Samice slavíka modráčka (Luscinia svecica) – foto: ing. V Hlaváč
Zdá se, že vzrušujícím odchytům protahujících slavíků modráčků (Luscinia svecica) přes naše území odzvonilo. Pryč jsou časy o závod klapajících sklopek v náplavech řek – prastaré divadlo, přitahující každého jara k vodě generace chytačů – sklopkařů zřejmě zažívá derniéru. Jen stěží by se mi podařilo vzpomenout všech těch nadšenců, nelenících na přelomu března a dubna vyčkávat na vyzkoušených místech na nejkrásnějšího z českých slavíků – modráka. Tajemného ptačího krasavce, věčně hladového, na svém putování proti proudu kamsi na sever.
Konečně! Tentokrát nejde o červenku! Foto – Pavel Kverek.
Není vůbec bez zajímavosti, že mnozí kroužkovatelé už na začátku 80. let minulého století upozorňovali na snižující se počty protahujících modráků. O to větší údiv přivodila těm mladším nepochybně série prokázaných hnízdění o pár roků později v JZ Čechách a hned na to i na Mladoboleslavsku. Do konce století se stačil druh rozšířit natolik, že dnes modráček v síti mnohého kroužkovatele ani nepřekvapí.
Slavík modráček – starší sameček. Foto – Pavel Kverek.
Tradiční tahová místa však své modráčky vyhlížejí marně. Je to i případ řeky Jizery, kam za nimi chodíval věhlasný ornitolog, preparátor a čestný předseda ornitologické společnosti doktor Alfréd Hořice, působící na Mnichovohradišťsku. Průtah zeslábl i na Kněžmostsku a Dolnobousovsku, kde se jarní modráčci chytali v rákosinách rybníků, v čerstvě rozbahněných uličkách. Domnívám se, že nelze slučovat jarní přesuny „českých“ modráčků (zejména dvouletých ptáků), hledajících i poměrně daleko od místa narození svoje první hnízdiště, s ptáky „bez adresy“, které nejbližší noc, hned po vylepšení podmínek, posune dál. A právě tito ptáci dnes chybí. U samic, jež dělají zřejmě mnohem méně zastávek, než samci (Jiří Formánek tvrdí, že jsou „načasované“), zástihy chybí docela, u samců mnoha podob „hvězd“ i s štítem plynule leskle sytě modrým, protahujících až v půli dubna, to není o mnoho lepší. Původ těchto ptáků může napovědět výsledek kroužkování samce, označeného v půli dubna osmašedesátého roku v Praze na známém „plácku“ u Šeberova, zastiženého o rok později 7. května (hnízdní datum?) nedaleko Leningradu v Rusku.
Slavík modráček – mladší sameček. Foto – Pavel Kverek.
V početných odchytech z dnešní doby převládají dle mého názoru příslušníci místních populací, kroužkovatelů, chytajících klasicky průtažné ptáky v místech, kde ptáci ani nehnízdí, mnoho není. Těžko lze za této situace zjistit, co se přesně stalo – jisté však je, že prognózy ptáčníků i starých kroužkovatelů se naplnily. Modráčci na jaře začínají chybět.
Pavel Kverek
