Sýček obecný (Athene noctua) – foto: Jakub Vrána
Už je to tady, můj nejspíš poslední výlet s rodiči a sestrou a zároveň i první návštěva Řecka. Sedím malátně v autobuse a asi bych měl mít pověstné pocity zvláštního smutku a drobné nostalgie. Dost možná bych je teď opravdu měl, ale úmorná 18 hodinová cesta s příjezdem v pro mě nelidských 4:30 ráno, dělá své. Pomalu vylézám z autobusu a náladu mi naštěstí ihned spravuje jedna malá sovička, lovící u bývalé drůbežárny, vedle které jsme zastavili. Jak asi všichni tušíte, jde o sýčka obecného (Athene noctua). Rozhoduji se, zatímco ostatní mrzutě pospávají na svých kufrech a čekají na ubytování, jít na ranní procházku po pláži. Nelituji, za úsvitu tu místo opalujících se turistů hledá potravu několik racků černohlavých (Larus melanphogon). Na otevřeném moři zase loví racci středomořští (Larus michahellis) a kormoráni velcí (Phalacrocorax carbo). V porostech kousek ode mne se k životu pomalu probouzí desítky vrabců polních (Passer mountanus) a domácích (Passer domesticus). Rázem se cítím svěží a těším se, co příjde dál.
Hradec Králové – Na pravidelném stanovišti labutí velkých (Cygnus olor) na řece Labi v centru města Hradec Králové se v poslední říjnové dekádě zdržovalo již 26 ptáků. Místní ornitolog pan K. Bejček zde zastihl celkem 24 dospělých a dva mladé jedince. Při podrobné prohlídce všech ptáků v hejnu dále zjistil, že 5 labutí je označeno kroužky Muzeum Praha a další exemplář nese označení kroužkovací stanice Záhřeb z Chorvatska.
Moravskotřebovsko – Toto vyhlášené území za přírodní park v Zábřežské vrchovině na samém konci Pardubického kraje, který zde hraničí s krajem Olomouckým a Jihomoravským, patří mezi „bílá místa“ na mapě zájmu ornitologů. V posledních letech mířím do těchto končin častěji, a tak jsem se tu setkal nejen s letní kolonií vrápence malého (Rhinolophus hipposideros) nebo s aktivními pobytovými stopami bobra evropského (Castor fiber), ale především sem jezdím za zdejšími opeřenci.
Přerov – Přestože má ornitologie, ať už jako věda nebo jako koníček, poměrně dlouhou historii, je na mnohých místech naší republiky opravdovým problémem objevit hodnověrné údaje starší třeba jen 30 let. Tak například ve Svitavách – městě se sice bohatou, ale povětšinou německou historií, jsou všechny údaje starší roku 1945 už asi nenávratně ztraceny. Pravda, existuje několik vycpanin, roztroušených většinou po místních základních školách, datovaných třeba i do 19. století. U většiny z nich však není udávána žádná lokalita.
