Husice nilská (Alopochen aegyptiacus) je v posledních letech nepřehlédnutelným přibývajícím druhem. V regionu východních Čech ji lze označit za druh během migrace poměrně běžný a již pravidelně, avšak v malém počtu hnízdící. V letech 2012 – 2017 byla odhadována velikost východočeské populace na 1 – 4 páry a proces kolonizace regionu byl teprve spíše v počáteční fázi obsazování. Přestože přibývá počet lokalit s hnízdícími husicemi, její početnost je ve východních Čechách stále malá a početnost se stále pohybuje kolem pěti párů. Možná to však již po letošní sezóně, v níž je husice Pobočkovým ptákem roku, platit nebude. Že je stále žádoucí hnízdící husice hledat, naznačují nálezy popsané níže.
První prokázané hnízdění sokola stěhovavého v průmyslovém areálu ve východních Čechách
Sokol stěhovavý (Falco peregrinus) je druh hnízdící původně na skalách, ale vzhledem k rostoucímu lidskému tlaku na přirozené biotopy se přizpůsobuje i dalším hnízdním možnostem. V posledních letech se do ČR šíří ze sousedního Německa nový fenomén – hnízdění sokolů na lidských stavbách. Na chladící věže, komíny a jiné výškové objekty postupně ve spolupráci s vlastníky/provozovateli instalujeme velmi odolné hliníkové budky. První budka byla vyvěšena v roce 2010 v elektrárně Tušimice.
Pomozte krkonošským ornitologům mapovat hnízda jiřiček v Krkonoších.
Jiřičku obecnou zvolila Česká společnost ornitologická Ptákem roku 2020. Budeme rádi za všechna data o jiřičkách v Krkonoších, zejména o počtu obsazených hnízd. Ta jsou z hlíny, jsou kulovitá a přilepená na vnější fasádě budov (na rozdíl od miskovitých hnízd vlaštovek uvnitř lidských sídel). Pro ty, kdo máte Facebookový účet, pošlete žádost o členství ve FCB skupině Jiřičky v Krkonoších a tam vkládejte svá pozorování – město (obec), číslo popisné + počet aktivních hnízd. Cenné budou informace i o obcích nebo horských boudách, kde jiřičky nejsou. Soutěžíme také o fotografii kuriózního umístění hnízda jiřiček. Od června do srpna 2020 mapujeme oblast Krkonoš od Žacléře po Harrachov a Podkrkonoší v linii obcí Vysoké n.J. – Jilemnice – Hostinné – Trutnov – Královec.
Informace uvítáme i na mailu vcpcso@centrum.cz
Dušan Vodnárek
Východočeská pobočka ČSO má (staro)nový výbor
Vzhledem k současné situaci ohledně pandemie koronaviru nebylo možné provést plánované volby do výboru Východočeské pobočky ČSO na jarní členské schůzi a výbor se rozhodl k volbě elektronické. Všem pobočkovým členům byly zaslány kandidátky, informace k volbě a online formulář k provedení volby. Uzávěrka hlasování byla 11. dubna. Celkem hlasovalo 66 členů, kteří zvolili všech 9 kandidátů. Volební komisi tvořila Světlana Vránová (předsedkyně VK) a členové VK Vladimír Lemberk a Radek Hampl.
Sedmá konference Východočeské pobočky ČSO
Již od roku 1990 pořádá Východočeská pobočka ČSO (VČP ČSO) konferenci Metody a výsledky výzkumu ptačích populací. Od krásných začátků v České Skalici se toto setkání amatérských i profesionálních ornitologů postupně podívalo na Českomoravskou vysočinu ke Slavíkovu a do Pardubic. Vedle českých špiček jsme se zároveň mohli těšit i z účasti zahraničních hostů. Stále však šlo hlavně o setkání a poučení nás všech, kteří se zajímáme o ptactvo, jeho život a ochranu.
Jarní pobočková schůze je zrušena
Vzhledem k aktuálnímu vládnímu nařízení rušíme jarní členskou schůzi Východočeské pobočky České společnosti ornitologické, která se měla uskutečnit 21. 3. 2020 od 9:00 hodin v přednáškovém sále Jana Kašpara v Pardubicích.
Součástí schůze měla být volba nového výboru VČPČSO. Výbor pobočky v současnosti pracuje na online verzi voleb. Veškeré podrobnosti se včas dozvíte.
Děkujeme za pochopení.
Výbor VČPČSO
Pobočkový pták roku 2020. Aneb vypravte se za husicemi!
Husice nilská (Alopochen aegyptiacus) je v posledních letech nepřehlédnutelným a přibývajícím druhem. Někteří autoři poukazují na možnost, že invazní druhy mohou mít negativní dopad na lokální biodiverzitu. Jedním z těchto invazních druhů je i husice nilská, která byla vysazena v již v 17. století ve Velké Británii a její šíření v západní Evropě je pozorováno zejm. od 60. do 80. let 20. století. Početnost řady ptačích druhů mění je ovlivněna v důsledku působení antropogenních vlivů, u vrubozobých je jedním z faktorů tzv. chov „na volno“ či cílená introdukce. U husic tak došlo k vytvoření životaschopných divokých populací v nepůvodních areálech. Dynamika změn ptačích společenstev v přírodě bývá občas rychlá a fascinující. I proto je důležité proces kolonizace zaznamenat co nejpřesněji.