Východočeská pobočka České společnosti ornitologické
Skorec vodní – Pták roku 2009. Foto – Tomáš Bělka.
Klášter nad Jizerou – Mnohé obdivovatele ptactva nepochybně potěšila zpráva, že vyvoleným druhem pro rok 2009 je houževnatý a vlastenecky založený skorec vodní (Cinclus cinclus), opeřenec v mnoha ohledech zajímavý a dodnes značně tajemný. Rovněž také velký nedočkavec ve vztahu k blížícímu se jaru.
Rožďalovické rybníky – Je únor. Za oknem sníh kam až oko dohlédne. Rtuť teploměru osciluje někde mezi pěti až deseti stupni pod nulou. Koho by napadlo uprostřed tuhé zimy, že jaro tam venku vlastně dávno začalo? Některé ptačí druhy začínají svoji hnízdní sezónu velmi časně, ještě když příroda spí hlubokým zimním spánkem. Patří mezi ně především někteří havranovití (Corvidae), krkavec velký (Corvus corax), vrána šedá (Corvus cornix). Také některé sovy (Strigidae), např. výr velký (Bubo bubo). Mezi ty nejnedočkavější se řadí i král našeho středoevropského ptačího světa – orel mořský (Haliaetus albicilla).
Svitavy – Zatímco někomu zimní období přináší radost, pro jiného je dobou strádání. Tím kdo strádají jsou zejména naši opeřenci. Ti mají v zimě nedostatek potravy, a tak se stahují se ze svého přirozeného prostředí blíže k lidským obydlím, kde čekají na naši pohostinnost.
Svitavsko – Snad každý z nás zažil při nejrůznějších debatách situaci, kdy se snažíme hodnotit svá „nejvzácnější“ pozorování ptačích druhů. Žhavost debaty často nespočívá v tom, který to byl druh nebo za jakých okolností jsme jej sledovali, ale mnohdy je základní otázkou to, co je to vlastně vzácný druh. Shodneme se pak obvykle na tom, že i tento výraz má svoji relativní podobu.
Když jsem si před lety v této souvislosti prohlížel Faunu ČSSR, tak jsem si na základě tehdy známých údajů uvědomil, že konipasa citrónového (Motacilla citreola) vzhledem k poloze hnízdního areálu i jeho zimovištím u nás jen těžko někdy spatřím. Zvlášť když se v době vydání díla K. Hudce a kolektivu za věrohodné považovaly pouhé 2 záznamy (1 ze Slovenska).
Hořice – Nápad založit ornitologický kroužek, či skromněji řečeno najít skupinku dětí se zájmem o přírodu, jsem dostal již před lety. Ale teprve po nabrání dostatečného množství zkušeností a znalostí v terénní ornitologii a dvouleté spolupráci s vedoucími jihomoravského ekoklubu jsem se odhodlal nápad zrealizovat. Během školního roku 2007/2008 se mi podařilo dát dohromady skupinku mladých ornitologů, která se postupem času ustálila na 7 dětech. Počet to není nijak závratný, ale představují už opravdu vážnější zájemce.
Obdivovatelé jarní horské přírody mohou při svých večerních toulkách vzácně zaslechnout zvláštní houkavý zvuk podobný hvizdu lokálky nebo rytmické často se opakující „pu-pu-pu-pu“ . Hlas je dobře slyšitelný i na vzdálenost jednoho kilometru a nejčastěji vychází z nejvyšších stromů v porostu. To sameček sýce rousného obhajuje své teritorium a láká samičku k hnízdění. Již koncem února a začátkem března začne samec krátce po setmění vletovat do předem vyhlédnuté dutiny, odkud se večer co večer ozývá tichým klokotáním, a to tak dlouho, dokud za ním samička nevlétne a dutinu nepřijme.
Přerov – V sobotu 24. ledna 2009 proběhlo na Ornitologické stanici v Přerově setkání členů Skupiny pro ochranu a výzkum dravců a sov (SOVDS). Cílem tohoto setkání bylo po několikaleté odmlce obnovit fungování skupiny. Téměř zaplněný sál již napověděl, že o znovuobnovení skupiny je ze strany členů zájem. Během setkání, trvajícího přibližně šest hodin, byla přijata řada usnesení a zaznělo mnoho názorů a diskusí, místy i docela bouřlivých.
Přistání na hladinu Bajkalu. Foto – Boris Medvěžov.
Hradec Králové a Pardubice – Ve dnech 31.1.-2.2. 2009 proběhla akce Labutě 2009/2“.
Odchyt jsme zahájili na Labi v neděli v Hradci Králové s již tradičním asi hodinovým zpožděním. Během čekání na polské kolegy jsme si krátili čas odečítání kroužků. Během odpoledne se nám pak podařilo odchytit 16 zatím neokroužkovaných labutí. Druhého dne ráno jsme se přesunuli na Bajkal v Pardubicích. Labutě se zdržovaly v nezamrzlém oku při břehu, naprostá většina hladiny byla zamrzlá. Zpočátku jsme odchytli několik labutí vylákaných na břeh krmením, později se jim však již nechtělo.
Kněžmost – Kosa černého (Turdus merula) zpravidla nenajdeme ve výčtu nezapomenutelných setkání terénních ornitologů – a kroužkovatelé, ti o něj ztratili zájem v 80. letech 20. století, kdy spolu s drozdem zpěvným (Turdus philomelos) nebyl „doporučen“ pro kroužkování. Druh od té doby prošel určitým vývojem, snad nejnápadnější je prohloubení jeho soužití s člověkem, související zřejmě také s trvale slábnoucí úderností zimy. A právě zajímavému případu zimování jsou věnovány následující řádky.
Svatojánský Újezd – V posledních zhruba deseti letech postihl téměř plošně naši živočišnou zemědělskou výrobu nový fenomém. Staly se jím velkokapacitní kravíny s tzv. volným ustájením a polouzavřenými stájovými prostory. Tyto prostory vytvořily velni specifické mikroklima, díky kterému se vytvořily zcela nové podmínky pro život nejen skotu, ale též ptáků. I takové druhy, jako vlaštovka obecná, jiřička obecná, rehek domácí, vrabec domácí nebo konipas bílý byly nuceny přizpůsobit svoji hnízdní strategii novým podmínkám.
Upozornění:
Výbor VČPČSO se dohodl individuálně posoudit a příp. fin. podpořit členské aktivity v ochraně a výzkumu ptáků. V případě zájmu vyplňte prosím formulář a zašlete jej na pobočkový mail: vcpcso@centrum.cz
Za podporu děkujeme:
© 2025 Východočeská pobočka ČSO
Šablonu vytvořil Anders Noren — Nahoru ↑