za zdejšími opeřenci.
Přírodní park má rozlohu 6265 ha a přibližně 80% jeho území pokrývají lesy, na mnohých místech i s poměrně zachovalými bučinami. Povrch je poměrně členitý (od nadmořské výšky 320 po téměř 600m n.m.), a zejména lesy mezi Starou a Novou Rovní a Hartinkovem vyplňují četná svažitá až rokelnatá údolí, která se prostupují obtížně, zejména pokud trávíte již 6 hodin v terénu na kole.
Tok říčky Věžnice obývá pak konipas horský (Motacilla cinerea), který je také typickým druhem toku Třebůvky. Na ní se daří hnízdit ledňáčkovi říčnímu (Alcedo atthis) nebo cvrčilce říční (Locustella fluviatilis). Postrádám tu ale k mé lítosti skorce vodní (Cinclus cinclus), a to možná i díky tomu, že Třebůvka byla na většině toku necitelně zregulována v kanál (mimo jiné trasa Labe-Odra-Dunaj je v plánu právě zde). Jinak ale díky absenci vodních ploch a mokřin není avifauna parku příliš na vodní ptactvo bohatá. Nahrazuje to snad jeden pár čápa bílého (Ciconia ciconia), který již řadu let hnízdí v Plechtinci u Petrůvky nebo jedna v kraji z největších kolonií volavky popelavé (Ardea cinerea), která se v korunách stromů každým rokem rozrůstá o nové hnízdící páry (odhadem nyní 20-22 párů) právě v nivě Třebůvky mezi Městečkem Trnávkou a Vranovou Lhotou. Významnějším vodním tokem je z jihu do Jevíčky přitékající říčka Nectava, která na samém jihu parku vytváří velmi pěkné Nectavské údolí. Ve zdejších lesích byl zjištěn například králíček ohnivý (Regulus ignicapilla), lejsek šedý (Muscicapa striata), linduška lesní (Anthus trivialis), dlask tlustozobý (Coccothraustes coccothraustes), mlynařík dlouhoocasý (Aegithalos caudatus) nebo holub hřivnáč (Columba palumbus).
V nepříliš zastoupeném prostředí zemědělské krajiny jsem letos na jaře pozoroval například na polích hlasem varující čejky chocholaté (Vanellus vanellus), protahující hejnko bělořitů šedých (Oenanthe oenanthe) nebo snad hnízdící bramborníčky hnědé (Saxicola rubetra). Při průtahu krajinou se mihnul i moták pochop (Circus aeruginosus), který ale jen využíval migrační severojižní koridor mezi Zábřežskou vrchovinou a Moravskotřebovskou pahorkatinou.
Území parku je cenné nejen svými zachovalými a místy obtížně přístupnými lesními porosty kolem obcí Bohdalov nebo Hartinkov, ale i mezi botanicky významná území jistě patří k jihu se uklánějící stráně mezi obcemi Petrůvka a Vranová. Jak zajímavé budou ornitologicky se snad dovíme v příštím roce. Kromě již známých zde hlasů krutihlava obecného (Jynx torquilla) nebo pohybu ťuhýka obecného (Lanius collurio) se těším na potvrzení pěnice vlašské (Sylvia nisoria). Překvapení mě snad ale připraví i podrobnější průzkum zdejších zajímavých lesních porostů.
