Články k tématu: Tah Ptk

Slavík obecný a jeho odlet do zimovišť

20100910a

Spatřit slavíka koncem léta je velmi obtížné. Foto – Pavel Kverek.

Co se děje se slavíky obecným a tmavým poté, co vyhnízdí a rodina se rozpadne? Tento otazník museli klást za svá pozorování ornitologové mnohde v Evropě. A kladli. Někteří byli dokonce přesvědčeni, že rodiče z hnízdiště nadobro zmizí. Vždyť tolik se k nim v létě badatelé nachodili, nic neslyšeli a neviděli. Nic tedy ani nechytali – když ano, viseli tam ptáci jiní.

Zhruba do konce minulého století bych s nimi souhlasil. Ten čas školních prázdnin dobře znám, lokality se zdají být opravdu pustými a času je tam škoda utrácet, zejména při vzpomínce, co dokáží ve stejném čase dobře natažené sítě u vody, přes vodu či v rákosí!

Celý článek →

Přišel čas uhelníčků

20091027b Kněžmost – Každý rok je to stejné. Naše zahrada je pravidelným zastávkovým místem lesních sýkor uhelníčků (Parus ater). Je pravda, že se s nimi občas „svezou“ i parukářky (Parus cristatus) a králíčci (Regulus sp.), ale uhelníčci převládají, jsou k nepřehlédnutí i nepřeslechnutí.

Zahrada s několika vzrostlými jehličnany je pro táhnoucí lesní pěvce prvním odpočinkovým místem na postupu Polabím.

Kněžmost je od severu k východu obepnut lesy Českého ráje, které se sbíhají do jakéhosi skalního ostrohu nad Žantovem, východně naší zahrady. A právě sem velká většina postupujících skupinek sýkor dorazí. Jakmile zjistí, že les už nikam dál nevede, vyletují z kněžmostského Hrádku přes Kněžmostku do volné krajiny. A jakoby si na cestu nevěřili (letí ji poprvé), nadšeně vítají v kněžmostských zahradách každý modřín, každou borovici. Tam na sebe za neustálého svolávání počkají, je-li příhodné počasí, prošmejdí jehličí a po chvilce první ze skupiny se chopí kompasu a zavelí k odletu. Cestovní mapa je krajinou vede k jihozápadu, za obcí se lze o tom docela snadno přesvědčit. Na horizontu směřují do míst, kde se Chloumecký hřbet sklání k Mladé Boleslavi a podél Jizery pokračují dál. Ti, kteří se nestihli z lesa nad Kněžmostem odpoutat, pokračují s největší pravděpodobností okrajem Žehrovských lesů a vyletují až údolím Klenice k Domousnické bráně (dávná cesta řeky Jizery), která je propustí do pravého Polabí.

Odchyty na naší zahradě potvrdily, že ve všech případech se jedná o mladé (tohoroční) ptáky, tedy jedince, kteří (podobně jako u řady jiných sýkor) první zimu tráví v mírnějších podmínkách, zejména v Středomoří. Další roky života již zřejmě přezimují coby staří uhelníčci poblíž hnízdišť, podobně jako parukářky.

O příslušnosti protahujících skupin sýkorek jehličnatých lesů Kněžmostskem nepodalo kroužkování v zahradě zatím žádné informace, lze však obecně soudit, že k ptákům z okolních lesů se přidávají i hejnka, pocházející z Pobaltí a snad i Skandinávie. U mých výsledků od sýkor koňader (Parus major) a modřinek (P. caeruleus), v českém pojetí pak dokonce i u mlynaříka dlouhoocasého (Aegithalos caudatus), bylo toto kroužkováním již potvrzeno.

Je potěšující v čase kněžmostského podzimu vyhlížet tyto čiperné a společenské ptačí cestovatele, kterak si užívají svůj první a současně také poslední výlet k moři.

V jejich společnosti byli odchyceni v zahradě spolu krom králíčků obecných (Regulus regulus) i jejich ohniví (R. ignicapillus) příbuzní, velmi rádi se také k tomuto „vlaku“ jedoucímu podzimním krajem přidávají opozdilí budníčci menší (Phylloscopus collybita). Odchyty na hřebenech hor, u rybníku Žabakor či u Prahy v tzv. „králíkárně“ (místo intenzivního odchytu táhnoucích králíčků) ukázaly, že v této společnosti drobných pěvců se může „vézt“ i opravdová vzácnost, jako je třeba budníček pruhohlavý (Phylloscopus inornatus).  
Pavel Kverek

20091027c

Ptačí stěhování stále fascinující

     Mladoboleslavsko – Snad každý ornitolog má „svoji“ oblast. Dobře ji zná a čtyři měsíce v roce poctivě sleduje. Někdo operuje přímo za humny, jiný dojíždí desítky kilometrů, sotva by se však našel takový, kdo by svůj kout neměl rád a nenacházel v něm uspokojení …

   Mým studijním prostorem, prezentovaným pod pracovním názvem „Od Humprechtu k Jizeře“, je severovýchodní část Mladoboleslavska. Ohraničit lze tuto polabskou výspu na jihu hřbetem Chlumu, hranicí Českého ráje na severu, Jičínskou pahorkatinou na východě a nivou řeky Jizery na západě.

   Krom možnosti hnízdění a přezimování se relativně plochá krajina hodí také k oběma tahům – svižnému a přímočarému jarnímu a loudavému a klikatému podzimnímu.

   Zastavme se v čase chladnoucího léta u Chlumínu na Kněžmostsku, při pradávné tahové cestě bramborníčků a bělořitů. Samozřejmě, že tudy v obou směrech proletí také početná hejna hřivnáčů, čejek, budníčků, skřivanů i rákosníků, nás ale bude zajímat „provoz“ nyní, v konci léta. A protože mám v místě i krátkodobou pracovní příležitost, přibalil jsem nedávno do brašny osm sklopek, foťák a futrál s kleštěmi.

   Čas po půli září už není optimální k sledování intenzity migrace, většina tažných ptáků dávno proletěla. Přesto drátěný plot svažující se k vodoteči hostí ještě několik bramborníčků hnědých, nejméně jednoho černohlavého a tři obecné ťuhýky. Všichni jmenovaní z plotu v slunečném odpoledni vyletují za hmyzem a vrací se buď na stejné místo, nebo do bylin v louce. Ťuhýky je ale obtížné chytat do sklopek s moučným červem v čase, kdy loví hmyz ve vzduchu. U bramborníčků je vše daleko jednodušší, poctivě k nástraze dosedají a sklopky je mohou překlopit.

   Během dvou dnů se tak chytil mladý bramborníček hnědý v prostém šatě i starý bramborníček černohlavý a jeden tohoroční ťuhýk obecný. Snad nejzajímavější je sledování ťuhýků. Nikam zjevně nepospíchají a přestože přes den na plotě chybí, ráno a večer je možné je zde zastihnout. I dnes (22.9.) se v místě vyskytli. Jak dlouho vydrží, záleží zřejmě na počasí, které je zatím příhodné.

   Koridor, směřující od východu k západu, je ptáky využíván krom podzimu také na jaře. V prvních květnových dnech je možno v místě pozorovat početné skupiny obou příbuzných bramborníčků, bělořity a lindušky luční. Samotný úvod patří polním skřivanům, černohlavým bramborníčkům, strnadům rákosním i linduškám lučním. Až po nich se v nivě potoka i přilehlých polích objeví hnědí bramborníčci a bělořiti šedí. Celé divadlo pozdě na jaře ukončí poměrně vzácní konipasi luční a ťuhýci obecní. Koridor byl zmiňován již v zápiscích předního českého ornitologa, pobývajícího značnou část života v nedalekém Mnichově Hradišti, doktora Alfréda Hořice.

   Je potěšitelné, že ptáci i dnes této cesty při postupu Mladoboleslavskem využívají. V severovýchodní části regionu jde o jeden z mála zachovaných biokoridorů.

Pavel Kverek

20090923c20090923e20090923d

Slavíci (už zase) odlétají…

20090824.jpg

Slavík obecný – portrét. Foto – Pavel Kverek.

Výzkum slavíků – Zhruba čtyři měsíce mohu v našich podmínkách chytat a kroužkovat slavíky obecné (Luscinia megarhynchos). V čase od poloviny dubna do poloviny srpna musím zajistit nový studijní materiál, který po zbytek roku ze všech stran prohledávám a posuzuji. V čase „poodletového“ klidu také stanovuji úkoly příštího „slavičího roku“. Ten letošní ještě , stejně jako tři předchozí, patřil tajemnému procesu pelichání a s ním spojených příprav k odletu do zimovišť. Problematika je to natolik zajímavá, neprobádaná a vzrušující, že 28. rok specializace mne zcela jistě znovu ještě protáhne po zaječích stezkách letně žhnoucími trnkovými keři Mladoboleslavska, abych v jejich přítmí s motyčkou v ruce znovu nalíčil sklapovací síťové i pytlíkové pastičky. A často pak, ve chvíli ornitologického štěstí, znovu přepočítával rostoucí i chybějící letky tloustnoucích slavíků.                                                                                                              

Celý článek →

Slavíci urychlili návrat na hnízdiště Mladoboleslavska

a

Slavík obecný. Foto – Přemysl Vaněk.

Sledování příletu slavíka obecného (Luscinia megarhynchos) probíhá v SV části Mladoboleslavska letos po osmadvacáté. Každoročně jsou od začátku dubna namátkově navštěvována tradiční hnízdiště, protože však jejich počet dosahuje téměř padesátky, není možné z časových důvodů pravidelně sledovat všechna. Zjišťování probíhá pomocí provokace „konkurenčním“ zpěvem slavíka obecného z MP3 přehrávače a rovněž i vizuálně, protože křoviny jsou v té době ještě přehledné. Přestože se dosud nejčasnější datum snížilo v roce 2007 na hodnotu 17. dubna, pod polovinu měsíce se nedostalo.

Celý článek →

Čekáme je každým dnem – jarní tah slavíků modráčků

a

Tah slavíka modráčka začne již co nevidět. Foto – Tomáš Bělka.

   Mladoboleslavsko – Otužilý slavík modráček středoevropský (Luscinia svecica cyanecula) je prvním z kvarteta našich slavíků, kterého můžeme po zimě spatřit. Chytání na jarním tahu bývalo populárním už v čase, kdy se ještě kroužky razily ručně po garážích a sklopky ohýbaly z „drátů“ do kola. Kolik jen nadšenců vyhlíželo koncem března v náplavech řek k severu postupující modráky, aby na chvíle setkání po zbytek života nadšeně vzpomínali!
Časy se ale změnily. Nezapomenu, jak jsem byl od samého začátku posedlý touhou po setkání s vysněným ptačím parádníkem. I proto jsem od poloviny 80. let chodil k Jizeře a modráčky vyhlížel. Červi mezitím mizeli v nenasytných hrdlech všudypřítomných červenek a každé mihnutí pod břehy i v houští, jak posléze ukázaly sklopky, patřilo právě jim.

Celý článek →

Ustane jarní průtah modráčků přes naše území?

slavík modráček

Samice slavíka modráčka (Luscinia svecica) – foto: ing. V Hlaváč

Zdá se, že vzrušujícím odchytům protahujících slavíků modráčků (Luscinia svecica) přes naše území odzvonilo. Pryč jsou časy o závod klapajících sklopek v náplavech řek – prastaré divadlo, přitahující každého jara k vodě generace chytačů – sklopkařů zřejmě zažívá derniéru. Jen stěží by se mi podařilo vzpomenout všech těch nadšenců, nelenících na přelomu března a dubna vyčkávat na vyzkoušených místech na nejkrásnějšího z českých slavíků – modráka. Tajemného ptačího krasavce, věčně hladového, na svém putování proti proudu kamsi na sever.

Celý článek →

Mohou „zelené“ fasády za zbloudění táhnoucích ptáků?

a   Kněžmost – Náš dům s kovárnou v Kněžmostě (Mladoboleslavsko) stojí dvacet let. Světlou škrabanou omítku jsme nechávali vyniknout do doby, než nás zlákaly moderní „zelené“ fasády. K ozelenění jsme zvolili loubinec (Parthenocissus) neboli přísavník a jeho kouzlu jsme podlehli natolik, že velkou část stavby časem pohltilo členité loubí z několika druhů popínavých lián.

Celý článek →

V Pardubicích jsou již oba čápi

Čáp bílý (Ciconia ciconia) na komíně v Pardubicích – foto: R. Hampl

Pardubice – Na pardubickém čapím hnízdě se 26.3.08 prvně objevil čáp. V poletujícím sněhu a fučícím studeném větru si čistil peří a tvářil se, jako by se nechumelilo. Po necelé hodině odletěl na svačinu k  nedalekým sádkám. V letošním roce přiletěl o 19 dní později, než v roce 2007. Během posledního březnového víkendu k němu přiletěl i partner, takže pár je nyní kompletní a nezbývá, než mu popřát mnoho štěstí při výchově letošního potomstva.

Celý článek →

Zimují mladí černí čápi v Izraeli?

čáp černý

Mladý čáp černý (ciconia nigra) – foto: J.Plšek

Bojanov, Teplice nad
Metují
– Tři mladí čápi černí
původem z východních Čech byli v průběhu uplynulé zimy zastiženi ve státě Izrael na Blízkém východě. Dva sourozenci z hnízda od obce Bojanov na Chrudimsku a jeden pták z hnízdiště v Adršpašsko- teplických skalách na Náchodsku se koncem loňského listopadu a začátkem prosince zdržovali severně od města Nábulus. Posledním pozorováním je pak odečet jednoho bojanovského čápa ze začátku letošního března. Ptáci byli identifikováni podle alfaunumerického kódu plastového kroužku bílé barvy, který nesou společně s kroužkem Národního muzea Praha, a odečetl je německý ornitolog Carsten Rohde.

Celý článek →