Přehled labutí velkých (Cygnus olor) označených mimo projekt nebo s kroužky zahraničních kroužkovacích centrál
zastižených na území východních Čech
Rubrika: Nezařazené (Strana 55 z 61)
Kalousi ušatí na bříze, 4.1.2004. Foto – Světlana Vránová.
Už je tomu skoro 15 let, co za mnou jednoho dne přišel do práce pán z nedalekého sídliště Dukla a řekl mi, že u nich na dvoře na borovicích černých každou zimu sedí kalousi ušatí (Asio otus)….
Od té doby je na Dukle každoročně sleduji a počítám. Tehdy před těmi patnácti lety jich tam sedávalo skoro třicet a byl to opravdu nádherný pohled – zvlášť když si člověk počkal na soumrak a mohl být svědkem toho, jak sovy jedna za druhou rychlým neslyšným letem opouštěly svůj denní úkryt.
Pak borovice začaly schnout. Nevím, co se jim stalo, ale jejich koruny prořídly a zežloutly. Kalousi se přestěhovali do vedlejšího dvora. Obsadili velikou vrbu a břízu. Už jich nebylo třicet, ale při nejvyšším stavu jich pořád bylo okolo dvaceti.
Hradec Králové – Na pravidelném stanovišti labutí velkých (Cygnus olor) na řece Labi v centru města Hradec Králové se v poslední říjnové dekádě zdržovalo již 26 ptáků. Místní ornitolog pan K. Bejček zde zastihl celkem 24 dospělých a dva mladé jedince. Při podrobné prohlídce všech ptáků v hejnu dále zjistil, že 5 labutí je označeno kroužky Muzeum Praha a další exemplář nese označení kroužkovací stanice Záhřeb z Chorvatska.
Samice slavíka modráčka (Luscinia svecica) – foto: ing. V Hlaváč
Zdá se, že vzrušujícím odchytům protahujících slavíků modráčků (Luscinia svecica) přes naše území odzvonilo. Pryč jsou časy o závod klapajících sklopek v náplavech řek – prastaré divadlo, přitahující každého jara k vodě generace chytačů – sklopkařů zřejmě zažívá derniéru. Jen stěží by se mi podařilo vzpomenout všech těch nadšenců, nelenících na přelomu března a dubna vyčkávat na vyzkoušených místech na nejkrásnějšího z českých slavíků – modráka. Tajemného ptačího krasavce, věčně hladového, na svém putování proti proudu kamsi na sever.
Moravskotřebovsko – Toto vyhlášené území za přírodní park v Zábřežské vrchovině na samém konci Pardubického kraje, který zde hraničí s krajem Olomouckým a Jihomoravským, patří mezi „bílá místa“ na mapě zájmu ornitologů. V posledních letech mířím do těchto končin častěji, a tak jsem se tu setkal nejen s letní kolonií vrápence malého (Rhinolophus hipposideros) nebo s aktivními pobytovými stopami bobra evropského (Castor fiber), ale především sem jezdím za zdejšími opeřenci.
Rozkoš (Česká Skalice) – Dělící hráz přehrady Rozkoš („dělička“) se za 40 let od jejího dokončení stala bez ohledu na stav vody v obou částech nádrže vyhledávaným bezpečným místem odpočinku pro četné protahující a zimující druhy ptáků a kromě toho v současné době v západní části hostí jednu z největších východočeských hnízdních kolonií racka chechtavého (Larus ridibundus). Je proto také pravidelně navštěvována ornitology, kteří ve snadno přehledném prostředí na její koruně dlouhé 1,5 km objevují a pozorují řadu zajímavostí.
Portrét motáka pilicha (Circus cyaneus) – foto: J.Vrána
Náchodsko – Na konci tohoto týdne se začali na Náchodsku objevovat první protahující motáci piliši (Circus cyaneus), kteří přilétají do zemí střední Evropy zimovat nebo tudy jen protahují při delších cestách na jih kontinentu. Během minulého pátku byli dva hnědí ptáci zjištěni na Broumovsku u obcí Křinice a Zdoňov při lovu, a ve stejný den byli P. Moutelíkem pozorováni i dva samci u obce Josefov a na přehradě Rozkoš. Tyto drobné a štíhlé dravce původem ze Skandinávie, pobaltských států a Polska můžeme nejčastěji zastihnout v zemědělské krajině při lovu nebo
za přeletu horských sedel, kudy protahují do vnitrozemí. Při lovu se velmi často pohybují kymácivým letem nízko nad terénem s častými loveckými výpady v podobě bleskurychlých obratů.
Vyprahlé hnizdiště na úpatí Staré Studénky – foto: P. Kverek
Mladoboleslavsko – Ačkoliv slavíci obecní (Luscinia megarhynchos) z mladoboleslavských hnízdišť dávno odletěli, jejich výzkum nekončí. Jakmile první mrazíky vyholí bylinný podrost, nabízí se příležitost k hledání hnízd. Zkoumáno je umístění stavby i použitý materiál. Času však není nazbyt, protože padající listí hnízda umístěná přímo na zemi znovu ukryje.
Přerov – Přestože má ornitologie, ať už jako věda nebo jako koníček, poměrně dlouhou historii, je na mnohých místech naší republiky opravdovým problémem objevit hodnověrné údaje starší třeba jen 30 let. Tak například ve Svitavách – městě se sice bohatou, ale povětšinou německou historií, jsou všechny údaje starší roku 1945 už asi nenávratně ztraceny. Pravda, existuje několik vycpanin, roztroušených většinou po místních základních školách, datovaných třeba i do 19. století. U většiny z nich však není udávána žádná lokalita.
Kněžmost – Náš dům s kovárnou v Kněžmostě (Mladoboleslavsko) stojí dvacet let. Světlou škrabanou omítku jsme nechávali vyniknout do doby, než nás zlákaly moderní „zelené“ fasády. K ozelenění jsme zvolili loubinec (Parthenocissus) neboli přísavník a jeho kouzlu jsme podlehli natolik, že velkou část stavby časem pohltilo členité loubí z několika druhů popínavých lián.
Upozornění:
Výbor VČPČSO se dohodl individuálně posoudit a příp. fin. podpořit členské aktivity v ochraně a výzkumu ptáků. V případě zájmu vyplňte prosím formulář a zašlete jej na pobočkový mail: vcpcso@centrum.cz
Objednejte si:
Za podporu děkujeme:
